1Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův.
1Laulujuhatajale: viisil 'Koiduaegne emahirv'; Taaveti laul.
2Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.
2Mu Jumal, mu Jumal, miks sa mu maha jätsid? Kaugel mu päästest on mu oigamissõnad.
3Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.
3Mu Jumal, päeval ma hüüan, aga sa ei vasta, ja ööselgi, kuid ei leia enesele rahu.
4Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.
4Ja ometi oled sina püha, kelle trooniks on Iisraeli kiituslaulud.
5V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.
5Sinu peale lootsid meie esiisad, lootsid, ja sina päästsid nad;
6K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.
6nad kisendasid sinu poole ja pääsesid, nad lootsid sinu peale ega jäänud häbisse.
7Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.
7Aga mina olen ussike ja mitte mees, inimeste teotada ja halb rahva meelest.
8Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:
8Kõik, kes mind näevad, irvitavad mu üle; nad ajavad suu ammuli, vangutavad pead:
9Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.
9'Ta on kõik veeretanud Issanda peale; see päästku ta, kiskugu ta välja hädast, sest tal on ju temast hea meel.'
10Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.
10Jah, sina oled see, kes tõi mind välja üsast, kes kaitses mind mu ema rinnal.
11Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.
11Sinu hooleks ma olen jäetud lapsekojast, mu ema üsast alates oled sina minu Jumal.
12Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.
12Ära ole minust kaugel, sest kitsikus on ligi, sest abimeest ei ole!
13Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.
13Palju härjavärsse ümbritseb mind, Baasani sõnnid piiravad mind.
14Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.
14Nad ajavad oma lõuad ammuli mu vastu nagu lõvi, kes murrab ja möirgab.
15Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.
15Ma olen välja valatud otsekui vesi ja kõik mu luud-liikmed on koost ära. Mu süda on nagu vaha, ta on sulanud mu sisikonnas.
16Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.
16Mu neel on kuiv nagu potitükk ja mu keel on kinni suulae küljes, surmapõrmu paigutad sa minu.
17Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.
17Sest koerad ümbritsevad mind, tigedate hulk keerleb mu ümber; nad purevad mu käsi ja jalgu,
18Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.
18ma võin lugeda kõiki oma luid. Nemad aga vahivad mulle otsa ja parastavad mind.
19Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.
19Nad jagavad mu rõivad eneste vahel ja heidavad liisku mu kuue pärast.
20Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.
20Aga sina, Issand, ära ole kaugel, mu vägi, tõtta mulle appi!
21Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.
21Tõmba mu hing ära mõõga eest, koera käest mu ainuke!
22Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.
22Päästa mind lõvi suust ja metshärgade sarvede eest! - Sa vastasid mulle! -
23I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:
23Ma tahan su nime kuulutada oma vendadele, keset kogudust ma tahan kiita sind.
24Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.
24Teie, kes Issandat kardate, kiitke teda, kõik Jaakobi sugu, austage teda! Ja värisege tema ees, kõik Iisraeli sugu!
25Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.
25Sest ta ei pannud halvaks ega põlanud viletsa häda ega varjanud oma palet tema eest, vaid kuulis, kui ta kisendas tema poole.
26O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.
26Sinu kohta käib mu kiituslaul suures koguduses, ma tasun oma tõotused nende ees, kes teda kardavad.
27Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.
27Vaesed saavad süüa ning saavad kõhud täis; Issandat kiidavad, kes teda otsivad. Teie südamed elagu igavesti!
28Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.
28Kõik maailma ääred tuletavad teda meelde ja pöörduvad tagasi Issanda juurde; ja sinu ette kummardavad kõik rahvaste suguvõsad.
29Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.
29Sest Issanda päralt on kuninglik võim ja ta valitseb rahvaid.
30Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.
30Kõik ilmamaa võimsad kummardagu tema ette; tema ette vajugu põlvili kõik, kes lähevad alla põrmu ja kelle hinge ta ei jäta ellu.
31Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku. [ (Psalms 22:32) Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal. ]
31Tulevane sugu teenib teda, Issandast jutustatakse tulevasele põlvele.
32Nad tulevad ja kuulutavad tema õigust, vastsündivale rahvale jutustades, et tema on seda teinud.