¹Žalm Davidův k připomínání.

¹Taaveti laul patu tunnistamisel.

²Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.

²Issand, ära nuhtle mind oma vihas ja ära karista mind oma vihaleegis!

³Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.

³Sest sinu nooled on alla tulnud mu sisse ja su käsi vajub mu peale.

⁴Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.

⁴Ei ole midagi tervet mu lihas sinu pahameele pärast; ei ole rahu mu kontides mu patu pärast.

⁵Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.

⁵Sest kõik mu pahateod ulatuvad üle mu pea; nagu raske koorem on need läinud rängemaks, kui ma suudan kanda.

⁶Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.

⁶Mu haavad haisevad ja mädanevad mu jõleduste pärast.

⁷Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.

⁷Ma olen küürus ja kõnnin kummargil, ma käin kurvalt kogu päeva.

⁸Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.

⁸Sest mu puusad on täis põletikku ega ole midagi tervet mu lihas.

⁹Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.

⁹Ma olen jõuetu ja puruks pekstud koguni; ma oigan oma südame ägamise pärast.

¹⁰Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.

¹⁰Issand, kõik mu igatsus on sinu ees, ja mu ohkamine pole peidetud sinu eest.

¹¹Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.

¹¹Mu süda peksleb väga, mu ramm on mu hüljanud ja mu silma selgustki ei ole mul enam.

¹²Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.

¹²Mu armsad ja mu sõbrad hoiduvad eemale mu hädast ja mu omaksed seisavad kaugel.

¹³Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.

¹³Kes mu hinge püüavad, need seavad mulle võrke, ja kes mulle paha otsivad, need kõnelevad hukatusest, ja nad mõtlevad pettusele kogu päeva.

¹⁴Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;

¹⁴Ent mina olen nagu kurt, ei ma kuule, ja nagu keeletu, kes ei ava oma suud.

¹⁵Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.

¹⁵Ja ma olen nagu mees, kes ei kuule ja kelle suus ei ole vasturääkimist.

¹⁶Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.

¹⁶Sest sind, Issand, ma ootan; sina, Issand, mu Jumal, vastad!

¹⁷Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,

¹⁷Sest ma ütlen: Ärgu minust rõõmustagu need, kes mu jala vääratusel suurustasid mu vastu!

¹⁸Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.

¹⁸Ma olen ju kukkumas ja mu valu on alati mu ees.

¹⁹A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.

¹⁹Sest ma pean tunnistama oma pahategu, ma olen mures oma patu pärast.

²⁰Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.

²⁰Aga mu vaenlased elavad hästi, nad on vägevad, ja palju on neid, kes mind asjata vihkavad

²¹A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.

²¹ja kes head tasuvad kurjaga, kes on mu vastased, sellepärast et ma head taga nõuan.

²²Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne. [ (Psalms 38:23) Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého. ]

²²Ära mind hülga, Issand, mu Jumal, ära ole minust kaugel!

²³Tõtta mulle appi, Issand, sa mu pääste!