1Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující.
1Laulujuhatajale: Korahi laste õpetuslaul.
2Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
2Jumal, me oleme oma kõrvaga kuulnud, meie isad on meile jutustanud: suure teo oled sa teinud nende päevil, muistsel ajal.
3Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
3Sina ajasid paganarahvad ära oma käega, aga nemad sa istutasid asemele; sa purustasid rahvaste hõimud ja kihutasid nad minema.
4Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
4Sest mitte oma mõõgaga ei omandanud nad maad ja nende käsivars ei aidanud neid, vaid see oli sinu parem käsi, sinu käsivars ja sinu palge valgus, sest sul oli neist hea meel.
5Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
5Sina, mu Jumal ja mu kuningas, käsuta võit Jaakobile!
6V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
6Sinuga me paiskame maha oma rõhujad; sinu nimel tallame puruks oma vastased.
7Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
7Sest ma ei looda oma ammu peale ja mu mõõk ei too mulle võitu;
8Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
8vaid sina oled andnud meile võidu meie rõhujate üle ning oled saatnud häbisse meie vihamehed.
9A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. Sélah.
9Kogu päeva me kiidame Jumalat ning tahame su nime tänada igavesti. Sela.
10Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
10Ometi sa tõukasid ära ning häbistasid meid ega lähe välja meie sõjaväega.
11Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
11Sa paned meid taganema vaenlase eest ja meie vihamehed rüüstavad meid.
12Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
12Sina annad meid nende kätte söödaks nagu lambaid ja pillutad meid paganarahvaste sekka.
13Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
13Sa müüd oma rahva tühise hinna eest ega ole sul kasu nende müügihinnast.
14Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
14Sina paned meid teotuseks meie naabritele, irvitamiseks ja pilkamiseks meie ümbruskonnale.
15Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
15Sa teed meid mõistusõnaks paganate suus ja põhjuseks vangutada pead rahvaste seas.
16Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
16Iga päev on mu teotus mu ees, ja mu palge häbi katab mind
17A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
17teotajate ja pilkajate sõnade pärast, vaenlaste ja kättemaksuhimuliste pärast.
18Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
18See kõik on tulnud meie peale, ehkki me ei ole sind unustanud ega sinu lepingut rikkunud.
19Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
19Meie süda ei ole sinust loobunud ega meie sammud kõrvale kaldunud sinu teerajalt,
20Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
20et sa meid nii oled maha rõhunud ðaakalite asupaigas ning oled meid katnud surmavarjuga.
21Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
21Kui me oleksime unustanud oma Jumala nime ning laotanud oma käed võõra jumala poole,
22Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
22eks Jumal oleks märganud seda? Sest tema tunneb ju südame saladusi.
23Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
23Ei, sinu pärast tapetakse meid kogu päev, meid arvatakse tapalambaiks.
24Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
24Virgu, Issand! Miks sa magad? Ärka üles, ära tõuka meid ära jäädavalt!
25I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
25Miks sa peidad oma palge ja unustad meie viletsuse ja meie häda?
26Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš. [ (Psalms 44:27) Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství. ]
26Meie hing on painutatud põrmu, meie ihu on kinni maa küljes.
27Tõuse meile appi ja lunasta meid oma helduse pärast!