1Přednímu z kantorů, jako: Nevyhlazuj, Davidův žalm zlatý.
1Laulujuhatajale: viisil 'Ära hävita!'; Taaveti mõistulaul.
2Právě-liž vy, ó shromáždění, spravedlnost vypovídáte? Upřímě-liž soudy činíte, vy synové lidští?
2Kas te tõesti räägite õigust, kohtunikud? Kas te õiglaselt mõistate kohut, inimlapsed?
3Anobrž raději nepravosti v srdci ukládáte, a násilí rukou svých v zemi této odvažujete.
3Küll te teete südames ülekohut, oma käte vägivalda te kaalute välja maa peal.
4Uchýlili se bezbožníci hned od narození, pobloudili hned od života matky, mluvíce lež.
4Õelad on loobunud Jumalast lapsekojast alates, valetajad on eksinud sünnist saadik.
5Jed v sobě mají jako jedovatý had, jako lítý had hluchý, kterýž zacpává ucho své,
5Neil on mürki nagu ussi mürk, nagu kurdil rästikul, kes oma kõrvad kinni topib,
6Aby neslyšel hlasu zaklinačů, a čarodějníka v čářích vycvičeného.
6et ta ei kuuleks lausujate häält, osava võluri võlumist.
7Ó Bože, potři jim zuby v ústech jejich, střenovní zuby lvíčat těch polámej, Hospodine.
7Jumal! Purusta hambad nende suus; kisu välja noorte lõvide hambad, Issand!
8Nechť se rozplynou jako voda, a zmizejí; ať jsou jako ten, kterýž napíná luk, jehož však střely se lámí,
8Hääbugu nad nagu vesi, mis laiali voolab; lasku ta välja oma nooled, kuid need olgu otsekui teravikuta!
9Jako hlemejžď, kterýž tratí se a mizí, jako nedochůdče ženy, ješto nespatřilo slunce.
9Nagu tigu, kes sulab, nad kadugu, nagu nurisünnitis, mis ei ole näinud päikest!
10Prvé než lidé pocítí trní jejich a bodláku, hned za živa zapálením jako vichřicí zachváceni budou.
10Enne kui teie pajad saavad tunda kibuvitsa leeki, viigu torm nad laiali, olgu toorelt või kuumalt!
11I bude se veseliti spravedlivý, když uzří pomstu, nohy své umyje ve krvi bezbožníka. [ (Psalms 58:12) Ano dí každý: V pravdě, žeť má užitek spravedlivý, jistě, žeť jest Bůh soudce na zemi. ]
11Õige rõõmustab, nähes kättemaksmist; ta peseb oma jalad õela veres.
12Ja inimesed ütlevad: 'Ometi on õigel kasu; tõesti on olemas Jumal, kes mõistab kohut maa peal.'