1Přednímu z kantorů, jako: Nevyhlazujž, Davidův žalm zlatý, když poslal Saul, aby střehouc domu, zabili ho.
1Laulujuhatajale: viisil 'Ära hävita!'; Taaveti mõistulaul ajast, kui Saul läkitas mehed varitsema tema maja ja teda surmama.
2Vytrhni mne od nepřátel mých, Bože můj; před těmi, kteříž povstávají proti mně, bezpečna mne učiň.
2Tõmba mind ära mu vaenlaste käest, mu Jumal! Kaitse mind nende eest, kes mulle kallale tungivad!
3Vytrhni mne od těch, kteříž páší nepravost, a od mužů vražedlných zachovej mne.
3Kisu mind ära nende käest, kes teevad nurjatust, ja päästa mind verevalajate käest!
4Neb aj, zálohy činí duši mé, sbírají se proti mně mocní, bez mého provinění a bez hříchu mého, ó Hospodine.
4Sest vaata, nad varitsevad mu hinge. Võimsad kipuvad mu kallale. Ometi pole mul üleastumisi ega patusüüd, oh Issand!
5Beze vší mé nepravosti sbíhají se, a strojí; povstaniž mně vstříc, a popatř.
5Ilma et ma oleksin paha teinud, jooksevad nad kokku ning valmistuvad. Virgu mulle vastu tulema ja vaata!
6Sám ty, Hospodine Bože zástupů, Bože Izraelský, prociť, abys navštívil všecky národy, aniž se smilovávej nad kterým z těch převrácenců nešlechetných. Sélah.
6Ja sina, Issand, vägede Jumal, Iisraeli Jumal, ärka üles nuhtlema kõiki paganaid! Ära heida armu nurjatuile reetjaile! Sela.
7Navracejí se k večerou, štěkají jako psi, a běhají okolo města.
7Nad tulevad igal õhtul uuesti, uluvad nagu koerad ja käivad mööda linna.
8Aj, coť vynášejí ústy svými! Mečové jsou ve rtech jejich, nebo říkají: Zdaliž kdo slyší?
8Vaata, nad ajavad kurja välja oma suust, mõõgad on nende huultes, sest nad arvavad: 'Kes seda kuuleb?'
9Ale ty, Hospodine, směješ se jim, posmíváš se všechněm národům.
9Aga sina, Issand, naerad neid, sa pilkad kõiki paganaid.
10Když on moc provozuje, na tebe pozor míti budu, nebo ty, Bože, jsi hrad můj vysoký.
10Mu jõud, ma tahan hoida sinu poole, sest Jumal on mu kindel varjupaik.
11Bůh mně milosrdný předejdeť mne, Bůh dá mi viděti pomstu nad nepřátely mými.
11Mu helduse Jumal tuleb mulle vastu, Jumal lubab mind parastada mu varitsejaid.
12Nezbijej jich, aby nezapomněl lid můj, ale zmítej jimi mocí svou, a sházej je, pavézo naše, ó Pane.
12Ära tapa neid, et mu rahvas ei unustaks seda! Pilluta nad laiali oma vägevuse sunnil ja tõuka nad maha, Issand, meie kilp!
13Hřích úst svých, slova rtů svých, (postiženi jsouce v pýše své, pro prokletí a chřadnutí), ať vypravují.
13Nende suupatu pärast, nende huulte kõne pärast jäägu nad kinni oma kõrkuses ning sajatamise ja vale pärast, mida nad räägivad!
14Zahlaď v prchlivosti, zahlaď je, ať jich není, ať poznají, že Bůh panuje v Jákobovi i do končin země. Sélah.
14Lõpeta nad ära vihaleegiga; lõpeta nad, et neid ei oleks ja et nad tunneksid Jumala olevat valitseja Jaakobis maailma otsani! Sela.
15I nechažť se pak zase navracejí k večerou, štěkají jako psi, a běhají okolo města.
15Siis nad tulgu õhtul uuesti ja ulugu nagu koerad ja käigu mööda linna!
16Nechať těkají, a potravy hledají, však hladovití jsouce, uložiti se musejí.
16Hulkugu nad ümber, otsides toitu, ja kui nad jäävad söömata, urisegu pealegi!
17Já pak zpívati budu o síle tvé, hned z jitra hlasitě slaviti budu milosrdenství tvé, nebo jsi byl hrad můj vysoký, a útočiště v den ssoužení mého. [ (Psalms 59:18) A posilen jsa, žalmy tobě zpívati budu; nebo jsi Bůh, vysoký hrad můj, Bůh mně milosrdný. ]
17Aga mina laulan sinu vägevusest ja hõiskan hommikul sinu heldusest; sest sa oled mulle kindlaks kaitsjaks, pelgupaigaks mu kitsikuse päeval.
18Mu jõud, sinule ma mängin lauldes kiitust; sest Jumal on mu kindel varjupaik, mu helde Jumal!