¹Přednímu z kantorů, žalm Davidův.

¹Laulujuhatajale: Taaveti laul.

²Slyš, ó Bože, hlas můj, když naříkám, před hrůzou nepřítele ostříhej života mého.

²Kuule, Jumal, mu häält, kui ma kaeblen, hoia mu elu vaenlase hirmu eest!

³Skrej mne před úklady zlostníků, před zbouřením těch, kteříž páší nepravost,

³Pane mind varjule tigedate salanõu eest, nende möllu eest, kes teevad nurjatust,

⁴Kteříž naostřili jako meč jazyk svůj, naměřili střelu svou, řeč přehořkou.

⁴kes oma keelt ihuvad nagu mõõka, sihivad kibedaid sõnu nagu nooli,

⁵Aby stříleli z skrýší na upřímého; nenadále naň vystřelují, aniž se koho bojí.

⁵et salajas maha lasta laitmatu! Äkitselt nad lasevadki ta maha ega karda midagi.

⁶Zatvrzují se ve zlém, smlouvají se, jak by poléci mohli osídla, a říkají: Kdo je spatří?

⁶Neid kinnitatakse kurjades kavatsustes, nad õhutavad üksteist salajasi võrke panema, nad ütlevad: 'Kes meid näeb?'

⁷Vyhledávají snažně nešlechetnosti, hyneme od ran přelstivých; takť vnitřnost a srdce člověka hluboké jest.

⁷Nemad mõtlevad jultunud tegudele: 'Me oleme valmis, kava on hästi kavatsetud!' Sest sügav on mehe sisemus ning süda.

⁸Ale jakž Bůh vystřelí na ně prudkou střelu, poraženi budou.

⁸Kuid Jumal laseb nad maha, neid haavatakse äkilise noolega.

⁹A ku pádu je přivede vlastní jazyk jejich; vzdálí se jich každý, kdož by je viděl.

⁹Ta paneb nad komistama nende keele pärast, kõik, kes neid näevad, vangutavad pead.

¹⁰I budou se báti všickni lidé, a ohlašovati skutek Boží, a k srozumívání dílu jeho příčinu dadí. [ (Psalms 64:11) Spravedlivý pak veseliti se bude v Hospodinu, a v něm doufati, anobrž chlubiti se budou všickni, kteříž jsou upřímého srdce. ]

¹⁰Ja kõik inimesed hakkavad kartma ja kuulutama Jumala tööd ning aru saama tema tegudest.

¹¹Õige rõõmustab Issandas ja otsib pelgupaika tema juures; ja kõik hõiskavad, kes on õiglased südamelt.