¹Přednímu z kantorů žalm, Davidova píseň.

¹Laulujuhatajale: Taaveti laul ja lauluviis.

²Na tobě přestávati sluší, ó Bože, tebe na Sionu chváliti, a tu tobě slib vyplňovati.

²Vaikse meelega kiidetakse sind, Jumal, Siionis ning tasutakse sulle tõotused.

³Tu k tobě modlitbu vyslýchajícímu všeliké tělo přicházeti bude.

³Sina kuuled palvet, sinu juurde tuleb kõik liha.

⁴Mnohé nepravosti, kteréž se zmocnily nás, a přestoupení naše ty očistíš.

⁴Minu süüteod on minust vägevamad, aga meie üleastumised annad sina andeks.

⁵Blahoslavený, kohož vyvoluješ, a přivodíš, aby obýval v síňcích tvých. Tuť nasyceni budeme dobrým domu tvého, v svatyni chrámu tvého.

⁵Õnnis on see, kelle sina valid ja lased tulla enese ligi elama sinu õuedes; küll meid täidetakse su koja, su püha templi hüvedest.

⁶Předivné věci podlé spravedlnosti nám mluvíš, Bože spasení našeho, naděje všech končin země i moře dalekého,

⁶Kardetavate tegudega vastad sa meile õigluses, sa meie pääste Jumal, sa kõige ilmamaa otsade ja kauge mere lootus,

⁷Kterýž upevňuješ hory mocí svou,silou jsa přepásán,

⁷kes kinnitad mäed oma rammuga ja oled vöötatud vägevusega,

⁸Kterýž skrocuješ zvuk moře, ječení vlnobití jeho, i bouření se národů,

⁸kes vaigistad mere kohisemise, selle lainete mühina ja rahvaste möllu,

⁹Tak že se báti musejí obyvatelé končin zázraků tvých, kteréž nastáváním jitra a večera k plésání přivodíš.

⁹nõnda et ilmamaa äärte elanikud kardavad su imetähti. Päikese tõusu ja loojaku maad sa paned rõõmsasti hõiskama.

¹⁰Navštěvuješ zemi a svlažuješ ji, hojně ji obohacuješ. Potok Boží naplňován bývá vodami, i nastrojuješ obilé jejich, když ji tak spravuješ.

¹⁰Sina oled maa eest hoolitsenud ja seda jootnud; sa teed selle väga rikkaks. Jumala veesooned on täis vett; sa valmistad nende uudsevilja, kui sa nõnda maad valmistad,

¹¹Záhony její svlažuješ, brázdy její snižuješ, dešti ji obměkčuješ, a zrostlinám jejím požehnání dáváš.

¹¹kastes selle vagusid ja pudendades selle mullapanku. Vihmapiiskadega sa teed maa pehmeks ning õnnistad selle kasvu.

¹²Korunuješ rok dobrotivostí svou, a šlepěje tvé kropí tučností;

¹²Sa ehid aasta oma headusega ja su jäljed tilguvad õli.

¹³Skropují pastviště po pustinách, tak že i pahrbkové plésáním přepasováni bývají. [ (Psalms 65:14) Přiodíny bývají roviny dobytkem, a údolí přistřína obilím, tak že radostí prokřikují, a prozpěvují. ]

¹³Rohtla vainud haljendavad ja kingud vöötavad end ilutsemisega,

¹⁴nurmed rõivastuvad lambakarjadesse ja orud mähkuvad vilja; nad hõiskavad, nad laulavadki.