1Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?
1Aasafi õpetuslaul. Miks sa, Jumal, oled meid ära heitnud jäädavalt? Miks suitseb su viha su karjamaa lammaste vastu?
2Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.
2Mõtle oma kogudusele, mille sa muiste oled enesele asutanud ja oma pärandi jaoks lunastanud, Siioni mäele, kus sina asud!
3Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!
3Tõsta oma sammud nendele igavestele varemetele, vaenlane on kõik rikkunud pühamus!
4Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.
4Su vastased möirgasid su kohtumishoones, nad on oma tähised pannud tähisteks.
5Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.
5Näis, nagu oleksid nad kirveid kõrgele tõstnud metsarägastikus.
6A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.
6Nii lõid nad puruks kiinide ja haamritega kõik selle nikerdused.
7Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.
7Nad on su pühamu süüdanud tulega põlema, su nime eluaseme on nad reostanud maani.
8Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.
8Nad ütlesid oma südames: 'Hävitagem need täielikult!' Nad põletasid maha kõik Jumala kogudusekojad kogu maal.
9Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.
9Oma tähiseid me ei näe, prohvetit ei ole enam, ja meie seas ei ole kedagi, kes teaks, kui kaua.
10I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?
10Kui kaua, oh Jumal, saab tagakiusaja teotada? Kas vaenlane võib sinu nime laimata jäädavalt?
11Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?
11Miks sa tõmbad tagasi oma käe, oma parema käe? Tõmba see välja oma põuest, hävita!
12Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.
12Jumal on muistsest ajast mu kuningas, kes maailmas teostab päästmise.
13Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.
13Sina lõhestasid oma võimusega mere kaheks, sina lõid katki lohede pead vete peal.
14Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.
14Sina purustasid Leviatani pead, sa andsid need söögiks meresõitjale rahvale.
15Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.
15Sina lõhkusid allikad ja jõed, sina tegid voolavad jõed kuivaks.
16Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.
16Sinu päralt on päev ja öögi on sinu päralt, sina oled valmistanud valguse ja päikese.
17Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.
17Sina oled seadnud kõik ilmamaa rajad, suve ja talve oled sina teinud.
18Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.
18Mõtle sellele! Vaenlane teotab Issandat ja jõle rahvas laimab su nime.
19Nevydávejž té zběři duše hrdličky své,na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.
19Ära anna oma tuvikese hinge kiskjate kätte, ära unusta oma viletsate elu jäädavalt!
20Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.
20Vaata oma lepingule! Sest pimedad maanurgad on täis vägivalda.
21Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.
21Ära lase rõhutuid tulla häbiga tagasi, viletsad ja vaesed kiitku sinu nime!
22Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.
22Tõuse, Jumal, seleta oma riiuasi, mõtle teotamisele, mis kogu päeva tuleb jõledalt mehelt!
23Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.
23Ära unusta oma vastaste kisa, nende möll, kes sulle vastu hakkavad, kohub suuremaks alatasa!