1Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi.
1Laulujuhatajale, gati pillil mängijale: Aasafi laul.
2Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.
2Hõisake Jumalale, kes on meie tugevus, hüüdke rõõmuga Jaakobi Jumala poole!
3Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.
3Alake kiituslaulu, lööge trummi, pange hüüdma kannel ja naabel!
4Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.
4Puhuge pasunat noorel kuul, täiskuu ajal, meie pidupäeval!
5Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.
5Sest see on määrus Iisraelis ja kohustus Jaakobi Jumala jaoks.
6Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.
6Selle ta seadis tunnistuseks Joosepi sekka, kui ta läks välja Egiptusemaa vastu. Seal ma kuulsin keelt, mida ma ei tundnud.
7Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.
7'Mina vabastasin tema õla koorma alt, tema käed pääsesid korvide kandmisest.
8V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. Sélah.
8Kui kitsas käes oli, hüüdsid sa, ja ma päästsin sinu; ma vastasin sulle kõuepilvest, proovisin sind Meriba vee ääres.' Sela.
9Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,
9'Kuule, mu rahvas, ma hoiatan sind! Iisrael, kui sa ometi kuulaksid mind!
10A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.
10Ärgu olgu su seas võõrast jumalat ja ära kummarda võõramaa jumala ette!
11Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je.
11Mina olen Issand, sinu Jumal, kes tõin sind Egiptusemaalt; tee lahti oma suu, siis täidan ta!
12Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,
12Aga mu rahvas ei võtnud kuulda mu häält, Iisrael ei tahtnud teha mu meelt mööda.
13A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.
13Siis ma andsin nad nende südame paadumusse ja nad käisid oma arvamiste järgi.
14Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,
14Oh et mu rahvas mind kuulaks ja Iisrael käiks minu teedel!
15Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.
15Ma alistaksin varsti nende vaenlased ja pööraksin oma käe nende rõhujate vastu.'
16A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky. [ (Psalms 81:17) A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je. ]
16Kes Issandat vihkavad, peaksid lömitama tema ees, ja nende saatus oleks igavene.
17Aga teda ta toidaks nisutuumadega, ja meega kaljust ma söödaksin sind küllaga.