1Žalm Azafův. Bůh stojí v shromáždění Božím, u prostřed bohů soud čině, a dí:
1Aasafi laul. Jumal seisab jumalikus koguduses, ta mõistab kohut jumalate seas.
2Dokudž souditi budete nespravedlivě, a osoby nešlechetných přijímati? Sélah.
2Kui kaua te mõistate kohut ülekohtuselt ja hoiate õelate poole? Sela.
3Zastávejte bídného a sirotka, utištěného a chudého spravedliva vyhlašujte.
3Mõistke kohut vaevalisele ja vaeslapsele, mõistke õigust viletsale ja kehvale!
4Vytrhněte bídného a nuzného, z ruky nešlechetných vytrhněte ho.
4Päästke vaevalised ja vaesed, vabastage nad õelate käest!
5Ale nevědí nic, nerozumějí nic; ve tmách ustavně chodí, až se proto všickni základové země pohybují.
5Nad ei tea ega saa sellest aru; nad käivad pimeduses; kõikuma on löönud kõik ilmamaa alused.
6Řeklť jsem já byl: Bohové jste, a synové Nejvyššího vy všickni;
6Mina küll ütlesin: Teie olete jumalad ja olete kõik Kõigekõrgema lapsed.
7A však jako i jiní lidé zemřete, a jako jeden z knížat padnete.
7Siiski te surete kui inimesed ja langete kui kes tahes vürstidest.
8Povstaniž, ó Bože, suď zemi; nebo ty dědičně vládneš všemi národy.
8Tõuse, Jumal, mõista kohut maailma üle, sest sina pärid kõik rahvad!