1Jak jsou krásné nohy tvé v střevících, dcero knížecí! Okolek bedr tvých jako zápony, dílo ruku výborného řemeslníka.
1'Tule tagasi, tule tagasi, suulamlanna! Tule tagasi, tule tagasi, sest tahame sind näha!' 'Miks tahate näha suulamlannat? Et ta tantsiks tantsijate ridade vahel?'
2Pupek tvůj koflík okrouhlý, ne bez nápoje; břicho tvé jako stoh pšenice obrostlý kvítím.
2'Ah, kui kaunid on su sammud sandaalides, sa suursugune tütarlaps! Su puusade kaared on nagu ehted, kunstniku kätetöö!
3Oba tvé prsy jako dvé telátek bliženců srních.
3Su naba on ümmargune kausike, milles segatud vein ei puudu! Su kõht on nisuhunnik, mis lillekestega on ümbritsetud!
4Hrdlo tvé jako věže z kostí slonových, oči tvé rybníci v Ezebon podlé brány Batrabbim, nos tvůj věže Libánská patřící k Damašku.
4Su kaks rinda on nagu kaks vasikakest, gaselli kaksikut!
5Hlava tvá na tobě jako Karmel, a vlasy hlavy tvé jako šarlat; i král přivázán by byl na pavlačích.
5Su kael on nagu elevandiluust torn, su silmad nagu Hesboni tiigid Bat-Rabbimi värava juures! Su nina on nagu Liibanoni torn, vaatluseks Damaskuse suunas!
6Jak jsi ty krásná, a jak utěšená, ó milosti přerozkošná!
6Pea on sul otsekui Karmel ja su lehvivad juuksed purpurikarva! Kuningas on köidetud kiharate külge!
7Ta postava tvá podobna jest palmě, a prsy tvé hroznům.
7Ah, kui ilus, ah, kui kaunis oled sa, armastus, hellituste tütar!
8Řekl jsem: Vstoupím na palmu, dosáhnu vrchů jejích. Nechažť tedy jsou prsy tvé jako hroznové vinného kmene, a vůně chřípí tvých jako jablek vonných.
8Sul on rüht nagu palmipuul ja su rinnad on kobarate sarnased!
9Ústa tvá jako víno výborné, milá pro upřímnost, působící, aby i těch, jenž spí, rtové mluvili.
9Mina ütlesin: Ma lähen palmipuu otsa, võtan kinni ta pööristest! Su rinnad on ju viinapuukobarate sarnased ja su hingeõhk on nagu õunte lõhn!
10Já jsem milého svého, a ke mně jest žádost jeho.
10Sinu suulagi on nagu parim vein, mis varmalt läheb mu kallima sisse, ja mida voolavad uinuvad huuled!'
11Poď, milý můj, vyjděme na pole, přenocujme ve vsech.
11'Mina kuulun oma kallimale ja tema ihaldab mind.
12Ráno přivstaneme, na vinice pohledíme, kvete-li vinný kmen, již-li se ukázal začátek hroznů, kvetou-li jablka zrnatá, a tuť dám tobě milosti své.
12Tule, mu kallim, lähme aasale, ööbima hennapõõsaste juures!
13Pěkná jablečka vydala vůni, a na dveřech našich všecky rozkoše nové i staré, milý můj, zachovala jsem tobě.
13Hommikul vara lähme vaatama viinamägesid, kas viinapuu on pakatanud, kas pungad on puhkenud, kas granaatõunapuud õitsevad! Seal ma annan sulle oma armastuse!
14Lemmemarjad lõhnavad meile ja meie uste ees on kõiksugu valitud vilju, niihästi uusi kui vanu, mis ma sinule, kallim, olen talletanud.'