¹Ó bys byl jako bratr můj požívající prsí matky mé, abych tě naleznuc vně, políbila, a nebyla zahanbena.

¹'Ah, oleksid sa mu vend, kes on imenud mu ema rinda! Siis kohates sind õues ma suudleksin sind ja keegi ei paneks mulle pahaks.

²Vedla bych tě, a uvedla do domu matky své, a tu bys mne vyučoval; a jáť bych dala píti vína strojeného, a mstu z jablek zrnatých.

²Ma saadaksin sind, viiksin su oma ema kotta. Tema õpetaks mind. Ma annaksin sulle juua vürtsitatud veini, oma granaatõunte mahla.

³Levice jeho pod hlavou mou, a pravicí svou objímá mne.

³Tema vasak käsi on mu pea all ja tema parem käsi kaisutab mind.

⁴Přísahou vás zavazuji, dcery Jeruzalémské, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by sám nechtěl.

⁴Ma vannutan teid, Jeruusalemma tütred: miks eksitate ja äratate armastust, enne kui see ise tahab?'

⁵Která jest to, jenž vstupuje z pouště, zpolehši na milého svého? Pod jabloní vzbudila jsem tě; tuť tebe počala matka tvá, tuť tě počala rodička tvá.

⁵'Kes see on, kes kõrbest üles tuleb, nõjatudes oma armastatule?' 'Õunapuu all äratasin ma sinu, seal, kus su ema tõi su valuga ilmale, kus su valuga ilmale tõi su sünnitaja.

⁶Položiž mne jako pečet na srdce své, jako pečetní prsten na ruku svou. Nebo silné jest jako smrt milování, tvrdá jako hrob horlivost; uhlí její uhlí řeřavé, plamen nejprudší.

⁶Pane mind pitseriks oma südamele, pitseriks oma käsivarrele! Sest armastus on tugev nagu surm, armukadedus julm nagu surmavald. Selle lõõsk on tulelõõsk, selle leegid Issanda leegid.

⁷Vody mnohé nemohly by uhasiti tohoto milování, aniž ho řeky zatopí. Kdyby někdo dáti chtěl všecken statek domu svého za takovou milost, se vším tím pohrdnut by byl.

⁷Armastust ei suuda kustutada suured veed ega uputada jõed. Kui keegi annaks armastuse eest kõik oma koja vara, oleks ta tõesti naeruväärne!'

⁸Sestru máme maličkou, kteráž ještě nemá prsí. Co učiníme s sestrou svou v den, v kterýž bude řeč o ní?

⁸'Meil on väike õde ja tal ei ole rindu. Mida peaksime tegema oma õe heaks, siis kui temast juttu tuleb?'

⁹Jestliže jest zed, vzděláme na ní palác stříbrný; pakli jest dveřmi, obložíme je dskami cedrovými.

⁹'Kui ta on müür, ehitame selle peale hõbesakme; aga kui ta on uks, suleme selle seedrilauaga.'

¹⁰Já jsem zed, a prsy mé jako věže; takž jsem byla před očima jeho, jako nacházející pokoj.

¹⁰'Mina olen müür, ja mu rinnad on nagu tornid - seepärast ma sain ta silmis otse rahutoojaks.'

¹¹Vinici měl Šalomoun v Balhamon, kteroužto pronajal strážným, aby jeden každý přinášel za ovoce její tisíc stříbrných.

¹¹'Saalomonil oli viinamägi Baal-Haamonis; selle viinamäe andis ta vahtide hooleks. Igaüks oleks selle viljaga teeninud tuhat hõbeseeklit.

¹²Ale vinice má, kterouž mám, přede mnou jest. Mějž sobě ten tisíc, ó Šalomoune, a dvě stě ti, kteříž ostříhají ovoce jejího.

¹²Minu viinamägi, mulle kuuluv, on siin mu ees. See tuhat jäägu sulle, Saalomon, ja veel kakssada viljavahtidele.'

¹³Ó ty, kteráž bydlíš v zahradách, přáteléť pozorují hlasu tvého, ohlašujž mi se.

¹³'Sina, rohuaedade elanik, sõbrad kuulevad su häält: luba ka mind seda kuulda!'

¹⁴Pospěš, milý můj, a připodobni se k srně nebo mladému jelenu, na horách vonných věcí.

¹⁴'Rutta, mu kallim, ja ole nagu gasell või noor hirv palsamimägedel!'