¹Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?

¹Dengan sumpah aku telah berjanji gadis muda tak akan kupandang dengan berahi.

²Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?

²Apakah yang dilakukan Allah terhadap kita? Bagaimanakah dibalas-Nya perbuatan manusia?

³Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?

³Celaka dan kemalangan pasti Ia datangkan kepada orang yang melakukan kejahatan!

⁴Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?

⁴Allah pasti mengetahui segala perbuatanku; dilihat-Nya segala langkahku.

⁵Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:

⁵Aku bersumpah bahwa belum pernah aku bertindak curang; belum pernah pula aku menipu orang.

⁶Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.

⁶Biarlah Allah menimbang aku di atas neraca yang sah, maka Ia akan tahu bahwa aku tidak bersalah.

⁷Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:

⁷Andaikata aku telah menyimpang dari jalan yang benar, atau hatiku tertarik oleh hal yang cemar, jika tanganku ternoda oleh dosa,

⁸Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.

⁸maka biarlah orang lain makan apa yang kutabur, dan seluruh hasil bumiku hancur.

⁹Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:

⁹Seandainya pernah aku tertarik kepada istri tetanggaku, dan dengan sembunyi, kuintip dia di balik pintu,

¹⁰Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.

¹⁰maka biarlah istriku memasak untuk orang lain; biarlah di ranjang lelaki lain ia berbaring.

¹¹Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.

¹¹Jika dosa yang keji itu memang kulakukan, aku patut menerima hukuman.

¹²Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.

¹²Dosa itu membinasakan seperti api neraka, segala yang kumiliki habis dibakarnya.

¹³Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?

¹³Ketika hambaku mengeluh karena haknya kusalahi, kudengarkan dia dan kuperlakukan dengan tulus hati.

¹⁴Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?

¹⁴Jika tidak, bagaimana harus kuhadapi Allahku? Apa jawabku pada waktu Ia datang menghakimi aku?

¹⁵Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?

¹⁵Bukankah Allah yang menciptakan aku, menciptakan juga hamba-hambaku itu?

¹⁶Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?

¹⁶Belum pernah aku tak mau menolong orang yang papa, atau membiarkan para janda hidup berputus asa.

¹⁷A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?

¹⁷Belum pernah kubiarkan yatim piatu kelaparan, sedangkan aku sendiri cukup makanan.

¹⁸Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.

¹⁸Sejak kecil mereka kupelihara; seumur hidupku kubimbing mereka.

¹⁹Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?

¹⁹Jika kulihat orang yang berkekurangan, terlalu miskin untuk membeli pakaian,

²⁰Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?

²⁰kuhangatkan dia dengan kain wol dari dombaku sendiri, maka ia akan memuji aku dengan segenap hati.

²¹Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:

²¹Sekiranya pernah aku menindas yatim piatu, sebab yakin akan menang perkaraku,

²²Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.

²²maka biarlah patah kedua lenganku sehingga terpisah dari bahuku.

²³Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.

²³Tak akan aku berbuat begitu, sebab hukuman Allah sangat mengecutkan hatiku.

²⁴Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?

²⁴Tidak pernah aku mengandalkan hartaku,

²⁵Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?

²⁵atau membanggakan kekayaanku.

²⁶Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,

²⁶Tak pernah kusembah mentari yang bersinar cerah ataupun bulan yang bercahaya indah.

²⁷Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?

²⁷Tak pernah aku terpikat olehnya, atau kukecup tanganku untuk menghormatinya.

²⁸I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.

²⁸Dosa semacam itu patut mendapat hukuman mati; karena Allah Yang Mahakuasa telah diingkari.

²⁹Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?

²⁹Belum pernah aku bersenang karena musuhku menderita, atau bersukacita karena ia mendapat celaka.

³⁰Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.

³⁰Aku tidak berdoa untuk kematian musuhku; tak pernah aku berbuat dosa semacam itu.

³¹Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?

³¹Orang-orang yang bekerja padaku tahu, bahwa siapa saja kujamu di rumahku.

³²Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.

³²Rumahku terbuka bagi orang yang bepergian; tak pernah kubiarkan mereka bermalam di jalan.

³³Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?

³³Orang lain menyembunyikan dosanya, tetapi aku tak pernah berbuat seperti mereka.

³⁴A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.

³⁴Pendapat umum tidak kutakuti, dan penghinaan orang, aku tak perduli. Tak pernah aku tinggal di rumah atau diam saja, hanya karena takut akan dihina.

³⁵Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.

³⁵Tiadakah orang yang mau mendengarkan kata-kataku? Ku bersumpah bahwa benarlah semuanya itu. Kiranya Yang Mahakuasa menjawab aku. Seandainya tuduhan musuh terhadap aku ditulis semua sehingga terlihat olehku,

³⁶Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.

³⁶maka dengan bangga akan kupasang pada bahu, dan sebagai mahkota kulekatkan di kepalaku.

³⁷Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.

³⁷Akan kuberitahukan kepada Allah segala yang kubuat; akan kuhadapi Dia dengan bangga dan kepala terangkat.

³⁸Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,

³⁸Seandainya tanah yang kubajak telah kucuri, dan kurampas dari pemiliknya yang sejati,

³⁹Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:

³⁹seandainya hasilnya habis kumakan, dan petani yang menanamnya kubiarkan kelaparan,

⁴⁰Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. [ (Job 31:41) Skonávají se slova Jobova. ]

⁴⁰biarlah bukan jelai dan gandum yang tumbuh di ladang, melainkan semak berduri dan rumput ilalang." Sekianlah kata-kata Ayub.