¹Ještě mluvil Elihu, a řekl:

¹¶ I korero ano hoki a Erihu, i mea,

²Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.

²Whakarongo ki aku kupu, e te hunga whakaaro nui; kia whai taringa ki ahau, e te hunga mohio.

³Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.

³E whakamatau ana hoki te taringa i te kupu, e pera ana me ta te mangai ki te reka o te kai.

⁴Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.

⁴Ko ta tatou e whiriwhiri ai ma tatou ko te mea tika: kia mohiotia hoki e tatou, e tenei, e tenei, ko te aha te mea pai.

⁵Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.

⁵Kua mea nei hoki a Hopa, He tika taku, a kua whakapeaua ketia e te Atua te whakawa moku:

⁶Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.

⁶Ahakoa kei ahau te tika ka kiia ahau he tangata teka; e kore e mahu toku werohanga, ahakoa kahore oku he.

⁷Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?

⁷Ko wai te tangata e rite ki a Hopa, me te mea he wai te tawai e inumia ana e ia?

⁸A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?

⁸Kua uru nei ki te tira o nga kaimahi i te he, a e haere tahi ana me nga tangata kikino.

⁹Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.

⁹Kua mea hoki ia, Kahore he painga ki te tangata ki te ahuareka atu ia ki te Atua.

¹⁰A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.

¹⁰¶ No reira whakarongo mai ki ahau, e nga tangata ngakau mohio: e kore rawa te Atua e mahi i te kino; e kore rawa hoki te Kaha Rawa e mahi i te he.

¹¹Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.

¹¹Ka utua hoki e ia te tangata mo tana mahi, ka rite hoki ki to te tangata ara nga mea e whakawhiwhia e ia ki a ia.

¹²A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.

¹²Tika rawa, e kore te Atua e kino, e kore ano hoki te Kaha Rawa e whakaputa ke i te whakawa.

¹³Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?

¹³Na wai ia i mea hei kaitirotiro mo te whenua? Na wai hoki i whakatakoto nga tikanga mo te ao katoa?

¹⁴Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,

¹⁴Ki te anga mai tona ngakau ki te tangata, ki te kohia atu e ia ki a ia tona wairua me tona manawa;

¹⁵Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.

¹⁵Ka hemo ngatahi nga kikokiko katoa, a ka hoki ano te tangata ki te puehu.

¹⁶Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.

¹⁶¶ Na ki te mea he ngakau mohio tou, whakarongo ki tenei; kia whai taringa mai ki te reo o aku kupu.

¹⁷Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Čili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?

¹⁷E whai kingitanga ranei tetahi kotahi e kino ana ki te tika? E whakakino ranei koe ki te tangata tika, kaha hoki?

¹⁸Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?

¹⁸E tau ana ranei te mea atu ki te kingi, He weriweri koe? ki nga rangatira ranei, He kino koutou?

¹⁹Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.

¹⁹Kia iti rawa iho ki a ia e kore nei e whakapai ki te kanohi o nga rangatira, e kore nei e hira ake tona pai ki te hunga whai rawa i nga rawakore? No te mea he mahi ratou katoa na ona ringa.

²⁰V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.

²⁰Kihai i aha kua mate ratou, kua mate i waenganui po; ka wiri te iwi, ka pahemo atu, ka riro te hunga nunui, kahore hoki he ringa.

²¹Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.

²¹Kei runga hoki i nga ara o te tangata ona kanohi, e kitea ana e ia ona hikoinga katoa.

²²Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.

²²Kahore he pouri, kahore he atarangi o te mate e piri ai nga kaimahi i te kino.

²³Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.

²³E kore hoki e nui atu i te tika te mea e whakawaha e ia ki te tangata, e haere ai ia ki te aroaro o te Atua ki te whakawa.

²⁴Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.

²⁴Ka wawahia e ia nga tangata nunui, te mohiotia nga ara, a whakaturia ake etahi atu i muri i a ratou.

²⁵Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.

²⁵Na e mohio ana ia ki a ratou mahi; a hurihia ake ratou e ia i te po, a mongamonga noa ratou.

²⁶Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,

²⁶He hunga kino ratou, pakia iho e ia i te tirohanga a te tangata;

²⁷Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,

²⁷Mo ratou i tahuri ke i te whai i a ia, kihai hoki i whakaaro ki tetahi o ona ara:

²⁸Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.

²⁸Na ratou hoki i puta ai te tangi a te rawakore ki a ia, a rongo ana ia ki te tangi a te hunga e tukinotia ana.

²⁹(Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?)Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,

²⁹Ki te meinga e ia kia ata noho, ko wai hei whakararuraru? A ki te huna e ia tona kanohi, ko wai e kite i a ia? ahakoa i meatia ki te iwi, ki te tangata ranei, rite tonu.

³⁰Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.

³⁰Kore ake te whakaponokore e whai kingitanga, kore ake te iwi e mahangatia.

³¹Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.

³¹¶ Kua mea atu ranei ki te Atua, Kua pehia ahau e te whiu, e kore ahau e mahi i te he a muri nei?

³²Mimo to, nevidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.

³²Ko te mea kihai i kitea e ahau mau e whakaatu mai ki ahau; ki te mea i mahi ahau i te he, ka mutu taku.

³³Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.

³³Kia rite ranei tana utu ki tau e mea ai, i whakakahoretia ai e koe? Mau te whiriwhiri, kahore maku: na mau e korero mai tau i mohio ai.

³⁴Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,

³⁴Ka korero mai nga tangata ngakau mahara ki ahau, ae ra, nga tangata whakaaro nui e whakarongo ana ki ahau:

³⁵Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.

³⁵Kahore he matauranga o Hopa i a ia i korero ra, kahore hoki he mahara i roto i ana kupu.

³⁶Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,

³⁶He pai me i whakamatauria a Hopa a te mutunga ra ano, mo ana kupu i whakahokia mai nei e ia, he mea i rite ki a nga tangata kikino.

³⁷Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.

³⁷E tapiritia ana hoki e ia te tutu ki runga ki tona hara, kei te pakipaki ia i ona ringa i waenganui i a tatou, a whakanuia ana e ia ana kupu kite Atua.