¹Tato jsou slova, kteráž mluvil Mojžíš ke všemu lidu Izraelskému před Jordánem na poušti, na rovinách proti moři Rudému, mezi Fáran a Tofel a Lában a Hazerot a Dizahab.

¹Toto sú slová, ktoré hovoril Mojžiš celému Izraelovi za Jordánom na púšti, na rovine naproti Červenému moru, medzi Fáranom a Tofelom, medzi Lábanom a Chacerótom a medzi Dí-zahábom.

²Jedenácte dní cesty jest od Oréb přes hory Seir až do Kádesbarne.

²Je to jedenásť dní cesty od Horeba cestou cez vrch Seir po Kádeš-barneu.

³Stalo se pak čtyřidcátého léta, jedenáctého měsíce, v první den téhož měsíce, že mluvil Mojžíš synům Izraelským všecky věci, kteréž jemu byl přikázal Hospodin oznámiti jim,

³A stalo sa štyridsiateho roku, jedenásteho mesiaca, prvého dňa toho mesiaca, že hovoril Mojžiš synom Izraelovým všetko, čo mu prikázal Hospodin o nich,

⁴Kdyžto již byl zabil Seona, krále Amorejského, kterýž bydlil v Ezebon, a Oga, krále Bázan, kterýž bydlil v Astarot, zabil v Edrei.

⁴potom, keď už bol porazil Síchona, amorejského kráľa, ktorý býval v Chešbone, a Óga, bázanského kráľa, ktorý býval v Aštaróte, v Edrei.

⁵Před Jordánem, v zemi Moábské, počal Mojžíš vysvětlovati zákona tohoto, řka:

⁵Za Jordánom, v Moábskej zemi, začal Mojžiš vysvetľovať tento zákon a povedal:

⁶Hospodin Bůh náš mluvil k nám na Orébě, řka: Dosti jste již na hoře této bydlili.

⁶Hospodin, náš Bôh, nám hovoril na Horebe a riekol takto: Už ste sa dosť nabývali na tomto vrchu.

⁷Obraťte se, táhněte a jděte k hoře Amorejských, na všecko vůkolí její, buď na roviny, na hory, na údolí, na poledne, i na břehy mořské, k zemi Kananejské a k Libánu, až k řece veliké, k řece Eufrates.

⁷Obráťte sa, rušajte sa a vojdite do vrchov Amoreja a na všetky jeho súsedné miesta na rovine, na vrchu a na nížine, na juhu a na pobreží mora, do zeme Kananeja a k Libanonu až po veľkú rieku, po rieku Eufrates.

⁸Ej, ukázal jsem vám tu zemi; vejdětež do ní, a dědičně vládněte jí, kterouž s přísahou zaslíbil dáti Hospodin otcům vašim, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, i semeni jejich po nich.

⁸Vidz, dal som zem pred vami! Vojdite a zaujmite zem dedične, o ktorej prisahal Hospodin vašim otcom, Abrahámovi, Izákovi a Jakobovi, že ju dá im a ich semenu po nich. -

⁹A mluvil jsem k vám toho času, řka: Nemohuť sám nésti vás.

⁹A povedal som vám toho času: Nemôžem vás samotný uniesť.

¹⁰Hospodin Bůh váš rozmnožil vás, a hle, rozmnoženi jste dnes jako hvězdy nebeské.

¹⁰Hospodin, váš Bôh, vás rozmnožil, že hľa, je vás dnes čo do množstva jako hviezd na nebi.

¹¹(Hospodin Bůh otců vašich rozmnožiž vás nad to, jakž jste nyní, tisíckrát více, a požehnej vám, jakož jest mluvil vám.)

¹¹Hospodin, Bôh vašich otcov, nech ráči pridať k vám ešte tisíckrát toľko, koľko vás je, a nech vás požehná, tak ako hovoril o vás.

¹²Kterak bych nesl sám práci vaši, břímě vaše a nesnáze vaše?

¹²Akože ponesiem samotný vašu ťarchu, vaše bremä a vašu zvadu?!

¹³Vydejte z sebe muže moudré a opatrné, a zkušené z pokolení svých, abych je vám představil.

¹³Vyberte si mužov, múdrych, rozumných a známych, zo svojich pokolení, a ustanovím ich za hlavy nad vami.

¹⁴I odpověděli jste mi a řekli jste: Dobráť jest ta věc, kterouž jsi učiniti rozkázal.

¹⁴A na to ste mi odpovedali a riekli ste: 'To je dobrá vec, o ktorej hovoríš, aby sme ju učinili.

¹⁵Vzav tedy přední z pokolení vašich, muže moudré a zkušené, ustanovil jsem je knížaty nad vámi, hejtmany nad tisíci, setníky, padesátníky, desátníky a správce v pokoleních vašich.

¹⁵A tedy som vzal hlavy vašich pokolení, mužov to múdrych a známych, a dal som ich za hlavy nad vami, za náčelníkov nad tisícami, za náčelníkov nad stami, za náčelníkov nad päťdesiatimi a za náčelníkov nad desiatimi a za správcov vašich pokolení.

¹⁶Přikázal jsem také soudcům vašim toho času, řka: Vyslýchejte pře mezi bratřími svými, a suďte spravedlivě mezi mužem a bratrem jeho, i mezi příchozím jeho.

¹⁶A prikázal som vašim sudcom toho času povediac: Vypočuť obe strany svojich bratov a budete súdiť spravedlivo medzi človekom a medzi jeho bratom a medzi jeho pohostínom.

¹⁷Nebudete přijímati osoby v soudu; jakž malého tak i velikého slyšeti budete, nebudete se báti žádného, nebo Boží soud jest. Jestliže byste pak měli jakou věc nesnadnou, vznesete na mne, a vyslyším ji.

¹⁷Nebudete hľadieť v súde na osobu, ale vypočujete ako malého tak veľkého, nebudete sa báť nikoho, lebo súd je Boží. A vec, ktorá by vám bola priťažká, donesiete ku mne, a ja ju vypočujem.

¹⁸Přikázal jsem vám, pravím, toho času všecko, co byste činiti měli.

¹⁸A toho času som vám prikázal všetky veci, ktoré máte činiť.

¹⁹Potom pak hnuvše se z Oréb, přešli jsme všecku poušť tuto velikou a hroznou, kterouž jste viděli, jdouce cestou k hoře Amorejských, jakož nám byl přikázal Hospodin Bůh náš, a přišli jsme až do Kádesbarne.

¹⁹Potom sme sa rušali od Horeba a prešli sme celú tú púšť, veľkú a strašnú, ktorú ste videli, cestou k vrchu Amoreja, tak ako nám prikázal Hospodin, náš Bôh, a prišli sme až do Kádeš-barnee.

²⁰I řekl jsem vám: Přišli jste až k hoře Amorejské, kterouž Hospodin Bůh náš dává nám.

²⁰A povedal som vám: Prišli ste až po vrch Amoreja, ktorý nám dá Hospodin, náš Bôh.

²¹Ej, dal Hospodin Bůh tvůj tu zemi tobě; vstupiž a vládni jí, jakož řekl Hospodin Bůh otců tvých tobě; neboj se, aniž se strachuj.

²¹Nože vidz, Hospodin, tvoj Bôh, dal pred tebou zem, vyjdi hore a zaujmi dedične, tak ako hovoril Hospodin, Bôh tvojich otcov, o tebe. Neboj sa ani sa nestrachuj!

²²Vy pak všickni přistoupili jste ke mně a řekli jste: Pošleme muže před sebou, kteříž by nám shlédli zemi, a oznámili by nám něco o cestě, kterouž bychom vstoupiti měli, i města, do nichž bychom přijíti měli.

²²Potom ste prišli ku mne všetci a povedali ste: Pošlime mužov pred sebou, ktorí nám prezkúmajú zem a podajú nám zprávu, aj o ceste, ktorou máme ísť hore do nej, ako aj o mestách, ku ktorým prijdeme.

²³Kterážto řeč líbila se mně, a vzal jsem z vás dvanácte mužů, jednoho muže z každého pokolení.

²³To slovo sa mi ľúbilo, a vzal som z vás dvanástich mužov, po jednom mužovi z každého pokolenia.

²⁴A oni obrátivše se a vstoupivše na horu, přišli až k údolí Eškol a shlédli zemi.

²⁴A obrátiac sa išli hore na vrchy a prišli až po dolinu Eškol a prešpehovali zem.

²⁵Nabrali také s sebou ovoce země té, a přinesli nám, a oznámili nám o těch věcech, řkouce: Dobráť jest země, kterouž Hospodin Bůh náš dává nám.

²⁵A vzali so sebou z ovocia zeme a doniesli dolu k nám a podali nám zprávu a povedali: Je to dobrá zem, ktorú nám dá Hospodin, náš Bôh.

²⁶A však jste nechtěli jíti, ale odpírali jste řeči Hospodina Boha svého.

²⁶Avšak nechceli ste ísť hore, ale vzbúrili ste sa proti rozkazu Hospodina, svojho Boha,

²⁷A reptali jste v staních svých, řkouce: Proto že nás v nenávisti měl Hospodin, vyvedl nás z země Egyptské, aby nás vydal v ruce Amorejského, a zahladil nás.

²⁷a reptali ste vo svojich stánoch a povedali ste: Preto, že nás nenávidí Hospodin, preto nás vyviedol z Egyptskej zeme, aby nás vydal do ruky Amoreja, aby nás zahladil.

²⁸Kam bychom šli? Bratří naši zstrašili srdce naše, pravíce: Lid ten jest větší a vyšší nežli my, města veliká a hrazená až k nebi, ano i syny Enakovy tam jsme viděli.

²⁸Kam pojdeme hore? Naši bratia veľmi zmalátnili naše srdce hovoriac: Je to veľký ľud a vyšší, ako sme my; a mestá sú veľké a ohradené až do neba, ba ešte aj synov Enákových sme tam videli.

²⁹I řekl jsem vám: Nebojte se, ani se strachujte jich.

²⁹A povedal som vám: Nedeste sa ani sa ich nebojte.

³⁰Hospodin Bůh váš, kterýž jde před vámi, onť bojovati bude za vás rovně tak, jakž učinil s vámi v Egyptě, před očima vašima.

³⁰Hospodin, váš Bôh, ktorý ide pred vami, on bude bojovať za vás, zrovna tak, ako učinil s vami v Egypte pred vašimi očami,

³¹Ano i na poušti viděl jsi, kterak nesl tebe Hospodin Bůh tvůj, jako nosí člověk syna svého, a to po vší cestě, kterouž jste šli, až jste přišli na toto místo.

³¹i na púšti, kde si videl, že ťa niesol Hospodin, tvoj Bôh, ako nosieva človek svojho syna, na celej ceste, ktorou ste išli, až ste i prišli na toto miesto.

³²A ani tak uvěřili jste Hospodinu Bohu svému,

³²Ale ani v tejto veci neverili ste Hospodinovi, svojmu Bohu,

³³Kterýž k vyhledání vám místa, na kterémž byste se klásti měli, v noci předcházel vás cestou v ohni, aby vám ukázal cestu, kterouž byste měli jíti, a v oblace ve dne.

³³ktorý išiel pred vami cestou, aby vám vyhľadal miesto, kde by ste sa mohli rozložiť táborom, vnoci v ohni, aby vám ukazoval cestu, ktorou ste mali ísť, a v oblaku vodne.

³⁴Uslyšel pak Hospodin hlas řečí vašich, a rozhněval se, a přisáhl, řka:

³⁴A Hospodin počul hlas vašich rečí a rozhneval sa a prisahal povediac:

³⁵Jistě že nižádný z lidí těchto pokolení zlého neuzří země té dobré, kterouž jsem s přísahou zaslíbil dáti otcům vašim,

³⁵Prisahám, že niktorý z týchto mužov, toto zlé pokolenie, neuvidí tej krásnej zeme dobrej, o ktorej som prisahal, že ju dám vašim otcom,

³⁶Kromě Kálefa, syna Jefonova; tenť ji uzří, a jemu dám zemi, po níž chodil, i synům jeho, proto že cele následoval Hospodina.

³⁶krome Kálefa, syna Jefunneho; ten ju uvidí, a jemu dám zem, po ktorej chodil, i jeho synom, pretože cele nasledoval Hospodina.

³⁷Ano i na mne rozhněval se Hospodin příčinou vaší, řka: Také ani ty nevejdeš tam.

³⁷Ešte i na mňa sa nahneval Hospodin pre vás a riekol: Ani ty ta nevojdeš!

³⁸Jozue, syn Nun, kterýž stojí před tebou, onť vejde tam, jeho posilň, nebo on rozdělí ji losem Izraelovi.

³⁸Jozua, syn Núnov, ktorý stojí pred tebou, ten ta vojde; jeho posilni, lebo on ju rozdelí Izraelovi do dedičstva.

³⁹A dítky vaše, o kterýchž jste pravili, že v loupež budou, a synové vaši, kteříž ještě neznají dobrého ani zlého, oni vejdou do ní, a jim dám ji; oni dědičně ji obdrží.

³⁹A vaše deti, o ktorých ste povedali, že budú za lúpež, a vaši synovia, ktorí ešte dneská nevedia, čo je dobré a čo zlé, tí ta vojdú, a im ju dám, a oni ju zdedia.

⁴⁰Vy pak obrátíce se, jděte na poušť cestou k moři Rudému.

⁴⁰A vy sa obráťte a rušajte sa na púšť cestou smerom k Červenému moru.

⁴¹A odpověděvše, řekli jste ke mně: Zhřešiliť jsme Hospodinu. My vstoupíme a budeme bojovati podlé toho všeho, jakž rozkázal nám Hospodin Bůh náš. A vzavše všickni odění svá válečná na sebe, hotovi jste byli vstoupiti na horu.

⁴¹Na to ste mi odpovedali: Zhrešili sme proti Hospodinovi, my pojdeme hore a budeme bojovať celkom tak, ako nám prikázal Hospodin, náš Bôh. A opásali ste si každý svoju vojennú zbraň a majúc to za ľahkú vec išli ste hore na vrch.

⁴²Hospodin pak řekl mi: Rci jim: Nevstupujte a nebojujte, neboť nejsem u prostřed vás, abyste nebyli poraženi před nepřátely svými.

⁴²Ale Hospodin mi riekol: Povedz im: Nechoďte hore a nebojujte, lebo nie som medzi vami, aby ste neboli porazení pred svojimi nepriateľmi.

⁴³A když jsem vám to mluvil, neuposlechli jste, nýbrž odporni jste byli řeči Hospodinově, a všetečně vstoupili jste na horu.

⁴³A hovoril som vám to, a neposlúchli ste, ale ste sa sprotivili rozkazu Hospodinovmu a v spúre ste sa odvážili a išli ste hore na vrch.

⁴⁴Tedy vytáhl Amorejský, kterýž bydlil na té hoře, proti vám, a honili vás, jako činívají včely, a potřeli vás na hoře Seir až do Horma.

⁴⁴Vtedy vyšiel Amorej, ktorý býval na tom vrchu, proti vám, a honili vás, ako robievajú včely, a zbili vás na Seire a bijúc prenasledovali až do Hormy.

⁴⁵A navrátivše se, plakali jste před Hospodinem, ale neuslyšel Hospodin hlasu vašeho, a uší svých nenaklonil k vám.

⁴⁵A keď ste sa navrátili, plakali ste pred Hospodinom, ale Hospodin neuslyšal vášho hlasu ani nenaklonil k vám svojho ucha.

⁴⁶I zůstali jste v Kádes za mnohé dny, podlé počtu dnů, v nichž jste tam byli.

⁴⁶A tak ste bývali v Kádeši mnoho dní, toľko, koľko ste bývali.