¹Jestliže bys uzřel vola aneb dobytče bratra svého, an bloudí, nepomineš jich, ale přivedeš je až k bratru svému.

¹Keby si videl blúdiť vola svojho brata alebo jeho dobytča, neskryješ sa pred nimi, ale doista ich dovedieš zpät svojmu bratovi.

²Byť pak nebyl blízký bratr tvůj a neznal bys ho, uvedeš je však do domu svého, a bude u tebe, dokudž by se po něm neptal bratr tvůj, a navrátíš mu je.

²A keby tvoj brat nebol blízko teba, a neznal by si ho, dovedieš to do svojho domu, a bude u teba, dokiaľ ho nebude hľadať tvoj brat, a vrátiš mu ho.

³Tolikéž učiníš s oslem jeho, s oděvem jeho, také i se všelikou věcí ztracenou bratra svého, kteráž by mu zhynula; když bys ji nalezl, nepomineš jí.

³Tak učiníš s jeho oslom a tak učiníš i s jeho rúchom, tak učiníš s každou ztratenou vecou svojho brata, ktorá by sa mu ztratila, keď ju najdeš; nebudeš sa môcť ukryť.

⁴Vida osla bratra svého aneb vola jeho pod břemenem ležící na cestě, nepomineš jich, ale i hned ho s ním pozdvihneš.

⁴Neuvidíš svojho bratovho osla alebo jeho vola padlých ležať na ceste, aby si sa ukryl pred nimi; doista ich pozdvihneš s ním.

⁵Žena nebude nositi oděvu mužského, aniž se obláčeti bude muž v roucho ženské, nebo ohavnost před Hospodinem Bohem tvým jest, kdožkoli činí to.

⁵Nebude na žene ničoho toho, čo patrí mužovi, ani si muž neoblečie rúcha ženy, lebo ohavnosťou je Hospodinovi, tvojmu Bohu, každý, kto to robí.

⁶Když bys našel hnízdo ptačí před sebou na cestě, na jakémkoli stromu aneb na zemi, s mladými neb vejci, a matka seděla by na mladých aneb na vejcích: nevezmeš matky s mladými,

⁶Keby sa nahodilo vtáčie hniezdo pred tebou na ceste, na jakomkoľvek strome alebo na zemi, v ktorom by boly mláďatá alebo vajcia, a matka by sedela na mláďatách alebo na vajciach, nevezmeš matky s mladými.

⁷Ale hned pustíš matku a mladé vezmeš sobě, aby tobě dobře bylo, a abys prodlil dnů svých.

⁷Doista pustíš matku a mladé si vezmeš, aby ti bolo dobre, a aby si predĺžil svoje dni.

⁸Když bys stavěl dům nový, udělej zabradla vůkol střechy své, abys neuvedl viny krve na dům svůj, když by kdo upadl s něho.

⁸Keď vystavíš nový dom, spravíš zábradlie na svojej streche dookola, aby si neuvalil krvi na svoj dom, keby spadol niekto s neho.

⁹Neposeješ vinice své směsicí rozličného semene, aby nebyl poškvrněn užitek semene, kteréž jsi vsel, i ovoce vinice.

⁹Neposeješ svojej vinice rôznym semenom, aby si neposvätil náplne semena, ktoré si vysial, a úrody vinice.

¹⁰Nebudeš orati volem a oslem spolu.

¹⁰Nebudeš orať spolu na volovi a na oslovi.

¹¹Neoblečeš roucha z rozdílných věcí, z vlny a lnu setkaného.

¹¹Neoblečieš rúcha, zhotoveného z miešaného pradiva, utkaného z vlny a z ľanu spolu.

¹²Prýmy zděláš sobě na čtyřech rozích oděvu svého, jímž se odíváš.

¹²Spravíš si strapce na štyroch rohoch svojho odevu, ktorým sa odievaš.

¹³Když by pojal někdo ženu, a všel by k ní, a potom měl by ji v nenávisti,

¹³Keby si niekto vzal ženu a vošiel by k nej a potom by ju nenávidel

¹⁴A dal by příčinu k řečem o ní, v zlou pověst ji obláčeje a mluvě: Ženu tuto vzal jsem, a všed k ní, nenalezl jsem jí pannou:

¹⁴a hovoril by o nej zlé veci a pustil by tak o nej zlú povesť a povedal by: Vzal som si túto ženu, a keď som sa jej priblížil, nenašiel som u nej panenstva.

¹⁵Tedy otec děvečky a matka její vezmouce přinesou znamení panenství děvečky k starším města svého k bráně.

¹⁵Vtedy vezme otec dievčiny i jej matka dôkaz panenstva dievčiny a vynesú ho ku starším mesta ku bráne.

¹⁶A dí otec děvečky k starším: Dceru svou dal jsem muži tomuto za manželku, kterýž ji v nenávisti má.

¹⁶A otec dievčiny povie starším: Svoju dcéru som dal tomuto mužovi za ženu, ktorý ju teraz nenávidí.

¹⁷A hle, sám příčinu dal řečem o ní, mluvě: Nenalezl jsem při dceři tvé panenství, a teď hle, znamení panenství dcery mé. I roztáhnou roucho to před staršími města.

¹⁷A hľa, hovorí o nej zlé veci, vraj nenašiel som pri tvojej dcére panenstva. A toto je dôkaz panenstva mojej dcéry. A rozprestrú rúcho pred staršími mesta.

¹⁸Tedy starší města toho jmou muže a trestati ho budou,

¹⁸Vtedy vezmú starší toho mesta muža a potrescú ho.

¹⁹A uloží jemu pokutu sto lotů stříbra, kteréž dají otci děvečky, proto že vynesl zlou pověst proti panně Izraelské. I bude ji míti za manželku, kteréž nebude moci propustiti po všecky dny své.

¹⁹A pokutujú ho na sto striebra a dajú otcovi dievčiny, pretože vypustil zlú povesť o dcére Izraelovej, a bude mu ženou; nebude môcť ju preč poslať po všetky svoje dni.

²⁰Jináč byla-li by pravá žaloba ta, a nebylo by nalezeno panenství při děvečce:

²⁰Ale ak by to bola pravda, a nenašiel by sa dôkaz panenstva dievčiny,

²¹Tedy vyvedou děvečku ke dveřím otce jejího, a uházejí ji lidé města toho kamením, a umře; nebo dopustila se nešlechetnosti v Izraeli, smilnivši v domě otce svého. Tak odejmeš zlé z prostředku sebe.

²¹vtedy vyvedú dievčinu ku dveriam domu jej otca a uhádžu ju mužovia jej mesta kamením, a zomrie preto, že vykonala bláznovstvo v Izraelovi smilniac v dome svojho otca, a odpraceš také zlo zo svojho stredu.

²²Kdyby kdo postižen byl, že obýval s ženou manželkou cizí, tedy umrou oni oba dva, muž, kterýž obýval s tou ženou, i žena také; i odejmeš zlé z Izraele.

²²Keby bol niekto najdený, že leží so ženou, vydatou za muža, vtedy zomrú obidvaja, i muž, ktorý ležal so ženou, i žena, a odpraceš také zlo z Izraela.

²³Byla-li by děvečka panna zasnoubená muži, a nalezna ji někdo v městě, obýval by s ní:

²³Keby sa stalo, že by dievka, panna,, bola zasnúbená mužovi, a našiel by ju nejaký muž v meste a ležal by s ňou,

²⁴Vyvedete oba dva k bráně města toho, a uházíte je kamením, a umrou, děvečka, proto že nekřičela, jsuci v městě, a muž proto, že ponížil ženy bližního svého; a odejmeš zlé z prostředku svého.

²⁴vtedy vyvediete obidvoch ku bráne toho mesta a uhádžete ich kamením a zomrú, dievku preto, že nekričala súc v meste, a muža preto, že ponížil ženu svojho blížneho, a tedy odpraceš také zlo zo svojho stredu.

²⁵Pakli na poli nalezl by muž děvečku zasnoubenou, a násilí jí učině, obýval by s ní: smrtí umře muž ten sám,

²⁵Ale keby našiel muž zasnúbenú dievku na poli a keby jej ten muž urobil násilie a ležal by s ňou, vtedy zomrie muž, ktorý ležal s ňou, iba sám.

²⁶Děvečce pak nic neučiníš. Nedopustila se hříchu hodného smrti; nebo jakož povstává někdo proti bližnímu svému a morduje život jeho, tak i při této věci.

²⁶Ale dievke neurobíš ničoho; dievka nemá hriechu, pre ktorý by mala zomrieť, lebo vec je tá istá, jako keby povstal niekto na svojho blížneho a zavraždil ho.

²⁷Na poli zajisté nalezl ji; křičela děvečka zasnoubená, a žádný tu nebyl, kdo by ji vysvobodil.

²⁷Lebo ju našiel na poli; zasnúbená dievka kričala, a nebolo nikoho, kto by ju bol zachránil.

²⁸Jestliže by nalezl někdo děvečku pannu, kteráž by zasnoubena nebyla, a vezma ji, obýval by s ní, a byli by postiženi:

²⁸Keby našiel niektorý muž dievku, pannu, ktorá by nebola zasnúbená, a pochytil by ju a ležal by s ňou, a boli by najdení,

²⁹Tedy dá muž ten, kterýž by obýval s ní, otci děvečky padesáte stříbrných, a bude jeho manželka, protože ponížil jí; nebude moci jí propustiti po všecky dny své.

²⁹vtedy dá muž, ktorý ležal s ňou, otcovi dievky päťdesiat šeklov striebra, a bude mu ženou, za to, že ju ponížil, nebude ju môcť poslať preč po všetky svoje dni.

³⁰Nevezme žádný manželky otce svého, a neodkryje podolka otce svého.

³⁰Nikto si nevezme ženy svojho otca a neodkryje krýdla rúcha svojho otca.