¹I svolal Mojžíš všecken lid Izraelský, a řekl jim: Slyš, Izraeli, ustanovení a soudy, kteréž já dnes mluvím v uši vaše; naučte se jim, a v skutku jich ostříhejte.

¹A Mojžiš svolal všetok izraelský ľud a povedal im: Čuj, Izraelu, ustanovenia a súdy, ktoré ja dnes hovorím vo vaše uši, naučíte sa im a budete ostríhať, aby ste ich činili.

²Hospodin Bůh náš učinil s námi smlouvu na Orébě.

²Hospodin, náš Bôh, učinil s nami smluvu na Horebe.

³Ne s otci našimi učinil Hospodin tu smlouvu, ale s námi, kteříž zde jsme nyní my všickni živí.

³Nie s našimi otcami učinil Hospodin tú smluvu, ale s nami, s nami samými, ktorí tu dnes všetci žijeme.

⁴Tváří v tvář mluvil Hospodin s vámi na té hoře z prostředku ohně,

⁴Tvárou v tvár hovoril Hospodin s vami na vrchu zprostred ohňa.

⁵(Já jsem pak stál mezi Hospodinem a mezi vámi toho času, abych oznámil vám řeč Hospodinovu; nebo jste se báli ohně, a nevstoupili jste na horu), řka:

⁵Ja som stál medzi Hospodinom a medzi vami toho času, aby som vám oznámil slovo Hospodinovo, lebo ste sa báli ohňa a nevyšli ste na vrch. A Hospodin povedal:

⁶Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské z domu služby.

⁶Ja som Hospodin, tvoj Bôh, ktorý som ťa vyviedol z Egyptskej zeme, z domu sluhov.

⁷Nebudeš míti bohů jiných přede mnou.

⁷Nebudeš mať iných bohov predo mnou.

⁸Neučiníš sobě rytiny , ani jakého podobenství těch věcí, kteréž jsou na nebi svrchu, ani těch, kteréž na zemi dole, ani těch, kteréž jsou u vodách pod zemí.

⁸Neučiníš si rytiny nijakej podoby vecí, ktoré sú na nebi hore ani tých, ktoré sú na zemi dole, ani tých, ktoré sú vo vodách pod zemou.

⁹Nebudeš se jim klaněti, ani jich ctíti. Nebo já jsem Hospodin Bůh tvůj, Bůh silný, horlivý, navštěvující nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteříž nenávidí mne,

⁹Nebudeš sa im klaňať ani im nebudeš slúžiť, lebo ja Hospodin, tvoj Bôh, som silný Bôh revnivý, ktorý navštevujem neprávosť otcov na synoch ešte i na treťom i na štvrtom pokolení tých, ktorí ma nenávidia,

¹⁰A činící milosrdenství nad tisíci těch, kteříž mne milují, a ostříhají přikázaní mých.

¹⁰a činím milosť tisícim, tým, ktorí ma milujú a ktorí ostríhajú moje prikázania.

¹¹Nevezmeš jména Hospodina Boha svého nadarmo, neboť nenechá bez pomsty Hospodin toho, kdož by bral jméno jeho nadarmo.

¹¹Nevezmeš mena Hospodina, svojho Boha, nadarmo, lebo Hospodin nenechá bez pomsty toho, kto by vzal jeho meno nadarmo.

¹²Ostříhej dne sobotního, abys jej světil, jakož přikázal tobě Hospodin Bůh tvůj.

¹²Ostríhať budeš deň soboty, aby si ho svätil, tak ako ti prikázal Hospodin, tvoj Bôh.

¹³Šest dní pracovati budeš, a dělati všeliké dílo své;

¹³Šesť dní budeš pracovať a budeš konať hocijakú svoju prácu.

¹⁴Ale dne sedmého odpočinutí jest Hospodina Boha tvého. Nebudeš dělati žádného díla, ty i syn tvůj i dcera tvá, i služebník tvůj i děvka tvá, vůl i osel tvůj i všeliké hovado tvé, i příchozí tvůj, kterýž jest v branách tvých, aby odpočinul služebník tvůj a děvka tvá jako i ty.

¹⁴Ale siedmy deň je sobotou Hospodinovi, tvojmu Bohu; nebudeš robiť nijakej práce, ani ty, ani tvoj syn ani tvoja dcéra ani tvoj sluha ani tvoja dievka ani tvoj vôl ani tvoj osol ani niktoré tvoje hovädo ani tvoj pohostín, ktorý je v tvojich bránach, aby si odpočinul tvoj sluha i tvoja dievka jako ty.

¹⁵A pamatuj, že jsi byl služebníkem v zemi Egyptské, a vyvedl tě Hospodin Bůh tvůj odtud v ruce silné, a v rameni vztaženém. Protož přikázal tobě Hospodin Bůh tvůj, abys světil den sváteční.

¹⁵A budeš pamätať na to, že si bol sluhom v Egyptskej zemi, a že ťa vyviedol odtiaľ Hospodin, tvoj Bôh, silnou rukou a vystretým ramenom, preto ti prikázal Hospodin, tvoj Bôh, aby si svätil sobotný deň.

¹⁶Cti otce svého i matku svou, jakož přikázal tobě Hospodin Bůh tvůj, aby se prodleli dnové tvoji, a aby tobě dobře bylo na zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dá tobě.

¹⁶Cti svojho otca i svoju mať, ako ti prikázal Hospodin, tvoj Bôh, aby sa predĺžily tvoje dni, a aby ti bolo dobre na zemi, ktorú ti dá Hospodin, tvoj Bôh.

¹⁷Nezabiješ.

¹⁷Nezabiješ!

¹⁸Nesesmilníš.

¹⁸Nezosmilníš!

¹⁹Nepokradeš.

¹⁹Neukradneš!

²⁰Nepromluvíš proti bližnímu svému křivého svědectví.

²⁰Nepovieš na svojho blížneho falošného svedoctva!

²¹Nepožádáš manželky bližního svého, aniž požádáš domu bližního svého, pole jeho, neb služebníka jeho, aneb děvky jeho, vola jeho neb osla jeho, aneb čehokoli z těch věcí, kteréž jsou bližního tvého.

²¹Nepožiadaš ženy svojho blížneho, ani si nezaželáš domu svojho blížneho, jeho poľa ani jeho sluhu ani jeho dievky, jeho vola ani jeho osla ani ničoho, čo je tvojho blížneho.

²²Ta slova mluvil Hospodin ke všemu shromáždění vašemu na hoře z prostředku ohně, oblaku a mrákoty, hlasem velikým, a nepřidal nic více, a napsal je na dvou dskách kamenných, kteréž mně dal.

²²Tie slová hovoril Hospodin všetkému vášmu shromaždeniu na vrchu zprostred ohňa, oblaku a mrákavy veľkým hlasom a nepridal k tomu. A napísal ich na dve kamenné dosky a dal ich mne.

²³Vy pak když jste uslyšeli hlas z prostředku tmy, (nebo hora ohněm hořela), přistoupili jste ke mně všickni vůdcové pokolení vašich a starší vaši,

²³A stalo sa, keď ste počuli hlas zprostred tmy a videli ste, že vrch horí ohňom, pristúpili ste ku mne, všetky hlavy vašich pokolení i vaši starší,

²⁴A řekli jste: Ej, ukázal nám Hospodin Bůh náš slávu svou a velikost svou, a slyšeli jsme hlas jeho z prostředku ohně; dnešního dne viděli jsme, že Bůh mluvil s člověkem, a on živ zůstal.

²⁴a povedali ste: Hľa, Hospodin, náš Bôh, nám ukázal svoju slávu a svoju veľkosť, a jeho hlas sme počuli zprostred ohňa; dnešného dňa sme videli, že Bôh hovoril s človekom, a žije.

²⁵Protož nyní proč máme zemříti? Nebo sežral by nás oheň veliký tento; jestli více slyšeti budeme hlas Hospodina Boha našeho, zemřeme.

²⁵A tedy prečo máme teraz zomrieť, lebo veď nás strávi tento veľký oheň, ak budeme ešte ďalej počúvať hlas Hospodina, svojho Boha, a pomrieme.

²⁶Nebo co jest všeliké tělo, aby slyše hlas Boha živého mluvícího z prostředku ohně, jako my, mělo živo býti?

²⁶Lebo ktože je, akékoľvek telo, ktoré by počulo hlas živého Boha, hovoriaceho zprostred ohňa, ako my, aby žilo?!

²⁷Přistup ty a slyš všecky věci, kteréž mluviti bude Hospodin Bůh náš; potom ty mluviti budeš nám, což by koli řekl tobě Hospodin Bůh náš, a my slyšeti i činiti budeme.

²⁷Ty sa priblíž a počuj všetko, čo povie Hospodin, náš Bôh, a ty budeš hovoriť nám všetko, čo bude hovoriť Hospodin, náš Bôh, tebe, a my budeme počúvať a činiť.

²⁸Uslyšev pak Hospodin hlas řečí vašich, když jste mluvili ke mně, řekl mi Hospodin: Slyšel jsem hlas řeči lidu tohoto, kterouž mluvili tobě. Cožkoli mluvili, dobřeť jsou mluvili.

²⁸A Hospodin uslyšal hlas vašich slov, keď ste mi to hovorili, a Hospodin mi riekol: Počul som hlas slov tohoto ľudu, ktoré ti hovorili. Dobre hovorili všetko, čo hovorili.

²⁹Ó kdyby bylo jejich srdce takové, aby se báli mne a ostříhali přikázaní mých po všeliký čas, aby jim dobře bylo i synům jejich na věky!

²⁹Oj, aby mali také srdce, jako toto, aby sa ma báli a aby ostríhali všetky moje prikázania po všetky dni, aby im bolo dobre aj ich synom na veky!

³⁰Jdi, rci jim: Navraťte se k stanům vašim.

³⁰Idi, povedz im: Navráťte sa do svojich stánov!

³¹Ty pak stůj tuto při mně, a oznámím tobě všecka přikázaní, ustanovení i soudy, kterýmž je učiti budeš, aby je činili v zemi, kterouž já dávám jim, aby jí dědičně vládli.

³¹A ty stoj tu pri mne, a budem ti hovoriť všetky prikázania a ustanovenia a súdy, ktorým ich budeš učiť, aby ich činili v zemi, ktorú im ja dám, aby ju zaujali dedične.

³²Hleďtež tedy, abyste činili, jakž přikázal vám Hospodin Bůh váš; neuchylujte se na pravo ani na levo.

³²A tedy pozorujte, aby ste činili tak, ako vám prikázal Hospodin, váš Bôh; neuchýlite sa ani napravo ani naľavo.

³³Po vší té cestě, kterouž vám přikázal Hospodin Bůh váš, choditi budete, abyste živi byli, a dobře bylo vám, a abyste prodlili dnů na zemi, kterouž dědičně obdržíte.

³³Po každej tej ceste, ktorú vám prikázal Hospodin, váš Bôh, pojdete, aby ste žili, a aby vám bolo dobre, a aby ste dlho žili v zemi, ktorú zaujmete do dedičstva.