¹Když se pak hnuli z Elim, přišlo všecko množství synů Izraelských na poušť Sin, kteráž jest mezi Elim a Sinai, v patnáctý den druhého měsíce po vyjití z země Egyptské.

¹A odíduc z Élima prišli, celá obec synov Izraelových, na púšť Sín, ktorá je medzi Élimom a medzi Sinaim, pätnásteho dňa druhého mesiaca po ich vyjdení z Egyptskej zeme.

²I reptalo všecko shromáždění synů Izraelských proti Mojžíšovi a proti Aronovi na poušti.

²A reptali, celá obec synov Izraelových, proti Mojžišovi a proti Áronovi na púšti.

³A mluvili jim synové Izraelští: Ó bychom byli zemřeli od ruky Hospodinovy v zemi Egyptské, když jsme sedávali nad hrnci masa, když jsme se najídali chleba do sytosti! A teď vyvedli jste nás na tuto poušť, abyste zmořili všecko shromáždění toto hladem.

³A synovia Izraelovi im vraveli: Keby sme len boli pomreli od ruky Hospodinovej v Egyptskej zemi, keď sme sedávali nad hrncami mäsa, keď sme jedávali chleba do sýtosti! Lebo ste nás vyviedli na túto púšť, aby ste umorili celé toto shromaždenie hladom.

⁴I řekl Hospodin Mojžíšovi: Aj, já dám vám chleba s nebe jako déšť, a vycházeti bude lid a sbírati, což by postačilo na každý den, abych ho zkusil, bude-li choditi v zákoně mém, či nebude.

⁴Vtedy riekol Hospodin Mojžišovi: Hľa, učiním to, aby vám pršal chlieb z neba, a ľud vyjde a vše nasberá toľko, koľko mu kedy bude treba na deň, aby som ho zkúsil, či bude chodiť v mojom zákone a či nie.

⁵V den pak šestý přistrojí sobě to, co přinesou; a bude toho dvakrát více, než toho, což sbírati mají na každý den.

⁵A bude v šiesty deň, že si pripravia to, čo donesú, a bude toho dvakrát toľko jako toho, čo inokedy sberajú deň ako deň.

⁶Tedy mluvil Mojžíš a Aron všechněm synům Izraelským: U večer poznáte, že Hospodin vyvedl vás z země Egyptské.

⁶A Mojžiš a Áron povedali všetkým synom Izraelovým: Večer poznáte, že vás Hospodin vyviedol z Egyptskej zeme.

⁷A ráno uzříte slávu Hospodinovu; neboť jest slyšel reptání vaše proti Hospodinu. My zajisté co jsme, že repcete proti nám?

⁷A ráno uvidíte slávu Hospodinovu, pretože počul vaše reptania proti Hospodinovi. Ale čože sme my, že repcete proti nám?

⁸Mluvil dále Mojžíš: Z toho, pravím, poznáte, když vám dá Hospodin u večer masa, abyste se najedli, a chleba ráno do sytosti, poněvadž slyšel Hospodin reptání vaše, jimiž jste na něj reptali. Nebo my co jsme? Ne proti námť jsou reptání vaše, ale proti Hospodinu.

⁸A Mojžiš povedal: Po tom poznáte, keď vám dá Hospodin večer mäsa, aby ste sa najedli, a chleba ráno, aby ste sa nasýtili, pretože počul Hospodin vaše reptania, ktorými ste reptali proti nemu. Lebo veď čože sme my? Vaše reptania neboly proti nám, ale proti Hospodinovi.

⁹I řekl Mojžíš Aronovi: Mluv ke všemu shromáždění synů Izraelských: Přistuptež před oblíčej Hospodinův; neboť jest slyšel reptání vaše.

⁹A Mojžiš povedal Áronovi: Povedz celej obci synov Izraelových: Pristúpte pred Hospodina, lebo počul vaše reptania.

¹⁰Stalo se pak, když mluvil Aron ke všemu shromáždění synů Izraelských, že se obrátili tváří k poušti, a aj, sláva Hospodinova ukázala se v oblaku.

¹⁰A stalo sa, keď hovoril Áron celej obci synov Izraelových, že sa obrátili tvárou k púšti, a hľa, sláva Hospodinova sa ukázala v oblaku.

¹¹(A již byl mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:

¹¹A Hospodin hovoril Mojžišovi a riekol:

¹²Slyšelť jsem reptání synů Izraelských. Mluviž jim a pověz: K večerou jísti budete maso, a ráno chlebem nasyceni budete, abyste poznali, že já jsem Hospodin Bůh váš.)

¹²Počul som reptania synov Izraelových. Hovor im a povedz: Pred večerom budete jesť mäso a ráno sa nasýtite chleba, aby ste vedeli, že ja som Hospodin, váš Bôh.

¹³Tedy stalo se u večer, že přiletěly křepelky a přikryly tábor; ráno pak spadla rosa okolo táboru.

¹³A stalo sa večer, že priletely hore prepelice a pokryly tábor, a ráno ležala vrstva rosy okolo tábora.

¹⁴A když přestalo padání rosy, aj, ukázalo se po vrchu pouště drobného cosi a okrouhlého, drobného jako jíní na zemi.

¹⁴A keď vystúpila vrstva rosy, hľa, bolo na tvári púšte čosi drobné srazené lupinaté, čosi drobné jako inovať na zemi.

¹⁵Což vidouce synové Izraelští, řekli jeden druhému: Man jest toto. Nebo nevěděli, co by bylo. Tedy řekl jim Mojžíš: To jest ten chléb, kterýž vám dal Hospodin ku pokrmu.

¹⁵Keď to videli synovia Izraelovi, povedali druh druhovi: Man hú? Lebo nevedeli, čo je. A Mojžiš im povedal: To je ten chlieb, ktorý vám dal Hospodin na pokrm.

¹⁶To jest, o čemž přikázal Hospodin: Nasbírejte sobě toho každý k svému pokrmu; gomer na jednoho člověka vedlé počtu osob vašich, každý na ty, kteříž jsou v stanu jeho, vezmete.

¹⁶Toto je to, čo prikázal Hospodin: Sberajte z toho každý toľko, koľko kto zjie, mieru omer na hlavu, podľa počtu vašich duší; každý z vás pre toho, kto je v jeho stáne, vezmete.

¹⁷I učinili tak synové Izraelští, a nasbírali jiní více, jiní méně.

¹⁷A synovia Izraelovi urobili tak a nasberali kto viacej, kto menej.

¹⁸Potom měřili na gomer. A nezbylo tomu, kdo nasbíral mnoho, a ten, kdo nasbíral málo, neměl nedostatku; ale každý, což mohl snísti, nasbíral.

¹⁸Ale keď potom merali na omer, nezvýšilo sa tomu, kto nasberal mnoho, a ten, kto málo, nemal nedostatku; každý nasberal toľko, koľko zjedol.

¹⁹I řekl jim Mojžíš: Žádný ať nic z toho nepozůstavuje k jitru.

¹⁹A Mojžiš im povedal: Nech nikto nenecháva z toho do rána.

²⁰Ale neuposlechli Mojžíše. Nebo někteří zanechali díl z toho až do jitra; i zčervivělo a zsmradilo se. Pročež rozhněval se na ně Mojžíš.

²⁰Avšak neposlúchli Mojžiša, lež niektorí ponechali z toho niečo až do rána, ale sčervivelo a zosmradilo sa. Preto sa nahneval na nich Mojžiš.

²¹Tak tedy sbírali to každého jitra, každý což snísti mohl. A když horké bylo slunce, tedy se ta manna rozpouštěla.

²¹Tak to potom sberali každého rána, každý toľko, koľko kto zjedol. Ale keď hrialo slnce, topilo sa to.

²²Když pak bylo v den šestý, nasbírali toho chleba dvojnásobně, po dvou gomer na každého; protož přišla všecka knížata toho shromáždění, a pověděli Mojžíšovi.

²²A v šiesty deň nasberali chleba dvojnásobne, dva omery na jedného. Potom prišli všetky kniežatá obce a oznámili to Mojžišovi.

²³Kterýžto řekl jim: Toť jest, což mluvil Hospodin: Odpočinutí soboty svaté Hospodinu bude zítra. Což byste měli péci, pecte, a což byste vařiti měli, vařte dnes; což pak koli zbude, nechte sobě a schovejte to k jitru.

²³A on im povedal: To je to, čo hovoril Hospodin: Sobotný odpočinok, svätá sobota bude zajtra Hospodinovi. To, čo máte piecť, pečte, a čo máte variť, varte, a všetko, čo zbudne, ponechajte si opatriac to na ráno.

²⁴Protož schovali to do rána, jakž přikázal Mojžíš; a nezsmradilo se, ani v něm červů nebylo.

²⁴A tak to ponechali do rána, jako prikázal Mojžiš, a nezosmradilo sa, ani v tom nebolo červa.

²⁵I řekl Mojžíš: Jeztež to dnes, poněvadž sobota jest dnes Hospodinu; dnes toho nenaleznete na poli.

²⁵A Mojžiš povedal: Jedzte to dnes, lebo dnes je sobota Hospodinovi: Dnes by ste toho nenašli na poli.

²⁶Po šest dní budete to sbírávati, den pak sedmý sobota jest; nebude bývati manny v ní.

²⁶Po šesť dní to budete sberať, ale siedmeho dňa je sobota, nebude v nej manny.

²⁷Stalo se pak dne sedmého, že vyšli někteří z lidu sbírat, a nenašli.

²⁷A stalo sa siedmeho dňa, že vyšli niektorí z ľudu sberať, ale nenašli.

²⁸Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: I dokudž zpěčovati se budete přikázaní mých ostříhati a zákonů mých?

²⁸A Hospodin riekol Mojžišovi: Dokedy sa budete vzpečovať ostríhať moje prikázania a moje zákony?

²⁹Viztež, žeť Hospodin vám dal sobotu, a proto on vám dává v den šestý chleba na dva dni. Zůstaňte každý v svém, aniž kdo vycházej z místa svého v den sedmý.

²⁹Vidzte, že Hospodin vám dal sobotu; preto vám dáva v šiesty deň chleba na dva dni. Seďte každý tam, kde ktorý ste. Nech nikto nevychádza v siedmy deň zo svojho miesta.

³⁰I odpočinul lid v den sedmý.

³⁰A tak odpočíval ľud siedmeho dňa.

³¹Nazval pak lid Izraelský jméno toho chleba man; kterýž byl jako símě koliandrové, a bílý, a chut jeho jako koláče s medem.

³¹A dom Izraelov nazval meno toho chleba manna, ktorá bola jako koriandrové semeno, biela, a jej chuť bola jako koláč s medom.

³²Řekl také Mojžíš: Toť jest, což přikázal Hospodin: Naplň gomer tou mannou, aby chována byla na budoucí věky vaše, aby viděli pokrm, kterýž jsem vám dával jísti na poušti, když jsem vás vyvedl z země Egyptské.

³²A Mojžiš povedal: Toto je to, čo rozkázal Hospodin: Naplň ňou mieru omer, aby bola zachovaná pre vaše budúce pokolenia, aby videli chlieb, ktorý som vám dával jesť na púšti, keď som vás vyviedol z Egyptskej zeme.

³³I řekl Mojžíš Aronovi: Vezmi jedno věderce, a vsyp do něho plné gomer manny; a nech jí před tváří Hospodinovou, aby chována byla na budoucí věky vaše.

³³A Mojžiš povedal Áronovi: Vezmi jednu nádobu a daj do nej plný omer manny a ulož ju pred Hospodinom, aby bola zachovaná pre vaše budúce pokolenia.

³⁴A protož jakž byl přikázal Hospodin Mojžíšovi, nechal jí Aron před svědectvím, aby tu chována byla.

³⁴Preto jako bol prikázal Hospodin Mojžišovi, uložil ju Áron pred svedoctvom, aby tam bola opatrovaná.

³⁵Jedli pak synové Izraelští mannu za čtyřidceti let, dokudž nevešli do země, v níž bydliti měli; mannu jedli, dokudž nepřišli k končinám země Kananejské.

³⁵A synovia Izraelovi jedli mannu štyridsať rokov, až dokiaľ neprišli do zeme, v ktorej mali bývať; mannu jedli, kým neprišli k pohraničiu Kananejskej zeme.

³⁶Gomer pak jest desátý díl efi.

³⁶A omer je desatinou efy.