1I řekl Hospodin k Mojžíšovi: Vyteš sobě dvě dsky kamenné podobné prvním, a napíši na dskách těch slova, kteráž byla na dskách prvních, kteréž jsi rozrazil.
1A Hospodin riekol Mojžišovi: Uteš si dvoje dosiek z kameňa, také, jaké boly tamtie prvé, a ja napíšem na dosky slová, ktoré boly na tých prvých doskách, ktoré si rozbil.
2Budiž tedy hotov ráno, a vstoupíš v jitře na horu Sinai, a staneš přede mnou na vrchu hory té.
2A buď hotový na ráno a ráno vyjdeš na vrch Sinai a tam mi budeš stáť na temene vrchu.
3Žádný ať nevstupuje s tebou, aniž také kdo vidín bude na vší hoře; ani ovce neb volové pásti se budou naproti hoře této.
3Nikto nevyjde hore s tebou, ani nech sa nikto neukáže na celom tom vrchu, ani ovce ani voly nech sa nepasú naproti tomu vrchu.
4Tedy Mojžíš vytesal dvě dsky kamenné podobné prvním, a vstav ráno, vstoupil na horu Sinai, jakž mu přikázal Hospodin, a vzal v ruku svou dvě dsky kamenné.
4Utesal tedy dvoje dosiek z kameňa, ako boly tie prvé, a potom vstal Mojžiš skoro ráno a vyšiel na vrch Sinai, tak ako mu prikázal Hospodin, a vzal do svojej ruky dvoje dosiek z kameňa.
5I sstoupil Hospodin v oblaku, a stál s ním tam, a zavolal ze jména: HOSPODIN.
5A Hospodin sostúpil v oblaku a stál s ním tam a zavolal menom: HOSPODIN.
6Nebo pomíjeje Hospodin tvář jeho, volal: Hospodin, Hospodin, Bůh silný, lítostivý a milostivý, dlouhočekající a hojný v milosrdenství a pravdě,
6A Hospodin idúc popri ňom volal: Hospodin, Hospodin, silný Bôh ľútostivý a milosrdný, dlho zhovievajúci a veľký čo do milosti a pravdy,
7Milosrdenství čině tisícům, odpouštěje nepravost a přestoupení i hřích, a kterýž nikoli neospravedlňuje vinného, navštěvuje nepravost otců na synech, a na synech synů do třetího i čtvrtého pokolení.
7ktorý zachováva milosť tisícim a odpúšťa neprávosť, prestúpenie a hriech, ktorý však nijakým činom nenechá bez tresu vinného, ale navštevuje neprávosť otcov na svojich synoch i na synoch synov, na treťom i na štvrtom pokolení.
8Mojžíš pak rychle sklonil hlavu k zemi, a poklonu učinil.
8A Mojžiš rýchle sklonil hlavu k zemi a klaňal sa.
9A řekl: Prosím, našel-li jsem milost v očích tvých, Pane, nechť jde, prosím, Pán u prostřed nás, nebo lid jest tvrdé šíje, a milostiv buď nepravosti naší a hříchu našemu, a měj nás za dědictví.
9A povedal: Prosím, jestli som našiel milosť v tvojich očiach, ó, Pane, prosím, nech ide Pán v našom strede, lebo je to ľud tvrdej šije, a odpustíš našu neprávosť a náš hriech a prijmeš nás za svoje dedičstvo!
10Kterýžto řekl: Aj, já učiním smlouvu přede vším lidem tvým. Učiním divné věci, kteréž nejsou učiněny na vší zemi a ve všech národech, a viděti bude všecken lid, (mezi nimiž jsi,) skutky Hospodinovy; nebo hrozné bude to, což já učiním s tebou.
10A on riekol: Hľa, učiním smluvu pred všetkým tvojím ľudom. Učiním čudesá, jaké neboly stvorené nikdy a nikde na celej zemi ani nikde v niktorom národe, a bude vidieť všetok ľud, v ktorého strede si ty, dielo Hospodinovo, lebo to bude strašné, čo ja učiním s tebou.
11Zachovej to, což já dnes tobě přikazuji. Aj, já vyženu před tváří tvou Amorea a Kananea, Hetea a Ferezea, Hevea a Jebuzea.
11Zachovaj si, čo ti prikazujem dnes! Hľa, vyženiem zpred tvojej tvári Amoreja, Kananeja, Heteja, Ferezeja, Heveja a Jebuzeja.
12Varuj se pak, abys nečinil smlouvy s obyvateli země té, do kteréž vejdeš, ať by nebyli osídlem u prostřed tebe.
12Chráň sa, aby si neučinil smluvy s obyvateľmi zeme, do ktorej vojdeš, aby neboli osídlom v tvojom strede!
13Ale zboříte oltáře jejich, a modly jejich polámete, a jejich háje posekáte.
13Ale ich oltáre rozboríte a ich modlárske stĺpy polámete a ich háje povytínate,
14Nebo nebudeš se klaněti Bohu jinému, proto že Hospodin jest, jméno má horlivý, Bůh silný, horlivý jest.
14lebo sa nebudeš klaňať inému bohu, pretože Hospodin, ktorého meno je Žiarlivý, je silný Bôh žiarlivý.
15Nevcházej v smlouvu s obyvateli země té, aby když by smilnili, jdouce po bozích svých, a obětovali bohům svým, nepovolali tě, a jedl bys z oběti jejich.
15Aby sa nestalo, keď by si učinil smluvu s obyvateľmi zeme, a smilnili by idúc za svojimi bohmi a obetovali by bitné obeti svojim bohom, že by ťa pozval niektorý z nich, a jedol by si z jeho obeti
16A abys nebral ze dcer jeho synům svým, i smilnily by dcery jejich, jdouce po bozích svých, a naučily by smilniti syny tvé, jdouce po bozích svých.
16a vzal by si z jeho dcér svojim synom ženy, a jeho dcéry by smilnily idúc za svojimi bohmi a spôsobily by to, že by smilnili aj tvoji synovia odíduc za ich bohmi.
17Bohů slitých neuděláš sobě.
17Nespravíš si liatych bohov.
18Slavnost přesnic zachovávati budeš. Za sedm dní jísti budeš chleby nekvašené, jakž jsem přikázal tobě, v čas vyměřený měsíce Abib; nebo měsíce toho vyšel jsi z Egypta.
18Zachovávať budeš slávnosť nekvasených chlebov; sedem dní budeš jesť nekvasené chleby, jako som ti prikázal, na určený čas, v mesiaci abíbe, lebo v mesiaci abíbe si vyšiel z Egypta.
19Všecko což otvírá život, mé jest, i všeliký samec v dobytku tvém, prvorozený z volů a ovcí.
19Všetko, čo otvára život, je moje, i všetko z tvojho dobytka, čo sa narodí mužského pohlavia, čo otvára život, už či je hovädo z kráv a či dobytča, ovca alebo koza.
20Ale prvorozené osle vyplatíš dobytčetem; pakli bys nevyplatil, šíji zlomíš jemu. Každého prvorozeného z synů svých vyplatíš, aniž ukáží se přede mnou prázdní.
20Ale prvorodené osľa vykúpiš ovcou alebo kozou. A keď nevykúpiš, zlomíš mu šiju. Každého prvorodeného zo svojich synov vykúpiš. A nikto sa neukáže predo mnou prázdny.
21Šest dní pracovati budeš, dne pak sedmého přestaneš; v čas orání i žně přestaneš.
21Šesť dní budeš pracovať, a siedmeho dňa prestaneš; v oračke i v žatve prestaneš.
22A učiníš sobě slavnost téhodnů, svátek prvotin žně pšeničné a slavnost klizení po vyjití každého roku.
22A učiníš si slávnosť týždňov, slávnosť prvých plodov pšeničnej žatvy i slávnosť spratávania plodov pri konci roku.
23Třikrát v roce ukáže se každý z vás pohlaví mužského před oblíčejem Panovníka Hospodina, Boha Izraelského.
23Tri razy v roku sa ukáže každý tvoj mužského pohlavia pred tvárou Pána Hospodina, Boha Izraelovho.
24Nebo vyvrhu národy od tváři tvé a rozšířím meze tvé, aniž kdo sáhne na zemi tvou, když vstoupíš, abys se ukázal před Hospodinem Bohem svým třikrát v roce.
24Lebo vyženiem národy zpred tvojej tvári a rozšírim tvoje hranice, a nikto nepožiada tvojej zeme, keď pojdeš hore, aby si sa ukázal pred tvárou Hospodina, svojho Boha, tri razy v roku.
25Nebudeš obětovati krve oběti mé, dokavadž u tebe kvas jest, aniž zůstane do jitra obět slavnosti Fáze.
25Nebudeš obetovať krvi mojej obeti pri kvasenom, ani nezostane do rána obeť slávnosti Veľkej noci.
26Prvotiny prvních úrod země své přinášeti budeš do domu Hospodina Boha svého. Nebudeš vařiti kozelce v mléce matky jeho.
26Prvotinu z prvých plodov svojej pôdy donesieš do domu Hospodina, svojho Boha. Nebudeš variť kozľaťa v mlieku jeho materi.
27I řekl Hospodin Mojžíšovi: Napiš sobě slova tato; nebo podlé slov těch učinil jsem smlouvu s tebou a s Izraelem.
27A Hospodin riekol Mojžišovi: Napíš si tieto slová, lebo na základe týchto slov učinil som smluvu s tebou a s Izraelom.
28Byl pak tam s Hospodinem čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí, chleba nejedl a vody nepil; a napsal na dskách slova té smlouvy, totiž deset slov.
28A bol tam s Hospodinom štyridsať dní a štyridsať nocí; nejedol chleba a nepil vody; a napísal na dosky slová smluvy, desať slov.
29I stalo se, když sstupoval Mojžíš s hory Sinai, (a měl dvě dsky svědectví v rukou svých, když sstupoval s hory), nevěděl, že by se stkvěla kůže tváři jeho, když mluvil s ním.
29A stalo sa, keď schádzal Mojžiš s vrchu Sinai, (a dve dosky svedoctva v ruke Mojžišovej, keď schádzal s vrchu), že nevedel Mojžiš o tom, že sa skveje koža jeho tvári, pretože hovoril s ním Bôh.
30A viděl Aron i všickni synové Izraelští Mojžíše, a aj, stkvěla se kůže tváři jeho, a nesměli přistoupiti k němu.
30A keď videl Áron a všetci synovia Izraelovi Mojžiša a videli, že, hľa, skveje sa koža jeho tvári, báli sa priblížiť sa k nemu.
31Ale Mojžíš zavolal jich, a navrátili se k němu Aron i všecka knížata shromáždění toho, a mluvil Mojžíš s nimi.
31Ale Mojžiš zavolal na nich, a vrátili sa k nemu Áron i všetky kniežatá v obci, a Mojžiš hovoril s nimi.
32Potom přišli také k němu všickni synové Izraelští, jimžto přikázal všecko, což s ním mluvil Hospodin na hoře Sinai.
32Potom sa priblížili aj všetci synovia Izraelovi, a prikázal im všetko, čo s ním hovoril Hospodin na vrchu Sinai.
33Dokudž pak mluvil Mojžíš s nimi, měl zástěru na tváři své.
33A tak dohovoril Mojžiš s nimi a bol si dal závoj na svoju tvár.
34Ale když vcházel Mojžíš před tvář Hospodina, aby mluvil s ním, odjímal zástěru, dokudž nevyšel. Vyšed pak, mluvil synům Izraelským, což mu bylo rozkázáno.
34Keď potom vchádzal Mojžiš pred tvár Hospodinovu, aby hovoril s ním, odstraňoval závoj, dokiaľ zase nevyšiel. A keď vyšiel, hovoril synom Izraelovým to, čo mu bolo prikázané.
35Tedy viděli synové Izraelští tvář Mojžíšovu, že se stkvěla kůže tváři jeho. A kladl zase Mojžíš zástěru na tvář svou, dokudž nevcházel, aby mluvil s ním.
35A synovia Izraelovi videli tvár Mojžišovu, že sa skveje koža jeho tvári, a Mojžiš vše zase dal závoj na svoju tvár, dokiaľ nevošiel hovoriť s ním, to jest s Bohom.