¹I mluvil Hospodin k Mojžíšovi: Jdi, vstup odsud, ty i lid, kterýž jsi vyvedl z země Egyptské do země, kterouž jsem přisáhl Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, řka: Semeni tvému dám ji,

¹A Hospodin hovoril Mojžišovi: Iď, odídi odtiaľto hore ty i ľud, ktorý si vyviedol hore z Egyptskej zeme, do zeme, ktorú som prisahal Abrahámovi, Izákovi a Jakobovi povediac: Dám ju tvojmu semenu -

²(A pošli před tebou anděla, a vyženu Kananea, Amorea, Hetea, Ferezea, Hevea a Jebuzea,)

²A pošlem pred tebou anjela a vyženiem Kananeja, Amoreja, Heteja, Ferezeja, Heveja a Jebuzeja -,

³Do země oplývající mlékem a strdí. Neboť sám nevstoupím s tebou, proto že lid tvrdé šíje jsi, abych nezahubil tebe na cestě.

³do zeme, ktorá tečie mliekom a medom, lebo sám nepojdem hore v tvojom strede, pretože si ľud tvrdej šije, aby som ťa nezahladil na ceste.

⁴A uslyšav lid řeč tuto přezlou, zámutek nesli, aniž vzal kdo okrasy své na sebe.

⁴Keď počul ľud túto zlú zprávu, smútili, a nikto nevzal na seba svojej okrasy.

⁵Nebo byl řekl Hospodin Mojžíšovi: Mluv synům Izraelským: Vy jste lid tvrdé šíje; jakž jen jedinou vstoupím mezi vás, zahladím vás. Protož již, slož okrasu svou s sebe, a zvím, co učiniti mám s tebou.

⁵Lebo Hospodin riekol Mojžišovi: Povedz synom Izraelovým: Vy ste ľud tvrdej šije. Keď len na chvíľu vyjdem hore do tvojho stredu, zahladím ťa. A tak teraz slož svoju okrasu so seba, a potom zviem, čo ti mám urobiť.

⁶I svlékli s sebe synové Izraelští okrasy své u hory Oréb.

⁶A synovia Izraelovi strhali si svoju okrasu, a tak aj zostalo od vrchu Hóreba.

⁷Mojžíš pak vzav stánek, rozbil jej sobě vně za stany, vzdáliv se od táboru, a nazval jej stánkem úmluvy. Tedy kdokoli hledal Hospodina, ven choditi musil k stánku úmluvy, kterýž byl vně za stany.

⁷A Mojžiš vzal stán a roztiahol si ho vonku za táborom, ďaleko od tábora, a nazval ho stánom shromaždenia. A bolo, keď ktokoľvek hľadal Hospodina, že vyšiel ku stánu shromaždenia, ktorý bol vonku za táborom.

⁸K tomu také, když vycházel Mojžíš k stánku, povstával všecken lid a stál každý u dveří stanu svého, a hleděli za Mojžíšem, dokudž nevšel do stánku.

⁸A tiež bolo, keď vychádzal Mojžiš ku stánu, že povstal všetok ľud, a stáli každý pri dveriach svojho stánu, a hľadeli za Mojžišom, dokiaľ nevošiel do stánu.

⁹Bývalo pak toto, že když vcházíval Mojžíš do stánku, sstupoval sloup oblakový, a stával u dveří stánku, a mluvil s Mojžíšem.

⁹A taktiež bolo, že kedykoľvek vošiel Mojžiš do stánu, sostúpil oblakový stĺp, a stál pri dveriach stánu, a hovoril s Mojžišom.

¹⁰A všecken lid vida sloup oblakový, an stojí u dveří stánku, povstávali všickni, a klaněli se každý u dveří stanu svého.

¹⁰A všetok ľud videl oblakový stĺp, že stojí pri dveriach stánu a vtedy povstal všetok ľud, a klaňali sa každý pri dveriach svojho stánu.

¹¹A mluvíval Hospodin k Mojžíšovi tváří v tvář, tak jako mluví člověk s přítelem svým. Potom navracel se do táboru, ale služebník jeho Jozue, syn Nun, mládenec, neodcházel z stánku.

¹¹A Hospodin hovoril Mojžišovi tvárou v tvár, tak ako hovorí človek so svojím priateľom. Potom sa vše vrátil do tábora, ale jeho služobník Jozua, syn Núna, mládenec, neuhol nikam zo stánu.

¹²I řekl Mojžíš Hospodinu: Pohleď, ty velíš mi, abych vedl lid tento, a neoznámils mi, koho pošleš se mnou, ještos pravil: Znám tě ze jména, k tomu také nalezl jsi milost přede mnou.

¹²A Mojžiš povedal Hospodinovi: Pozri, Pane, ty mi kážeš: Vyveď hore tento ľud, a ty si mi neoznámil koho pošleš so mnou, kým predsa si ty povedal: Znám ťa po mene, aj si našiel milosť v mojich očiach.

¹³Již tedy, jestliže jsem jen nalezl milost před tebou, oznam mi, prosím, cestu svou, abych tě poznal, a abych nalezl milost před tebou; a pohleď, že národ tento jest lid tvůj.

¹³A tak teraz prosím, ak som našiel milosť v tvojich očiach, prosím, oznám mi svoju cestu, aby som ťa poznal, aby som našiel milosť v tvojich očiach, a vidz, že tento národ je tvojím ľudom.

¹⁴I odpověděl: Tvář má předcházeti vás bude, a dámť odpočinutí.

¹⁴A riekol: Moja tvár pojde pred tebou, a dám ti odpočinúť.

¹⁵I řekl: Nemá-liť předcházeti nás tvář tvá, nevyvozuj nás odsud.

¹⁵A povedal mu: Ak by nemal ísť pred nami tvoja tvár, nevyvádzaj nás hore odtiaľto.

¹⁶Nebo po čem poznáno bude zde, že jsem nalezl milost před tebou, já i lid tvůj? Zdali ne po tom, když půjdeš s námi, a když odděleni budeme, já a lid tvůj, ode všeho lidu, kterýž jest na tváři země?

¹⁶A kde po čomže sa pozná, že som našiel milosť v tvojich očiach, ja i tvoj ľud? Či azda nie po tom, že pojdeš s nami, a že budeme tvojou dobrotou odlišní, ja i tvoj ľud, od všetkých ľudí, ktorí sú na tvári zeme?

¹⁷I řekl Hospodin Mojžíšovi: I tu také věc, kterouž jsi pravil, učiním; nebo jsi nalezl milost přede mnou, a znám tě ze jména.

¹⁷A Hospodin riekol Mojžišovi: I túto vec, ktorú si hovoril, učiním preto, že si našiel milosť v mojich očiach, a znám ťa po mene.

¹⁸Řekl opět: Okažiž mi, prosím, slávu svou.

¹⁸Na to povedal Mojžiš: Ukáž mi, prosím, svoju slávu!

¹⁹Kterýž odpověděl: Já způsobím to, aby šlo mimo tebe před tváří tvou všecko dobré mé, a zavolám ze jména: Hospodin před tváří tvou. Smiluji se, nad kýmž se smiluji, a slituji se, nad kýmž se slituji.

¹⁹A riekol: Ja dám, aby prešlo všetko moje dobré popred tvoju tvár, a budem pred tebou vzývať meno Hospodinovo. A zmilujem sa nad kým sa zmilujem, a zľutujem sa, nad kým sa zľutujem.

²⁰Řekl také: Nebudeš moci viděti tváři mé; neboť neuzří mne člověk, aby živ zůstal.

²⁰A zase riekol: Nebudeš môcť vidieť moju tvár, lebo ma neuvidí človek, aby pri tom zostal živý.

²¹I to řekl Hospodin: Aj, místo u mne, a staneš na skále.

²¹A ešte riekol Hospodin: Hľa, je miesto u mňa, a budeš stáť na skale.

²²A když tudy půjde sláva má, postavím tě v rozsedlině skály, a přikryji tě rukou svou, dokudž nepřejdu.

²²A stane sa, keď pojde popri tebe moja sláva, že ťa postavím v trhline skaly a zakryjem ťa svojou rukou, dokiaľ neprejdem.

²³Potom odejmu ruku svou, i uzříš hřbet můj, ale tvář má nebude spatřína.

²³Potom odnímem svoju ruku, a vtedy uvidíš môj zad, ale moja tvár sa nemôže vidieť.