¹Ukázal se pak jemu Hospodin v rovině Mamre; a on seděl u dveří stanu, když veliké horko na den bylo.

¹Potom sa mu ukázal Hospodin v dúbrave Mamreho, keď sedel pri dveriach stánu za horúčavy dňa.

²A když pozdvihl očí svých, viděl, a aj, tři muži stáli naproti němu. Kteréžto jakž uzřel, běžel jim vstříc ode dveří stanu, a sklonil se až k zemi.

²A keď pozdvihol svoje oči, videl a hľa, traja mužovia stáli naproti nemu. A keď ich uvidel, bežal im v ústrety odo dverí stánu a poklonil sa k zemi.

³A řekl: Pane můj, jestliže jsem nyní nalezl milost před očima tvýma, prosím, nepomíjej služebníka svého.

³A povedal: Môj Pane, ak som našiel milosť v tvojich očiach, prosím, neobídi svojho služobníka!

⁴Přineseno bude trochu vody, a umyjete nohy své, a odpočinete pod stromem.

⁴Dovoľ, prosím, nech sa donesie trochu vody, a umyte svoje nohy a oprite sa pod stromom.

⁵Zatím přinesu kus chleba, a posilníte srdce svého; potom půjdete, poněvadž mimo služebníka svého jdete. I řekli: Tak učiň, jakž jsi mluvil.

⁵A donesiem kúsok chleba, a posilnite svoje srdce; potom pojdete ďalej, lebo veď práve preto aj idete popri svojom služobníkovi. A riekli: Učiň tak, ako si povedal.

⁶Tedy pospíšil Abraham do stanu k Sáře, a řekl: Spěšně tři míry mouky bělné zadělej, a napec podpopelných chlebů.

⁶Vtedy sa ponáhľal Abrahám do stánu k Sáre a povedal: Vezmi rýchle tri saty jemnej bielej múky, zamies a sprav koláče.

⁷Abraham pak běžel k stádu; a vzav tele mladé a dobré, dal služebníku, kterýžto pospíšil připraviti je.

⁷Potom bežal Abrahám k stádu rožného dobytka a vzal útle teľa dobré a dal sluhovi, ktorý sa ponáhľal, aby ho pripravil.

⁸Potom vzav másla a mléka, i tele, kteréž připravil, položil před ně; sám pak stál při nich pod stromem, i jedli.

⁸A tak vzal masla, mlieka a teľa, ktoré pripravil, a položil to pred nich a sám stál pri nich pod stromom, a jedli.

⁹Řekli pak jemu: Kde jest Sára manželka tvá? Kterýžto odpověděl: Teď v stanu.

⁹A riekli mu: Kde je Sára, tvoja žena? A on povedal: Hľa, v stáne je.

¹⁰A řekl: Jistotně se navrátím k tobě vedlé času života, a aj, syna míti bude Sára manželka tvá. Ale Sára poslouchala u dveří stanu, kteréž byly za ním.

¹⁰A riekol: Istotne sa navrátim k tebe podľa času života, a hľa, Sára, tvoja žena, bude mať syna. A Sára počúvala pri dveriach stánu, ktoré boly za ním.

¹¹Abraham pak i Sára byli staří a sešlého věku, a přestal byl Sáře běh ženský.

¹¹A Abrahám a Sára boli starí, pošlí vekom. Sáre už bolo prestalo byť, ako bývalo ženám.

¹²I smála se Sára sama v sobě, řkuci: Teprv když jsem se sstarala, v rozkoše se vydám? A ještě i pán můj se sstaral.

¹²Preto sa smiala Sára sama v sebe a riekla: Či keď som sa už zostarela, bude mi rozkoš? A môj pán je tiež už starý.

¹³Tedy řekl Hospodin Abrahamovi: Proč jest se smála Sára, řkuci: Zdaliž opravdu ještě roditi budu, a já se sstarala?

¹³A Hospodin riekol Abrahámovi: Prečo sa smiala Sára a riekla: Či ozaj porodím ja, ktorá som už stará?

¹⁴Zdaliž co skrytého bude před Hospodinem? K času určitému navrátím se k tobě vedlé času života, a Sára bude míti syna.

¹⁴Či je azda nejaká vec nemožnou Hospodinovi? Na určený čas zase sa navrátim k tebe podľa času života, a Sára bude mať syna.

¹⁵Zapřela pak Sára a řekla: Nesmála jsem se; nebo se bála. I řekl Hospodin: Neníť tak, ale smála jsi se.

¹⁵A Sára zaprela a riekla: Nesmiala som sa; lebo sa bála. Ale Hospodin riekol: Nie, ale smiala si sa.

¹⁶Tedy vstavše odtud muži ti, obrátili se k Sodomě; Abraham pak šel s nimi, aby je provodil.

¹⁶Potom vstali mužovia odtiaľ a obrátili svoju tvár k Sodome. A Abrahám išiel s nimi, aby ich odprevadil.

¹⁷A řekl Hospodin: Zdali já zatajím před Abrahamem, což dělati budu?

¹⁷A Hospodin riekol: Či budem tajiť pred Abrahámom, čo učiním,

¹⁸Poněvadž Abraham jistotně bude v národ veliký a silný, a požehnáni budou v něm všickni národové země.

¹⁸keďže Abrahám istotne bude veľkým národom a mocným, a budú v ňom požehnané všetky národy zeme?!

¹⁹Nebo znám jej; protož přikáže synům svým a domu svému po sobě, aby ostříhali cesty Hospodinovy, a činili spravedlnost a soud, aťby naplnil Hospodin Abrahamovi, což mu zaslíbil.

¹⁹Lebo ho znám, pretože prikáže svojim synom a svojmu domu po sebe, a tak budú ostríhať cestu Hospodinovu činiac spravedlivosť a súd, aby Hospodin uviedol na Abraháma to, čo hovoril o ňom.

²⁰I řekl Hospodin: Proto že rozmnožen jest křik Sodomských a Gomorských, a hřích jejich že obtížen jest náramně:

²⁰Vtedy riekol Hospodin: Krik Sodomy a Gomory je veľký, a ich hriech je veľmi ťažký.

²¹Sstoupím již a pohledím, jestliže podle křiku jejich, kterýž přišel ke mně, činili, důjde na ně setření; a pakli toho není, zvím.

²¹Preto nech sostúpim ta a uvidím, či vykonali všetko tak podľa jej kriku, ktorý prišiel ku mne, a jestli nie, tedy zviem.

²²A obrátivše se odtud muži, šli do Sodomy; Abraham pak ještě stál před Hospodinem.

²²A mužovia obrátiac sa odtiaľ išli do Sodomy. Ale Abrahám stál ešte vždy pred Hospodinom.

²³V tom přistoupiv Abraham, řekl: Zdali také zahladíš spravedlivého s bezbožným?

²³A Abrahám pristúpil a povedal: Či azda zahladíš spravedlivého s bezbožným?

²⁴Bude-li padesáte spravedlivých v tom městě, zdali předce zahubíš, a neodpustíš místu pro padesáte spravedlivých, kteříž jsou v něm?

²⁴Snáď je päťdesiat spravedlivých v tom meste, či predsa len zahladíš a neodpustíš miestu pre päťdesiatich spravedlivých, ktorí sú v ňom?

²⁵Odstup to od tebe, abys takovou věc učiniti měl, abys usmrtil spravedlivého s bezbožným; takť by byl spravedlivý jako bezbožný. Odstup to od tebe; zdaliž soudce vší země neučiní soudu?

²⁵Kdeže by si učinil takú vec, aby si usmrtil spravedlivého s bezbožným, a aby bol spravedlivý zrovna taký jako bezbožný! Nech je to preč od teba! Či azda sudca celej zeme neučiní súdu?

²⁶I řekl Hospodin: Jestliže naleznu v Sodomě, v městě tom, padesáte spravedlivých, odpustím všemu tomu místu pro ně.

²⁶A Hospodin riekol: Ak najdem v Sodome päťdesiat spravedlivých, v tom meste, odpustím pre nich celému tomu miestu.

²⁷A odpovídaje Abraham, řekl: Aj, nyní chtěl bych mluviti ku Pánu svému, ačkoli jsem prach a popel.

²⁷A Abrahám odpovedal a riekol: Hľa, prosím, podujal som sa hovoriť svojmu Pánovi, kým som ja prach a popol.

²⁸Co pak, nedostane-li se ku padesáti spravedlivým pěti, zdali zkazíš pro těch pět všecko město? I řekl: Nezahladím, jestliže najdu tam čtyřidceti pět.

²⁸Snáď chýbajú do tých päťdesiatich spravedlivých piati; či zkazíš pre tých piatich celé to mesto? A riekol: Nezkazím, jestli tam najdem štyridsaťpäť.

²⁹Opět mluvil Abraham a řekl: Snad nalezeno bude tam čtyřidceti? A odpověděl: Neučiním pro těch čtyřidceti.

²⁹A ešte mu hovoril Abrahám a riekol: Snáď sa tam najdú štyridsiati. - A riekol: Neučiním pre tých štyridsiatich.

³⁰I řekl Abraham: Prosím, nechť se nehněvá Pán můj, že mluviti budu: Snad se jich nalezne tam třidceti? Odpověděl: Neučiním, jestliže naleznu tam třidceti.

³⁰A zase povedal Abrahám: Prosím, nech sa nehnevá môj Pán, že budem ešte hovoriť: Snáď sa tam najdú tridsiati. - A riekol: Neučiním, jestli tam najdem tridsiatich.

³¹A opět řekl: Aj, nyní počal jsem mluviti ku Pánu svému: Snad se nalezne tam dvadceti? Odpověděl: Nezahladím i pro těch dvadceti.

³¹A zase povedal: Hľa, prosím, podujal som sa hovoriť svojmu Pánovi. Snáď sa tam najdú dvadsiati. - A riekol: Nezkazím pre tých dvadsiatich.

³²Řekl ještě: Prosím, ať se nehněvá Pán můj, jestliže jednou ještě mluviti budu: Snad se jich najde tam deset? Odpověděl: Nezahladím i pro těch deset.

³²A ešte povedal: Prosím, nech sa neráči nahnevať môj Pán, a nech mi je dovolené už len tento raz hovoriť: snáď sa tam najdú desiati. - A riekol: Nezkazím pre tých desiatich.

³³I odšel Hospodin, když dokonal řeč k Abrahamovi; Abraham pak navrátil se k místu svému.

³³A Hospodin odišiel hneď, ako dohovoril s Abrahámom. A Abrahám sa navrátil na svoje miesto.