¹Přišli pak dva andělé do Sodomy u večer, a Lot seděl v bráně Sodomské. Kteréžto když uzřel, vstav, šel jim v cestu a sklonil se tváří až k zemi.

¹A dvaja anjeli prišli do Sodomy večer. A Lot sedel v bráne Sodomy. A Lot uvidiac ich vstal a pošiel im oproti a poklonil sa tvárou k zemi.

²A řekl: Aj, prosím páni moji, uchylte se nyní do domu služebníka svého, a zůstaňte přes noc; umyjete také nohy své a ráno vstanouce, půjdete cestou svou. Oni pak odpověděli: Nikoli, ale přenocujeme na ulici.

²A povedal: Hľa, prosím, moji pánovia, uchýľte sa, prosím, do domu svojho služobníka a prenocujte tam a umyte svoje nohy a potom vstanúc skoro ráno pojdete svojou cestou. A oni riekli: Nie, ale prenocujeme na ulici.

³Ale když on je velmi nutil, obrátivše se k němu, vešli do domu jeho. I udělal jim hody, a napekl chlebů přesných, i jedli.

³No, keď ich len veľmi nútil, uchýlili sa k nemu a vošli do jeho domu, a spravil im hostinu a napiekol nekvasených chlebov, a jedli.

⁴Prvé pak než lehli, muži města toho, muži Sodomští, osuli se vůkol domu toho, od mladého až do starého, všecken lid odevšad.

⁴Potom však prv ako si ľahli, mužovia mesta, sodomskí mužovia, obstúpili dookola dom, od mladého až do starého, všetok ľud odovšadiaľ.

⁵I volali na Lota, a řekli jemu: Kde jsou ti muži, kteříž přišli k tobě v noci? Vyveď je k nám, ať je poznáme.

⁵A volali na Lota a vraveli mu: Kde sú tí mužovia, ktorí prišli k tebe tejto noci? Vyveď ich k nám, aby sme ich poznali!

⁶I vyšel k nim Lot ven, a zavřel po sobě dvéře.

⁶A Lot vyšiel k nim von ku vchodu a dvere zavrel za sebou.

⁷A řekl: Prosím, bratří moji, nečiňte zlého.

⁷A povedal: Prosím vás, moji bratia, nerobte zlého!

⁸Aj, mám teď dvě dcery, kteréžto nepoznaly muže; vyvedu je nyní k vám, čiňte s nimi, jak se vám líbí; toliko mužům těmto nic nečiňte, poněvadž vešli pod stín střechy mé.

⁸Nože hľa, mám dve dcéry, ktoré nepoznaly muža, prosím, nech ich vyvediem k vám, a urobte im podľa toho, čo je dobré vo vašich očiach. Len tým mužom nerobte ničoho, lebo preto vošli do tône mojej strechy.

⁹I řekli: Odejdi tam! A mluvili: Sám se dostal sem pohostinu, a chce nás souditi? Nyní tobě hůř uděláme, než jim. I obořili se násilně na muže toho, totiž na Lota, a přistoupili, aby vylomili dvéře.

⁹A povedali: Idi ta! A taktiež povedali: Sám prišiel sem bývať cudzinec a bude nás súdiť! Počkaj, teraz urobíme tebe horšie ako im! A útočili na človeka, na Lota, veľmi, a pristúpili vylámať dvere.

¹⁰Tedy muži ti vztáhli ven ruku svou, a uvedli Lota k sobě do domu, a dvéře zavřeli.

¹⁰Ale mužovia vystreli svoju ruku a vtiahli Lota k sebe do domu a zavreli dvere.

¹¹A ty muže, kteříž byli přede dveřmi domu, ranili slepotou velikou, od nejmenšího až do největšího, tak že ustali, hledajíce dveří.

¹¹A mužov, ktorí boli predo dvermi domu, ranili slepotou, všetkých, od najmenšieho do najväčšieho, takže ustali hľadať dvere.

¹²I řekli muži k Lotovi: Máš-li ještě zde koho, buď zetě neb syny své, neb dcery své, i všecko, což máš v městě, vyveď z místa tohoto.

¹²A mužovia riekli Lotovi: Či tu máš ešte niekoho? Zaťa alebo svojich synov alebo svoje dcéry, ale všetkých, ktorých máš v tomto meste, vyveď z tohoto miesta.

¹³Nebo zkazíme místo toto, proto že se velmi rozmohl křik jejich před Hospodinem, a poslal nás Hospodin, abychom zkazili je.

¹³Lebo zkazíme toto miesto, pretože sa ich krik veľmi rozmohol pred Hospodinom, a preto nás poslal Hospodin, aby sme ho zkazili.

¹⁴Vyšed tedy Lot, mluvil k zeťům svým, kteříž již měli pojímati dcery jeho, a řekl: Vstaňte, vyjděte z místa tohoto, nebo zkazí Hospodin město toto. Ale zdálo se zeťům jeho, jako by žertoval.

¹⁴Vtedy vyšiel Lot a hovoril svojim zaťom, ktorí si mali vziať jeho dcéry, a povedal: Vstaňte, vyjdite z tohoto miesta, lebo Hospodin zkazí mesto. Ale v očiach jeho zaťov to bolo, jako keby žartoval.

¹⁵A když zasvitávalo, nutili andělé Lota, řkouce: Vstaň, vezmi ženu svou a dvě dcery své, kteréž tu jsou, abys nezahynul v pomstě města.

¹⁵A keď svitalo, súrili anjeli Lota a vraveli: Vstaň, vezmi svoju ženu a svoje dve dcéry, ktoré sú tu, aby si nebol tiež zahľadený neprávosťou mesta.

¹⁶A když prodléval, chopili muži ruku jeho, a ruku ženy jeho, a ruku dvou dcer jeho, nebo se slitoval nad ním Hospodin; i vyvedli jej, a pustili za městem.

¹⁶A keď bezradný predlieval, chopili mužovia jeho ruku a ruku jeho ženy i ruku oboch jeho dcér, pretože sa zľutoval nad ním Hospodin a vyviedli ho a nechali ho vonku za mestom.

¹⁷A stalo se, když je vedli ven, řekl jeden: Zachovejž život svůj, neohlédej se zpět, ani se zastavuj na vší této rovině; ujdi na horu, abys nezahynul.

¹⁷A stalo sa, keď ich vyviedli von, že riekol jeden z nich: Uteč pre svoju dušu! Neobzri sa ani nepostoj na celej tej rovine! Uteč ta na vrch, aby si nebol zahladený!

¹⁸I řekl jim Lot: Ne tak, prosím, páni moji.

¹⁸A Lot im povedal: Nie, prosím, môj pane.

¹⁹Aj, nyní nalezl služebník tvůj milost před očima tvýma, a veliké jest milosrdenství tvé, kteréž jsi učinil se mnou, když jsi zachoval duši mou; ale jáť nebudu moci ujíti na tu horu, aby mne nepostihlo to zlé, a umřel bych.

¹⁹Hľa, prosím, tvoj služobník našiel milosť v tvojich očiach, a veľké je tvoje milosrdenstvo, ktoré si učinil so mnou, že si zachoval moju dušu živú. Ale ja nebudem môcť utiecť na vrch. Aby ma tedy nepostihlo to zlé, a zomrel by som!

²⁰Hle, teď jest toto město blízko, do něhož bych utekl, a toť jest malé; prosím, nechť tam ujdu; však pak neveliké jest, a živa bude duše má.

²⁰Hľa, prosím, toto mesto je blízko, kam by som mohol utiecť, a to je malé. Prosím tedy, dovoľ, aby som ta utiekol, lebo však je malé, a moja duša bude žiť.

²¹I řekl k němu: Aj, uslyšel jsem žádost tvou i v této věci, abych nepodvrátil města toho, o němž jsi mluvil.

²¹A riekol mu: Hľa, vyslyšal som ťa i čo do tejto veci, aby som nepodvrátil mesta, o ktorom si hovoril.

²²Pospěšiž, ujdi tam; neboť nebudu moci učiniti ničehož, dokudž tam nedojdeš. A z té příčiny nazváno jest jméno města toho Ségor.

²²Ponáhľaj sa, uteč ta, lebo nebudem môcť vykonať nič, dokiaľ ta nedojdeš. Preto nazvali meno toho mesta Coár.

²³Slunce vzcházelo nad zemi, když Lot všel do Ségor.

²³Slnko vychádzalo nad zemou, keď došiel Lot do Coára.

²⁴A Hospodin dštil na Sodomu a naGomoru sirou a ohněm od Hospodina s nebe.

²⁴A Hospodin dal, aby pršala na Sodomu a na Gomoru síra a oheň od Hospodina z neba.

²⁵A podvrátil ta města i všecku tu rovinu, všecky také obyvatele těch měst, i všecko, což roste z země.

²⁵A tak podvrátil tie mestá i celú tú rovinu a zahladil všetkých obyvateľov tých miest, a zkazil všetko, čo rástlo na zemi.

²⁶I ohlédla se žena jeho, jduc za ním, a obrácena jest v sloup solný.

²⁶A jeho, Lotova, žena sa obzrela zpoza neho a obrátila sa na soľný stĺp.

²⁷Vstav pak Abraham ráno, pospíšil k místu tomu, kdež byl stál před Hospodinem.

²⁷A Abrahám vstal skoro ráno a ponáhľal sa na miesto, kde bol stál pred Hospodinom.

²⁸A pohleděv k Sodomě a Gomoře,i na všecku zemi té roviny, uzřel, a aj, vystupoval dým z země té, jako dým z vápenice.

²⁸A podíval sa na Sodomu a Gomoru i na celú zem tej roviny a videl, že hľa, dym vystupoval zo zeme jako dym pece.

²⁹Stalo se tedy, když kazil Bůh města té roviny, že se rozpomenul Bůh na Abrahama, a vytrhl Lota z prostředku podvrácení, když podvracel města, v nichž bydlil Lot.

²⁹A stalo sa, keď kazil Bôh mestá tej roviny, že sa rozpamätal Bôh na Abraháma, a tak vyslal preč Lota zprostred podvrátenia, keď podvracal mestá, v ktorých býval Lot.

³⁰Potom vyšel Lot z Ségor, a bydlil na hoře té, a obě dvě dcery jeho s ním; nebo nesměl bydliti v Ségor. I bydlil v jeskyni s oběma dcerami svými.

³⁰Potom vyšiel Lot z Coára hore a býval na vrchu a obe jeho dcéry s ním, lebo sa bál bývať v Coáre, a tak býval v jaskyni, on i jeho dve dcéry.

³¹I řekla prvorozená k mladší: Otec náš jest již starý, a není žádného muže na zemi, ješto by všel k nám podlé obyčeje vší země.

³¹A staršia, prvorodená povedala mladšej: Náš otec je už starý, a nieto na zemi muža, ktorý by vošiel k nám podľa obyčaje celej zeme.

³²Poď, dejme píti otci našemu vína, a spěme s ním, abychom zachovaly z otce našeho símě.

³²Poď, opojíme svojho otca vínom a budeme ležať s ním, aby sme živé zachovaly semeno od svojho otca.

³³I daly píti otci svému vína té noci; a všedši prvorozená, spala s otcem svým, kterýžto necítil, ani když lehla, ani když vstala.

³³A opojily svojho otca vínom v tú noc, a vošla staršia a ležala so svojím otcom, ktorý nevedel, ani kedy ľahla, ani kedy vstala.

³⁴Nazejtří pak řekla prvorozená k mladší: Aj, spala jsem včerejší noci s otcem svým; dejme mu píti vína ještě této noci; potom vejduc, spi s ním, a zachovejme símě z otce našeho.

³⁴A stalo sa na druhý deň, že povedala staršia mladšej: Hľa, ležala som minulú noc so svojím otcom. Opojme ho vínom i túto noc, a vojdi a lež s ním a tak živé zachováme semeno od svojho otca.

³⁵I daly píti ještě té noci otci svému vína; a vstala ta mladší, a spala s ním; on pak necítil, ani když ona lehla, ani když vstala.

³⁵A napojily aj v tú noc svojho otca vínom, a vstala mladšia a ležala s ním, ktorý zase nevedel ani kedy ľahla ani kedy vstala.

³⁶A tak počaly obě dcery Lotovy z otce svého.

³⁶A tak počaly obe dcéry Lotove od svojho otca.

³⁷I porodila prvorozená syna, a nazvala jméno jeho Moáb; onť jest otec Moábských až do dnešního dne.

³⁷A staršia porodila syna a nazvala jeho meno Moáb; on je otcom Moábov až do dnešného dňa.

³⁸I mladší také porodila syna, a nazvala jméno jeho Ben Ammon; onť jest otcem Ammonitských až do dnešního dne.

³⁸A tá mladšia porodila syna a nazvala jeho meno Ben-ammi, on je otcom synov Ammonových, až do dnešného dňa.