¹Navštívil pak Hospodin Sáru, tak jakž byl řekl; a učinil Hospodin Sáře, jakož byl mluvil.

¹A Hospodin navštívil Sáru, tak ako povedal, a učinil Sáre, jako hovoril.

²Nebo počala a porodila Sára Abrahamovi syna v starosti jeho, v ten čas, kterýž předpověděl Bůh.

²A počala a porodila Sára Abrahámovi syna v jeho starobe na určený čas, o ktorom mu hovoril Bôh.

³A nazval Abraham jméno syna svého, kterýž se mu narodil, jehož porodila Sára, Izák.

³A Abrahám nazval meno svojho syna, ktorý sa mu narodil, ktorého mu porodila Sára, Izák.

⁴A obřezal Abraham syna svého Izáka, když byl v osmi dnech, tak jakž mu byl přikázal Bůh.

⁴A Abrahám obrezal Izáka, svojho syna, keď mu bolo osem dní, tak ako mu prikázal Bôh.

⁵Byl pak Abraham ve stu letech, když se mu narodil Izák syn jeho.

⁵A Abrahámovi bolo sto rokov, keď sa mu narodil Izák, jeho syn.

⁶I řekla Sára: Radost mi učinil Bůh; kdokoli uslyší, radovati se bude spolu se mnou.

⁶A Sára povedala: Bôh mi spôsobil smiech. Každý, kto to počuje, bude sa mi smiať.

⁷A přidala: Kdo by byl řekl Abrahamovi, že bude Sára děti kojiti? A však jsem porodila syna v starosti jeho.

⁷A riekla: Kto by bol kedy povedal Abrahámovi, že Sára bude kojiť deti! No, porodila som syna v jeho starobe.

⁸I rostlo dítě a ostaveno jest. Tedy učinil Abraham veliké hody v ten den, v němž ostaven byl Izák.

⁸A dieťa rástlo a bolo odstavené. A Abrahám urobil veľkú hostinu v deň, v ktorý bol odstavený Izák.

⁹Viděla pak Sára, že syn Agar Egyptské, kteréhož porodila Abrahamovi, jest posměvač.

⁹A Sára videla syna Hagari, Egypťanky, ktorého porodila Abrahámovi, že je posmievač.

¹⁰I řekla Abrahamovi: Vyvrz děvku tuto i syna jejího; neboť nebude dědicem syn děvky té s synem mým Izákem.

¹⁰A povedala Abrahámovi: Vyžeň túto dievku i jej syna, lebo nebude dediť syn tejto dievky s mojím synom, Izákom.

¹¹Ale Abraham velmi těžce nesl tu řeč, pro syna svého.

¹¹Ale vec bola veľmi zlá v očiach Abrahámových pre jeho syna.

¹²I řekl Bůh Abrahamovi: Nestěžuj sobě o dítěti a o děvce své; cožkoli řekla tobě Sára, povol řeči její, nebo v Izákovi nazváno bude tobě símě.

¹²Avšak Bôh riekol Abrahámovi: Nech to neni zlým v tvojich očiach pre chlapca a pre tvoju dievku. Vo všetkom, čo ti povedala Sára, poslúchni na jej hlas, pretože v Izákovi sa ti bude volať semä.

¹³A však i syna děvky učiním v národ; nebo tvé símě jest.

¹³Ale aj syna dievky učiním národom, lebo je tvojím semenom.

¹⁴Vstal tedy Abraham velmi ráno, a vzav chléb a láhvici vody, dal Agar a vložil na rameno její, a pustil ji od sebe i s dítětem. Kterážto odešla a chodila po poušti Bersabé.

¹⁴Vtedy vstal Abrahám skoro ráno a vzal chlieb a kožicu vody a dal Hagari položiac to na jej plece, i dieťa, a poslal ju preč, a išla a blúdila po púšti Bér-šeby.

¹⁵A když nebylo vody v láhvici, povrhla dítě pod jedním stromem.

¹⁵A keď sa minula voda z kožice, pohodila dieťa pod jeden z krov

¹⁶A odšedši, sedla naproti tak daleko, jako by mohl z lučiště dostřeliti; nebo pravila: Nebudu se dívati na smrt dítěte. Seděla tedy naproti, a pozdvihši hlasu svého, plakala.

¹⁶a odišla a sadla si naproti vo vzdialenosti tak asi na dostrel z lučišťa, lebo riekla: Nech nevidím zomierať dieťa. A tak sedela naproti a pozdvihla svoj hlas a plakala.

¹⁷I uslyšel Bůh hlas dítěte; a anděl Boží s nebe zavolal na Agar, a řekl jí: Coť jest, Agar? Neboj se; nebo Bůh uslyšel hlas dítěte z místa, na kterémž jest.

¹⁷A Bôh počul hlas chlapca. A anjel Boží zavolal na Hagar z nebies a riekol jej: Čo ti je, Hagar? Neboj sa, lebo hľa, Bôh počul hlas chlapca, kde je.

¹⁸Vstaň, vezmi dítě, a ujmi je rukou svou; nebo v národ veliký učiním je.

¹⁸Vstaň, zdvihni chlapca a uchop ho svojou rukou, lebo ho učiním veľkým národom.

¹⁹A otevřel Bůh oči její, aby uzřela studnici vody. I šla a naplnila láhvici vodou, a napojila dítě.

¹⁹A Bôh otvoril jej oči, a videla studňu, v ktorej bola voda. A išla a naplnila kožicu vodou a napojila chlapca.

²⁰A Bůh byl s dítětem, kteréžto zrostlo a bydlilo na poušti, a byl z něho střelec.

²⁰A Bôh bol s chlapcom, a vyrástol a býval na púšti, a bol z neho strelec z lučišťa.

²¹Bydlil pak na poušti Fáran; i vzala mu matka jeho ženu z země Egyptské.

²¹A býval na púšti Fárane, a jeho matka mu vzala ženu z Egyptskej zeme.

²²Stalo se pak toho času, že mluvil Abimelech a Fikol, kníže vojska jeho, k Abrahamovi těmito slovy: Bůh s tebou jest ve všech věcech, kteréž ty činíš.

²²A stalo sa v tom čase, že povedal Abimelech a Fíkol, knieža jeho vojska, Abrahámovi: Bôh je s tebou vo všetkom, čo robíš.

²³Protož nyní, přisáhni mi teď skrze Boha: Toto ať se stane, jestliže mi sklamáš, neb synu mému, aneb vnuku mému; vedlé milosrdenství, kteréž jsem já učinil s tebou, i ty že učiníš se mnou a s zemí, v níž jsi byl pohostinu.

²³A tak teraz prisahaj mi tu na Boha, že neoklameš ani mňa ani môjho syna ani môjho vnuka. Podľa milosrdenstva, ktoré som ja učinil tebe, učiníš mne i zemi, v ktorej pohostíniš.

²⁴I řekl Abraham: A já přisáhnu.

²⁴A Abrahám povedal: Ja prisahám.

²⁵(A přitom domlouval se Abraham na Abimelecha o studnici vody, kterouž mu mocí odjali služebníci Abimelechovi.

²⁵Ale tu karhal Abrahám Abimelecha pre studňu vody, ktorú mu násilne odňali sluhovia Abimelechovi.

²⁶I řekl Abimelech: Nevím, kdo by učinil takovou věc; a aniž jsi ty mi oznámil, aniž jsem já také co slyšel, až dnes.)

²⁶A Abimelech povedal: Neviem, kto urobil tú vec, ani ty si mi neoznámil toho, a ani ja som nepočul o tom, až dnes.

²⁷Vzav tedy Abraham ovce i voly dal Abimelechovi; a vešli oba dva v smlouvu.

²⁷A Abrahám vzal drobný dobytok a hovädá a dal ich Abimelechovi, a obidvaja uzavreli smluvu.

²⁸A postavil Abraham sedm jehnic stáda obzvlášť.

²⁸A Abrahám postavil sedem oviec toho drobného dobytka osobitne.

²⁹I řekl Abimelech Abrahamovi: K čemu jest těchto sedm jehnic, kteréž jsi postavil obzvlášť?

²⁹A Abimelech povedal Abrahámovi: Čo znamená týchto sedem oviec, ktoré si postavil osobitne?

³⁰Odpověděl: Že sedm těch jehnic vezmeš z ruky mé, aby mi to bylo na svědectví, že jsem kopal studnici tuto.

³⁰A riekol: Tých sedem oviec vezmeš istotne z mojej ruky, aby mi to bolo svedoctvom, že som vykopal túto studňu.

³¹Pročež nazváno jest to místo Bersabé, že tu oba dva přisáhli.

³¹Preto nazvali to miesto Bér-šeba, lebo tam prisahali obidvaja.

³²A tak učinili smlouvu v Bersabé. Vstav pak Abimelech a Fikol, kníže vojska jeho, navrátili se do země Filistinské.

³²A uzavreli smluvu v Bér-šebe. Potom vstal Abimelech i Fíkol, knieža jeho vojska, a vrátili sa do zeme Filištínov.

³³I nasázel stromoví v Bersabé, a vzýval tam jméno Hospodina, Boha silného, věčného.

³³A Abrahám nasadil stromov v Bér-šebe a vzýval tam meno Hospodina, silného Boha večného.

³⁴A bydlil Abraham v zemi Filistinské za mnoho dní.

³⁴A Abrahám pohostínil v zemi Filištínov mnoho dní.