¹Když se pak sstaral Izák, a pošly byly oči jeho, tak že neviděl, povolal Ezau syna svého staršího, a řekl jemu: Synu můj. Kterýžto odpověděl: Aj, teď jsem.

¹A stalo sa, keď sa zostarel Izák, a jeho oči zoslably tak, že nevidel, zavolal Ezava, svojho staršieho syna, a riekol mu. Môj synu. A on mu odpovedal: Tu som, otče.

²I dí: Aj, já jsem se již sstaral, a nevím dne smrti své.

²A riekol: Nože hľa, som už starý; neviem dňa svojej smrti.

³Protož nyní vezmi medle nástroje své, toul svůj a lučiště své, a vyjda do pole, ulov mi zvěřinu.

³Tak teraz vezmi, prosím, svoju zbraň, svoj túl a svoje lučište, a vyjdi na pole a ulov mi zverinu.

⁴A přistroj mi krmi chutnou, jakž já rád jídám, a přines mi, a budu jísti, aťby požehnala duše má, prvé než umru.

⁴A priprav mi chutný pokrm, aký mám rád; dones mi ho, a budem jesť, aby ťa požehnala moja duša, prv ako zomriem.

⁵(Slyšela pak Rebeka, když mluvil Izák s Ezau synem svým.) I odšel Ezau na pole, aby ulovil zvěřinu a přinesl.

⁵Ale Rebeka počúvala, keď to hovoril Izák Ezavovi, svojmu synovi. A Ezav odišiel na pole uloviť zverinu, aby ju doniesol.

⁶Tedy řekla Rebeka Jákobovi synu svému takto: Aj, slyšela jsem, když otec tvůj mluvil k Ezau bratru tvému, a pravil:

⁶A Rebeka povedala Jakobovi, svojmu synovi, a riekla: Hľa, počula som tvojho otca hovoriť Ezavovi, tvojmu bratovi, ktorému povedal:

⁷Přines mi něco z lovu, a přistroj mi krmě chutné, abych jedl, a požehnámť před Hospodinem, prvé než umru.

⁷Dones mi zverinu a priprav mi chutný pokrm, a budem jesť a potom ťa požehnám pred Hospodinom, prv ako zomriem.

⁸Nyní tedy, synu můj, poslechni hlasu mého v tom, což já přikazuji tobě.

⁸A tak teraz, môj synu, poslúchni na môj hlas a urob to, čo ti rozkazujem.

⁹Jdi medle k stádu, a odtud mi vezmi dva kozelce výborné, abych přistrojila z nich krmě chutné otci tvému, jakž on rád jídá.

⁹Nože idi ku stádu a vezmi a dones mi odtiaľ dvoje pekných kozliat, a pripravím z nich chutný pokrm pre tvojho otca, jaký má rád.

¹⁰A přineseš otci svému, a on jísti bude, na to, aby požehnal tobě, prvé než umře.

¹⁰Potom zanesieš svojmu otcovi, a zjie, aby ťa požehnal, prv ako zomrie.

¹¹I řekl Jákob Rebece matce své: Víš, že Ezau bratr můj jest člověk chlupatý, a já jsem člověk hladký.

¹¹A Jakob povedal Rebeke, svojej matke: Hľa, Ezav, môj brat, je chlpatý človek, a ja som hladký.

¹²Jestliže omaká mne otec můj, tedy zůstanu u něho za podvodného; a tak uvedu na sebe zlořečenství, a ne požehnání.

¹²Môj otec ma môže ohmatať a potom budem v jeho očiach ako podvodník a uvediem na seba zlorečenstvo a nie požehnanie.

¹³Jemužto odpověděla matka: Nechť jest na mne zlořečenství tvé, synu můj; jen ty poslechni hlasu mého, a jdi, přines mi.

¹³Na to mu povedala jeho matka: Nech prijde na mňa tvoje zlorečenstvo, môj synu, len poslúchni, čo hovorím, a idi, vezmi a dones mi.

¹⁴Tedy odšed, vzal, a přinesl matce své. I připravila matka jeho krmě chutné, jakž otec jeho rád jídal.

¹⁴A tak išiel a vzal a doniesol svojej matke, a jeho matka pripravila chutný pokrm, aký mal rád jeho otec.

¹⁵A vzala Rebeka nejlepší šaty Ezausyna svého staršího, kteréž měla u sebe v domě, a oblékla Jákoba, syna svého mladšího.

¹⁵A Rebeka vzala šaty Ezavove, šaty svojho staršieho syna, tie najlepšie, ktoré mala u seba v dome, a obliekla do nich Jakoba svojho mladšieho syna.

¹⁶A kožkami kozelčími obvinula ruce jeho, a díl hladký hrdla jeho.

¹⁶A kožky z kozleniec obvliekla na jeho ruky a na hladké miesto jeho hrdla.

¹⁷I dala chléb a krmě chutné, kteréž připravila, v ruce Jákoba syna svého.

¹⁷A dala chutný pokrm a chlieb, to, čo bola pripravila, do ruky Jakoba, svojho syna.

¹⁸A on přišed k otci svému, řekl: Otče můj! Kterýžto odpověděl: Aj, teď jsem. Kdož jsi ty, synu můj?

¹⁸A prišiel k svojmu otcovi a povedal: Môj otče! A on odpovedal: Tu som. Kto si ty, môj synu?

¹⁹I dí Jákob otci svému: Já jsem Ezau,prvorozený tvůj. Učinil jsem, jakž jsi mi poručil. Vstaň, prosím, sedni a jez z lovu mého, aby mi požehnala duše tvá.

¹⁹A Jakob povedal svojmu otcovi: Ja som Ezav, tvoj prvorodený. Urobil som tak, ako si mi hovoril. Vstaň, prosím, sadni si a jedz z toho, čo som ulovil, aby ma požehnala tvoja duša.

²⁰Tedy řekl Izák synu svému: Což to? Brzys to nalezl, synu můj. A on dí: Nebo Hospodin Bůh tvůj způsobil to, aby mi se pojednou nahodilo.

²⁰A Izák povedal svojmu synovi: Čo to, že si tak rýchle našiel, môj synu? A on odpovedal: Lebo Hospodin, tvoj Bôh, to spôsobil, aby mi nadišlo.

²¹I řekl Izák Jákobovi: Přistupiž, ať omakám tě, synu můj, ty-li jsi syn můj Ezau, či nejsi.

²¹A Izák povedal Jakobovi: Nože poď bližšie, aby som ťa ohmatal, môj synu, či si ty môj syn Ezav či nie.

²²Tedy přistoupil Jákob k Izákovi otci svému; a on omakal ho, i řekl: Hlas jest hlas Jákobův, ale ruce tyto ruce Ezau.

²²A Jakob pristúpil k Izákovi, svojmu otcovi, ktorý ho ohmatal a povedal: Hlas je Jakobov, a ruky sú ruky Ezavove.

²³A nepoznal ho; nebo byly ruce jeho, jako ruce Ezau bratra jeho, chlupaté. I požehnal mu.

²³A nepoznal ho, lebo jeho ruky boly jako ruky Ezavove, jeho bratove, chlpaté, a požehnal ho.

²⁴A řekl: Ty-liž jsi pak syn můj Ezau? Odpověděl: Já.

²⁴A povedal: Či si to ty, môj synu, Ezave? A odpovedal: Som.

²⁵I řekl: Podejž mi, ať jím z lovu syna svého, aby tobě požehnala duše má. Tedy podal mu, a on jedl. Přinesl mu také vína, a on pil.

²⁵Vtedy povedal: Podaj mi, aby som jedol z lovu svojho syna, aby ťa potom požehnala moja duša. A podal mu, a jedol. A doniesol mu aj vína, a pil.

²⁶I řekl jemu Izák otec jeho: Přistupiž nyní, a polib mne, synu můj.

²⁶A Izák, jeho otec, mu povedal: Nože pristúp sem a bozkaj ma, môj synu!

²⁷I přistoupil a políbil ho. A jakž ucítil Izák vůni roucha jeho, požehnal mu, řka: Pohleď, vůně syna mého jest jako vůně pole, jemuž požehnal Hospodin.

²⁷A pristúpil a bozkal ho. Tu zavoňal vôňu jeho šiat a požehnal ho a riekol: Pozri, vôňa môjho syna je ako vôňa poľa, ktoré požehnal Hospodin.

²⁸Dejž tobě Bůh z rosy nebeské, a z tučnosti zemské, i hojnost obilé a vína.

²⁸Nechže ti dá Bôh z rosy neba a zo všelijakého tuku zeme, hojnosť obilia a hroznovej šťavy.

²⁹Nechažť slouží tobě lidé, a sklánějí se před tebou národové. Budiž pánem bratří svých, a ať se sklánějí před tebou synové matky tvé. Kdož by zlořečili tobě, nechť jsou zlořečení, a kdo by dobrořečili tobě, požehnaní.

²⁹Nech ti slúžia národy a klaňajú sa ti ľudia! Buď pánom svojim bratom, a nech sa ti klaňajú synovia tvojej matky! Ten, kto by ti zlorečil, nech je zlorečený, a ten, kto by ti žehnal, nech je požehnaný!

³⁰A když přestal Izák požehnání dávati Jákobovi, a sotva že vyšel Jákob od Izáka otce svého, Ezau bratr jeho přišel z lovu svého.

³⁰A stalo sa hneď, ako prestal Izák žehnať Jakoba, len priam čo bol vyšiel Jakob od Izáka, svojho otca, že prišiel Ezav, jeho brat, zo svojho lovu.

³¹A připraviv i on krmě chutné, přinesl otci svému a řekl mu: Nechžť vstane otec můj, a jí z lovu syna svého, aby mi požehnala duše tvá.

³¹A bol aj on pripravil chutný pokrm a doniesol svojmu otcovi a povedal mu: Nech vstane môj otec a jie z lovu svojho syna, aby ma požehnala tvoja duša!

³²I řekl jemu Izák otec jeho: Kdo jsi ty? Dí on: Já jsem syn tvůj, prvorozený tvůj Ezau.

³²A Izák, jeho otec, mu povedal: Kto si ty? A odpovedal: Ja som tvoj syn, tvoj prvorodený, Ezav.

³³Tedy zhrozil se Izák hrůzou velikou náramně, a řekl: Kdo pak a kde jest ten, ješto uloviv zvěřinu, přinesl mi? A já jsem jedl ze všeho, prvé než jsi ty přišel, a požehnal jsem mu, a budeť požehnaným.

³³Vtedy sa zľakol Izák prenáramne a povedal: Kde kto je to, ktorý ulovil zverinu a doniesol mi? A ja som jedol zo všetkého prv ako si prišiel, a požehnal som ho, aj bude požehnaný!

³⁴Uslyšev Ezau slova otce svého, zkřikl hlasem velikým, a hořkostí naplněn jest náramně, a řekl otci svému: Požehnejž mně, i mně také, můj otče!

³⁴Keď počul Ezav slová svojho otca, skríkol velikým krikom a horkým prenáramne a povedal svojmu otcovi: Požehnaj i mňa, môj otče!

³⁵Kterýžto řekl: Přišel bratr tvůj podvodně a uchvátil požehnání tvé.

³⁵A on odpovedal: Tvoj brat prišiel so ľsťou a vzal tvoje požehnanie.

³⁶Tedy řekl: Právětě nazváno jméno jeho Jákob; nebo již po dvakráte mne podvedl, prvorozenství mé odjal, a teď nyní uchvátil požehnání mé. Řekl ještě: Zdali jsi nezachoval i mně požehnání?

³⁶A povedal: Správne nazvali jeho meno Jakob, lebo ma toto už druhý raz oklamal: vzal moje prvorodenstvo a hľa, teraz vzal i moje požehnanie. A dodal: Či si pre mňa neodložil požehnania?

³⁷Odpověděl Izák a řekl k Ezau: Aj, ustavil jsem ho pánem nad tebou, a všecky bratří jeho dal jsem mu za služebníky; obilím také a vínem opatřil jsem ho. Což tedy již tobě učiniti mohu, synu můj?

³⁷Izák odpovedal a riekol Ezavovi: Hľa, učinil som ho pánom nad tebou a všetkých jeho bratov som mu dal za služobníkov a zaopatril som ho obilím a šťavou z hrozna. A tebe kde čo učiním, môj synu?

³⁸I řekl Ezau otci svému: Zdaliž to jedno toliko máš požehnání, otče můj? Požehnejž mně, i mně také, můj otče! I povýšil Ezau hlasu svého a plakal.

³⁸A Ezav povedal svojmu otcovi: Či máš len to jedno požehnanie, môj otče? Požehnaj i mňa, môj otče! Potom pozdvihol Ezav svoj hlas a plakal.

³⁹Tedy odpověděl Izák otec jeho, a řekl k němu: Aj, v tučnostech země bude bydlení tvé a v rose nebeské s hůry;

³⁹A Izák, jeho otec, odpovedal a riekol mu: Hľa, ďaleko od žírnych polí zeme bude tvoje obydlie, a od nebeskej rosy, ktorú dáva Bôh s hora.

⁴⁰A v meči svém živ budeš, a bratru svému sloužiti budeš; ale přijde čas, že budeš panovati a svržeš jho jeho s šíje své.

⁴⁰A budeš žiť na svojom meči a budeš slúžiť svojmu bratovi, ale bude raz, keď budeš panovať, že polámeš jeho jarmo a shodíš ho so svojej šije.

⁴¹Protož v nenávisti měl Ezau Jákoba pro požehnání, jímž požehnal mu otec jeho, a řekl v srdci svém: Přiblížiť se dnové smutku otce mého, a zabiji Jákoba, bratra svého.

⁴¹A Ezav zjavne nenávidel Jakoba pre požehnanie, ktorým ho požehnal jeho otec. A Ezav povedal vo svojom srdci: Priblížia sa dni smútku za môjho otca, a zabijem Jakoba, svojho brata.

⁴²I oznámena jsou Rebece slova Ezau, staršího syna jejího. Pročež ona poslavši, povolala Jákoba syna svého mladšího, a řekla jemu: Hle, Ezau bratr tvůj těší se tím, že tě zabije.

⁴²A oznámené boly Rebeke slová Ezava, jej staršieho syna. Preto pošlúc zavolala Jakoba, svojho mladšieho syna a povedala mu: Hľa, Ezav, tvoj brat, sa teší ohľadne teba, že ťa zabije.

⁴³Protož nyní, synu můj, poslechni hlasu mého, a vstana, utec k Lábanovi, bratru mému do Cháran.

⁴³Preto teraz, môj synu, poslúchni na môj hlas a vstaň a uteč k Lábanovi, môjmu bratovi do Chárana.

⁴⁴A pobuď s ním za některý čas, až by se odvrátila prchlivost bratra tvého,

⁴⁴A budeš bývať u neho nejaký čas, dokiaľ sa neodvráti prchlivosť tvojho brata.

⁴⁵A přestalo rozhněvání bratra tvého na tebe, a zapomenul by na to, což jsi mu učinil. Potom já pošli a vezmu tě odtud. Proč mám zbavena býti obou synů jednoho dne?

⁴⁵Až sa zase odvráti hnev tvojho brata od teba, a zabudne na to, čo si mu urobil, potom pošlem po teba a vezmem ťa odtiaľ. Prečo vás mám utratiť oboch v jeden deň!

⁴⁶I řekla Rebeka Izákovi: Stýště mi se živu býti pro dcery Het. Vezme-li Jákob ženu ze dcer Het, jako tyto jsou ze dcer země této, k čemu mi život?

⁴⁶A Rebeka povedala Izákovi: Protiví sa mi život pre dcéry Hetove. Jestli si aj Jakob vezme ženu z dcér Hetových, ako sú tieto, z dcér tejto zeme, načo mi potom život?!