¹Jákob pak bydlil v zemi putování otce svého, v zemi Kananejské.

¹A Jakob býval v zemi pohostínstva svojeho otca, v zemi Kanaána.

²Tito jsou příběhové Jákobovi: Jozef, když byl v sedmnácti letech, pásl s bratřími svými dobytek, (a byl mládeneček), s syny Bály a Zelfy, žen otce svého. A oznamoval Jozef zlou pověst o nich otci svému.

²Toto sú príbehy Jakobove. Jozef, ktorému bolo sedemnásť rokov, pásol stádo so svojimi bratmi. A on, chlapec, bol so synmi Bilhy a so synmi Zilfy, žien to svojeho otca. A Jozef donášal ich zlú povesť ich otcovi.

³Izrael pak miloval Jozefa nad všecky syny své; nebo v starosti své zplodil jej. A udělal mu sukni proměnných barev.

³A Izrael miloval Jozefa nad všetkých svojich synov, pretože mu bol synom staroby, a spravil mu sukňu pestrých farieb.

⁴A když spatřili bratří jeho, že ho miluje otec jejich nad všecky bratří jeho, nenáviděli ho, aniž mohli pokojně k němu promluviti.

⁴A keď videli jeho bratia, že ho miluje ich otec nad všetkých jeho bratov, nenávideli ho a nemohli s ním hovoriť pokojne.

⁵Měl pak Jozef sen, a vypravoval jej bratřím svým; pročež v větší nenávisti ho měli.

⁵A keď sa potom sníval Jozefovi zvláštny sen, a oznámil ho svojim bratom, nenávideli ho ešte viac.

⁶Nebo pravil jim: Slyšte, prosím, sen, kterýž jsem měl.

⁶Lebo im povedal: Počujte, prosím, tento sen, ktorý sa mi sníval:

⁷Hle, vázali jsme snopy na poli, a aj, povstal snop můj, a stál. Vůkol také stáli snopové vaši, a klaněli se snopu mému.

⁷Hľa, viazali sme snopy prostred poľa. A tu hľa, povstal môj snop aj stál, a ešte hľa, vaše snopy stály dookola a klaňali sa môjmu snopu.

⁸Jemužto odpověděli bratří jeho: Zdaliž kralovati budeš nad námi, aneb pánem naším budeš? Z té příčiny ještě více nenáviděli ho pro sny jeho, a pro slova jeho.

⁸A jeho bratia mu povedali: Či azda budeš kraľovať nad nami? Alebo či snáď budeš panovať nad nami? A ešte viacej ho nenávideli pre jeho sny a pre jeho slová.

⁹Potom ještě měl jiný sen, a vypravoval jej bratřím svým, řka: Hle, opět jsem měl sen, a aj, slunce a měsíc, a jedenácte hvězd klanělo mi se.

⁹A ešte sa mu sníval iný sen. A rozprával ho svojim bratom a riekol: Hľa, zase sa mi sníval sen. A hľa, slnce a mesiac a jedenásť hviezd sa mi klaňalo.

¹⁰I vypravoval otci svému a bratřím svým. A domlouval mu otec jeho, a řekl jemu: Jakýž jest to sen, kterýž jsi měl? Zdaliž přijdeme, já a matka tvá i bratří tvoji, abychom se klaněli před tebou až k zemi?

¹⁰A keď to rozprával svojmu otcovi a svojim bratom, dohováral mu jeho otec a riekol mu: Čo je to jaký sen, ktorý sa ti to sníval? Či azda prijdeme ja i tvoja matka i tvoji bratia, aby sme sa ti klaňali k zemi?

¹¹Tedy záviděli mu bratří jeho; ale otec jeho měl pozor na tu věc.

¹¹A jeho bratia mu závideli, ale jeho otec pozoroval na vec.

¹²Odešli pak bratří jeho, aby pásli dobytek otce svého v Sichem.

¹²Potom odišli jeho bratia pásť stádo svojho otca do Sichema.

¹³A řekl Izrael Jozefovi: Zdaliž nepasou bratří tvoji v Sichem: Poď, a pošli tě k nim. Kterýžto odpověděl: Aj, teď jsem.

¹³A Izrael povedal Jozefovi: Či nepasú tvoji bratia v Sicheme? Poď, a pošlem ťa za nimi. A on mu riekol: Tu som, otče.

¹⁴I řekl jemu: Jdi nyní, zvěz, jak se mají bratří tvoji, a co se děje s dobytkem; a zase mi povíš o tom. A tak poslal ho z údolí Hebron, a on přišel do Sichem.

¹⁴A povedal mu: Nože iď, pozri, či sa majú dobre tvoji bratia, a či sa má dobre stádo. A potom mi dones zprávu. A tak ho poslal z doliny Hebrona, a prišiel do Sichema.

¹⁵Našel ho pak muž nějaký, an bloudí po poli. I zeptal se ho muž ten, řka: Čeho hledáš?

¹⁵A našiel ho nejaký muž, keď hľa, blúdil po poli. A človek sa ho pýtal a povedal: Čo hľadáš?

¹⁶Odpověděl: Bratří svých hledám; pověz mi, prosím, kde oni pasou?

¹⁶A on odpovedal: Hľadám svojich bratov. Povedz mi, prosím, kde pasú?

¹⁷I řekl muž ten: Odešli odsud; nebo slyšel jsem je, ani praví: Poďme do Dothain. Tedy šel Jozef za bratřími svými, a našel je v Dothain.

¹⁷A človek mu povedal: Odišli odtiaľto, lebo som ich počul hovoriť: Poďme do Dotaina. A tak išiel Jozef za svojimi bratmi a našiel ich v Dotáne.

¹⁸Kteřížto, jakž ho uzřeli zdaleka, prvé než k nim došel, ukládali o něm, aby jej zahubili.

¹⁸A uvideli ho zďaleka, a prv ako sa k ním priblížil, úkladili proti nemu, aby ho zabili.

¹⁹Nebo řekli jeden druhému: Ej, mistr snů teď jde.

¹⁹A povedali druh druhovi: Hľa, tamto ide majster snov!

²⁰Nyní tedy poďte, a zabíme jej, a uvržeme ho do některé čisterny, a díme: Zvěř lítá sežrala jej. I uzříme, nač jemu vyjdou snové jeho.

²⁰A tak teraz poďte, zabijeme ho a hodíme ho do niektorej cisterny a povieme: Dravá zver ho zožrala. A potom uvidíme, čo budú jeho sny.

²¹A uslyšev to Ruben, aby ho vytrhl z ruky jejich, (nebo řekl: Neodjímejme mu hrdla,)

²¹Ale keď to počul Rúben, vytrhnul ho z ich ruky a povedal: Nezabijeme ho!

²²Řekl jim Ruben: Nevylévejte krve. Vrzte jej do této čisterny, kteráž jest na poušti, a nevztahujte ruky na něj. Ale on chtěl vysvoboditi ho z ruky jejich, a pomoci mu, aby se navrátil k otci svému.

²²A ešte im povedal Rúben: Nevylievajte krvi! Hoďte ho do tejto cisterny, ktorá je tu na pustine, ale nevzťahujte na neho ruky. Ale to povedal nato, aby ho vytrhol z ich ruky a aby ho poslal zpät k jeho otcovi.

²³A když přišel Jozef k bratřím svým, strhli s něho sukni jeho, sukni proměnných barev, kterouž měl na sobě.

²³A stalo sa, keď prišiel Jozef ku svojim bratom, že strhli s Jozefa jeho sukňu, sukňu pestrých farieb, ktorú mal na sebe,

²⁴A pochopivše, uvrhli jej do čisterny. Čisterna pak ta byla prázdná, v níž nebylo vody.

²⁴a vzali ho a hodili ho do cisterny. A cisterna bola prázdna; nebolo v nej vody.

²⁵I usadili se, aby jedli chléb. A pozdvihše očí svých, uzřeli, a aj, množství Izmaelitských přicházejících z Galád, kteřížto na velbloudích svých nesli vonné věci a kadidlo a mirru do Egypta.

²⁵Potom si sadli, aby jedli chlieb. Ale v tom pozdvihli svoje oči a videli, že hľa, cestujúci zástup Izmaelitov prichádza od Gileáda, ktorých veľblúdi niesli voňavé veci, kadivo a myrru; a išli, aby to zaniesli dolu do Egypta.

²⁶I řekl Juda bratřím svým: Jaký zisk míti budeme, zabijeme-li bratra svého, a zatajíme-li krve jeho?

²⁶V tedy povedal Júda svojim bratom: Aký zisk budeme mať, keď zabijeme svojho brata a zakryjeme jeho krv?

²⁷Poďte, prodejme ho Izmaelitským, a nevztahujme na něj rukou svých, nebo bratr náš, tělo naše jest. I uposlechli ho bratří jeho.

²⁷Poďme a predajme ho Izmaelitom, ale naša ruka nech nie je proti nemu, lebo je náš brat, je naším telom. A jeho bratia poslúchli.

²⁸Když pak mimo ně jeli muži ti, kupci Madianští, vytáhli a vyvedli Jozefa z té čisterny, a prodali jej Izmaelitským za dvadceti stříbrných. Ti zavedli Jozefa do Egypta.

²⁸A keď išli popri nich mužovia Madianiti, kupci, vytiahli a vyviedli Jozefa z cisterny a predali ho Izmaelitom za dvadsať strieborných, a tí doviedli Jozefa do Egypta.

²⁹A navrátil se Ruben k čisterně, a aj, již nebylo Jozefa v ní. I roztrhl roucha svá.

²⁹Keď sa potom navrátil Rúben k cisterne, hľa, Jozefa už nebolo v cisterne. A roztrhnul svoje rúcha.

³⁰A navrátiv se k bratřím svým, řekl: Pacholete není, a já kam se mám podíti?

³⁰A keď sa navrátil k svojim bratom, povedal: Nieto chlapca! A ja, kam sa ja teraz podejem!

³¹Tedy vzali sukni Jozefovu, a zabivše kozla, smočili sukni tu ve krvi.

³¹Vtedy vzali sukňu Jozefovu a zabijúc kozla zamočili sukňu do krvi.

³²A poslali sukni tu proměnných barev, a dali ji donésti k otci svému, aby řekli: Tuto jsme nalezli; pohleď nyní, jest-li sukně syna tvého, či není?

³²A poslali sukňu pestrých farieb a dali zaniesť svojmu otcovi a odkázali: Toto sme našli. Nože pozri, či je to sukňa tvojho syna, či nie je.

³³A on poznav ji, řekl: Sukně syna mého jest; zvěř lítá sežrala jej, konečně roztrhán jest Jozef.

³³A poznal ju a povedal: Je to sukňa môjho syna. Dravá zver ho zožrala. Jozef je istotne roztrhaný.

³⁴I roztrhl Jákob roucha svá, a vloživ žíni na bedra svá, zámutek nesl po synu svém za mnoho dní.

³⁴Vtedy roztrhol Jakob svoje rúcha a položil smútočné rúcho drsné na svoje bedrá a smútil nad svojím synom za mnoho dní.

³⁵Sešli se pak všickni synové jeho, a všecky dcery jeho, aby ho těšili. Ale on nedal se potěšiti, a řekl: Nýbrž já tak v zámutku sstoupím za synem svým do hrobu. A plakal ho otec jeho.

³⁵Potom vstali všetci jeho synovia a všetky jeho dcéry a išli, aby ho potešili; ale sa nedal potešiť a riekol: Je isté, že sostúpim k svojmu synovi smutný do hrobu. - A jeho otec ho oplakával.

³⁶Mezi tím Madianští prodali Jozefa do Egypta Putifarovi, dvořeninu Faraonovu, hejtmanu žoldnéřů.

³⁶A Madianiti ho predali do Egypta, Putifarovi, dvoraninovi faraonovmu, veliteľovi kráľovskej stráže.