¹Stalo se pak v ten čas, že sstupuje Juda od bratří svých, uchýlil se k muži Odolamitskému, jehož jméno bylo Híra.

¹A stalo sa v tom čase, že Júda odišiel dolu od svojich bratov a uchýlil sa k nejakému mužovi adulamitskému, ktorému bolo meno Chíra.

²I uzřel tam Juda dceru muže Kananejského, kterýž sloul Sua; a pojav ji, všel k ní.

²Tam videl Júda dcéru kananejského muža, ktorému bolo meno Šuva, a vzal si ju a vošiel k nej.

³Kterážto počala a porodila syna; i nazval jméno jeho Her.

³A žena počala a porodila syna, a nazval jeho meno Ér.

⁴A počavši opět, porodila syna; a nazvala jméno jeho Onan.

⁴A zase počala a porodila syna a nazvala jeho meno Onan.

⁵Porodila pak ještě syna, jehož jméno nazvala Séla. A byl Juda v Chezib, když ona jej porodila.

⁵A ešte porodila syna a nazvala jeho meno Šela. A vtedy bol v Chezibe, keď ho porodila.

⁶I dal Juda Herovi prvorozenému svému manželku, jménem Támar.

⁶Potom vzal Júda Érovi, svojmu prvorodenému, ženu, ktorej bolo meno Támar.

⁷A byl Her, prvorozený Judův, zlý před očima Hospodina; i zabil jej Hospodin.

⁷Ale Ér, prvorodený Júdov, bol zlý v očiach Hospodinových, a preto ho zabil Hospodin.

⁸Tedy řekl Juda Onanovi: Vejdi k ženě bratra svého, a podlé příbuznosti pojmi ji, abys vzbudil símě bratru svému.

⁸A Júda povedal Onanovi: Vojdi k žene svojho brata a vezmi si ju za ženu podľa švagrovského práva a vzbuď svojmu bratovi semeno.

⁹Věděl pak Onan, že to símě nebude jeho. Protož kdykoli vcházel k ženě bratra svého, vypouštěl símě na zem, aby nezplodil synů bratru svému.

⁹Ale Onan vedel, že to nebude jeho semeno, a tak bývalo, keď vošiel k žene svojho brata, že zahubil semä vypustiac ho na zem, aby nedal semena svojmu bratovi.

¹⁰I nelíbilo se Hospodinu to, co dělal Onan; protož ho také zabil.

¹⁰Ale to bolo zlé v očiach Hospodinových, čo urobil, a zabil i jeho.

¹¹Tedy řekl Juda k Támar nevěstě své: Pobuď v domě otce svého vdovou, dokudž nedoroste Séla, syn můj. (Nebo řekl: Aby on také neumřel, jako i bratří jeho.) I odešla Támar, a bydlila v domě otce svého.

¹¹Vtedy povedal Júda Támari, svojej neveste: Zostaň vdovou v dome svojho otca, dokiaľ nedorastie Šela, môj syn. Lebo povedal: Aby nezomrel aj on ako jeho bratia. A Támar odišla a bývala v dome svojho otca.

¹²A po mnohých dnech umřela dcera Suova, manželka Judova. Kterýžto potěšiv se zas, šel do Tamnas k těm, kteříž střihli ovce jeho, a s ním Híra Odolamitský, přítel jeho.

¹²A potom po dlhom čase zomrela dcéra Šuvova, žena Júdova. A keď sa potešil Júda, odišiel hore za strihačmi svojho stáda, on i Chíra, jeho adulamitský priateľ, do Timny.

¹³I oznámeno jest Támar těmito slovy: Aj, tchán tvůj vstupuje do Tamnas, aby střihl ovce své.

¹³A Támari bolo oznámené, že vraj, hľa, tvoj svokor ide hore do Timny strihať svoje stádo.

¹⁴Tedy ona složivši s sebe šaty své vdovské, zavila se v rouchu, a oděla se a seděla na rozcestí, kudy se jde do Tamnas. Nebo viděla, že Séla dorostl, a že není dána jemu za manželku.

¹⁴Vtedy složila rúcho svojho vdovstva so seba a pokryla sa závojom a zahaliac sa sedela pri bráne Enaim, ktorá je na ceste do Timny. Lebo videla, že Šela dorástol, a že mu nebola daná za ženu.

¹⁵Kteroužto uzřev Juda, za to měl, že jest nevěstka; nebo zakryla tvář svou.

¹⁵A keď uvidel Júda, myslel, že je to smilnica, pretože zakryla svoju tvár.

¹⁶Protož uchýliv se k ní s cesty, řekl: Dopusť medle, ať vejdu k tobě. (Nebo nevěděl, aby nevěsta jeho byla.) I řekla: Co mi dáš, jestliže vejdeš ke mně?

¹⁶Vtedy sa uchýlil k nej na cestu a povedal jej: Nože dovoľ, aby som vošiel k tebe! Lebo nevedel, že je to jeho nevesta. A riekla: Čo mi dáš, keď vojdeš ku mne?

¹⁷Odpověděl: Pošliť kozelce z stáda. Dí ona: Kdybys něco zastavil, dokavadž nepošleš.

¹⁷A povedal: Ja ti pošlem kozľa zo stáda. A riekla: Dobre, ak dáš záloh, dokiaľ nepošleš.

¹⁸I řekl: Cožť mám dáti v zástavě? Odpověděla ona: Pečetní prsten svůj, a halži svou, a hůl svou, kterouž máš v ruce své. I dal jí, a všel k ní; a počala z něho.

¹⁸A on povedal: Aký to má byť záloh, ktorý ti dám? A riekla: Svoj pečatný prsteň, svoj náhrdelník a svoju palicu, ktorú máš vo svojej ruke. A dal jej a vošiel k nej, a počala mu.

¹⁹Tedy vstavši, odešla, a sňavši rouchu svou s sebe, oblékla se v šaty své vdovské.

¹⁹Potom vstala a odišla a složila svoj závoj so seba a obliekla si rúcho svojho vdovstva.

²⁰I poslal Juda kozelce po příteli svém Odolamitském, aby vzal zase základ od ženy. A nenalezl jí.

²⁰A Júda poslal kozľa po svojom adulamitskom priateľovi, aby vzal záloh z ruky ženy, ale jej nenašiel.

²¹I ptal se mužů toho místa, řka: Kde jest ta nevěstka, kteráž seděla na rozcestí této cesty? Řekli oni: Nebylotě zde nevěstky.

²¹Vtedy sa pýtalo mužov, ktorí boli z jej mesta, a povedal: Kde je tá zasvätená, ktorá sedela v Enaime pri ceste? A riekli: Nebolo tu zasvätenej.

²²Tedy navrátiv se k Judovi, řekl: Nenašel jsem jí; a také muži místa toho pravili: Nebylo zde nevěstky.

²²Vtedy sa navrátil k Júdovi a povedal: Nenašiel som jej. I mužovia toho miesta tiež vraveli: Nebolo tu zasvätenej.

²³I řekl Juda: Nechť sobě to má, abychom neuvedli se v lehkost. Jáť jsem poslal toho kozelce, ale tys jí nenalezl.

²³A Júda povedal: Nech si to vezme. Aby sme neboli na potupu. Hľa, poslal som toto kozľa, ale ty si jej nenašiel.

²⁴I stalo se okolo tří měsíců, že oznámili Judovi, řkouce: Dopustila se smilství Támar nevěsta tvá, a jest již i těhotná z smilství. I řekl Juda: Vyveďte ji, aby byla upálena.

²⁴A stalo sa tak asi o tri mesiace, že bolo oznámené Júdovi, že vraj Támar, tvoja nevesta, dopustila sa smilstva, a hľa, aj je tehotná od svojho smilstva. A Júda povedal: Vyveďte ju, aby bola upálená.

²⁵Když pak vedena byla, poslala k tchánu svému, řkuci: Z muže, jehož tyto věci jsou, těhotná jsem. A při tom řekla: Pohleď, prosím, čí jsou tyto věci, pečetní prsten, halže a hůl tato?

²⁵A keď ju už viedli, poslala k svojmu svokrovi a odkázala mu: Od muža, ktorému patria tieto veci, som tehotná. A ešte dodala: Poznaj, prosím, čie sú to veci: pečatný prsteň, náhrdelník a palica!

²⁶Tedy pohleděv na to Juda, řekl: Spravedlivějšíť jest než já, poněvadž jsem nedal jí Sélovi synu svému. A více jí nepoznával.

²⁶A Júda poznal veci a povedal: Je spravedlivejšia ako ja, lebo to preto, že som jej nedal Šelovi, svojmu synovi. A viac jej nepoznal.

²⁷Stalo se pak, že když přišel čas porodu jejího, aj, bliženci v životě jejím.

²⁷A stalo sa v tom čase, keď mala porodiť, že hľa, ukázalo sa, že sú dvojčatá v jej živote.

²⁸A když rodila, jeden z nich vyskytl ruku, kteroužto chytivši baba, uvázala na ni červenou nitku, řkuci: Ten vyjde prvé.

²⁸A stalo sa v tom, keď rodila, že jedno vystrčilo ruku, a baba vzala a priviazala na jeho ruku červenú niť a riekla: Tento vyšiel prvý.

²⁹Když pak vtáhl ruku svou zase, hle, vyšel bratr jeho. I řekla: Jak jsi protrhl? Tvéť jest protržení. I nazváno jest jméno jeho Fáres.

²⁹A stalo sa, keď vtiahol zpät svoju ruku, že hľa, vyšiel jeho brat. A riekla: Prečo si pretrhol? Na teba pripadne pretrhnutie. A tak nazvali jeho meno Fáres.

³⁰A potom vyšel bratr jeho, kterýž měl na ruce nitku červenou. I nazváno jest jméno jeho Zára.

³⁰A potom vyšiel jeho brat, ktorý mal na ruke červenú niť. A nazvali jeho meno Zárach.