¹Byl pak hlad veliký v krajině té.

¹Ale hlad ťažko doliehal na zem.

²I stalo se, když vytrávili obilí, kteréž přinesli z Egypta, že řekl k nim otec jejich: Jděte zase, a nakupte nám něco potravy.

²A stalo sa, keď potrovili obilie, ktoré boli doniesli z Egypta, že im riekol ich otec: Iďte zase, nakúpte nám niečo potravy.

³I mluvil k němu Juda těmito slovy: Velice se zařekl muž ten, řka: Neuzříte tváři mé, nebude-li bratr váš s vámi.

³A Júda mu takto povedal: Človek nám slávnostne osvedčil a riekol: Neuvidíte mojej tvári bez toho, že by bol váš brat s vami!

⁴Jestliže pošleš bratra našeho s námi, půjdeme a nakoupíme tobě potravy;

⁴Ak tedy pošleš nášho brata s nami, pojdeme dolu a nakúpime ti potravy;

⁵Pakli nepošleš, nepůjdeme. Nebo pověděl nám muž ten: Neuzříte tváři mé, nebude-li bratr váš s vámi.

⁵ale ak nepošleš, nepojdeme, lebo človek nám povedal: Neuvidíte mojej tvári bez toho, že by bol váš brat s vami!

⁶I řekl Izrael: Proč jste mi tak zle učinili, oznámivše muži tomu, že máte ještě bratra?

⁶A Izrael riekol: Prečo ste mi urobili tak zle, že ste povedali človekovi, že máte ešte brata.

⁷Odpověděli: Pilně vyptával se muž ten na nás, i na rod náš, mluvě: Jest-li živ ještě otec váš? Máte-li bratra? A dali jsme mu zprávu na ta slova. Zdaž jsme to jak věděti mohli, že dí: Přiveďte bratra svého?

⁷Oni povedali: Človek sa nás veľmi vypytoval i na našu rodinu a vravel: Či ešte žije váš otec? Či máte ešte nejakého brata? A oznámili sme mu odpovedajúc na tieto jeho slová. Či sme my mohli vedieť, že povie: Doveďte sem dolu svojho brata!?

⁸I řekl Juda Izraelovi, otci svému: Pošli to pachole se mnou, a vstanouce, půjdeme, abychom živi byli, a nezemřeli, i my, i ty, i maličcí naši.

⁸A Júda povedal Izraelovi, svojmu otcovi: Pošli chlapca so mnou, a vstanúc pojdeme, aby sme žili a nezomreli, i my i ty i naše drobné deti.

⁹Já slibuji za něj; z ruky mé vyhledávej ho. Jestliže nepřivedu ho k tobě, a nepostavím ho před tebou, vinen budu hříchem tobě po všecky dny.

⁹A ja ručím za neho; z mojej ruky ho budeš vyhľadávať, ak ho nedovediem k tebe a nepostavím ho pred tebou, a budem ti hriešnym po všetky dni.

¹⁰A kdybychom byli neprodlévali, jistě již bychom se byli dvakrát vrátili.

¹⁰Lebo keby sme neboli váhajúc toľko odkladali, je isté, že by sme sa toto už dvakrát boli navrátili.

¹¹I řekl jim Izrael otec jejich: Jestližeť tak býti musí, učiňtež toto: Nabeřte nejvzácnějších užitků země do nádob svých, a doneste muži tomu dar, něco kadidla, a trochu strdi, a vonných věcí a mirry, daktylů a mandlů.

¹¹A Izrael, ich otec, im riekol: Ak tedy musí byť tak, nuž urobte toto: naberte do svojich nádob najlepších plodín zeme a zaneste mužovi dolu dar, trochu balzamu a trochu medu a voňavých vecí a myrry, daktylov a mandlí.

¹²Peníze také dvoje vezměte v ruce své, a peníze vložené na vrch do pytlů vašich zase doneste v rukou svých; snad z omýlení to přišlo.

¹²A vezmite dvoje peniaze do svojej ruky a vrátené peniaze, ktoré ste našli na vrchu vo svojich vreciach, zaneste zpät vo svojej ruke. Snáď je to omyl.

¹³Bratra svého také vezměte, a vstanouce, jděte zase k muži tomu.

¹³A vezmite svojho brata a vstaňte a iďte zase k mužovi.

¹⁴A Bůh silný všemohoucí dejž vám najíti milost před mužem tím, ať propustí vám onoho bratra vašeho i tohoto Beniamina. Jáť pak zbaven jsa synů, jako osiřelý budu.

¹⁴A silný Bôh všemohúci nech vám dá milosť pred tým mužom, aby vám prepustil tamtoho druhého brata i Benjamina. A ja, ako som osirelý, tak i budem osirelý.

¹⁵Tedy vzali muži ti dar ten, a dvoje peníze vzali v ruce své, a Beniamina; a vstavše, sstoupili do Egypta, a postavili se před Jozefem.

¹⁵A mužovia vzali ten dar a vzali dvoje peniaze do svojej ruky a Benjamina. A vstali, odišli dolu do Egypta a postavili sa pred Jozefom.

¹⁶Vida pak Jozef Beniamina s nimi, řekl tomu, kterýž spravoval dům jeho: Uveď tyto muže do domu, a zabí hovado a připrav; nebo se mnou jísti budou muži ti o poledni.

¹⁶A keď videl Jozef Benjamina s nimi, riekol tomu, ktorý bol postavený nad jeho domom: Odveď tých mužov do domu, zabi dobytča a priprav, lebo mužovia budú jesť so mnou na poludnie.

¹⁷I učinil muž ten, jakž rozkázal Jozef, a uvedl ty lidi do domu Jozefova.

¹⁷A človek urobil, ako rozkázal Jozef, a odviedol mužov do domu Jozefovho.

¹⁸Báli se pak muži ti, když uvedeni byli do domu Jozefova, a řekli: Pro ty peníze, kteréž prvé vloženy byly do pytlů našich, sem uvedeni jsme, aby obvině, obořil se na nás, a vzal nás za služebníky i osly naše.

¹⁸A mužovia sa báli, že boli odvedení do domu Jozefovho a riekli: Pre peniaze, vrátené v našich vreciach tam po prvé, sme dovedení sem, aby to svalil na nás a aby sa vrhol na nás a vzal nás za sluhov a vzal i našich oslov.

¹⁹A přistoupivše k muži tomu, kterýž spravoval v domě Jozefově, mluvili k němu ve dveřích domu,

¹⁹A pristúpiac k mužovi, ktorý bol postavený nad domom Jozefovým, vraveli mu pri dveriach domu

²⁰A řekli: Slyš mne, pane můj. Přišli jsme byli ponejprvé kupovati potrav.

²⁰a riekli: Počuj ma, prosím, pane. Boli sme prišli sem dolu tam po prvé, aby sme nakúpili potravy.

²¹I přihodilo se, když jsme do hospody přišli, a rozvazovali pytle své, a aj, peníze jednoho každého byly svrchu v pytli jeho, peníze naše podlé váhy své; a přinesli jsme je zase v rukou svých.

²¹A stalo sa, keď sme prišli do nocľažišťa a rozviazali sme svoje vrecia, že hľa, peniaze jedného každého boly na vrchu v jeho vreci, naše peniaze, v plnej svojej váhe, a doniesli sme ich zpät vo svojej ruke.

²²Jiné také peníze přinesli jsme v rukou svých, abychom nakoupili potravy; nevíme, kdo jest zase vložil peníze naše do pytlů našich.

²²A doniesli sme aj druhé peniaze vo svojej ruke, aby sme nakúpili potravy. Nevieme, kto vložil naše peniaze do našich vriec.

²³A on odpověděl: Mějte o to pokoj, nebojte se. Bůh váš, a Bůh otce vašeho dal vám poklad do pytlů vašich; penízeť jsem vaše já přijal. I vyvedl k nim Simeona.

²³Na to povedal on: Pokoj vám o to! Nebojte sa. Váš Bôh a Bôh vášho otca vám dal poklad do vašich vriec. Vaše peniaze došly ku mne. A vyviedol k nim Simeona.

²⁴Uved tedy muž ten lidi ty do domu Jozefova, dal jim vody, aby umyli nohy své, dal také obrok oslům jejich.

²⁴A tak voviedol človek mužov do domu Jozefovho. A dal im vody, a umyli si nohy. A dal ich oslom obrok.

²⁵Mezi tím připravili dar ten, dokudž nepřišel Jozef v poledne; nebo slyšeli, že by tu měli jísti chléb.

²⁵A oni pripravili dar, kým neprišiel Jozef na poludnie, lebo počuli, že tam budú jesť chlieb.

²⁶Tedy přišel Jozef domů. I přinesli mu dar, kterýž měli v rukou svých, a klaněli se jemu až k zemi.

²⁶Keď potom prišiel Jozef domov, doniesli mu dar, ktorý mali vo svojej ruke, do domu, a klaňali sa mu k zemi.

²⁷I ptal se jich, jak se mají, a řekl: Zdráv-liž jest otec váš starý, o němž jste pravili? Živ-li jest ještě?

²⁷A pýtal sa ich, ako sa majú, a riekol: Či sa má dobre váš starý otec, o ktorom ste hovorili? Či ešte žije?

²⁸Kteřížto odpověděli: Zdráv jest služebník tvůj otec náš, a ještě živ jest. A sklánějíce hlavy, poklonu mu činili.

²⁸Oni odpovedali: Dobre sa má tvoj služobník, náš otec; ešte žije, a skloniac sa klaňali sa mu.

²⁹Pozdvih pak očí svých, viděl Beniamina bratra svého, syna matky své, a řekl: Tento-li jest bratr váš mladší, o němž jste mi pravili? I řekl: Učiniž Bůh milost s tebou, synu můj!

²⁹A pozdvihnúc svoje oči videl Benjamina, svojho brata, syna svojej matky, a riekol: Či je toto ten váš najmladší brat, o ktorom ste mi hovorili? A riekol: Nech ti je Bôh milosrdný, môj synu!

³⁰Tedy pospíšil Jozef, (nebo pohnula se střeva jeho nad bratrem jeho,) a hledal, kde by mohl plakati; a všed do pokoje, plakal tam.

³⁰A Jozef sa ponáhľal, lebo sa vzrušily jeho vnútornosti pri pohľade na jeho brata, a hľadal miesto, kde by mohol plakať, a vojdúc do svojej izby, tam plakal.

³¹Potom umyv tvář svou, vyšel zase, a zdržoval se, a řekl: Klaďte chléb.

³¹Potom si umyl tvár a zase vyšiel a premáhal sa a riekol: Klaďte chlieb!

³²I kladli jemu zvláště, a jim obzvláště, Egyptským také, kteříž s ním jídali, obzvláštně; nebo nemohou Egyptští jísti s Židy chleba, proto že to ohavnost jest Egyptským.

³²A jemu položili osobitne a im tiež osobitne, jako aj Egypťanom, ktorí jedli s ním, osobitne. Lebo Egypťania nemôžu jesť chlieb s Hebrejmi, pretože je to ohavnosťou Egypťanom.

³³Tedy seděli proti němu, prvorozený podlé prvorozenství svého, a mladší podlé mladšího věku svého. I divili se muži ti vespolek.

³³A sedeli pred ním prvorodený podľa svojho prvorodenstva a mladší podľa svojho mladšieho veku. A mužovia sa divili pozerajúc jeden na druhého.

³⁴A bera jídlo před sebou, podával jim; Beniaminovi pak dostalo se pětkrát více než jiným. I hodovali a hojně se s ním napili.

³⁴A Jozef berúc početné diely zpred seba podával im. Ale Benjaminovi sa dostalo takého dielu viac ako všetkým, päťkrát toľko jako druhým, a pili a hojne sa napili s ním.