¹Rozkázal pak tomu, kterýž spravoval dům jeho, řka: Naplň pytle mužů těch potravou, co by jen unésti mohli; a peníze každého polož zas do pytle jeho na vrch.

¹A rozkázal tomu, ktorý bol postavený nad jeho domom, a riekol: Naplň vrecia mužov potravou a daj im toľko, koľko vládzu uniesť, a vlož každému jeho peniaze na vrch do jeho vreca,

²A koflík můj, koflík stříbrný, vlož na vrch do pytle mladšího s penězi jeho za obilí. I učinil podlé řeči Jozefovy, kterouž mluvil.

²a môj pohár, ten strieborný pohár, vlož na vrch do vreca najmladšieho i peniaze za jeho obilie. A učinil podľa slova Jozefovho, ktoré hovoril.

³Ráno pak propuštěni jsou ti muži, oni i oslové jejich.

³Ráno, keď bolo svetlo, boli mužovia prepustení, oni aj ich osli.

⁴A když vyšli z města, a nedaleko ještě byli, řekl Jozef správci domu svého: Vstaň, hoň muže ty, a dohoně se jich, mluv k nim: Pročež jste se odplatili zlým za dobré?

⁴No, keď tak asi vychádzali z mesta a ešte neboli ďaleko, riekol Jozef správcovi, ktorý bol postavený nad jeho domom: Vstaň a hoň tých mužov, a keď ich dostihneš, povieš im: Prečo ste sa odplatili zlým za dobré?

⁵Zdaliž to není ten koflík, z kteréhož píjí pán můj? A z tohoť on jistým zkušením pozná, jací jste vy. Zle jste učinili, co jste učinili.

⁵Či nie je to ten pohár, z ktorého pije môj pán? A on ním aj veští! Zle ste urobili, čo ste urobili!

⁶Tedy dohoniv se jich, mluvil jim slova ta.

⁶A dohoniac ich hovoril im tieto slová.

⁷Kteřížto odpověděli jemu: Proč mluví pán můj taková slova? Odstup od služebníků tvých, aby co takového učinili.

⁷A oni mu povedali: Prečo hovorí môj pán také slová? Kdeže by učinili tvoji služobníci takú vec?!

⁸A my ty peníze, kteréž jsme našli na vrchu v pytlích svých, přinesli jsme tobě zase z země Kananejské; jakž bychom tedy krásti měli z domu pána tvého stříbro neb zlato?

⁸Hľa, striebro, ktoré sme našli na vrchu vo svojich vreciach, sme doniesli zpät k tebe z Kananejskej zeme a jako by sme tedy ukradli z domu tvojho pána striebro alebo zlato?!

⁹U koho z služebníků tvých nalezeno bude, nechžť umře ten; a my také budeme pána tvého služebníci.

⁹U ktorého z tvojich služobníkov by sa našiel, ten nech zomrie, a my tiež budeme služobníkmi môjho pána.

¹⁰I řekl: Nu dobře, nechť jest podlé řeči vaší. U koho se nalezne, ten bude mým služebníkem, a vy budete bez viny.

¹⁰A riekol: Dobre, nech je i teraz podľa vašich slov: u ktorého sa najde, bude mi sluhom, a vy budete bez viny.

¹¹Protož rychle každý složil pytel svůj na zem, a rozvázal každý pytel svůj.

¹¹Vtedy složili rýchle každý svoje vrece na zem, a každý rozviazal svoje vrece.

¹²I přehledával, od staršího počal, a na mladším přestal; i nalezen jest koflík v pytli Beniaminovu.

¹²A prehľadával; započal u najstaršieho a dokončil u najmladšieho, a pohár sa našiel - vo vreci Benjaminovom.

¹³Tedy oni roztrhše roucha svá, vložil každý břímě na osla svého, a vrátili se do města.

¹³Vtedy roztrhli svoje rúcha, a každý naložil svoj náklad na svojho osla, a vrátili sa do mesta.

¹⁴I přišel Juda s bratřími svými do domu Jozefova, (on pak ještě tam byl,) a padli před ním na zemi.

¹⁴A tak prišiel Júda i jeho bratia do domu Jozefovho, ktorý bol ešte tam, a padli pred ním na zem.

¹⁵I dí jim Jozef: Jakýž jest to skutek, který jste učinili? Zdaž nevíte, že takový muž, jako jsem já, umí poznati?

¹⁵A Jozef im riekol: Aký je to skutok, ktorý ste vykonali? Či neviete, že človek, ako som ja, istotne veští a zvie i také veci?

¹⁶Tedy řekl Juda: Což díme pánu svému? co mluviti budeme? a čím se ospravedlníme? Bůhť jest našel nepravost služebníků tvých. Aj, služebníci jsme pána svého, i my i ten, u něhož nalezen jest koflík.

¹⁶A Júda povedal: Čo povieme môjmu pánovi? Čo budeme hovoriť? A čím sa ospravedlníme? Bôh našiel neprávosť tvojich služobníkov. Hľa, sme služobníci môjho pána, i my i ten, v ktorého ruke sa našiel pohár.

¹⁷Odpověděl Jozef: Odstup ode mne, abych to učinil. Muž, u něhož nalezen jest koflík, ten bude mým služebníkem; vy pak jděte u pokoji k otci svému.

¹⁷A Jozef riekol: Kdeže by som to urobil! Muž, v ktorého ruke sa našiel pohár, ten mi bude sluhom, a vy iďte hore v pokoji ku svojmu otcovi.

¹⁸I přistoupil k němu Juda a řekl: Slyš mne, pane můj. Prosím, nechažť promluví služebník tvůj slovo v uši pána svého, a nehněvej se na služebníka svého; nebo jsi ty jako sám Farao.

¹⁸Vtedy pristúpil k nemu Júda a povedal: Počuj ma, prosím, môj pane! Nech smie prehovoriť tvoj služobník slovo v uši svojho pána, a nehnevaj sa na svojho služobníka, lebo ty si jako sám faraon.

¹⁹Pán můj ptal se služebníků svých, řka: Máte-li otce, neb bratra?

¹⁹Môj pán sa pýtal svojich služobníkov a riekol: Či máte otca alebo brata?

²⁰A odpověděli jsme pánu mému: Máme otce starého, a pachole v starosti jeho zplozené malé, jehož bratr umřel, a on sám pozůstal po mateři své, a otec jeho miluje jej.

²⁰A my sme povedali môjmu pánovi: Máme otca, starého, a brata, dieťa to jeho starého veku, mladšieho, ktorého brat zomrel a zostal iba on sám svojej matke, a jeho otec ho miluje.

²¹I řekl jsi služebníkům svým: Přiveďte ho ke mně, a pohledím na něj.

²¹A ty si riekol svojim služobníkom: Doveďte ho sem dolu ku mne, aby som ho videl.

²²A řekli jsme pánu mému: Nemůžeť pachole opustiti otce svého; nebo opustí-li otce svého, on umře.

²²Na to sme my povedali môjmu pánovi: Chlapec nebude môcť opustiť svojho otca; lebo ak opustí svojho otca, ten zomrie.

²³Ty pak řekl jsi služebníkům svým: Nepřijde-li bratr váš mladší s vámi, nepokoušejte se více viděti tváři mé.

²³Ale ty si riekol svojim služobníkom: Ak neprijde s vami dolu váš najmladší brat, neuvidzte viacej mojej tvári!

²⁴I stalo se, když jsme se vrátili k služebníku tvému, otci mému, a jemu vypravovali slova pána svého,

²⁴A stalo sa, keď sme odišli hore k tvojmu služobníkovi, môjmu otcovi, a rozpovedali sme mu slová môjho pána,

²⁵Že řekl otec náš: Jděte zase, nakupte nám něco potravy.

²⁵a náš otec povedal: Iďte zase a nakúpte nám niečo potravy,

²⁶Odpověděli jsme: Nemůžeme jíti,než bude-li bratr náš mladší s námi, tedy půjdeme; nebo bychom nemohli viděti tváři toho muže, nebyl-li by bratr náš nejmladší s námi.

²⁶že sme povedali: Nemôžeme ísť ta dolu. Ale ak bude náš najmladší brat s nami, pojdeme. Lebo by sme nemohli vidieť tvár toho muža bez toho, že by náš najmladší brat bol s nami.

²⁷I řekl nám služebník tvůj, otec můj: Vy víte, že dva toliko syny porodila mi žena má.

²⁷A tvoj služobník, môj otec, nám povedal: Vy viete, že mi len dvoch porodila moja žena.

²⁸A vyšel jeden ode mne, o němž jsem pravil: Jistě roztrhán jest, a neviděl jsem ho dosavad.

²⁸Ten jeden vyšiel odo mňa, a povedal som: Je isté, že ho roztrhala divá zver. A nevidel som ho doteraz.

²⁹Vezmete-li i tohoto ode mne, a přišlo by na něj něco zlého, tedy uvedete šediny mé s trápením do hrobu.

²⁹A keď vezmete i tohoto odo mňa, a prihodí sa mu nejaké nešťastie, sprevadíte moje šediny v trápení do hrobu.

³⁰Tak tedy, když přijdu k služebníku tvému, otci svému, a pacholete nebude s námi, (ješto duše jeho spojena jest s duší tohoto):

³⁰A tak teraz, keď prijdem k tvojmu služobníkovi, svojmu otcovi, a chlapec nebude s nami, kým jeho duša je sviazaná s jeho dušou,

³¹Přijde na to, když uzří, že pacholete není, umře; a uvedou služebníci tvoji šediny služebníka tvého, otce svého, s žalostí do hrobu.

³¹nuž bude, keď uvidí, že nieto chlapca, že zomrie žiaľom, a tak sprevadia tvoji služobníci šediny tvojho služobníka, svojho otca, v zármutku do hrobu.

³²Nebo služebník tvůj slíbil za pachole, abych je vzal od otce svého, řka: Jestliže ho nepřivedu zase k tobě, tedy vinen budu hříchem otci mému po všecky dny.

³²Lebo tvoj služobník sa zaručil za chlapca, aby ho dostal od svojho otca, povediac: Ak ho nedovediem k tebe, budem hriešny svojmu otcovi po všetky dni.

³³Protož nyní nechť zůstane, prosím, služebník tvůj místo pacholete tohoto za služebníka pánu svému, a pachole ať vstoupí s bratry svými.

³³Preto, prosím, nech teraz zostane tvoj služobník miesto chlapca za sluhu svojmu pánovi, a chlapec nech ide hore so svojimi bratmi.

³⁴Nebo jak bych já vstoupil k otci svému, kdyby tohoto pacholete nebylo se mnou? Leč bych chtěl viděti trápení, kteréž by přišlo na otce mého.

³⁴Lebo jako by som odišiel hore k svojmu otcovi, keby nebolo chlapca so mnou? Nech nemusím hľadieť na zlé, ktoré by stihlo môjho otca!