¹Tento pak bude řád oběti za provinění; svatá svatých jest.

¹A toto je zákon obeti za vinu. Svätosvätá je.

²Na kterémž místě zabijí se obět zápalná, na témž zabijí i obět za vinu, a pokropí krví její oltáře svrchu vůkol.

²Na mieste, na ktorom zabíjajú zápalnú obeť, zabijú aj obeť za vinu a jej krvou pokropia na oltár dookola.

³Všecken pak tuk její obětovati bude z ní, ocas i tuk střeva přikrývající.

³Ale všetok jej tuk bude obetovať z nej, totiž chvost a tuk, ktorý pokrýva vnútornosti,

⁴Též obě dvě ledvinky s tukem, kterýž jest na nich i na slabinách; a branici, kteráž jest na jatrách, s ledvinkami odejme.

⁴a obe ľadviny s tukom, ktorý je na nich, ktorý je na slabinách, ako aj bránicu s pečeňou; to všetko odníme s ľadvinami:

⁵I bude páliti to kněz na oltáři v obět ohnivou Hospodinu; obět za provinění jest.

⁵a kňaz bude kadiac páliť to všetko na oltári ohňovou obeťou Hospodinovi. To je obeť za vinu.

⁶Všeliký pohlaví mužského mezi kněžími jísti bude ji, na místě svatém jedena bude; svatá svatých jest.

⁶Ktorýkoľvek mužského pohlavia medzi kňazmi ju bude jesť; na svätom mieste sa bude jesť. Svätosvätá je.

⁷Jakož obět za hřích, tak obět za vinu, jednostejné právo míti budou; knězi, kterýž by ho očišťoval, přináležeti bude.

⁷Ako obeť za hriech, tak i obeť za vinu, jeden a ten istý zákon je o nich: kňazovi, ktorý ňou pokryl hriech, bude patriť.

⁸Knězi pak, kterýž by něčí obět zápalnou obětoval, kůže té oběti zápalné, kterouž obětoval, přináležeti bude.

⁸A kňazovi, ktorý bude obetovať niečiu obeť zápalnú, tomu istému kňazovi bude patriť koža zápalnej obeti, ktorú obetoval.

⁹Nadto všeliká obět suchá, kteráž v peci pečena bude, a všecko, což na pánvici aneb v kotlíku strojeno bude, knězi, kterýž to obětuje, přináležeti bude.

⁹A každá obilná obeť, ktorá bude upečená v peci, jako i každá pripravená v nádobe na varenie alebo na panve, bude patriť tomu istému kňazovi, ktorý ju obetoval.

¹⁰Tolikéž všeliká obět suchá olejem zadělaná aneb upražená, všechněm synům Aronovým přináležeti bude, a to jednomu jako druhému.

¹⁰Ale každá obilná obeť, zamiesená v oleji alebo sušená, bude patriť všetkým synom Áronovým, jednému jako druhému.

¹¹Tento pak bude řád oběti pokojné, kterouž by obětoval Hospodinu:

¹¹Toto je zákon pokojnej obeti bitnej, ktorú budú obetovať Hospodinovi.

¹²Jestliže by ji obětoval v oběti chvály, tedy obětovati bude v obět chvály koláče nekvašené, olejem zadělané a oplatky nekvašené, olejem pomazané a mouku bělnou smaženou, s těmi koláči olejem zadělanými.

¹²Ak ju niekto bude obetovať na chválu, bude obetovať s bitnou obeťou chvály nekvasené koláče, zamiesené v oleji, a nekvasené osúchy tenké, pomastené olejom, a bielu múku jemnú, zarobenú, koláče zamiesené v oleji.

¹³Mimo ty koláče také chléb kvašený obětovati bude obět svou, v obět chvály pokojných obětí svých.

¹³Krome koláčov bude obetovať i kvasený chlieb svojím darom obetným s bitnou obeťou chvály pokojnou.

¹⁴A budeť obětovati z něho jeden pecník, ze vší té oběti Hospodinu obět ku pozdvižení, a ten přináležeti bude tomu knězi, kterýž kropil krví té oběti pokojné.

¹⁴A bude obetovať z neho jeden kus, z celého daru obetného, obeť pozdvihnutia Hospodinovi, a bude patriť kňazovi, ktorý kropil krvou tej pokojnej obeti.

¹⁵Maso pak obět, z té oběti chvály, jenž jest obět pokojná, v den obětování jejího jedeno bude, aniž co zůstane z něho do jitra.

¹⁵A mäso jeho bitnej obeti chvály pokojnej bude sa jesť v deň jeho obetného daru; neponechá z neho ničoho do rána.

¹⁶Jestliže by pak z slibu aneb z dobré vůle obětoval obět svou, tolikéž v den obětování jejího jedena bude; a jestliže by co zůstalo z toho, tedy na druhý den jísti se bude.

¹⁶A keď bude bitná obeť jeho obetného daru sľubom alebo vecou dobrej vôle, bude sa jesť toho dňa, ktorého obetoval svoju bitnú obeť, avšak i druhého dňa to, čo zostane z nej, sa bude jesť.

¹⁷Jestliže by pak co masa z té oběti zůstalo do třetího dne, ohněm spáleno bude.

¹⁷Ale to, čo by zostalo z mäsa bitnej obeti do tretieho dňa, spáli sa ohňom.

¹⁸Pakli by kdo předce jedl maso oběti pokojné dne třetího, nebudeť příjemný ten, kterýž ji obětoval, aniž přijata bude, ale ohavnost bude, a kdož by koli jedl je, ponese nepravost svou.

¹⁸A keby sa predsa jedlo z mäsa jeho bitnej obeti pokojnej tretieho dňa, nebude príjemný ten, kto ju obetoval, nepripočíta sa mu, mrzkosťou bude, a duša, ktorá by jedla z neho, ponesie svoju neprávosť.

¹⁹Též maso, kteréž by se dotklo něčeho nečistého, nebude jedeno, ale ohněm spáleno bude; maso pak jiné, kdož by koli čistý byl, bude moci jísti.

¹⁹A zase mäso, ktoré by sa dotklo čohokoľvek nečistého, nebude sa jesť, spáli sa ohňom. Ale čo do mäsa, kto je čistý, nech je to ktokoľvek, bude jesť mäso.

²⁰Nebo člověk, kterýž by jedl maso z oběti pokojné, kteráž jest Hospodinu obětována, a byl by poškvrněný: tedy vyhlazen bude člověk ten z lidu svého.

²⁰No, duša, ktorá by jedla mäso z bitnej obeti pokojnej, ktorá je daná Hospodinovi, a mala by na sebe svoju nečistotu, tá duša bude vyťatá zo svojho ľudu.

²¹A kdož by se dotkl něčeho nečistého, buďto nečistoty člověka, buď hovada nečistého aneb všeliké ohavnosti nečisté, a jedl by maso z oběti pokojné, kteráž jest Hospodinu posvěcena: tedy vyhlazen bude člověk ten z lidu svého.

²¹A keby sa dotkla niektorá duša niečoho nečistého, nech už by to bolo čokoľvek, buď nečistoty človeka buď nečistého hoväda buď akejkoľvek nečistej hnusoby, a keby jedol taký človek z mäsa bitnej obeti pokojnej, ktorá je daná Hospodinovi, tá duša bude vyťatá zo svojho ľudu.

²²Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka:

²²A Hospodin hovoril Mojžišovi a riekol:

²³Mluv k synům Izraelským a rci jim: Žádného tuku z vola, aneb z ovce, aneb z kozy nebudete jísti.

²³Hovor synom Izraelovým a povedz: Nebudete jesť nijakého tuku ani z vola ani z ovce ani z kozy.

²⁴Ačkoli tuk mrtvého a tuk udáveného hovada může užíván býti k všeliké potřebě, ale jísti ho nikoli nebudete.

²⁴Síce tuk zdochliny a tuk roztrhaného zverou môže sa upotrebiť na všelijakú prácu, ale jesť nebudete ho jesť.

²⁵Nebo kdož by koli jedl tuk z hovada, kteréž obětovati bude člověk v obět ohnivou Hospodinu, vyhlazen bude člověk ten, kterýž jedl, z lidu svého.

²⁵Lebo ktokoľvek by jedol tuk z hoväda, z ktorého obetúvajú ohňovú obeť Hospodinovi, tá duša, ktorá by jedla, bude vyťatá zo svojho ľudu.

²⁶Tolikéž krve žádné jísti nebudete ve všech příbytcích svých, buď z ptactva, buď z hovada.

²⁶Ani nebudete jesť nijakej krvi nikde vo svojich bydliskách, už či je to krv vtáka a či krv hoväda.

²⁷Všeliký člověk, kterýž by jedl jakou krev, vyhlazen bude z lidu svého.

²⁷Nech by to bola ktorákoľvek duša človeka, ktorá by jedla nejakú krv, tá duša bude vyťatá zo svojho ľudu.

²⁸Mluvil opět Hospodin k Mojžíšovi, řka:

²⁸A Hospodin hovoril Mojžišovi a riekol:

²⁹Mluv k synům Izraelským a rci: Kdož by obětoval obět svou pokojnou Hospodinu, on sám přinese obět svou Hospodinu z obětí pokojných svých.

²⁹Hovor synom Izraelovým a povedz: Ten, kto obetuje Hospodinovi svoju pokojnú obeť bitnú, donesie Hospodinovi svoj obetný dar zo svojej pokojnej obeti bitnej.

³⁰Ruce jeho obětovati budou obět ohnivou Hospodinu. Tuk s hrudím přinese, a hrudí aby bylo v obět sem i tam obracení před Hospodinem.

³⁰Jeho vlastné ruky donesú ohňové obeti Hospodinove; tuk s prsami to donesie, a síce prsia nato, aby ich sem-ta povznášal obeťou povznášania pred Hospodinom.

³¹Páliti pak bude kněz tuk na oltáři, ale hrudí to zůstane Aronovi i synům jeho.

³¹A kňaz bude kadiac páliť tuk na oltári, ale prsia budú Áronovi a jeho synom.

³²A plece pravé dáte knězi ku pozdvižení z obětí pokojných vašich.

³²A pravé plece dáte kňazovi obeťou pozdvihnutia zo svojich pokojných obetí bitných.

³³Kdožkoli z synů Aronových obětovati bude krev obětí pokojných a tuk, tomu se dostane plece pravé na díl jeho.

³³Tomu zo synov Áronových, ktorý bude obetovať krv pokojnej obeti a tuk, tomu bude patriť pravé plece za podiel.

³⁴Nebo hrudí sem i tam obracení a plece vzhůru pozdvižení vzal jsem od synů Izraelských z obětí pokojných jejich, a dal jsem je Aronovi knězi i synům jeho právem věčným od synů Izraelských.

³⁴Lebo prsia obeti povznášania ako i plece obeti pozdvihnutia som vzal od synov Izraelových z ich pokojných obetí bitných a dal som ich Áronovi, kňazovi, a jeho synom večným ustanovením od synov Izraelových.

³⁵Toť jest díl pomazání Aronova, a pomazání synů jeho z ohnivých obětí Hospodinových, ode dne toho, v kterémž jim přistoupiti rozkázal k vykonávání kněžství Hospodinu,

³⁵Toto je diel pomazania Áronovho a pomazania jeho synov z ohňových obetí Hospodinových v deň, v ktorý im dá, aby sa priblížili konať Hospodinovi kňazskú službu,

³⁶Kterýž přikázal Hospodin, aby jim ode dne, v kterémž jich pomazal, dáván byl od synů Izraelských právem věčným po rodech jejich.

³⁶a ktorý diel im dávať prikázal Hospodin v deň, v ktorý ich pomazal, diel to od synov Izraelových večným ustanovením po ich pokoleniach.

³⁷Tenť jest řád oběti zápalné, oběti suché, oběti za hřích, oběti za vinu, a posvěcování i obětí pokojných,

³⁷Toto je tedy zákon zápalnej obeti, obilnej obeti, obeti za hriech a obeti za vinu, o plnení ruky, čiže o vysviacke, a o pokojnej obeti bitnej,

³⁸Kteréž přikázal Hospodin Mojžíšovi na hoře Sinai toho dne, když přikázal synům Izraelským, aby obětovali oběti své Hospodinu na poušti Sinai.

³⁸ktorý to zákon prikázal Hospodin Mojžišovi na vrchu Sinai v deň, v ktorý prikázal synom Izraelovým, aby obetovali Hospodinovi svoje obetné dary, na púšti Sinai.