¹Tehdy pozdvihše se všecko množství, křičeli, a plakal lid v tu noc.

¹Tu sa pozdvihla celá obec, a dali sa kričať, a ľud plakal celú tú noc.

²A reptali proti Mojžíšovi i proti Aronovi všickni synové Izraelští, a řeklo k nim všecko množství: Ó bychom byli zemřeli v zemi Egyptské, aneb na této poušti, ó bychom byli zemřeli!

²A reptali na Mojžiša a na Árona všetci synovia Izraelovi, a vraveli im, celá obec: Ach, keby sme len boli zomreli v Egyptskej zemi alebo aspoň na tejto púšti keby sme boli zomreli!

³A proč Hospodin vede nás do země té, abychom padli od meče, ženy naše i dítky naše aby byly v loupež? Není-liž nám lépe navrátiti se zase do Egypta?

³Prečo nás len vedie Hospodin do tej zeme, aby sme popadali od meča?! Naše ženy a naše deti budú za lúpež. Či nie je nám lepšie vrátiť sa do Egypta?

⁴I řekli jeden druhému: Ustanovme sobě vůdci, a navraťme se do Egypta.

⁴A povedali jeden druhému: Ustanovme si vodcu a vráťme sa do Egypta!

⁵Tedy padli Mojžíš a Aron na tváři své přede vším množstvím shromáždění synů Izraelských.

⁵Vtedy padol Mojžiš a Áron na svoju tvár pred celým shromaždením obce synov Izraelových.

⁶Jozue pak, syn Nun, a Kálef, syn Jefonův, z těch, kteříž byli shlédli zemi, roztrhli roucha svá,

⁶A Jozua, syn Núnov, a Kálef, syn Jefunneho, z tých, ktorí boli prezkúmať zem, roztrhli svoje rúcha

⁷A mluvili ke všemu množství synů Izraelských, řkouce: Země, kterouž jsme prošli a vyšetřili, jest země velmi velice dobrá.

⁷a vraveli celej obci synov Izraelových a riekli: Zem, ktorou sme prešli, aby sme ju prezkúmali, je veľmi, veľmi dobrá zem.

⁸Bude-li Hospodin laskav na nás, uvedeť nás do země té, a dá ji nám, a to zemi takovou, kteráž oplývá mlékem a strdí.

⁸Keď sa budeme ľúbiť Hospodinovi, vovedie nás do tej zeme a dá nám ju, zem, ktorá tečie mliekom a medom.

⁹Toliko nepozdvihujte se proti Hospodinu, ani se bojte lidu země té, nebo jako chléb náš jsou. Odešlatě od nich ochrana jejich, ale s námi jest Hospodin; nebojtež se jich.

⁹Len proti Hospodinovi sa nebúrte, a vy sa nebojte ľudu tej zeme, lebo sú naším chlebom; odišla od nich ich ochrana, ale s nami je Hospodin. Nebojte sa ich!

¹⁰Tedy mluvilo všecko množství, aby je kamením uházeli, ale sláva Hospodinova ukázala se nad stánkem úmluvy všechněm synům Izraelským.

¹⁰A celá obec, všetci povedali, že vraj ukameňovať ich! Ale sláva Hospodinova sa ukázala na stáne shromaždenia, všetkým synom Izraelovým.

¹¹I řekl Hospodin Mojžíšovi: I dokavadž popouzeti mne bude lid ten? A dokud nebudou mi věřiti pro tak mnohá znamení, kteráž jsem činil u prostřed nich?

¹¹A Hospodin riekol Mojžišovi: Až dokedy ma bude popudzovať tento ľud pohŕdajúc mnou? A až dokedy mi nebudú veriť pre všetky tie znamenia, ktoré som učinil medzi nimi?

¹²Raním jej morem a rozženu jej, tebe pak učiním v národ veliký a silnější, nežli jest tento.

¹²Zbijem ho morom a zaženiem ho, a učiním teba veľkým národom a mocnejším od neho.

¹³I řekl Mojžíš Hospodinu: Ale uslyšíť to Egyptští, z jejichž prostředku vyvedl jsi lid tento v síle své,

¹³A Mojžiš povedal Hospodinovi: Ale počujú to Egypťania, lebo si vyviedol tento ľud hore vo svojej sile z ich stredu.

¹⁴A řeknou s obyvateli země té: (nebo slyšeli, že jsi ty, ó Hospodine, byl u prostřed lidu tohoto, a že jsi okem v oko spatřován byl, ó Hospodine, a oblak tvůj stál nad nimi, a v sloupě oblakovém předcházel jsi je ve dne, a v sloupě ohnivém v noci),

¹⁴A povedia obyvateľom tejto zeme (lebo veď počuli všetci, že ty, Hospodine, si prostred tohoto ľudu, ktorý si sa ukázal zoka - voko, ty, ó, Hospodine, a že tvoj oblak stojí nad nimi a že v oblakovom stĺpe ideš pred nimi vodne a v ohnivom stĺpe vnoci),

¹⁵Když tedy zmoříš lid ten, všecky až do jednoho, mluviti budou národové, kteříž slyšeli pověst o tobě, říkajíce:

¹⁵keď tedy usmrtíš tento ľud sťa jedného muža, povedia národy, ktoré počuly povesť o tebe, a rieknu:

¹⁶Proto že nemohl Hospodin uvésti lidu toho do země, kterouž jim s přísahou zaslíbil, zmordoval je na poušti.

¹⁶Pretože nemohol Hospodin voviesť tento ľud do zeme, ktorú im sľúbil prísahou, nuž vraj preto ich pobil na púšti.

¹⁷Nyní tedy, prosím, nechať jest zvelebena moc Páně, jakož jsi mluvil, řka:

¹⁷Ale teraz, prosím, nech je zvelebená moc Pánova, tak ako si hovoril povediac:

¹⁸Hospodin dlouhočekající a hojný v milosrdenství, odpouštějící nepravost a přestoupení, kterýž však z vinného nečiní nevinného, ale navštěvuje nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení.

¹⁸Hospodin je dlho shovievajúci a veľký čo do milosti, ktorý odpúšťa neprávosť a prestúpenie, ktorý však nijakým činom nenechá bez trestu vinného, ale navštevuje neprávosť otcov na synoch, na treťom i na štvrtom pokolení.

¹⁹Odpusť, prosím, nepravost lidu tohoto podlé velikého milosrdenství svého, tak jako jsi odpouštěl lidu tomuto, jakž vyšel z Egypta až dosavad.

¹⁹Odpusť, prosím, neprávosť tohoto ľudu podľa veľkosti svojej milosti a tak, ako si odpúšťal tomuto ľudu odvtedy, odkedy vyšiel z Egypta, až doteraz.

²⁰I řekl Hospodin: Odpustil jsem vedlé slova tvého.

²⁰A Hospodin riekol: Odpustil som podľa tvojho slova.

²¹A však živ jsem já, a sláva má naplňuje všecku zemi,

²¹Ale ako že ja žijem, a jako je isté, že bude celá zem naplnená slávou Hospodinovou,

²²Že všickni ti, kteříž viděli slávu mou a znamení má, kteráž jsem činil v Egyptě a na poušti této, a kteříž pokoušeli mne již desetkrát, aniž uposlechli hlasu mého,

²²tak isté je, že všetci mužovia, ktorí videli moju slávu a moje znamenia, ktoré som učinil v Egypte i na púšti, a pokúšali ma toto už desať ráz a neposlúchli môjho hlasu,

²³Neuzří země té, kterouž jsem s přísahou zaslíbil otcům jejich, aniž jí kdo z těch, kteříž mne popouzeli, uhlédá.

²³prisahám, že neuvidia zeme, ktorú som prísahou sľúbil ich otcom, ani niktorý z tých, ktorí ma popudzovali pohŕdajúc mnou, jej neuvidia.

²⁴Ale služebníka svého Kálefa, (nebo v něm byl jiný duch, a cele následoval mne), uvedu jej do země, do kteréž chodil, a símě jeho dědičně obdrží ji.

²⁴Ale môj služobník Kálef, pretože bol u neho iný duch, a že ma cele nasledoval, toho vovediem do zeme, do ktorej bol vošiel, a jeho semeno ju obdrží dedične.

²⁵Ale poněvadž Amalechitský a Kananejský bydlí v tom údolí, obraťte se zase zítra, a beřte se na poušť cestou k moři Rudému.

²⁵No, pretože Amalech a Kananej býva v doline, zajtra sa obráťte a rušajte sa na púšť cestou smerom k Červenému moru.

²⁶Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi a Aronovi, řka:

²⁶A Hospodin hovoril Mojžišovi a Áronovi a riekol:

²⁷Až dokud snášeti budu množství toto zlé, kteréž repce proti mně? Až dokud reptání synů Izraelských, kteříž repcí proti mně, slyšeti budu?

²⁷Dokedy to budem trpieť tejto zlej obci, ktorá neprestajne repce proti mne? Dokedy budem počúvať reptania synov Izraelových, ktorí repcú proti mne?

²⁸Rci jim: Živ jsem já, praví Hospodin, žeť vám učiním tak, jakž jste mluvili v uši mé:

²⁸Povedz im: Ako že ja žijem, hovorí Hospodin, prisahám, že vám učiním tak, ako ste hovorili v moje uši.

²⁹Na poušti této padnou mrtvá těla vaše, a všickni, kteříž jste sečteni, podlé všeho počtu vašeho od majících let dvadceti a výše, kteříž jste reptali proti mně,

²⁹Na tejto púšti popadajú vaše mŕtve telá, a tu pohyniete všetci, ktorí ste boli počítaní, podľa celého svojho počtu, vo veku od dvadsiateho roku a vyše, ktorí ste reptali proti mne.

³⁰Nevejdete, pravím, vy do země, o kteréž, zdvihna ruku svou, přisáhl jsem, že vás osadím v ní, jediné Kálef, syn Jefonův, a Jozue, syn Nun.

³⁰Prisahám, že nevojdete do zeme, vzhľadom na ktorú som bol pozdvihol svoju ruku prisahajúc, že vás osadím v nej, krome Kálefa, syna Jefunneho, a Jozuu, syna Núnovho.

³¹Ale dítky vaše malé, o nichž jste řekli, že v loupež budou, ty uvedu, aby užívali země té, kterouž jste vy pohrdli.

³¹Ale vaše malé deti, o ktorých ste povedali, že budú za lúpež, tie ta vovediem, a poznajú zem, ktorou ste vy pohŕdli.

³²Těla pak vaše mrtvá padnou na poušti této.

³²Ale vaše mŕtve telá padnú na tejto púšti.

³³A synové vaši budou tuláci na poušti této čtyřidceti let, a ponesou pokutu smilství vašeho, až do konce vyhynou těla vaše na poušti.

³³A vaši synovia budú pastiermi na púšti za štyridsať rokov a ponesú trest za vaše smilstvo, dokiaľ nebude koniec vašim mŕtvym telám tu na púšti.

³⁴Podlé počtu dnů, v nichž jste procházeli zemi tu, totiž čtyřidceti dnů, jeden každý den za rok počítaje, ponesete nepravosti své čtyřidceti let, a poznáte pomstu svého odtržení se ode mne.

³⁴Podľa počtu dní, v ktorých ste zkúmali zem, štyridsať dní, počítajúc každý deň za rok, ponesiete svoje neprávosti štyridsať rokov a poznáte, čo je to, keď sa ja odvrátim v nevoli.

³⁵Já Hospodin mluvil jsem, že to učiním všemu tomuto množství zlému, kteréž se zrotilo proti mně; na poušti této do konce zhynou, a tu zemrou.

³⁵Ja Hospodin som hovoril, že to istotne učiním celej tejto zlej obci, všetkým tým, ktorí sa srotili proti mne; na tejto púšti pohynú a tu pomrú.

³⁶Muži pak ti, kteréž poslal byl Mojžíš k shlédnutí země té, a kteříž, navrátivše se, uvedli v reptání proti němu všecko množství to, haněním ošklivíce zemi,

³⁶A mužovia, ktorých bol poslal Mojžiš, aby prezkúmali zem, a ktorí navrátiac sa spôsobili to, že reptala proti nemu celá obec, vypustiac zlú povesť o zemi,

³⁷Ti, řku, muži, kteříž haněli zemi, ranou těžkou zemřeli před Hospodinem.

³⁷mužovia, ktorí vypustili zlú povesť o zemi, zomreli ťažkou ranou pred Hospodinom.

³⁸Jozue pak, syn Nun, a Kálef, syn Jefonův, živi zůstali z mužů těch, kteříž chodili k vyšetření země.

³⁸Ale Jozua, syn Núnov, a Kálef, syn Jefunneho, žili zpomedzi tých mužov, zpomedzi tých, ktorí chodili, aby prezkúmali zem.

³⁹Tedy mluvil Mojžíš slova ta ke všechněm synům Izraelským; i plakal lid velmi.

³⁹A Mojžiš hovoril tieto slová všetkým synom Izraelovým, a ľud sa veľmi zarmútil.

⁴⁰A vstavše ráno, vstoupili na vrch hory, a řekli: Aj, my hotovi jsme, abychom šli k místu, o němž mluvil Hospodin; nebo jsme zhřešili.

⁴⁰Potom vstali skoro ráno a vyšli na temeno vrchu a riekli: Hľa, tu sme a ideme hore na miesto, o ktorom riekol Hospodin, lebo sme zhrešili.

⁴¹Jimž řekl Mojžíš: Proč jest to, že vy přestupujete přikázaní Hospodinovo? ješto vám to na dobré nevyjde.

⁴¹Ale Mojžiš povedal: Prečo vy zase prestupujete rozkaz Hospodinov? Nepodarí sa to.

⁴²Nevstupujte, nebo Hospodin není u prostřed vás, abyste nebyli poraženi od nepřátel vašich.

⁴²Nejdite hore, lebo nie je Hospodin medzi vami, aby ste neboli porazení pred svojimi nepriateľmi.

⁴³Amalechitský zajisté a Kananejský jest tu před vámi, a padnete od meče, proto že jste se odvrátili od následování Hospodina, aniž také Hospodin bude s vámi.

⁴³Lebo Amalech a Kananej sú tam pred vami, a padnete od meča, a to preto, že ste sa odvrátili od Hospodina nejdúc za ním, ani nebude s vami Hospodin.

⁴⁴Oni pak předce usilovali vstoupiti na vrch hory, ale truhla smlouvy Hospodinovy a Mojžíš nevycházeli z stanů.

⁴⁴No, oni, spupní, opovážili sa ísť hore na temeno vrchu. Ale ani truhla smluvy Hospodinovej ani Mojžiš nepohli sa zprostred tábora.

⁴⁵Tedy sstoupili Amalechitský a Kananejský, kteříž bydlili na těch horách, a porazili je, a potírali je až do Horma.

⁴⁵Vtedy sišiel Amalech a Kananej, ktorý býval na tom vrchu, a porazili ich a bijúc prenasledovali ich až do Hormy.