¹Nechciť pak, abyste nevěděli, bratří, že otcové naši všickni pod oblakem byli, a všickni moře přešli,

¹Nočem namreč, bratje, da bi ne vedeli, da so bili naši očetje vsi pod oblakom in da so prešli vsi skozi morje,

²A všickni v Mojžíše pokřtěni jsou v oblace a v moři,

²in so bili vsi v Mojzesa krščeni v oblaku in morju

³A všickni týž pokrm duchovní jedli,

³in so vsi jedli isto duhovno jed

⁴A všickni týž nápoj duchovní pili. Pili zajisté z duchovní skály, kteráž za nimi šla; a ta skála byl Kristus.

⁴in vsi pili isto duhovno pijačo; pili so namreč iz duhovne skale, ki jih je spremljala, a ta skala je bila Kristus.

⁵Ale ne ve mnohých z nich zalíbilo se Bohu, nebo zhynuli na poušti.

⁵Toda večina njih ni bila po volji Bogu; zakaj pobiti so bili v puščavi.

⁶Ty pak věci za příklad nám býti mají k tomu, abychom nebyli žádostivi zlého, jako i oni žádali.

⁶To pa so postali zgledi za nas, da bi ne želeli hudega, kakor so tudi oni poželeli.

⁷Protož nebuďte modláři, jako někteří z nich, jakož psáno jest: Posadil se lid, aby jedl a pil, a vstali, aby hrali.

⁷Tudi ne bodite malikovalci kot nekateri njih, kakor je pisano: „Sedlo je ljudstvo jest in pit in vstalo igrat“.

⁸Aniž smilněme, jako někteří z nich smilnili, a padlo jich jeden den třimecítma tisíců.

⁸Tudi ne nečistujmo, kakor so nekateri izmed njih nečistovali, in padlo jih je v enem dnevu triindvajset tisoč.

⁹Ani pokoušejme Krista, jako někteří z nich pokoušeli, a od hadů zhynuli.

⁹Tudi ne izkušajmo Gospoda, kakor so ga nekateri izmed njih izkušali in so poginili od kač.

¹⁰Ani repcete, jako i někteří z nich reptali, a zhynuli od záhubce.

¹⁰Tudi ne mrmrajte, kakor so nekateri izmed njih mrmrali in so poginili od pogubnika.

¹¹Toto pak všecko u figuře dálo se jim, a napsáno jest k napomenutí našemu, kteříž jsme již na konci světa.

¹¹To vse pa se jim je zgodilo kot zgledi, a napisalo se je za svarilo nam, na katere so prišli konci vekov.

¹²A protož kdo se domnívá, že stojí, hlediž, aby nepadl.

¹²Kdor torej misli, da stoji, naj gleda, da ne pade.

¹³Pokušení vás nezachvátilo, než lidské. Ale věrnýť jest Bůh, kterýž nedopustí vás pokoušeti nad vaši možnost, ale způsobíť s pokušením také i vysvobození, abyste mohli snésti.

¹³Ni vas nobena izkušnjava zadela razen take, ki jo more človek prenesti; zvest pa je Bog, ki vam ne da biti izkušanim nad vašo moč, temuč stori z izkušnjavo tudi izhod iz nje, da jo morete prenesti.

¹⁴Protož, moji milí bratří, utíkejtež modlářství.

¹⁴Zatorej, ljubljeni moji, bežite od malikovalstva!

¹⁵Jakožto opatrným mluvím. Vy suďte, co pravím.

¹⁵Kakor pametnim govorim; razsodite vi, kar pravim.

¹⁶Kalich dobrořečení, kterémuž dobrořečíme, zdaliž není společnost krve Kristovy? A chléb, kterýž lámeme, zdaliž není společnost těla Kristova?

¹⁶Kelih blagoslova, ki ga blagoslavljamo, ni li deležnost krvi Kristusove? Kruh, ki ga lomimo, ni deležnost telesa Kristusovega?

¹⁷Nebo jeden chléb, jedno tělo mnozí jsme; všickni zajisté z jednoho chleba jíme.

¹⁷Ker je en kruh, smo eno telo mnogi, kajti vsi smo deležni tega enega kruha.

¹⁸Pohleďte na Izraele podle těla. Zdaliž ti, kteříž jedí oběti, nejsou účastníci oltáře?

¹⁸Glejte Izraela po mesu: niso li, kateri jedo žrtve, deležniki oltarja?

¹⁹Což pak tedy dím? Že modla jest něco? Anebo že modlám obětované něco jest? Nikoli.

¹⁹Kaj torej pravim? Da je mališka žrtva kaj? ali da je malik kaj?

²⁰Ale toto pravím, že, což obětují pohané, ďáblům obětují, a ne Bohu. Nechtělť bych pak, abyste vy byli účastníci ďáblů.

²⁰Nikakor, temuč kar žrtvujejo pogani, da žrtvujejo zlim duhovom in ne Bogu. Nočem pa, da bodete vi deležniki zlih duhov.

²¹Nebo nemůžete kalicha Páně píti a kalicha ďáblů; nemůžete účastníci býti stolu Páně a stolu ďáblů.

²¹Ne morete piti keliha Gospodovega in keliha zlih duhov, ne morete biti deležni mize Gospodove in mize zlih duhov.

²²Čili k hněvu popouzíme Pána? Zdali silnější jsme nežli on?

²²Ali pa hočemo dražiti Gospoda? smo li močnejši od njega?

²³Všecko mi sluší, ale ne všecko jest užitečné; všecko mi sluší, ale ne všecko vzdělává.

²³Vse je dopuščeno, ali ni vse koristno; vse je dopuščeno, ali vse ne pospešuje napredka.

²⁴Žádný nehledej svých věcí, ale jeden každý toho, což jest bližního.

²⁴Nihče naj ne išče svojega, temuč vsak dobro drugega.

²⁵Všecko, což se v masných krámích prodává, jezte, nic se nevyptávajíce pro svědomí.

²⁵Vse, kar prodajajo v mesnici, jejte, nič ne povprašujoč zavoljo vesti.

²⁶Nebo Páněť jest země i plnost její.

²⁶Kajti „Gospodova je zemlja in kar jo napolnjuje“.

²⁷Pozval-liť by vás pak kdo z nevěřících k stolu, a chcete jíti, vše, cožkoli bylo by vám předloženo, jezte, nic se nevyptávajíce pro svědomí.

²⁷Če pa vas povabi kdo nevernikov in hočete iti, jejte vse, kar stavijo pred vas, nič povprašujoč zavoljo vesti.

²⁸Pakli by vám někdo řekl: Toto jest modlám obětované, nejezte pro toho, jenž oznámil, a pro svědomí. Páně zajisté jest země i plnost její.

²⁸Ako pa vam kdo poreče: ‚To je mališka žrtva‘, ne jejte zavoljo tistega, ki je to oznanil, in zavoljo vesti;

²⁹Svědomí pak pravím ne tvé, ale toho druhého. Nebo proč by měla svoboda má potupena býti od cizího svědomí?

²⁹ne pravim pa zavoljo vesti tvoje, temuč onega drugega. Kajti čemu naj mojo svobodo sodi tuja vest?

³⁰A poněvadž já s díků činěním požívám, proč mi se rouhají příčinou toho, z čehož já díky činím?

³⁰Če jaz uživam kaj s hvalo Bogu, zakaj naj bi bil preklinjan ob tem, za kar se zahvaljujem?

³¹Protož buďto že jíte, nebo pijete, anebo cožkoli činíte, všecko k slávě Boží čiňte.

³¹Če torej jeste ali pijete ali karkoli delate, vse delajte Bogu na slavo.

³²Bez úrazu buďte i Židům i Řekům i církvi Boží,

³²Bodite brez spotike Judom in Grkom in cerkvi Božji,kakor delam tudi jaz v vseh rečeh vsem pogodu, ne iščoč, kar je koristno meni, temuč kar je v korist mnogim, da se zveličajo.

³³Jakož i já ve všem líbím se všechněm, nehledaje v tom svého užitku, ale mnohých, aby spaseni byli.

³³kakor delam tudi jaz v vseh rečeh vsem pogodu, ne iščoč, kar je koristno meni, temuč kar je v korist mnogim, da se zveličajo.