1Následovníci moji buďte, jako i já Kristův.
1Posnemalci moji bodite, kakor sem tudi jaz Kristusov.
2Chválímť pak vás, bratří, že všecky věci mé v paměti máte, a jakž jsem vydal vám ustanovení, tak je zachováváte.
2Hvalim vas pa, bratje, da se v vsem mene spominjate in se držite zapovedi, kakor sem vam jih izročil.
3Chciť pak, abyste věděli, že všelikého muže hlava jest Kristus, a hlava ženy muž, hlava pak Kristova Bůh.
3Hočem pa, da veste, da je vsakemu možu glava Kristus, a glava ženi mož, glava pa Kristusu Bog.
4Každý muž, modle se aneb prorokuje s přikrytou hlavou, ohyžďuje hlavu svou.
4Vsak mož, ki moli ali prorokuje s pokrito glavo, sramoti svojo glavo.
5Každá pak žena, modleci se anebo prorokujici s nepřikrytou hlavou, ohyžďuje hlavu svou; nebo jednostejná věc jest, jako by se oholila.
5Vsaka žena pa, ki moli ali prorokuje razoglava, sramoti svojo glavo; zakaj to je toliko, kakor bi bila ostrižena.
6Nebo nezavíjí-liť žena hlavy své, nechažť se také ostříhá. Pakli jest mrzká věc ženě oholiti se neb ostříhati, nechažť se zavíjí.
6Kajti če se ne pokriva žena, naj se tudi striže; če je pa sramota za ženo striči se ali briti, naj se pokriva.
7Mužť nemá zavíjeti hlavy své, obraz a sláva Boží jsa, ale žena sláva mužova jest.
7Možu namreč ni treba pokrivati glave, ker je podoba in slava Božja; a žena je slava moževa.
8Nebo není muž z ženy, ale žena z muže.
8Zakaj mož ni od žene, temuč žena od moža;
9Není zajisté muž stvořen pro ženu, ale žena pro muže.
9saj tudi ni ustvarjen mož za voljo žene, temuč žena za voljo moža.
10Protož máť žena míti obestření na hlavě pro anděly.
10Zato mora imeti žena znamenje moževe oblasti na glavi za voljo angelov.
11Avšak ani muž bez ženy, ani žena bez muže, v Pánu.
11Sicer pa ni ne mož brez žene, ne žena brez moža v Gospodu.
12Nebo jakož žena jest z muže, tak i muž skrze ženu, všecky pak věci z Boha.
12Kajti kakor je žena od moža, tako je tudi mož po ženi, a vse je iz Boga.
13Vy sami mezi sebou suďte, sluší-li se ženě s nepřikrytou hlavou modliti Bohu.
13Sami pri sebi presodite, je li spodobno za ženo, da razoglava moli k Bogu.
14Zdaliž vás i samo přirození neučí, žeť jest ohyzda muži míti dlouhé vlasy?
14Ali vas ne uči sama narava, da je možu v sramoto, če si goji dolge lase?
15Ale ženě míti dlouhé vlasy poctivé jest; nebo vlasové k zastírání dány jsou jí.
15a ženi, če si goji dolge lase, da je čast? ker so ji lasje dani za pokrivalo.
16Jestliže pak komu se vidí neustupným býti, myť takového obyčeje nemáme, ani církev Boží.
16Če se pa komu zdi, da se mora prepirati: mi te navade nimamo, tudi cerkve Božje ne.
17Toto pak předkládaje, nechválím toho, že ne k lepšímu, ale k horšímu se scházíte.
17Ko pa to naročam, ne hvalim, da se ne na boljše, temuč na hujše shajate.
18Nejprve zajisté, když se scházíte do shromáždění, slyším, že jsou roztržky mezi vámi, a poněkud tomu věřím.
18Kajti prvič, kadar se shajate v zboru, slišim da so razpori med vami, in nekoliko verjamem to.
19Neboť musejí i kacířstva mezi vámi býti, aby právě zbožní zjeveni byli mezi vámi.
19Zakaj potrebno je, da so tudi krivoverstva [Ali: stranke, ločine.] med vami, da se pokažejo med vami, kateri so v veri izkušeni.
20A tak když se scházíte vespolek, jižť to není večeři Páně jísti,
20Ko se torej shajate na en kraj, to ni Gospodovo večerjo jesti;
21Poněvadž jeden každý nejprv večeři svou přijímá v jedení, a tu někdo lační, a jiný se přepil.
21kajti ob vaši skupni jedi užije vsak svojo večerjo poprej, in tako je eden lačen, a drugi se opija.
22A což pak domů nemáte k jedení a ku pití? Čili církev Boží tupíte, a zahanbujete ty, kteříž nemají hojnosti pokrmů? Což vám dím? Chváliti budu vás? V tom jistě nechválím.
22Nimate li mar hiš, da v njih jeste in pijete? Ali pa zaničujete zbor Božji in sramotite tiste, ki nimajo ničesar? Kaj naj vam rečem? naj vas hvalim? Vtem ne hvalim.
23Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb,
23Zakaj jaz sem prejel od Gospoda, kar sem tudi vam izročil: da je Gospod Jezus tisto noč, v kateri je bil izdan, vzel kruh
24A díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku.
24in, zahvalivši se, ga je prelomil in rekel: Vzemite, jejte: to je moje telo, ki je za vas; to delajte v moj spomin.
25Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich jest ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrátkoli píti budete, na mou památku.
25Tako tudi kelih po večerji, rekoč: Ta kelih je nova zaveza v moji krvi; to delajte, kolikorkolikrat pijete, v moj spomin.
26Nebo kolikrátž byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujte, dokavadž nepřijde.
26Kajti kolikorkolikrat jeste ta kruh in pijete ta kelih, oznanjujete smrt Gospodovo, dokler ne pride.
27A protož kdokoli jedl by chléb tento a pil z kalicha Páně nehodně, vinen bude tělem a krví Páně.
27Zatorej kdor jé ta kruh in pije kelih Gospodov nevredno, kriv bo telesa in krvi Gospodove.
28Zkusiž tedy sám sebe člověk, a tak chléb ten jez, a z toho kalicha pí.
28Ali človek naj izkuša sam sebe in tako naj jé od kruha in pije od keliha;
29Nebo kdož jí a pije nehodně, odsouzení sobě jí a pije, nerozsuzuje těla Páně.
29zakaj kdor jé in pije nevredno, jé in pije sebi sodbo, ker ne razločuje telesa Gospodovega.
30Protož mezi vámi jsou mnozí mdlí a nemocní, a spí mnozí,
30Zato so mnogi med vami slabi in bolni in dosti jih spi.
31Ješto kdybychom se sami rozsuzovali, nebyli bychom souzeni.
31Ko bi pa mi sami sebe razsojali, ne bi bili sojeni.
32Ale když býváme souzeni, ode Pána býváme poučováni, abychom s světem nebyli odsouzeni.
32Ko smo pa sojeni, nas strahuje Gospod, da ne bi bili s svetom obsojeni.
33A tak, bratří moji, když se scházíte k jedení, jedni na druhé čekávejte.
33Tako, bratje moji, ko se shajate k jedi, čakajte drug drugega.Je li pa kdo lačen, jej doma, da bi se ne shajali na obsojenje. Drugo pa uredim, kadar pridem.
34Pakli kdo lační, doma jez, abyste se nescházeli k odsouzení. Jiné pak věci, když přijdu, zřídím.
34Je li pa kdo lačen, jej doma, da bi se ne shajali na obsojenje. Drugo pa uredim, kadar pridem.