¹Stalo se pak po těch věcech, měl Nábot Jezreelský vinici, kteráž byla v Jezreel podlé paláce Achaba krále Samařského.

¹In zgodi se po teh rečeh, da je imel Nabot Jezreelčan vinograd, ki je bil v Jezreelu poleg palače Ahaba, kralja v Samariji.

²I mluvil Achab k Nábotovi, řka: Dej mi vinici svou, ať ji mám místo zahrady k zelinám, poněvadž jest blízko podlé domu mého, a dámť za ni vinici lepší, než ta jest, aneb jestližeť se vidí, dámť stříbra cenu její.

²In Ahab ogovori Nabota in reče: Daj mi svoj vinograd, da si napravim iz njega zelnik, ker je blizu, tik hiše moje, in dam ti zanj boljši vinograd, ali, če ti je prav, dam ti srebra zanj, kolikor je vreden.

³Odpověděl Nábot Achabovi: Nedejž mi toho Hospodin, abych měl dáti dědictví otců mých tobě.

³Nabot pa reče Ahabu: GOSPOD mi ne daj, da bi dal očetov svojih dediščino tebi!

⁴Tedy přišel Achab do domu svého, smutný jsa a hněvaje se pro řeč, kterouž mluvil jemu Nábot Jezreelský, řka: Nedám tobě dědictví otců svých. I lehl na lůžko své, a odvrátiv tvář svou, ani chleba nejedl.

⁴In Ahab pride domov hude volje in srdit zaradi besede, ki mu jo je govoril Nabot Jezreelčan; kajti dejal mu je: Nikar ti ne dam očetov svojih dediščine! In leže na posteljo, obrne obraz in noče užiti kruha.

⁵V tom přišedši k němu Jezábel žena jeho, řekla jemu: Proč tak smutný jest duch tvůj, že ani nejíš chleba?

⁵Tedaj pride noter k njemu Jezabela, žena njegova, in ga ogovori: Zakaj je duh tvoj tako užaljen, da še kruha ne ješ?

⁶Kterýž odpověděl jí: Proto že jsem mluvil s Nábotem Jezreelským, a řekl jsem jemu: Dej mi vinici svou za peníze, aneb jestliže raději chceš, dámť jinou vinici za ni. On pak odpověděl: Nedám tobě své vinice.

⁶In ji reče: Ker sem govoril z Nabotom Jezreelčanom in mu rekel: Daj mi vinograd svoj za denar, ali pa ti dam, če ti je pogodu, drug vinograd zanj; on pa mi je odgovoril: Ne dam ti vinograda svojega!

⁷I řekla mu Jezábel žena jeho: Takliž bys ty nyní spravoval království Izraelské? Vstaň, pojez chleba a buď dobré mysli, já tobě dám vinici Nábota Jezreelského.

⁷In Jezabela, žena njegova, mu reče: Ne vladaš li ti sedaj kraljestva Izraelovega? Vstani in jej kruh in bodi dobre volje! Jaz ti hočem dati vinograd Nabota Jezreelčana.

⁸Zatím napsala list jménem Achabovým, kterýž zapečetila jeho pečetí, a poslala ten list k starším a předním města jeho, spoluobyvatelům Nábotovým.

⁸Nato napiše liste v imenu Ahabovem in jih zapečati ž njegovim pečatom, in pošlje liste starejšinam in plemenitnikom, ki so prebivali z Nabotom v mestu njegovem.

⁹Napsala pak v tom listu takto: Vyhlaste půst, a posaďte Nábota mezi předními z lidu,

⁹In pisala je v listih takole: Razglasite post in posadite Nabota med prvake ljudstva;

¹⁰A postavte dva muže nešlechetné proti němu, kteříž by svědčili na něj, řkouce: Zlořečil jsi Bohu a králi. Potom vyveďte ho a ukamenujte jej, ať umře.

¹⁰in postavite dva moža, otroka Belijalova, proti njemu, da pričujeta zoper njega: Proklel si Boga in kralja. Nato ga peljite ven in ga lučajte s kamenjem, da umrje.

¹¹Učinili tedy muži města toho, starší a přední, kteříž bydlili v městě jeho, jakž rozkázala jim Jezábel, tak jakž psáno bylo v listu, kterýž jim byla poslala.

¹¹In njegovi someščani, starejšine in plemenitniki, ki so prebivali v mestu njegovem, store, kakor jim je Jezabela ukazala, prav kakor je bilo ukazano v listih, ki jih jim je poslala.

¹²Vyhlásili půst, a posadili Nábota mezi předními z lidu.

¹²Razglasijo post in posade Nabota med prvake ljudstva.

¹³Potom přišli ti dva muži nešlechetní, a posadivše se naproti němu, svědčili proti němu muži ti nešlechetní, proti Nábotovi před lidem, řkouce: Zlořečil Nábot Bohu a králi. I vyvedli ho za město a kamenovali jej, až umřel.

¹³In prideta tista dva moža, otroka Belijalova, in stopita predenj, in tista moža Belijalova izpričata zoper Nabota vpričo ljudstva, govoreč: Nabot je proklel Boga in kralja. Tedaj ga odvedejo iz mesta in ga lučajo s kamenjem, da je umrl.

¹⁴A poslali k Jezábel, řkouce: Ukamenovánť jest Nábot a umřel.

¹⁴Nato pošljejo k Jezabeli in sporoče: Nabot je s kamenjem posut in mrtev.

¹⁵I stalo se, jakž uslyšela Jezábel, že by ukamenován byl Nábot, a že by umřel, řekla Achabovi: Vstaň, vládni vinicí Nábota Jezreelského, kteréžť nechtěl dáti za peníze; neboť není živ Nábot, ale umřel.

¹⁵In kakor hitro zasliši Jezabela, da je Nabot s kamenjem posut in mrtev, veli Jezabela Ahabu: Vstani, posedi vinograd Nabota Jezreelčana, ki ti ga ni hotel dati za denar, kajti Nabot ne živi več, mrtev je.

¹⁶A tak uslyšev Achab, že by umřel Nábot, vstal, aby šel do vinice Nábota Jezreelského, a aby ji ujal.

¹⁶In ko Ahab sliši, da je Nabot mrtev, vstane precej, da bi šel doli v vinograd Nabota Jezreelčana in ga vzel v posest.

¹⁷Tedy stala se řeč Hospodinova k Eliášovi Tesbitskému, řkoucí:

¹⁷A beseda GOSPODOVA pride Eliju Tisbljanu, veleč:

¹⁸Vstana, vyjdi vstříc Achabovi králi Izraelskému, kterýž bydlí v Samaří, a hle, jest na vinici Nábotově, do níž všel, aby ji ujal.

¹⁸Vstani, pojdi doli naproti Ahabu, kralju Izraelovemu, ki prebiva v Samariji; glej, on je v vinogradu Nabotovem, kamor je šel, da ga vzame v posest.

¹⁹A mluviti budeš k němu těmito slovy: Takto praví Hospodin: Zdaliž jsi nezabil, ano sobě i nepřivlastnil? Mluv tedy k němu, řka: Takto praví Hospodin: Proto že lízali psi krev Nábotovu, i tvou krev také lízati budou.

¹⁹In govóri mu, rekoč: Tako pravi GOSPOD: Nisi li ubil in po sili vzel? In govóri ž njim in reci: Tako pravi GOSPOD: Na mestu, kjer so psi lizali Nabotovo kri, bodo lizali tudi tvojo, prav tvojo.

²⁰I řekl Achab Eliášovi: Což jsi mne našel, nepříteli můj? Kterýž odpověděl: Našel, nebo jsi prodal se, abys činil to, což zlého jest před oblíčejem Hospodinovým.

²⁰In Ahab reče Eliju: Si me li našel, sovražnik moj? On odgovori: Našel sem te, zato ker si se prodal, da delaš, kar je hudo v očeh GOSPODOVIH.

²¹Aj, já uvedu na tebe zlé, a odejmu potomky tvé, a vypléním z domu Achabova močícího na stěnu, i zajatého i zanechaného v Izraeli.

²¹Glej, jaz pripravim nesrečo nadte in dočista te izmetem, in iztrebim od Ahabovih vsakega moškega, sužnja in prostega v Izraelu,

²²A učiním s domem tvým jako s domem Jeroboáma syna Nebatova, a jako s domem Bázy syna Achiášova, pro zdráždění, kterýmž jsi mne popudil, a že jsi k hřešení přivodil Izraele.

²²in storim s hišo tvojo kakor s hišo Jeroboama, sina Nebatovega, in kakor s hišo Baasa, sina Ahijevega, zaradi draženja, s katerim si me dražil, in da si Izraela zapeljeval v greh.

²³Ano i proti Jezábel mluvil Hospodin, řka: Psi žráti budou Jezábel mezi zdmi Jezreelskými.

²³Tudi o Jezabeli je govoril GOSPOD in rekel: Psi bodo žrli Jezabelo ob obzidju jezreelskem.

²⁴Toho, kdož umře z domu Achabova v městě, psi žráti budou, a kdož umře na poli, ptáci nebeští jísti budou.

²⁴Kdor umre od Ahabovih v mestu, ga bodo žrli psi, in njega, ki umre na polju, bodo žrle ptice nebeške.

²⁵Nebo nebylo podobného Achabovi, kterýž by se prodal, aby činil to, což zlého jest před oblíčejem Hospodinovým, proto že ho ponoukala Jezábel žena jeho.

²⁵(Saj ni bilo nikogar mimo Ahaba, ki se je prodal, da bi delal, kar je zlo v očeh GOSPODOVIH, ker ga je izpodbadala Jezabela, žena njegova.

²⁶Dopouštěl se zajisté věcí velmi ohavných, následuje modl vedlé všeho toho, čehož se dopouštěli Amorejští, kteréž vyplénil Hospodin od tváři synů Izraelských.

²⁶In velike gnusobe je počenjal s tem, da je hodil za grdimi maliki, prav po vsem, kar so delali Amorejci, ki jih je GOSPOD zapodil pred sinovi Izraelovimi.)

²⁷I stalo se, když uslyšel Achab slova tato, že roztrhl roucho své, a vzav žíni na tělo své, postil se a léhal na pytli, a chodil krotce.

²⁷In ko je Ahab slišal te besede, si raztrga oblačila in dene raševnik na telo in se posti in spi v raševniku ter hodi pohlevno.

²⁸Tedy stala se řeč Hospodinova k Eliášovi Tesbitskému, řkoucí:

²⁸Tedaj pride beseda GOSPODOVA Eliju Tisbljanu in reče:Vidiš li, kako se je Ahab ponižal pred menoj? Ker se ponižuje pred menoj, ne pripravim nesreče v dneh njegovih; v dneh sinu njegovega pošljem nesrečo nad hišo njegovo.

²⁹Viděl-lis, jak se ponížil Achab před tváří mou? Poněvadž se tak ponížil před tváří mou, neuvedu toho zlého za dnů jeho, ale za dnů syna jeho uvedu to zlé na dům jeho.

²⁹Vidiš li, kako se je Ahab ponižal pred menoj? Ker se ponižuje pred menoj, ne pripravim nesreče v dneh njegovih; v dneh sinu njegovega pošljem nesrečo nad hišo njegovo.