¹I stalo se vedlé řeči Samuelovy všemu lidu Izraelskému. Nebo když vytáhl Izrael proti Filistinským k boji, a položili se při Eben-Ezer, Filistinští pak položili se v Afeku;

¹In kar je rekel Samuel, je šlo po vsem Izraelu. In Izrael je šel v boj zoper Filistejce; in so se utaborili pri Eben-ezerju, Filistejci pa so se utaborili v Afeku.

²A když se sšikovali Filistinští proti Izraelovi, a již se potýkali: poražen jest Izrael od Filistinských, tak že jich zbito v té bitvě na poli takměř čtyři tisíce mužů.

²In Filistejci so se bojno uvrstili zoper Izraela; in ko se je vnela bitka, je bil Izrael poražen pred Filistejci, in pobili so jih iz bojnih vrst na polju okoli štiri tisoč mož.

³I navrátil se lid do stanů, a řekli starší Izraelští: Proč nás dnes Hospodin porazil před Filistinskými? Vezměme k sobě z Sílo truhlu smlouvy Hospodinovy, ať přijde mezi nás, a vysvobodí nás z rukou nepřátel našich.

³In ko se ljudstvo zbere v taboru, reko starejšine Izraelovi: Zakaj nas je GOSPOD danes udaril pred Filistejci? Vzemimo k sebi iz Sila GOSPODOVO skrinjo zaveze, da pride med nas in nas reši roke sovražnikov naših.

⁴Poslal tedy lid do Sílo, a vzali odtud truhlu smlouvy Hospodina zástupů, sedícího na cherubínech. Byli také tam dva synové Elí s truhlou smlouvy Boží, Ofni a Fínes.

⁴In ljudstvo pošlje v Silo, in prineso odondod skrinjo zaveze GOSPODA nad vojskami, ki stoluje nad kerubi; in dva sinova Elijeva, Ofni in Pinehas, sta bila tam s skrinjo zaveze Božje.

⁵Když pak přinesena byla truhla smlouvy Hospodinovy do vojska, zkřikl všecken Izrael s velikým plésáním, až země vzněla.

⁵In ko je prišla skrinja zaveze GOSPODOVE v tabor, je zaukal ves Izrael z močnim glasom, da je zemlja odmevala.

⁶Uslyševše pak Filistinští hluk plésání, řekli: Jaký jest to hlas výskání velikého tohoto v vojště Hebrejském? I poznali, že truhla Hospodinova přišla do vojska.

⁶Ko pa Filistejci slišijo glas tega ukanja, vprašajo: Kaj pomeni glas takega močnega ukanja v taboru Hebrejcev? In zvedeli so, da je prišla skrinja GOSPODOVA v tabor.

⁷Protož báli se Filistinští, když praveno bylo: Přišel Bůh do vojska jejich; a řekli: Běda nám, nebo nebylo prvé nic k tomu podobného.

⁷In Filistejci se zboje, kajti pravijo: Bog je prišel v tabor. In reko: Gorje nam! zakaj tega ni bilo včeraj in predvčerajšnjim.

⁸Běda nám! Kdo nás vysvobodí z ruky těch bohů silných? Tiť jsou bohové, kteříž zbili Egypt všelikou ranou i na poušti.

⁸Gorje nam! Kdo nas otme iz roke teh veličastnih bogov? To so bogovi, ki so udarili Egipt v puščavi z mnogoterimi šibami!

⁹Posilňte se a buďte muži, ó Filistinští, abyste nesloužili těm Hebrejským, jako oni sloužili vám; buďtež tedy muži a bojujte.

⁹Trdni bodite in moški se držite, o Filistejci, da vam ne bo služiti Hebrejcem, kako so oni služili vam; moški se držite in bojujte!

¹⁰Bojovali tedy Filistinští, a poražen jest Izrael, a utíkali jeden každý do stanu svého. I byla ta porážka veliká velmi, nebo padlo z Izraele třidceti tisíc pěších;

¹⁰In bojevali so se Filistejci in Izrael je bil premagan, in vsak je bežal v šator svoj; in poboj je bil silno velik, ker je padlo iz Izraela trideset tisoč pešcev.

¹¹Také truhla Boží vzata, a dva synové Elí zabiti, Ofni a Fínes.

¹¹In skrinja Božja je bila vzeta, in dva sinova Elijeva, Ofni in Pinehas, sta poginila.

¹²Běže pak jeden Beniaminský z bitvy, přišel do Sílo téhož dne, maje roucho roztržené a hlavu prstí posypanou.

¹²In tekel je neki Benjaminec iz bojnih vrst, in pride še ta dan v Silo. In raztrgal si je oblačilo in glavo posipal s prstjo:

¹³Přišel tedy, a aj, Elí seděl na stolici při cestě, hledě, nebo srdce jeho lekalo se za truhlu Boží; a když všel muž ten, a oznámil v městě, kvílilo všecko město.

¹³In ko pride, glej, Eli sedi na stolu pri poti in pazi: kajti srce mu je bilo v strahu zavoljo skrinje Božje. In ko mož pride v mesto in oznani novico, zavpije vse mesto.

¹⁴A uslyšev Elí hlas křiku toho, řekl: Jaký jest to hlas hřmotu tohoto? Muž pak ten pospíchaje, přiběhl, aby oznámil Elí.

¹⁴Ko pa Eli sliši glas vpitja, vpraša: Kakšen je to glasan šum? In mož hitro pristopi in pove Eliju.

¹⁵(A byl Elí v devadesáti a osmi letech; oči také jeho byly již pošly, a nemohl viděti.)

¹⁵Eli pa je bil osemindevetdeset let star, in oči so mu bile ugasnile, da ni mogel videti.

¹⁶I řekl muž ten k Elí: Já jdu z bitvy, z bitvy zajisté utekl jsem dnes. I dí jemu on: Co se tam stalo, můj synu?

¹⁶In mož reče Eliju: Jaz sem prišel iz vojske, in sicer sem pobegnil iz bitke danes. On pa vpraša: Kako se je godilo, sin moj.

¹⁷Odpověděl ten posel a řekl: Utekl Izrael před Filistinskými, také i porážka veliká stala se v lidu, ano i oba synové tvoji zabiti jsou, Ofni a Fínes, a truhla Boží jest vzata.

¹⁷In sporočnik odgovori in reče: Izrael je zbežal pred Filistejci, vrhutega je bil velik poboj med ljudstvom, tudi dva sinova tvoja, Ofni in Pinehas, sta mrtva, in skrinja Božja je vzeta!

¹⁸I stalo se, že jakž jmenoval truhlu Boží, spadl Elí s stolice nazpět při úhlu brány, a tak zlomiv šíji, umřel; nebo byl muž starý a těžký. On soudil Izraele čtyřidceti let.

¹⁸Ko pa je oni imenoval skrinjo Božjo, pade Eli s stola znak pri vratih in si zlomi šijnjak in umre; kajti bil je star in težak mož. In on je sodil Izraela štirideset let.

¹⁹Nevěsta pak jeho, manželka Fínesova, jsuc těhotná a blízká porodu, uslyševši také tu pověst, že by truhla Boží vzata byla, a že umřel tchán její i muž její, sklonila se a porodila; nebo se obořily na ni úzkosti její.

¹⁹Njegova snaha pa, žena Pinehasova, je bila noseča in je imela skoraj roditi. In ko zasliši vest, da je skrinja Božja vzeta in da je mrtev njen tast in njen mož, se sključi in porodi, kajti bolečine so jo prijele.

²⁰A v ten čas, když ona umírala, řekly, kteréž stály při ní: Neboj se, však jsi porodila syna. Kteráž nic neodpověděla, aniž toho připustila k srdci svému.

²⁰In ko se je bližala smrti, so rekle žene, ki so stale pri njej: Ne boj se, saj si rodila sina! A ona ni odgovorila ničesar in si srca ni utolažila;

²¹I nazvala dítě Ichabod, řkuci: Přestěhovala se sláva z Izraele; proto že vzata byla truhla Boží, a umřel tchán i muž její.

²¹in dete je imenovala Ikabod [T. j. Ni več slave!], rekoč: Slava je šla strani od Izraela – ker je bila vzeta skrinja Božja in zaradi njenega tasta in njenega moža.In je dejala: Slava je šla strani od Izraela, ker je vzeta skrinja Božja.

²²Protož řekla: Přestěhovala se sláva z Izraele, nebo vzata jest truhla Boží.

²²In je dejala: Slava je šla strani od Izraela, ker je vzeta skrinja Božja.