¹Toto jsem pak sobě uložil, abych k vám zase s zámutkem nepřišel.

¹Sklenil sem pa v sebi to, da zopet ne pridem z žalostjo k vam.

²Nebo jestliže já vás zarmoutím, i kdo jest, ješto by mne obveselil, než ten, kterýž jest ode mne zarmoucen?

²Kajti če jaz žalostim vas, kdo je, ki bi me razveselil, če ne ta, ki sem ga jaz užalostil?

³A protoť jsem vám to napsal, abych přijda k vám, neměl zámutku z těch, z nichž bych se měl radovati, doufaje o všech o vás, že radost má jest všech vás radost.

³In napisal sem vam prav to, da ne bi žalosti imel, ko pridem, s temi, nad katerimi bi se imel radovati; nadejajoč se za vas vse, da je moja radost vseh vas radost.

⁴Nebo z velikého ssoužení a bolesti srdce psal jsem vám, s mnohými slzami, ne abyste zarmouceni byli, ale abyste poznali lásku, kteroužto k vám velikou mám.

⁴Kajti z veliko stisko in srčno težavo sem vam pisal, z mnogimi solzami, ne da se žalostite, marveč da spoznate ljubezen, ki je imam obilo do vas.

⁵Jestližeť jest pak kdo zarmoutil, ne mneť zarmoutil, ne toliko poněkud, abych jím neobtěžoval všech vás.

⁵Če je pa kdo povzročil žalost, ni mene užalostil, temuč nekoliko (da ga preveč ne obtežim) vse vas.

⁶Dostiť má takový na tom trestání, kteréž měl od mnohých,

⁶Dosti je takemu ta kazen, ki ga je zadela od večine:

⁷Tak abyste jemu již raději zase odpustili a potěšili ho, aby on snad přílišným zámutkem nepřišel na zahynutí.

⁷nasproti zdaj storite bolje, da mu odpustite in ga potolažite, da bi prevelika žalost morda ne pogoltnila takega.

⁸Protož prosím vás, abyste utvrdili k němu lásku.

⁸Zato vas prosim, da potrdite ljubezen do njega.

⁹Nebo i proto psal jsem vám, abych zkušením zvěděl, jste-li ve všem poslušni.

⁹Kajti zato sem tudi pisal, da vas preizkusim in spoznam, ste li v vsem poslušni.

¹⁰Komuž pak vy co odpouštíte, i já odpouštím. Nebo i já, jestliže jsem co odpustil, komuž jsem odpustil, pro vás odpustil jsem, před obličejem Kristovým, abychom nebyli oklamáni od satana.

¹⁰Komur pa kaj odpustite, njemu tudi jaz; saj tudi kar sem jaz odpustil, če sem kaj odpustil, za voljo vas sem to storil pred obličjem Kristusovim,

¹¹Nebo nejsou nám neznámá myšlení jeho.

¹¹da bi nas ne ukanil satan; kajti niso nam njegove misli neznane.

¹²Když jsem pak přišel do Troady, k zvěstování evangelium Kristova, ačkoli dveře mi otevříny byly skrze Pána, však neměl jsem žádného upokojení v duchu svém, protože jsem nenalezl Tita, bratra svého.

¹²A ko sem prišel v Troado zavoljo evangelija Kristusovega in so mi bila vrata odprta v Gospodu,

¹³Ale požehnav jich, odšel jsem do Macedonie.

¹³nisem imel miru v duhu svojem, ker nisem našel Tita, brata svojega; temuč sem vzel slovo od njih in odšel v Macedonijo.

¹⁴Bohu pak budiž díka, kterýž vždycky dává nám vítězství v Kristu, a vůni známosti své zjevuje skrze nás na každém místě.

¹⁴Ali hvala Bogu, ki nam vsekdar zmago daje v Kristusu in vonjavo spoznanja svojega razodeva po nas na vsakem mestu.

¹⁵Neboť jsme Kristova vůně dobrá Bohu v těch, jenž k spasení přicházejí, i v těch, kteříž hynou,

¹⁵Kajti Kristusova prijetna dišava smo Bogu v teh, ki se zveličujejo, in v tistih, ki gredo v pogubo;

¹⁶Těm zajisté jsme vůně smrtelná k smrti, oněm pak vůně života k životu. Ale k tomu kdo jest způsobný?

¹⁶enim vonjava iz smrti za smrt, a drugim vonjava iz življenja za življenje. In kdo je zmožen za to?Kajti nismo kakor mnogi, ki pokvarjajo besedo Božjo, temuč kakor iz čistote, kakor iz Boga, vpričo Boga govorimo v Kristusu.

¹⁷Neboť nejsme, jako mnozí, cizoložící slovo Boží, ale jako z upřímnosti, a jako z Boha, před obličejem Božím, o Kristu mluvíme.

¹⁷Kajti nismo kakor mnogi, ki pokvarjajo besedo Božjo, temuč kakor iz čistote, kakor iz Boga, vpričo Boga govorimo v Kristusu.