¹Začínáme opět sami sebe chváliti? Zdaliž potřebujeme, jako někteří, schvalujících listů k vám, nebo od vás k jiným?

¹Začenjamo li zopet sami sebe priporočati? ali potrebujemo li, kakor nekateri, priporočilnih listov do vas ali od vas?

²List náš vy jste, napsaný v srdcích našich, kterýž znají a čtou všickni lidé.

²List nas ste vi, napisan v srcih naših, ki ga poznajo in bero vsi ljudje,

³Nebo to zjevné jest, že jste vy list Kristův, zpravený skrze přisluhování naše, napsaný ne černidlem, ale Duchem Boha živého, ne na dskách kamenných, ale na dskách srdce masitých.

³ker se kažete, da ste list Kristusov, napravljen po naši službi, pisan ne s črnilom, ampak z Duhom Boga živega, ne na kamenitih pločah, ampak na mesenih pločah srca.

⁴Doufání pak takové máme skrze Krista k Bohu,

⁴Tako zaupanje pa imamo po Kristusu do Boga:

⁵Ne že bychom dostateční byli mysliti něco sami z sebe, jakožto sami z sebe, ale dostatečnost naše z Boha jest.

⁵Ne da bi bili zmožni, sami po sebi misliti kaj kakor sami iz sebe, temuč naša zmožnost je od Boga,

⁶Kterýžto i hodné nás učinil služebníky Nového Zákona, ne litery, ale Ducha. Nebo litera zabíjí, ale duch obživuje.

⁶ki nas je storil tudi zmožne, da smo služabniki nove zaveze, ne črke, ampak Duha; kajti črka ubija, a Duh oživlja.

⁷A poněvadž přisluhování smrti, literami vyryté na dskách kamenných, bylo slavné, tak že nemohli patřiti synové Izraelští v tvář Mojžíšovu, pro slávu oblíčeje jeho, kteráž pominouti měla,

⁷Če je pa služba smrti, v črkah in vrezana v kamene, bila polna slave, tako da niso mogli pogledati sinovi Izraelovi v obličje Mojzesovo zavoljo slave obličja njegovega, ki pa je bila minljiva:

⁸I kterakž by tedy ovšem přisluhování Ducha nemělo býti slavné?

⁸kako naj bi ne bila veliko bolj polna slave služba Duha?

⁹Nebo poněvadž přisluhování pomsty slavné bylo, mnohemť se více rozhojňuje v slávě přisluhování spravedlnosti.

⁹Zakaj ako je bila služba obsojanja slavna, veliko bolj je obila v slavi služba pravičnosti;

¹⁰Nebo to, což oslaveno bylo, aniž oslaveno bylo v té částce, u přirovnání převýšené slávy nového přisluhování.

¹⁰saj proti tej preveliki slavi nove zaveze, kakor da bi ne bila oslavljena stara zaveza, ki je pač bila oslavljena.

¹¹Nebo poněvadž to pomíjející slavné bylo, mnohemť více to, což zůstává, jestiť slavné.

¹¹če je v slavi, kar je minljivo, veliko bolj je v slavi, kar je trajno.

¹²Protož majíce takovou naději, mnohé svobody užíváme,

¹²Ker imamo torej toliko upanje, govorimo z veliko prostosrčnostjo

¹³A ne jako Mojžíš, kterýž kladl zástření na tvář svou, aby nepatřili synové Izraelští k cíli té věci pomíjející.

¹³in ne delamo kakor Mojzes, ki si je deval zagrinjalo na obličje, da ne bi videli sinovi Izraelovi konca temu, kar je minljivo.

¹⁴Ale ztupeni jsou smyslové jejich. Nebo až do dnešního dne to zastření v čítání Starého Zákona zůstává neodkryté; nebo skrze Krista toliko se odnímá.

¹⁴Ali njih misli so odrevenele. Kajti prav do današnjega dne ostaja isto zagrinjalo pri branju stare zaveze ne odrgnjeno, ker se le v Kristusu odpravlja.

¹⁵Protož až do dnešního dne, když se čtou knihy Mojžíšovy, zastření jest položeno na jejich srdci.

¹⁵A do danes, kadarkoli se čita Mojzes, leži zagrinjalo na njih srcih.

¹⁶Než jakž by se obrátilo ku Pánu, odňato bude zástření.

¹⁶Kadar se pa zgodi izpreobrnjenje v Gospodu, se sname zagrinjalo.

¹⁷Nebo Pán Duch jest, a kdež jest Duch Páně, tuť i svoboda.

¹⁷Gospod pa je Duh; kjer pa je Duh Gospodov, tam je svoboda.A mi vsi, ki z odkritim obličjem gledamo kot v zrcalu [Ali: odsevamo kot zrcalo.] slavo Gospodovo, se premenjujemo v isto podobo od slave v slavo, kakor od Gospodovega Duha.

¹⁸My pak všickni odkrytou tváří slávu Páně jakožto v zrcadle spatřujíce, v týž obraz proměněni býváme od slávy v slávu, jakožto od Ducha Páně.

¹⁸A mi vsi, ki z odkritim obličjem gledamo kot v zrcalu [Ali: odsevamo kot zrcalo.] slavo Gospodovo, se premenjujemo v isto podobo od slave v slavo, kakor od Gospodovega Duha.