¹Protož napomáhajíce, i napomínáme vás, abyste milosti Boží nadarmo nebrali,

¹A kakor sodelavci Božji vas tudi opominjamo, da bi ne bili zaman prejeli milosti Božje –

²(Neboť praví Bůh: V čas příhodný uslyšel jsem tě a v den spasení spomohl jsem tobě. Aj, nyníť jest čas příhodný, aj, nyní dnové spasení.)

²govori namreč: „Ob času prijetnem sem te uslišal in v dan zveličanja sem ti pomogel“. Glej, sedaj je čas jako prijeten, glej, sedaj je dan zveličanja; –

³Žádného v ničemž nedávajíce pohoršení, aby byla bez úhony služba naše;

³nikomur v ničemer ne dajemo spotike, da se naši službi nič ne očita,

⁴Ale ve všem se chovajíce jakožto Boží služebníci, ve mnohé trpělivosti, v utištěních, v nedostatcích, v úzkostech,

⁴temuč v vsem se izkazujemo kakor Božje služabnike v mnogem potrpljenju, v stiskah, v potrebah, v težavah,

⁵V ranách, v žalářích, v nepokojích, v pracech, v bdění, v postech,

⁵v udarcih, v ječah, v uporih, v trudih, v nespavanju, v postu;

⁶V čistotě, v umění, v dlouhočekání, v dobrotivosti, v Duchu svatém, v lásce neošemetné,

⁶v čistosti, v znanju, v prizanesljivosti, v dobrotljivosti, v svetem Duhu, v nehinavski ljubezni,

⁷V slovu pravdy, v moci Boží, skrze odění spravedlnosti, napravo i nalevo,

⁷v besedi resnice, v moči Božji; z orožjem pravičnosti na desno in levo,

⁸Skrze slávu i pohanění, skrze zlou i dobrou pověst, jakožto bludní, a jsouce pravdomluvní,

⁸pri slavi in nečasti, na slabem in dobrem glasu, kakor zapeljivci, in vendar resnični,

⁹Jakožto neznámí, a jsouce známí, jakožto umírající, a aj, živi jsme, jakožto potrestaní, a nezmordovaní,

⁹kakor neznani, a dobro znani, kakor umirajoči, in glej, živimo, kakor kaznjeni, in vendar ne umorjeni,

¹⁰Jako smutní, avšak vždycky se radujíce, jako chudí, a mnohé zbohacujíce, jako nic nemajíce, avšak všemi věcmi vládnouce.

¹⁰kakor žalosteči se, a vedno se veselimo, kakor siromaki, a mnoge bogatimo, kakor ničesar neimajoči, pa imamo vse.

¹¹Ústa naše otevřína jsou k vám, ó Korinští, srdce naše rozšířeno jest.

¹¹Naša usta so odprta k vam, Korinčani, srce naše je razširjeno.

¹²Nejste v nás souženi, než souženi jste v srdcích vašich.

¹²Vam ni tesno v nas, ali vam je tesno v srcih vaših;

¹³O takovéžť odplaty žádám od vás, jakožto synům pravím: Rozšiřte se i vy.

¹³a da nam isto povrnete (kakor svojim otrokom govorim), razširite se tudi vi.

¹⁴A netáhněte jha s nevěřícími. Nebo jaký jest spolek spravedlnosti s nepravostí? A jaké obcování světla s temnostmi?

¹⁴Ne vlecite tujega jarma z neverniki. Kako se namreč druži pravica s krivico? ali kakšno tovarištvo ima svetlost s temo?

¹⁵A jaké srovnání Krista s Beliálem? Aneb jaký díl věřícímu s nevěřícím?

¹⁵Kakšno pa soglasje Kristusa z Belijalom? ali kakšen delež ima vernik z nevernikom?

¹⁶A jaké spolčení chrámu Božího s modlami? Nebo vy jste chrám Boha živého, jakož pověděl Bůh: Že přebývati budu v nich, a procházeti se, a budu jejich Bohem, a oni budou mým lidem.

¹⁶A kakšna je zveza templja Božjega z maliki? Kajti mi smo tempelj Boga živega, kakor je rekel Bog: „Prebival bom v njih in med njimi bom hodil, in bodem njih Bog in oni bodo moje ljudstvo.

¹⁷A protož vyjdětež z prostředku jejich a oddělte se od nich, praví Pán; a nečistého se nedotýkejte, a já přijmu vás.

¹⁷Zato odidite izmed njih in se ločite, govori Gospod, in nečistega se ne dotikujte, in jaz vas sprejmem,in bodem vam Oče in vi bodete meni sinovi in hčere, pravi Gospod Vsemogočni“.

¹⁸A budu vám za Otce, a vy mi budete za syny a za dcery, praví Pán všemohoucí.

¹⁸in bodem vam Oče in vi bodete meni sinovi in hčere, pravi Gospod Vsemogočni“.