¹Taková tedy majíce zaslíbení, nejmilejší, očišťujmež se od všeliké poskvrny těla i ducha, konajíce posvěcení naše v bázni Boží.

¹Ker imamo torej te obljube, ljubljeni, očistimo se vsakega madeža mesa in duha ter dopolnjujmo svetost v strahu Božjem!

²Přijmětež nás. Žádnémuť jsme neublížili, žádnému neuškodili, žádného neoklamali.

²Dajte nam mesta v srcu! Nikomur nismo storili krivice, nikogar nismo popačili, nikogar nismo prekanili.

³Nepravím toho ku potupě vaší, poněvadž jsem napřed pověděl, že v srdcích našich jste, tak abychom hotovi byli spolu s vámi zemříti i spolu živi býti.

³Ne govorim tega v vašo obsodbo; saj sem poprej rekel, da ste v srcih naših, da bi radi z vami vred umrli in vkup živeli.

⁴Mnohéť jsem k vám důvěrnosti, mnohoť se vámi chlubím; naplněn jsem potěšením, a rozhojňujiť se v radosti ve všelikém soužení našem.

⁴Velika je moja zaupljivost v govoru do vas, velika moja hvala o vas; napolnjen sem tolažbe, preobilo imam radosti ob vsej stiski naši.

⁵Nebo i když jsme byli přišli do Macedonie, žádného odpočinutí nemělo tělo naše, ale ve všem souženi jsme byli; měli jsme zevnitř boje, vnitř strachy.

⁵Kajti tudi ko smo prišli v Macedonijo, ni imelo nič počitka meso naše, temuč z vseh strani smo bili stiskani: zunaj so bili boji, znotraj strah in bojazen.

⁶Ale ten, jenž těší ponížené, potěšil nás, Bůh, skrze Titův příchod.

⁶Ali Bog, ki tolaži ponižne, nas je potolažil s prihodom Titovim;

⁷A netoliko příchodem jeho, ale také i potěšením tím, kteréž on měl z vás, vypravovav nám o vaší veliké žádosti nás, o vašem kvílení, a vaší ke mně horlivé milosti, takže jsem se velmi zradoval.

⁷toda ne samo s prihodom njegovim, ampak tudi s tolažbo, s katero se je on potolažil nad vami. Ko nam je pripovedoval vaše hrepenenje, vaš jok, vašo vnetost za mene, sem se tem bolj obveselil.

⁸A ačkoli zarmoutil jsem vás listem, nelituji toho, ač jsem byl litoval. Nebo vidím, že ten list, ačkoli na čas, zarmoutil vás.

⁸Zakaj čeprav sem vas razžalostil z listom, ni mi žal, dasi mi je žal bilo; vidim namreč, da vas je oni list res razžalostil, čeprav začasno.

⁹Ale nyní raduji se, ne že jste zarmouceni byli, ale že jste se ku pokání zarmoutili. Zarmoutili jste se zajisté podle Boha, takže jste k žádné škodě nepřišli skrze nás.

⁹Sedaj se radujem, ne da ste se razžalostili, temuč da ste se razžalostili na izpokorjenje; razžalostili ste se namreč Bogu po volji, da bi v ničemer ne imeli škode od nas.

¹⁰Nebo zámutek, kterýž jest podle Boha, ten pokání k spasení působí takové, jehož nikdy líto nebude, ale zámutek světa způsobuje smrt.

¹⁰Kajti žalost, ki je po volji Bogu, rodi izpokorjenje na zveličanje, ki se ga nikdar ni kesati; a žalost sveta rodi smrt.

¹¹Ano hle, to samo, že jste podlé Boha zarmouceni byli, kterakou v vás způsobilo snažnost, nýbrž jakou omluvu, nýbrž zažhnutí hněvu, nýbrž bázeň, nýbrž žádost vroucí, nýbrž horlivost, anobrž pomstu? A Všelijak ukázali jste se nevinni býti v té příhodě.

¹¹Zakaj glejte, prav to, da ste se po volji Bogu razžalostili, kolikšno vam je obrodilo marljivost, pa zagovarjanje, pa nevoljo, pa strah, pa hrepenenje, pa gorečnost, pa maščevanje! V vsem ste se pokazali, da ste čisti v tej zadevi.

¹²A ač psal jsem vám, však ne pro toho jsem psal, kterýž tu nepravost spáchal, ani pro toho, komuž se křivda stala, ale aby vám zjevena byla pilnost naše o vás před obličejem Božím.

¹²Torej čeprav sem vam pisal, sem pisal ne za voljo tistega, ki je storil krivico, tudi ne za voljo tistega, ki se mu je krivica storila, marveč da se pri vas pokaže marljivost vaša za nas v pričo Boga.

¹³Protož potěšeniť jsme z potěšení vašeho. Ale mnohem hojněji zradovali jsme se z radosti Titovy, že poočerstven jest duch jeho ode všech vás,

¹³Zato smo bili potolaženi. V svoji tolažbi pa smo se še obilneje obveselili vsled radosti Titove, ker njegov duh je bil poživljen po vas vseh.

¹⁴A že chlubil-li jsem se v čem vámi před ním, nebyl jsem zahanben, ale jakož všecko mluvili jsme vám v pravdě, tak i chlouba naše, kteráž byla před Titem, pravá jest shledána.

¹⁴Ker ako sem se v čem njemu pohvalil z vami, nisem osramočen; ampak kakor smo vam vse v resnici govorili, tako se je tudi pohvala naša proti Titu izkazala resnična.

¹⁵A hojněji i srdce jeho jest k vám obráceno, nebo rozpomíná se na poslušenství všech vás, a kterak jste ho s bázní a s strachem přijali.

¹⁵In srce njegovo vam je še bolj vdano, ko se spominja poslušnosti vseh vas, kako ste ga s strahom in trepetom sprejeli.Vesel sem torej, da se smem v vsem zanašati na vas.

¹⁶Raduji se pak, že ve všem mám o vás doufání.

¹⁶Vesel sem torej, da se smem v vsem zanašati na vas.