¹Tedy žena jedna z manželek synů prorockých volala k Elizeovi, řkuci: Služebník tvůj, muž můj, umřel, ty pak víš, že služebník tvůj bál se Hospodina. A teď věřitel přišel, aby vzal dva syny mé sobě za služebníky.

¹Neka žena pa izmed žen proroških sinov kliče k Elizeju in reče: Hlapec tvoj, moj mož, je umrl, ti pa veš, da se je bal hlapec tvoj GOSPODA. Pa je prišel upnik in hoče vzeti oba otroka moja sebi za hlapca!

²Řekl jí Elizeus: Což chceš, ať učiním? Oznam mi, co máš v domě? Ona řekla: Nemáť služebnice tvá nic v domě, jediné báni oleje.

²Elizej ji reče: Kaj naj ti storim? Povej mi, kaj imaš v hiši? Odgovori: Dekla tvoja nima ničesar v hiši kakor le vrček olja.

³I řekl: Jdi, vyžádej sobě nádob vně ode všech sousedů svých, nádob prázdných tím více.

³Tedaj veli: Pojdi, naprosi si zunaj posod od vseh svojih sosed, praznih posod in nikar le malo.

⁴A vejda, zavři za sebou dvéře i za syny svými, a nalévej do všech těch nádob, a kteráž bude plná, rozkážeš ji odstaviti.

⁴In stopi noter in zakleni duri za seboj in za sinoma svojima in potem nalij vse te posode; in katera bo polna, jo postavi vstran.

⁵A tak odešla od něho a zavřela dvéře za sebou a za syny svými. Oni podávali jí, a ona nalévala.

⁵In odide od njega ter zaklene duri za sabo in za sinoma svojima; ta ji prinašata posode in ona naliva.

⁶I stalo se, že když naplnila ty nádoby, řekla synu svému: Podej mi ještě nádoby. Kterýž odpověděl: Již není více nádob. I přestal olej.

⁶In ko so bile posode polne, veli sinu svojemu: Še mi podaj posodo! A on ji reče: Ni več posode tu! In olje se ustavi.

⁷Tedy ona přišedši, oznámila to muži Božímu. On pak řekl: Jdi, prodej ten olej, a spokoj věřitele svého, ty pak s syny svými budeš se živiti z ostatku.

⁷Nato gre in naznani možu Božjemu. On reče: Pojdi, prodaj olje in poplačaj dolg; in kar ostane, ob tem se živi s svojima sinoma!

⁸Potom stalo se některého času, že šel Elizeus skrze Sunem, kdež byla jedna žena vzácná, kteráž ho pozdržela, aby jedl u ní. A od toho času chodívaje tudy, stavoval se tam, a jídal chléb.

⁸In nekega dne gre Elizej skozi Sunam, in ondi je bila bogata žena; ta ga pridrži, da bi pri njej jedel. In kadarkoli je poslej šel mimo, je stopil k njej in zaužil kruha.

⁹Nebo řekla byla muži svému: Aj, nyní vím, že ten muž Boží svatý jest, kterýž často tudyto chodívá.

⁹In ona reče možu svojemu: Glej, spoznavam, da je to svet mož Božji, ki vedno hodi mimo nas.

¹⁰Medle, udělejme pokojík malý, a postavme tam jemu ložce, stůl, stolici a svícen, aby, když by koli k nám přišel, obrátil se tam.

¹⁰Narediva mu, prosim, zidano zgornjo izbico in vanjo mu postavimo posteljo, mizo, stol in svečnik; in kadar pride k nam, naj vstopi.

¹¹Některého tedy času přišel tam, a všed do toho pokojíku, odpočinul tu.

¹¹In ko je neki dan dospel k njima, stopi v zgornjo izbico in tam počiva.

¹²I řekl Gézi služebníku svému: Zavolej té Sunamitské. Kterýž zavolal jí. I postavila se před ním.

¹²Potem veli hlapcu svojemu Gehaziju: Pokliči to Sunamljanko! In ko jo pokliče, stopi ona predenj.

¹³Přitom řekl jemu: Rci jí nyní: Hle, pečuješ a staráš se o nás všelijak. Co chceš, ať učiním? Máš-li jakou potřebu před králem aneb před hejtmanem vojska? Kteráž řekla: U prostřed lidu svého bydlím.

¹³In on mu veli: Reci ji, prosim: Glej, trudila si se za naju z vso to postrežbo; morem li kaj zate storiti? Ali naj govorim zate s kraljem ali s poveljnikom vojske? Ona odgovori: Prebivam sredi svojega ljudstva.

¹⁴Řekl on: Což tedy mám pro ni učiniti? Odpověděl Gézi: Hle, syna nemá, a muž její starý jest.

¹⁴In on vpraša: Kaj torej naj se stori zanjo? Gehazi odgovori: Pač nekaj! Sina nima, in njen mož je star!

¹⁵Protož řekl: Zavolej jí. Takž jí zavolal, a ona stála u dveří.

¹⁵In veli: Pokliči jo! In ko jo pokliče, stopi ona med duri.

¹⁶I řekl: V času jistém vedlé času života chovati budeš syna. Řekla ona: Nechtěj, pane můj, muži Boží, nechtěj se posmívati služebnici své.

¹⁶In ji reče: Ko se ponovi ta čas, čez leto, boš pestovala sina! Ona reče: Nikar, gospod moj, mož Božji, ne laži dekli svoji!

¹⁷Zatím počala žena a porodila syna v času jistém vedlé času života, kterýž předpověděl jí Elizeus.

¹⁷A žena spočne in rodi sina ob tem času, ko se je ponovilo leto, kakor ji je bil rekel Elizej.

¹⁸I rostlo dítě. Stalo se pak některého času, že vyšedši k otci svému k žencům,

¹⁸In ko je deček odrastel, se prigodi nekega dne, da gre ven k očetu svojemu, k ženjcem.

¹⁹Řeklo otci svému: Hlava má, hlava má! I řekl služebníku: Dones jej k matce jeho.

¹⁹Tu reče očetu svojemu: O glava moja, glava moja! On pa veli hlapcu: Nesi ga k materi njegovi!

²⁰Kterýž když ho vzal a přinesl k matce jeho, seděl na klíně jejím až do poledne a umřel.

²⁰Ta ga vzdigne in odnese materi njegovi. Ona ga posadi na kolena svoja do opoldne, in nato je umrl.

²¹Tedy ona vstoupivši, položila jej na ložce muže Božího, a zavřevši ho, vyšla.

²¹In ona stopi gori in ga položi na posteljo moža Božjega, zaklene in odide ven.

²²Potom zavolala muže svého a řekla: Medle, pošli mi jednoho z služebníků a jednu oslici, ať doběhnu až k muži Božímu, a zase se navrátím.

²²In kliče možu svojemu in reče: Pošlji mi, prosim, enega izmed hlapcev in oslico, da pohitim do moža Božjega in se zopet vrnem.

²³Kterýž řekl: Proč chceš jíti k němu? Dnes není novměsíce, ani sobota. Odpověděla ona: Měj o to pokoj.

²³On vpraša: Čemu hočeš k njemu danes? Saj ni mlaj, ne sobota. Ona reče: Dobro bode!

²⁴Osedlavši tedy oslici, řekla služebníku svému: Pobádej a běž, a nemeškej se pro mne v jízdě, leč bych rozkázala tobě.

²⁴In osedla oslico in veli hlapcu svojemu: ženi hitro naprej in ne zadržuj me v ježi, razen če ti povem!

²⁵A tak jela, až přijela k muži Božímu na horu Karmel. A když ji uzřel muž Boží zdaleka, řekl Gézi služebníku svému: Hle, Sunamitská tamto.

²⁵Odpravi se torej in pride k možu Božjemu na goro Karmel. Ko jo zagleda mož Božji oddaleč, reče Gehaziju, hlapcu svojemu: Glej, tam je Sunamljanka!

²⁶Protož nyní běž jí v cestu a rci jí: Dobře-li se máš? Dobře-li se má muž tvůj? Dobře-li se má syn? Ona řekla: Dobře.

²⁶Sedaj pa ji teci, prosim, naproti in jo vprašaj: Se ti li godi dobro? Dobro li možu tvojemu? Dobro li je dečku? Ona odgovori: Dobro.

²⁷V tom přišla k muži Božímu na horu, a chopila se noh jeho. I přistoupil Gézi, aby ji odehnal. Ale muž Boží řekl: Nechej jí; nebo v hořkosti jest duše její, a Hospodin zatajil to přede mnou, aniž mi oznámil.

²⁷Ko pa pride do moža Božjega na goro, se oklene nog njegovih. In Gehazi pristopi, da bi jo odrinil. Ali mož Božji veli: Pusti jo! kajti njena duša je v bridkosti, in GOSPOD mi je prikril in mi ni naznanil.

²⁸Ona pak řekla: Zdaliž jsem žádala syna od pána mého? Zdaliž jsem neřekla, abys mne nešálil?

²⁸Tedaj reče ona: Sem li mar gospoda svojega prosila sina? Nisem li rekla, da me ne varaj?

²⁹Tedy řekl k Gézi: Přepaš bedra svá, a vezmi hůl mou v ruku svou a jdi. Jestliže potkáš koho, nepozdravuj ho, a jestliže tě kdo pozdraví, neodpovídej jemu, a přijda, polož hůl mou na tvář dítěte.

²⁹Nato veli on Gehaziju: opaši si ledja in vzemi palico mojo v roko in pojdi tja! Ako te kdo sreča, ga ne pozdravi, in če te kdo pozdravi, ga ne zahvali, in položi mojo palico dečku na obraz!

³⁰I řekla matka dítěte: Živť jest Hospodin a živať jest duše tvá, žeť se tebe nespustím. Protož vstav, bral se za ní.

³⁰A mati dečkova reče: Kakor res živi GOSPOD in kakor živi duša tvoja, tebe jaz te ne pustim! Vstane torej in gre zanjo.

³¹Gézi pak byl předšel je, a položil hůl na tvář dítěte, ale nebylo hlasu, ani čitelnosti. Pročež vracuje se jemu vstříc, pověděl mu, řka: Neprobudilo se dítě.

³¹Gehazi pa ju je bil prešel in položil palico dečku na obraz, a ni bilo glasu, ne čuta. Zatorej se vrne in mu pride naproti in mu pove, rekoč: Deček se ni prebudil!

³²Všel tedy Elizeus do domu, a aj, dítě mrtvé leželo na ložci jeho.

³²In ko pride Elizej v hišo, glej, deček leži mrtev na postelji njegovi.

³³A když všel tam, zavřel dvéře před oběma, a modlil se Hospodinu.

³³In on stopi noter in zaklene duri pred njima obema in moli h GOSPODU.

³⁴Zatím vstoupiv na lože, zpolehl na dítě, vloživ ústa svá na ústa jeho, a oči své na oči jeho, a ruce své na ruce jeho, a rozprostřel se nad ním. I zahřelo se tělo dítěte.

³⁴In stopi gori in leže na dečka in položi usta svoja na njegova usta in oči svoje na njegove oči in roke svoje na njegove roke, in se razprostre nad njim, da se je ogrelo dečkovo meso.

³⁵A odvrátiv se, procházel se po domě jednak sem jednak tam; potom vstoupiv, rozprostřel se opět nad ním. I kýchalo dítě až do sedmikrát, a otevřelo to dítě oči své.

³⁵Potem se vzdigne in hodi po hiši sem in tja, in zopet stopi gori in se razprostre nad njim. In deček kihne sedemkrat, potem odpre oči.

³⁶Tedy zavolav Gézi, řekl: Zavolej Sunamitské. I zavolal jí. A když přišla k němu, řekl jí: Vezmiž syna svého.

³⁶On pa pokliče Gehazija in veli: Pokliči to Sunamljanko! Pokliče jo torej, in ko pride noter k njemu, reče: Vzemi sina svojega!

³⁷Kteráž jakž vešla, padla k nohám jeho a poklonila se k zemi. I vzala syna svého a vyšla.

³⁷Tedaj pristopi ona in mu pade pred noge in se prikloni do tal, nato vzame sina in odide.

³⁸Potom Elizeus navrátil se do Galgala. Byl pak hlad v té zemi, a synové proročtí seděli před ním. I řekl mládenci svému: Přistav hrnec veliký, a navař kaše synům prorockým.

³⁸Elizej pa pride zopet v Gilgal. In bila je lakota v deželi, in proroški sinovi so sedeli pred njim; in veli svojemu hlapcu: Pristavi velik lonec in skuhaj jed iz zelenjadi proroškim sinovom.

³⁹Protož vyšel jeden na pole, aby nasbíral zelin, a nalezl rév polní, a nasbíral z něho tykví polních plnou sukni svou, a přišed, skrájel to do hrnce, aby navařil kaše; nebo neznali toho.

³⁹In eden gre na polje nabirat zelišč in najde nekaj kakor trto in nabere ž nje divjih buček polno oblačilo svoje; in ko se vrne, jih zreže v lonec za jed; niso namreč tega poznali.

⁴⁰I vylili mužům těm, aby jedli. Stalo se pak, když jedli tu kaši, že zkřikli a řekli: Smrt v hrnci, muži Boží! A nemohli jísti.

⁴⁰In nalijejo možem, da bi jedli. In ko so jedli od te jedi, zavpijejo in reko: O mož Božji, smrt je v loncu! In niso mogli jesti.

⁴¹Kterýžto řekl: Vezměte mouky. Kteréž nasypav do hrnce, rozkázal vyliti lidu. I jedli, aniž co zlého bylo v hrnci.

⁴¹On pa veli: Prinesite sem moke! In vrže moke v lonec in reče: Izlij ljudstvu, da bi jedli! In ni bilo nič hudega v loncu.

⁴²V tom muž přišel z Balsalisa, kterýž přinesl muži Božímu chleby z prvotin, totiž dvadceti chlebů ječných, a klasů nových nevymnutých. I řekl: Dej lidu, ať jedí.

⁴²In pride mož iz Baal-salisa in prinese možu Božjemu od prvin svojih: dvajset ječmenovih kruhov in svežega klasja v vreči svoji. On pa veli: Daj ljudstvu, da bi jedli!

⁴³Odpověděl služebník jeho: Což to mám předložiti sto mužům? Opět řekl: Dej lidu, ať pojedí. Nebo tak praví Hospodin: Jísti budou, a ještě zůstane.

⁴³Njegov strežnik pa reče: Kaj? ali naj to dam sto možem? Pa on veli: Daj ljudstvu, da bi jedli! zakaj tako pravi GOSPOD: jedli bodo, in še preostane.Postavi torej prednje, in jedli so in je še ostalo po besedi GOSPODOVI.

⁴⁴A tak předložil jim, i jedli, a zůstalo ještě vedlé řeči Hospodinovy.

⁴⁴Postavi torej prednje, in jedli so in je še ostalo po besedi GOSPODOVI.