¹Náman hejtman vojska krále Syrského, jsa muž veliký u pána svého, a osoba vzácná, skrze něho zajisté dal Hospodin vysvobození zemi Syrské, ten, pravím, muž tak udatný byl malomocný.

¹Naaman, poveljnik vojske sirskega kralja, je bil velik mož pri svojem gospodu in spoštovan, zakaj po njem je GOSPOD dal zmago Sircem; bil je tudi hraber vojščak, toda gobav.

²Byli pak vyšli z země Syrské lotříkové, kteříž zajali z země Izraelské děvečku malou, a ta sloužila manželce Námanově.

²Sirci pa so bili v plenilnih četah vdrli v Izraelovo deželo in ujeto s seboj pripeljali majhno deklico; in ta je stregla ženi Naamanovi.

³Kteráž řekla paní své: Ó by pán můj dostal se k proroku, kterýž jest v Samaří, tedy on by ho uzdravil od malomocenství jeho.

³In reče gospodinji svoji: Ah, da bi bil gospod moj pri proroku, ki je v Samariji! Potem bi ga ozdravil njegovih gob!

⁴A on všed, oznámil pánu svému, řka: Takto a takto pravila děvečka, kteráž jest z země Izraelské.

⁴In Naaman gre noter h gospodu svojemu in mu pove, rekoč: Tako in tako je govorila deklica iz Izraelove dežele.

⁵Tedy řekl král Syrský: Jdi, vyprav se, a já pošli list králi Izraelskému. A odcházeje, vzal s sebou deset centnéřů stříbra a šest tisíců zlatých, nad to desatero roucho proměnné.

⁵Nato veli sirski kralj: Odpravi se tja, jaz pošljem list kralju Izraelovemu. In odide, vzemši s seboj deset talentov srebra in šest tisoč zlatnikov in desetero prazničnih oblek.

⁶I přinesl list králi Izraelskému v tato slova: Hned, jakž tě dojde list tento, aj, poslal jsem k tobě Námana služebníka svého, abys ho uzdravil od malomocenství jeho.

⁶In prinese list kralju Izraelovemu s tem besedilom: In sedaj, ko pride ta list do tebe, glej, poslal sem Naamana, služabnika svojega, k tebi, da ga ozdraviš njegovih gob.

⁷I stalo se, že když přečetl král Izraelský ten list, roztrhl roucho své a řekl: Zdali jsem já Bohem, abych mohl umrtviti a obživiti, že tento poslal ke mně, abych uzdravil muže od malomocenství jeho? Nýbrž posuďte, prosím, a pohleďte, že příčiny hledá proti mně.

⁷Ko pa prebere kralj Izraelov ta list, si raztrga oblačila in reče: Ali sem Bog, da morem usmrtiti in oživiti, da ta pošilja k meni moža, naj ga ozdravim gob? Pa premislite, prosim, in glejte, da išče razloga za boj z menoj!

⁸A když uslyšel Elizeus muž Boží, že roztrhl král Izraelský roucho své, poslal k králi, řka: Proč jsi roztrhl roucho své? Nechť nyní přijde ke mně a zvíť, že jest prorok v Izraeli.

⁸Ali ko Elizej, mož Božji, zasliši, da je kralj Izraelov raztrgal oblačila svoja, pošlje h kralju in sporoči: Zakaj si raztrgal oblačila svoja? Naj le pride k meni, in spozna, da je prorok v Izraelu!

⁹A tak přibral se Náman s jízdou svou a s vozy svými, a stál u dveří domu Elizeova.

⁹Tedaj pride Naaman s konji svojimi in z vozovi svojimi ter se ustavi pri vratih Elizejeve hiše.

¹⁰Poslal pak k němu Elizeus posla, řka: Jdi a umej se sedmkrát v Jordáně, a uzdraveno bude tělo tvé, a čist budeš.

¹⁰Elizej pa pošlje sla k njemu, veleč: Pojdi in umij se v Jordanu sedemkrat, in meso se ti obnovi in bodeš čist!

¹¹Tedy rozhněvav se Náman, bral se odtud a mluvil: Hle, řekl jsem u sebe, že jistotně vyjde, a stoje, vzývati bude jméno Hospodina Boha svého, a vznášeje ruku svou nad místem neduživým, tak uzdraví malomocenství mé.

¹¹A Naaman se ujezi in odhajajoč govori: Glejte, menil sem, da pride gotovo ven k meni in pristopi in bo, klical ime GOSPODA, Boga svojega, in potegne roko svojo čez boleznivino, in tako ozdravi gobe.

¹²Zdali nejsou lepší Abana a Farfar, řeky Damašské, nad všecky vody Izraelské? Zdaliž bych se nemohl v nich zmýti, abych čist byl? A obrátiv se, jel s hněvem.

¹²Nista li Abana in Farfar, reki v Damasku, boljši nego vse vode Izraelove, da bi se v njiju umil in se očistil? Obrne se torej in jezen hoče oditi.

¹³Ale přistoupivše služebníci jeho, mluvili k němu a řekli: Otče můj, jakkoli velikou věc prorok ten rozkázal by tobě, což bys neměl učiniti toho? Čím tedy více, kdyžť řekl: Umej se, a budeš čist.

¹³Hlapci njegovi pa pristopijo in govore ž njim in reko: Oče moj, ako bi ti bil prorok ukazal kaj velikega, ne bi bil storil tega? Koliko bolj, ko ti je rekel samo: Umij se in bodi čist!

¹⁴A protož sstoupiv, pohřížil se v Jordáně sedmkrát vedlé řeči muže Božího. I učiněno jest tělo jeho jako tělo dítěte malého, a očištěn jest.

¹⁴Tedaj gre doli in se pogrezne sedemkrat v Jordanu, kakor je velel mož Božji: in meso se mu zopet naredi kakor majhnega dečka meso, in bil je čist.

¹⁵A hned navrátil se k muži Božímu se vším komonstvem svým, a přišed, stál před ním a řekl: Aj, již jsem poznal, žeť není Boha na vší zemi, jediné v Izraeli. Protož nyní vezmi, prosím, dary tyto od služebníka svého.

¹⁵In vrne se k možu Božjemu, on in vse spremstvo njegovo. In vstopi in se postavi predenj ter reče: Glej, sedaj vem, da ni Boga na vsej zemlji, samo v Izraelu! Zdaj torej vzemi, prosim, darilo od hlapca svojega!

¹⁶On pak řekl: Živť jest Hospodin, před jehož oblíčejem stojím, žeť nic nevezmu. A ač ho nutil, aby vzal, však nikoli nechtěl.

¹⁶On pa reče: Kakor res živi GOSPOD, ki stojim pred njega obličjem, ničesar ne vzamem! In ga sili, naj vzame, pa on odkloni.

¹⁷I řekl Náman: Tedy nic? Ale nechť jest dáno, prosím, mně služebníku tvému břímě země na dva mezky; neboť nebude více obětovati služebník tvůj zápalů aneb obětí bohům cizím, ale Hospodinu.

¹⁷Nato reče Naaman: Če torej nočeš, daj, prosim, hlapcu svojemu prsti, kolikor je moreta nesti dva mezga; zakaj hlapec tvoj ne bo odslej daroval žgalnih in klalnih žrtev drugim bogovom razen GOSPODU samemu.

¹⁸V této však věci odpusť Hospodin služebníku tvému: Když vchází pán můj do chrámu Remmon, aby se tam modlil, a on podpírá se na mou ruku, že i já skláním se v chrámě Remmon. Toho sklánění mého v chrámě Remmon nechť neváží, prosím, Hospodin služebníku tvému při té věci.

¹⁸Samo v tem bodi GOSPOD milostiv hlapcu tvojemu: Kadar gre moj gospodar v hišo Rimonovo molit in se nasloni na mojo roko in jaz se priklonim v hiši Rimonovi, naj prizanese GOSPOD temu priklanjanju mojemu v hiši Rimonovi iz tega razloga.

¹⁹I řekl jemu: Jdi v pokoji. A když odjel od něho nedaleko,

¹⁹On mu veli: Pojdi v miru! In šel je od njega nekoliko poti.

²⁰V tom řekl Gézi služebník Elizea muže Božího: Hle, nedopustil pán můj Námanovi Syrskému tomuto, aby dáti měl z ruky své to, což přivezl. Živť jest Hospodin, žeť poběhnu za ním, a vezmu něco od něho.

²⁰V tem si je rekel Gehazi, hlapec Elizeja, moža Božjega: Glej, gospodar moj je prevarčno ravnal s tem Naamanom Sircem, da ni vzel iz rok njegovih, kar je prinesel; kakor res GOSPOD živi, potečem za njim, da prejmem kaj od njega.

²¹Protož běžel Gézi za Námanem. A vida Náman běžícího za sebou, rychle skočil s vozu vstříc jemu a řekl: Dobře-li se děje?

²¹Žene se torej Gehazi za Naamanom: In ko Naaman in vidi, da teče nekdo za njim, stopi z voza in mu gre naproti ter vpraša: Je li dobro?

²²A on odpověděl: Dobře. Pán můj poslal mne, aťbych řekl: Aj, teď nyní přišli ke mně dva mládenci s hory Efraim z synů prorockých; dej jim medle centnéř stříbra a dvoje roucho proměnné.

²²Ta reče: Dobro! Gospod moj me je poslal, naj sporočim: Glej, ravno sedaj sta k meni prišla dva mladeniča iz proroških sinov z Efraimskega gorovja. Daj jima, prosim, talent srebra in dve praznični obleki.

²³I řekl Náman: Raději vezmi dva centnéře. I přinutil ho. A svázav dva centnéře stříbra do dvou pytlů, a dvoje roucho proměnné, vložil to na dva pacholky své, kteříž nesli před ním.

²³In Naaman veli: Izvoli vzeti dva talenta! In ga prisili ter mu zaveže dva talenta srebra v dve mošnji in dve praznični obleki in ju zadene dvema njegovima hlapcema; in ona to neseta pred njim.

²⁴A když přišel na vrch, vzal to z rukou jejich, a složil v jednom domě, propustiv muže ty, kteřížto odešli.

²⁴In ko pride do hriba, vzame to iz njunih rok in odloži v hišo; potem odpusti moža, in sta odšla.

²⁵Sám pak všed, stál před pánem svým. I řekl mu Elizeus: Odkudžto, Gézi? Odpověděl: Nechodil služebník tvůj nikam.

²⁵A sam stopi noter in se postavi pred svojega gospodarja. Tedaj mu reče Elizej: Odkod si prišel, Gehazi? Odgovori: Hlapec tvoj ni hodil ne sem, ne tja.

²⁶Kterýž řekl jemu: Zdaliž srdce mé nebylo při tom, když obrátil se muž s vozu svého vstříc tobě? Zdaliž čas byl bráti stříbro aneb roucho, aneb olivoví a vinice, aneb stáda a voly, neb služebníky aneb děvky?

²⁶On pa mu veli: Ni li šlo srce moje s teboj, ko se je vrnil mož z voza svojega tebi naproti? Je li čas jemati srebro in oblačila in pridobivati oljkove vrte in vinograde, ovce in vole, hlapce in dekle?Zatorej se bodo gobe Naamanove prijele tebe in semena tvojega vekomaj! In šel je od njega ven gobav in bel kakor sneg.

²⁷Protož malomocenství Námanovo přichytí se tebe i semene tvého na věky. I vyšel od tváři jeho malomocný jako sníh.

²⁷Zatorej se bodo gobe Naamanove prijele tebe in semena tvojega vekomaj! In šel je od njega ven gobav in bel kakor sneg.