1Řekli pak synové proročtí Elizeovi: Ej, teď místo toto, v němž bydlíme s tebou, jest nám těsné.
1In proroški sinovi reko Elizeju: Glej vendar, kraj, kjer stanujemo pred teboj, je nam pretesen.
2Medle, nechť jdeme až k Jordánu, abychom vzali odtud jeden každý jedno dřevo, a uděláme sobě tu místo, v němž bychom bydlili. Jimž řekl: Jděte.
2Dovoli, da gremo k Jordanu, in ondi naj vzame vsak lesa, in naredimo si tam domovališče. On odgovori: Pojdite!
3I řekl jeden: Prosím, poď také s služebníky svými. Kterýž odpověděl: A já půjdu.
3Eden pa reče: Izvoli, prosim, iti s hlapci svojimi! Odgovori: Pojdem.
4Takž šel s nimi. A když přišli k Jordánu, sekali dříví.
4In šel je ž njimi. In ko pridejo doli k Jordanu, sekajo les.
5I stalo se, když jeden z nich podtínal dřevo, že sekera spadla mu do vody. Tedy zkřikl a řekl: Ach, pane můj, a ta ještě byla vypůjčená.
5In ko eden seka drevo, mu pade železo v vodo, in zavpije in reče: Gorje, moj gospod, saj še to sem vzel naposodo!
6Jemuž řekl muž Boží: Kamž jest upadla? I ukázal mu to místo. Kterýž uťav dřevo, uvrhl je tam, a učinil, aby zplynula sekera.
6A mož Božji vpraša: Kam je padlo? In pokaže mu tisti kraj. On pa odreže palico in jo porine tja in stori, da železo splava.
7A řekl: Vezmi ji sobě. Kterýž vztáh ruku svou, vzal ji.
7In veli: Vzdigni si ga! In iztegne roko ter ga vzame.
8Když pak král Syrský bojoval proti Izraelovi, a vešel v radu s služebníky svými, řka: Na tom a na tom místě položí se vojsko mé:
8Kralj sirski pa se je bojeval zoper Izraela; in se je posvetoval s služabniki svojimi in je rekel: Na tem in tem mestu bodi moj tabor.
9Tedy poslal muž Boží k králi Izraelskému, řka: Viz, abys netáhl přes to místo, nebo tam Syrští jsou v zálohách.
9A mož Božji pošlje h kralju Izraelovemu in sporoči: Varuj se, da ne greš na tisto mesto, kajti tja so se odpravili Sirci.
10Protož posílal král Izraelský na to místo, o kterémž mu byl řekl muž Boží, a vystříhal ho, aby se ho šetřil a to nejednou ani dvakrát.
10In kralj Izraelov je poslal na mesto, ki mu je o njem mož Božji bil povedal in ga posvaril, in se ga je ognil ne enkrat ali dvakrat samo.
11A tak zkormoutil se v srdci svém král Syrský pro tu věc, a svolav služebníky své, řekl jim: Proč mi neoznámíte, kdo z našich králi Izraelskému donáší?
11In sirskemu kralju se je srce hudo vznemirilo zaradi tega; in pokliče služabnike svoje in jim veli: Mi li nočete povedati, kdo je od naših zvezan s kraljem Izraelovim?
12Jemuž řekl jeden z služebníků jeho: Nikoli, pane můj králi, ale Elizeus prorok, kterýž jest v Izraeli, oznamuje králi Izraelskému slova, kteráž ty mluvíš v nejtajnějším pokoji svém.
12Eden služabnikov njegovih pa mu reče: Ni tako, gospod moj, kralj, temuč Elizej prorok, ki je v Izraelu, pravi kralju Izraelovemu besede, ki jih govoriš v svoji spalnici!
13Kterýž řekl: Jděte a vizte, kde jest, abych poslal a jal jej. I oznámeno jemu těmito slovy: Hle, jest v Dotain.
13Kralj veli: Pojdite in poglejte, kje je, da pošljem in ga ujamem. In naznanijo mu, rekoč: Glej, v Dotanu je!
14Protož poslal tam koně a vozy a vojsko veliké. Kteříž přitáhše v noci, oblehli město.
14Zatorej pošlje tja konje in vozove in veliko vojsko, in pridejo ponoči ter obkolijo mesto.
15Vstav pak ráno služebník muže Božího, vyšel, a aj, vojsko obklíčilo město, koni i vozové. I řekl služebník ten jeho k němu: Ach, pane můj, což budeme dělati?
15In ko vstane strežnik moža Božjega zarana in gre ven, vidi vojsko s konji in vozovi okoli mesta. In strežnik njegov mu reče: Gorje, gospod moj, kaj bomo počeli?
16Kterýž odpověděl: Neboj se, nebo mnohem více jich s námi jest, než s nimi.
16On odgovori: Ne boj se, zakaj več jih je z nami nego ž njimi!
17I modlil se Elizeus a řekl: Ó Hospodine, otevři, prosím, oči jeho, aby viděl. A tak otevřel Hospodin oči služebníka toho, a viděl, a aj, hora ta plná koňů, a vozové ohniví okolo Elizea.
17In Elizej moli in reče: GOSPOD, prosim, odpri mu oči, da bo videl. In GOSPOD je odprl mladeniču oči, in je videl, in glej: gora je bila polna konj in ognjenih voz okoli Elizeja.
18A když nepřátelé táhli k němu, modlil se Elizeus Hospodinu a řekl: Poraz, prosím, národ tento slepotou. I porazil je slepotou vedlé řeči Elizeovy.
18In ko pridejo do njega, moli Elizej h GOSPODU in reče: Udari, prosim, ta narod s slepoto! In udaril jih je s slepoto po besedi Elizejevi.
19V tom řekl jim Elizeus: Neníť to ta cesta, ani to město. Poďte za mnou, a dovedu vás k muži, kteréhož hledáte. Takž je vedl do Samaří.
19In Elizej jim reče: To ni tista pot, ne tisto mesto; pojdite za menoj in privedem vas k možu, ki ga iščete. In pripelje jih v Samarijo.
20I stalo se, když vešli do Samaří, že řekl Elizeus: Ó Hospodine, otevři oči těchto, ať vidí. Tedy otevřel Hospodin oči jejich, a viděli, že jsou u prostřed Samaří.
20Ko pa pridejo v Samarijo, reče Elizej: GOSPOD, odpri oči tem možem, da vidijo. In GOSPOD je odprl njih oči, in videli so, in glej, bili so sredi Samarije!
21Řekl pak král Izraelský Elizeovi, když je uzřel: Mám-liž je zmordovati, otče můj?
21In ko jih ugleda kralj Izraelov, reče Elizeju: Ali naj jih pobijem, oče moj? Naj jih pobijem?
22Odpověděl on: Nemorduj. Zdaliž jsi je zjímal mečem svým a lučištěm svým, abys je zmordoval? Dej jim chleba a vody, ať jedí a pijí, a navrátí se ku pánu svému.
22On odgovori: Ne pobijaj jih! Ali bi pobil tiste, ki si jih ujel z mečem in z lokom svojim? Postavi prednje kruha in vode, da jedo in pijo in se povrnejo h gospodu svojemu.
23A tak připravil jim hojnost velikou, a když pojedli a napili se, propustil je. Oni pak navrátili se ku pánu svému, aniž kdy více potom lotříkové Syrští vskakovali do země Izraelské.
23In jim je pripravil veliko gostovanje. In ko so bili jedli in pili, jih je odpustil, in šli so h gospodu svojemu. In sirske čete niso več vdirale v deželo Izraelovo.
24Stalo se potom, že shromáždil Benadad král Syrský všecka vojska svá, a přitáh, oblehl Samaří.
24In zgodi se potem, da zbere Ben-hadad, sirski kralj, vso vojsko in gre gori ter oblega Samarijo.
25Pročež byl hlad veliký v Samaří; nebo aj, tak dlouho obleženo bylo, až hlava oslová byla za osmdesáte stříbrných, a čtvrtý díl míry káb trusů holubích za pět stříbrných.
25In nastane velika lakota v Samariji, in glej, oblegali so Samarijo toliko časa, da se je prodajala oslovska glava za osemdeset srebrnikov in četrtinka golobje piče za pet srebrnikov.
26I přihodilo se, když král Izraelský šel po zdi, žena jedna zvolala k němu, řkuci: Spomoz mi, pane můj králi.
26In ko je kralj Izraelov šel mimo po zidovju, zavpije vanj žena in reče: Pomozi mi, gospod moj, kralj!
27Kterýž řekl: Jestliť nespomůže Hospodin, odkud já mám pomoci tobě? Zdali z humna aneb z presu?
27On pa reče: Ko ti GOSPOD ne pomore, odkod naj ti pomorem jaz? z gumna ali iz tlačilnice?
28Řekl jí ještě král: Cožtě pak? Kteráž odpověděla: Žena tato řekla mi: Dej syna svého, abychom ho dnes snědly, zítra také sníme syna mého.
28In kralj jo vpraša: Kaj ti je? Ona reče: Ta žena mi je rekla: Daj sina svojega, da ga sneva danes, in mojega sina bova jedli jutri!
29I uvařily jsme syna mého, a snědly jsme jej. Potom druhého dne řekla jsem jí: Dej syna svého, abychom ho snědly. Ale ona skryla syna svého.
29Skuhali sva torej mojega sina in ga snedli. In drugi dan ji velim: Daj sem sina svojega, da ga sneva! A ona ga je skrila.
30A když uslyšel král slova ženy té, roztrhl roucha svá. (Když pak on šel po zdi, viděl lid, an pytel byl na těle jeho zespod.)
30Ko je slišal kralj besede žene, si je raztrgal oblačila; šel pa je naprej po zidovju, in ljudstvo je gledalo, in glej, imel je znotraj raševnik po životu.
31Protož řekl král: Toto mi učiň Bůh a toto přidej, jestliže zůstane hlava Elizea syna Safatova na něm dnes.
31Tedaj reče kralj: Bog mi stóri to in to še prideni, ako danes ostane glava Elizeja, sina Safatovega, na njem!
32(Elizeus pak seděl v domě svém, a starší s ním seděli.) I poslal jednoho z přístojících svých, a prvé než přišel posel ten k němu, již byl řekl starším: Nevíte-liž, že poslal ten syn vražedlníkův, aby sťal hlavu mou? Šetřtež, když by vcházel ten posel, zavřete dvéře a odstrčte jej ode dveří. Zdaliž i dusání noh pána jeho není za ním?
32Elizej pa je sedel v hiši svoji, in starejšine so sedeli pri njem. In kralj pošlje sla pred seboj; a preden dospe sel k njemu, reče Elizej starejšinam: Ne vidite li, kako je poslal tisti morilčev sin, da se mi odseka glava? Glejte, ko pride sel, da zaprete duri in ga z durmi nazaj pahnete! Ni li šum nog gospoda njegovega za njim?Ko ž njimi še govori, glej, pride sel doli k njemu. In reče: Glej, to hudo je od GOSPODA, čemu naj še čakam GOSPODA?
33A když on ještě mluvil s nimi, hle, posel přicházel k němu, a řekl: Aj, toto zlé jest od Hospodina, což mám déle čekati na něj?
33Ko ž njimi še govori, glej, pride sel doli k njemu. In reče: Glej, to hudo je od GOSPODA, čemu naj še čakam GOSPODA?