¹I trvala dlouho válka mezi domem Saulovým a domem Davidovým. David pak čím dále tím více se silil, ale dům Saulův čím dále tím se více umenšoval.

¹In bil je dolgo boj med hišo Savlovo in hišo Davidovo. In David je čimdalje bolj napredoval, Savlova hiša pa je bolj in bolj pešala.

²I zrodili se Davidovi synové v Hebronu, z nichž prvorozený jeho byl Amnon z Achinoam Jezreelské;

²In Davidu so se rodili sinovi v Hebronu: prvenec je bil Amnon, iz Ahinoame Jezreelske;

³A druhý po něm Cheleab z Abigail, ženy někdy Nábale Karmelského; třetí pak Absolon, syn z Maachy dcery Tolmai krále Gessur;

³drugi pa Kileab, iz Abigaile, bivše žene Nabala Karmelskega; in tretji Absalom, sin Maake, hčere Talmaja, kralja v Gesurju;

⁴A čtvrtý Adoniáš syn Haggit, a pátý Sefatiáš syn Abitál;

⁴četrti Adonija, sin Hagite, in peti Sefatija, sin Abitale;

⁵Šestý pak Jetram z Egly manželky Davidovy. Ti se zrodili Davidovi v Hebronu.

⁵in šesti Itream iz Egle, žene Davidove. Ti so se rodili Davidu v Hebronu.

⁶I stalo se, když byla válka mezi domem Saulovým a mezi domem Davidovým, a Abner statečně zastával domu Saulova,

⁶In bilo je, dokler sta se bojevali hiša Savlova in hiša Davidova, da se je Abner kazal močnega za hišo Savlovo.

⁷(Měl pak byl Saul ženinu, jejíž jméno bylo Rizpa, dcera Aja), že řekl Izbozet Abnerovi: I proč jsi všel k ženině otce mého?

⁷Savel pa je bil imel priležnico, po imenu Ricpo, hčer Ajevo. In Isboset reče Abnerju: Zakaj se družiš z očeta mojega priležnico?

⁸Tedy rozhněvav se Abner velmi pro slova Izbozetova, řekl: I zdali já jsem psí hlava, kterýž jsem proti Judovi dnes učinil milosrdenství s domem Saule otce tvého, s bratřími jeho i příbuznými jeho, a nevydal jsem tě v ruku Davidovu, a však vyhledáváš na mně dnes nepravosti té ženy.

⁸In razjezi se Abner hudo zaradi teh besed Isbosetovih in reče: Sem li jaz pasja glava, ki se oklepa Jude? Danes izkazujem milost hiši očeta tvojega Savla, bratom in prijateljem njegovim, in tebe nisem izdal Davidu v roke, pa ti mi danes očitaš pregrešek s tisto žensko?

⁹Toto učiň Bůh Abnerovi a toto mu přidej, jestliže nedopomohu k tomu Davidovi, jakož jemu přisáhl Hospodin,

⁹Bog naj stori Abnerju to in ono naj pridene, ako ne izvršim, kakor je GOSPOD prisegel Davidu,

¹⁰Aby přeneseno bylo království od domu Saulova, a upevněn byl trůn Davidův nad Izraelem i nad Judou, od Dan až do Bersabé.

¹⁰da se vzame kraljestvo od hiše Savlove in se postavi Davidov prestol nad Izraelom in nad Judo, od Dana do Bersebe!

¹¹A nemohl k tomu nic více odpovědíti Abnerovi, proto že se ho bál.

¹¹In ni mogel Abnerju odgovoriti besede, ker se ga je bal.

¹²A tak poslal Abner posly k Davidovi na místě svém, řka: Čí jest země? A aby řekli: Učiň smlouvu se mnou, a aj, ruka má bude s tebou, abych obrátil k tobě všecken Izrael.

¹²In pošlje Abner poročnike pri tej priči k Davidu in reče: Čigava je dežela? in sporoči: Skleni zavezo z menoj, in glej, roka moja bode s teboj, da potegnem vsega Izraela za teboj!

¹³Jemuž odpověděl: Dobře. Jáť učiním s tebou smlouvu, a však jedné věci od tebe žádám, totiž, abys neviděl tváři mé, leč prvé dáš přivésti Míkol dceru Saulovu, když bys chtěl přijíti, abys viděl tvář mou.

¹³David reče: Dobro, hočem storiti zavezo s teboj; le eno reč zahtevam od tebe, namreč: ne boš videl obličja mojega, razen da mi prej pripelješ Mihalo, hčer Savlovo, ko prideš, da vidiš obličje moje.

¹⁴I poslal David posly k Izbozetovi synu Saulovu, aby řekli: Dej mi ženu mou Míkol, kterouž jsem sobě zasnoubil ve stu obřízek Filistinských.

¹⁴Pošlje tudi David poročnike k Isbosetu, Savlovemu sinu, in sporoči: Daj mi ženo mojo Mihalo, ki sem si jo zaročil s sto sprednjimi kožicami Filistejcev.

¹⁵Poslav tedy Izbozet, vzal ji od muže Faltiele syna Lais.

¹⁵In Isboset pošlje in jo vzame od moža njenega, od Faltiela, sina Laisovega.

¹⁶Šel pak s ní muž její, a jda za ní až do Bahurim, plakal. Tedy řekl jemu Abner: Jdi, navrať se zase. I navrátil se.

¹⁶In njen mož je šel ž njo in spotoma jokal, idoč za njo do Bahurima. Tedaj mu reče Abner: Pojdi, vrni se! In se je vrnil.

¹⁷Potom Abner učinil řeč k starším Izraelským, řka: Předešle stáli jste o to, aby David byl králem nad vámi.

¹⁷In Abner se je zmenil s starejšinami Izraelovimi in dejal: Nekdaj ste želeli, da vam bodi David kralj.

¹⁸Protož nyní vykonejtež to; neboť jest Hospodin mluvil o Davidovi, řka: Skrze ruku Davida služebníka svého vysvobodím lid svůj Izraelský z ruky Filistinských, a z ruky všech nepřátel jeho.

¹⁸Sedaj pa izvršite to! Zakaj GOSPOD je govoril o Davidu: Po roki služabnika mojega Davida hočem rešiti ljudstvo svoje Izraela iz roke Filistejcev in iz vseh njih sovražnikov pesti.

¹⁹To též mluvil Abner i k Beniaminským. Potom odšel Abner, aby mluvil k Davidovi v Hebronu všecko, což se za dobré vidělo Izraelovi a všemu domu Beniamin.

¹⁹Enako je govoril Abner na ušesa Benjamincem. Potem je šel Abner govorit tudi na ušesa Davidu v Hebronu vse, kar se je dobro videlo Izraelu in vsej Benjaminovi hiši.

²⁰Když tedy přišel Abner k Davidovi do Hebronu a s ním dvadceti mužů, učinil David Abnerovi i mužům, kteříž s ním byli, hody.

²⁰Pride tedaj Abner k Davidu v Hebron in dvajset mož ž njim. In David napravi gostijo Abnerju in možem, ki so bili pri njem.

²¹I řekl Abner Davidovi: Vstanu a půjdu, abych shromáždil ku pánu svému králi všecken lid Izraelský, kteříž vejdou s tebou v smlouvu, a budeš kralovati nade všemi, jakož toho žádá duše tvá. I propustil David Abnera, kterýž odšel v pokoji.

²¹In Abner reče Davidu: Vstanem in pojdem in zberem vsega Izraela h gospodu svojemu, kralju, da bi sklenili zavezo s teboj in da boš vsem kraljeval, kakor želi duša tvoja. Nato odpošlje David Abnerja, in ta odide v miru.

²²A aj, služebníci Davidovi a Joáb vraceli se z vojny, kořisti veliké s sebou nesouce. Ale Abnera již nebylo s Davidem v Hebronu, nebo byl ho propustil, a již odšel v pokoji.

²²In glej, hlapci Davidovi in Joab se vrnejo z bojnega obhoda in prineso veliko plena s seboj. Abner pa ni bil več pri Davidu v Hebronu, zakaj ta ga je bil odposlal, in on je šel v miru.

²³Joáb tedy i všecko vojsko, kteréž bylo s ním, přišli tam. I oznámili Joábovi, řkouce: Byl zde Abner syn Nerův u krále, ale propustil jej, a odšel v pokoji.

²³Ko torej pride Joab z vsem bojnim moštvom, povedo Joabu, rekoč: Abner, sin Nerov, je prišel h kralju, in on ga je pustil, da je šel v miru.

²⁴Protož všed Joáb k králi, řekl: Co jsi učinil? Aj, přišel byl Abner k tobě; proč jsi ho pustil, aby zase odšel?

²⁴Tedaj gre Joab noter h kralju in reče: Kaj si storil? Glej, Abner je prišel k tebi: zakaj si ga odpustil, da je šel, kamor mu drago?

²⁵Znáš Abnera syna Nerova. Proto, aby podvedl tebe, přišel, a aby vyšpehoval vycházení tvé i vcházení tvé, a zvěděl všecko, co ty činíš.

²⁵Poznaš vendar Abnerja, Nerovega sina, da te je prišel varat in pozvedovat, kako hodiš ven in noter, da bi vedel vse, kar delaš.

²⁶Tedy vyšed Joáb od Davida, poslal posly za Abnerem, kteříž ho přivedli zase od čisterny Sírach, o čemž David nic nevěděl.

²⁶In ko pride Joab od Davida, pošlje sle za Abnerjem, in privedejo ga od vodnjaka Sire. A David ni vedel za to.

²⁷A když se navrátil Abner do Hebronu, uvedl ho Joáb do prostřed brány, aby s ním mluvil tiše. I udeřil ho v páté žebro, a umřel pro krev Azaele bratra jeho.

²⁷Ko pa se vrne Abner v Hebron, ga potegne Joab na stran pod vrata, da bi na tihem ž njim govoril, in tam ga zabode v trebuh, da je umrl, zaradi krvi Asahela, brata njegovega.

²⁸To když potom David uslyšel, řekl: Čist jsem já i království mé před Hospodinem až na věky od krve Abnera syna Nerova.

²⁸Ko David poslej to zasliši, reče: Nedolžen sem in kraljestvo moje pred GOSPODOM vekomaj pri krvi Abnerja, sina Nerovega.

²⁹Nechať přijde na hlavu Joábovu i na všecken dům otce jeho, a nechť není prázden dům Joábův toho, jenž by trpěl tok, aneb malomocného a na hůl se podpírajícího, aneb padajícího od meče a nemajícího chleba.

²⁹Naj pride ta kri na glavo Joabu in na njegovega očeta vso hišo, in hiša Joabova ne bodi nikdar brez človeka, ki ima sluzotok ali gobe, ali ki hodi ob palici, ali ki pade pod mečem, ali ki mu primanjkuje kruha.

³⁰A tak Joáb a Abizai bratr jeho zamordovali Abnera, proto že byl zabil Azaele bratra jejich v Gabaon v bitvě.

³⁰Tako sta Joab in Abisaj, brat njegov, umorila Abnerja, zato ker je usmrtil njiju brata Asahela v boju pri Gibeonu.

³¹I řekl David Joábovi a ke všemu lidu, kterýž byl s ním: Roztrhněte roucha svá, a přepašte se pytli, a plačte před Abnerem. Král pak David šel za márami.

³¹David pa veli Joabu in vsemu ljudstvu, ki je bilo pri njem: Raztrgajte oblačila svoja in prepašite se z raševnikom in žalujte pred Abnerjem! In David kralj je šel za mrtvaškim odrom.

³²A když pochovávali Abnera v Hebronu, pozdvih král hlasu svého, plakal nad hrobem Abnerovým, plakal také všecken lid.

³²In pokopali so Abnerja v Hebronu, in kralj je povzdignil glas svoj in jokal pri grobu Abnerjevem, in vse ljudstvo je plakalo.

³³V tom naříkaje král pro Abnera, řekl: Tak-liž jest měl umříti Abner, jako umírá nějaký ničemný člověk?

³³In kralj je pel žalostinko nad Abnerjem, govoreč: Je li moral umreti Abner, kakor umre nespametnik?

³⁴Ruce tvé nebyly svázány a nohy tvé měděnými poutami nebyly sevříny, ale padl jsi jako ten, kdož padá od lidí nešlechetných. Tedy ještě více všecken lid plakal nad ním.

³⁴Roke tvoje niso bile zvezane, ne noge tvoje vklenjene v spone; padel si, kakor pade človek pred malopridneži! In vse ljudstvo je plakalo za njim tem bolj.

³⁵Potom přišel všecken lid, a měli k tomu Davida, aby jedl chléb ještě záhy. Ale David přisáhl, řka: Toto ať mi učiní Bůh a toto přidá, jestliže prvé, než slunce zapadne, okusím chleba aneb čehokoli jiného.

³⁵In vse ljudstvo pride, da nagne Davida, da bi jedel kruh, dokler je še dan; a David priseže, rekoč: Bog mi stóri to in prideni še to, ako okusim kruh ali kaj drugega, dokler ne zajde solnce!

³⁶Což když poznal všecken lid, líbilo se jim to; a všecko, což činil král, líbilo se všemu lidu.

³⁶In vse ljudstvo je to priznalo in mu je ugajalo, kakor je bilo sploh, karkoli je storil kralj, dobro v očeh ljudstva.

³⁷I poznal všecken lid a všecken Izrael v ten den, že nepošlo to od krále, aby zabili Abnera syna Nerova.

³⁷In spoznalo je vse ljudstvo in ves Izrael tisti dan, da ni prišlo od kralja, da je bil ubit Abner, sin Nerov.

³⁸Řekl pak král služebníkům svým: Nevíte-liž, že kníže, a veliké, padlo dnes v Izraeli?

³⁸In kralj reče hlapcem svojim: Ne veste li, da je danes padel knez in velikan v Izraelu?Jaz pa sem še slaboten, čeprav maziljeni kralj. In ta dva moža, sinova Zervijina, sta mi pretrda. GOSPOD poplačaj tistemu, ki ravna krivično, po krivičnosti njegovi!

³⁹A já ještě nyní mdlý jsem, jakožto pomazaný král, muži pak tito, synové Sarvie, jsou mi nepovolní. Odplatiž Hospodin tomu, kdož zle činí, vedlé zlosti jeho.

³⁹Jaz pa sem še slaboten, čeprav maziljeni kralj. In ta dva moža, sinova Zervijina, sta mi pretrda. GOSPOD poplačaj tistemu, ki ravna krivično, po krivičnosti njegovi!