¹A když přišel den padesátý, byli všickni spolu na jednom místě.

¹In ko pride petdeseti dan, so bili vsi ene misli skupaj.

²I stal se rychle zvuk s nebe, jako přicházejícího větru prudkého, a naplnil všecken dům, kdež seděli.

²Kar nastane šum z neba kakor piš silnega vetra in napolni vso hišo, kjer so sedeli.

³I ukázali se jim rozdělení jazykové jako oheň, kterýžto posadil se na každém z nich.

³In se jim prikažejo razdeljeni jeziki kakor ognjeni, in sedejo na slehernega med njimi;

⁴I naplněni jsou všickni Duchem svatým, a počali mluviti jinými jazyky, jakž ten Duch dával jim vymlouvati.

⁴in vsi se napolnijo svetega Duha in začno govoriti v drugih jezikih, kakor jim je Duh dajal izgovarjati.

⁵Byli pak v Jeruzalémě přebývající Židé, muži nábožní, ze všelikého národu, kterýž pod nebem jest.

⁵Bivali so pa takrat v Jeruzalemu Judje, bogaboječi možje, iz vsakega naroda, ki je pod nebom.

⁶A když se stal ten hlas, sešlo se množství a užasli se toho, že je slyšel jeden každý, ani mluví přirozeným jazykem jeho.

⁶Ko je pa nastal ta šum, se snide množica, in groza jih obide: zakaj vsak izmed njih sliši, da govore v njegovem jeziku.

⁷I děsili se všickni a divili se, řkouce jedni k druhým: Aj, zdaliž nejsou tito všickni, kteříž mluví, Galilejští?

⁷In vsi se zavzemajo in čudijo ter govore: Glej, niso li vsi ti, ki govore, Galilejci?

⁸A kterak my je slyšíme jeden každý z nás mluviti jazykem naším, v kterémž jsme se zrodili?

⁸In kako mi slišimo vsak svoj jezik, ki smo se v njem rodili?

⁹Partští, a Medští, a Elamitští, a kteříž přebýváme v Mezopotamii, v Židovstvu a v Kappadocii, v Pontu a v Azii,

⁹Parčani in Medi in Elamljani, in ki prebivamo v Mezopotamiji, Judeji in Kapadociji, Pontu in Aziji,

¹⁰V Frygii a v Pamfylii, v Egyptě a v krajinách Libye, kteráž jest vedle Cyrénu, a hosté Římané, Židé, i vnově na víru obrácení,

¹⁰Frigiji in Pamfiliji, v Egiptu in v krajih Libije pri Cireni, in prišleci iz Rima, Judje in pojudenci,

¹¹Kretští i Arabští, slyšíme je, ani mluví jazyky našimi veliké věci Boží.

¹¹Krečani in Arabci: slišimo, da nam govore v naših jezikih velika dela Božja.

¹²I děsili se všickni a divili se, jeden k druhému řkouce: I což toto bude?

¹²In vsi se zavzemajo in strmé, drug drugemu govoreč: Kaj če to biti?

¹³Jiní pak posmívajíce se, pravili: Mstem se zpili tito.

¹³A drugi se posmehujejo in govore: sladkega vinca so se napili.

¹⁴A stoje Petr s jedenácti, pozdvihl hlasu svého a promluvil k nim: Muži Židé a všickni, kteříž bydlíte v Jeruzalémě, toto vám známo buď, a ušima pozorujte slov mých.

¹⁴Tedaj se ustopi Peter z enajsterimi in povzdigne glas svoj in jih ogovori: Možje Judje in vsi, ki prebivate v Jeruzalemu, to vam bodi na znanje in poslušajte besede moje!

¹⁵Jistě nejsouť tito, jakož vy se domníváte, zpilí, poněvadž jest teprv třetí hodina na den.

¹⁵Ti namreč niso pijani, kakor vi menite, ker je šele tretja ura dne;

¹⁶Ale totoť jest, což jest předpovědíno skrze proroka Joele:

¹⁶temuč to je, kar je rečeno po proroku Joelu:

¹⁷A budeť v posledních dnech, (dí Bůh,) vyleji z Ducha mého na všeliké tělo, a prorokovati budou synové vaši, i dcery vaše, a mládenci vaši vidění vídati budou, a starci vaši sny míti budou.

¹⁷„In zgodi se v poslednjih dneh, pravi Bog: izlijem od Duha svojega na vse človeštvo, in prorokovali bodo sinovi vaši in hčere vaše; in mladeniči vaši bodo videli prikazni, in starcem vašim se bodo sanjale sanje;

¹⁸A zajisté na služebníky své a na služebnice své v těch dnech vyleji z Ducha mého, a budou prorokovati.

¹⁸in tudi na hlapce svoje in na dekle svoje v tistih dneh izlijem od Duha svojega, in bodo prorokovali.

¹⁹A ukáži zázraky na nebi svrchu a znamení na zemi dole, krev a oheň a páru dýmovou.

¹⁹In pokažem čudeže gori na nebu in znamenja doli na zemlji, kri in ogenj in kajenje dima;

²⁰Slunce obrátí se v temnost a měsíc v krev, prve než přijde den Páně veliký a zjevný.

²⁰solnce se spremeni v temo in mesec v kri, preden pride dan Gospodov, veliki in preslavni.

²¹A staneť se, že každý, kdožkoli vzýval by jméno Páně, spasen bude.

²¹In zgodi se, da vsak, kdor bo klical ime Gospodovo, bo zveličan“.

²²Muži Izraelští, slyšte slova tato: Ježíše toho Nazaretského, muže od Boha zveličeného mezi vámi mocmi a zázraky a znameními, kteréž činil skrze něho Bůh uprostřed vás, jakož i vy sami víte,

²²Možje Izraelci, poslušajte te besede: Jezusa Nazarečana, moža, ki ga je Bog potrdil za vas z močmi in čudeži in znamenji, ki jih je Bog po njem storil med vami, kakor sami veste,

²³Toho, pravím, vydaného, z uložené rady a předzvědění Božího vzavše a skrze ruce nešlechetných ukřižovavše, zamordovali jste.

²³tega, izdanega po trdno določenem sklepu in previdnosti Božji, ste vzeli in po rokah krivičnikov na križ razpeli in umorili.

²⁴Jehožto Bůh vzkřísil, zprostiv ho bolestí smrti, jakož nebylo možné jemu držánu býti od ní.

²⁴Njega je Bog obudil, oprostivši ga bolečin smrti; ker tudi ni bilo mogoče, da bi ga bila ona držala.

²⁵Nebo David praví o něm: Spatřoval jsem Pána před sebou vždycky; nebo jest mi po pravici, abych se nepohnul.

²⁵David namreč pravi glede njega: „Gledal sem Gospoda vedno pred seboj, ker je na desnici moji, da ne omahnem.

²⁶Protož rozveselilo se srdce mé, a zplésal jazyk můj, nýbrž i tělo mé odpočine v naději.

²⁶Tega se je razveselilo srce moje in se je obradoval jezik moj, pa še tudi meso moje bo počivalo v upanju,

²⁷Nebo nenecháš duše mé v pekle, aniž dáš viděti svatému svému porušení.

²⁷ker ne pustiš duše moje v državi smrti [Grški: v hadesu.] in tudi ne daš, da bi Svetnik tvoj videl trohnenje.

²⁸Známé jsi mi učinil cesty života, a naplníš mne utěšením před obličejem svým.

²⁸Naznanil si mi pota življenja, napolniš me z veseljem pred obličjem svojim“.

²⁹Muži bratří, sluší směle mluviti k vám o patriarchovi Davidovi, že i umřel, i pochován jest, i hrob jeho jest u nás až do dnešního dne.

²⁹Možje in bratje, naj bo dovoljeno, govoriti vam svobodno o očaku Davidu: da je umrl in bil pokopan, in grob njegov je pri nas do tega dne.

³⁰Prorok tedy byv a věděv, že přísahou zavázal se jemu Bůh, že z plodu ledví jeho podle těla vzbudí Krista a posadí na stolici jeho,

³⁰Ker pa je bil prorok in je vedel, da se mu je s prisego zavezal Bog, da posadi enega iz plodu ledja njegovega na prestol njegov,

³¹To předzvěděv, mluvil o vzkříšení Kristovu, že není opuštěna duše jeho v pekle, ani tělo jeho vidělo porušení.

³¹je videl naprej in povedal o vstajenju Kristusovem, da se ni pustila duša njegova v državi smrti in tudi meso njegovo ni videlo trohnenja.

³²Toho Ježíše vzkřísil Bůh, jehožto my všickni svědkové jsme.

³²Tega Jezusa je Bog obudil, čemur smo mi vsi priče.

³³Protož pravicí Boží jsa zvýšen, a vzav zaslíbení Ducha svatého od Otce, vylil to, což vy nyní vidíte a slyšíte.

³³Z desnico Božjo torej povišan in prejemši obljubo svetega Duha od Očeta, je izlil to, kar vi zdaj vidite in slišite.

³⁴Neboť jest David nevstoupil v nebe, ale on praví: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé,

³⁴Kajti David ni šel gori v nebesa, nego sam pravi: „Rekel je Gospod Gospodu mojemu: Sedi na desnico mojo,

³⁵Dokavadž nepoložím nepřátel tvých, aby byli podnože noh tvých.

³⁵dokler ne položim sovražnikov tvojih nogam tvojim za podnožje.“

³⁶Protož věziž jistě všecken dům Izraelský, žeť jest Bůh i Pánem ho učinil i Kristem, toho Ježíše, kteréhož jste vy ukřižovali.

³⁶Za gotovo vedi torej vsa hiša Izraelova, da je Bog i za Gospoda i za Kristusa postavil tega Jezusa, ki ste ga vi križali.

³⁷To slyševše, zkormouceni jsou v srdci svém, a řekli ku Petrovi a k jiným apoštolům: Což máme činiti, muži bratří?

³⁷Ko so pa to slišali, jih zbode v srce ter reko Petru in drugim apostolom: Kaj nam je storiti, možje in bratje?

³⁸Tedy Petr řekl k nim: Pokání čiňte, a pokřti se jeden každý z vás ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů a přijmete dar Ducha svatého.

³⁸Peter jim pa reče: Izpokorite se in naj se krsti vsakdo izmed vas v imenu Jezusa Kristusa v odpuščenje grehov svojih, in prejmete dar svetega Duha.

³⁹Vámť jest zajisté zaslíbení stalo se a synům vašim, i všechněm, kteříž daleko jsou, kterýchžkoli povolal by Pán Bůh náš.

³⁹Kajti za vas velja ta obljuba in za otroke vaše in za vse, ki so še daleč, kolikorkoli jih pokliče Gospod, Bog naš.

⁴⁰A jinými slovy mnohými osvědčoval a napomínal jich, řka: Oddělte se od pokolení toho zlého.

⁴⁰In z mnogimi drugimi besedami pričuje in jih opominja, rekoč: Rešite se tega popačenega rodu!

⁴¹Tedy ti, kteříž ochotně přijali slova jeho, pokřtěni jsou, a připojilo se k nim ten den duší okolo tří tisíců.

⁴¹Kateri so torej besedo njegovo radi sprejeli, so bili krščeni; in pridružilo se jih je tisti dan kakih tri tisoč duš.

⁴²I zůstávali v učení apoštolském, a v společnosti, a v lámání chleba, a na modlitbách.

⁴²Bili so pa stanovitni v nauku apostolov in v bratovski zvezi in v lomljenju kruha in v molitvah.

⁴³I přišla na všelikou duši bázeň, a mnozí divové a zázrakové dáli se skrze apoštoly.

⁴³Obšel je pa vsako dušo strah; in veliko čudežev in znamenj se je godilo po apostolih.

⁴⁴Všickni pak věřící byli pospolu, a měli všecky věci obecné.

⁴⁴Vsi pa, ki so bili sprejeli vero, so bili skupaj in vse so imeli skupno;

⁴⁵A prodávali vladařství a statky, a dělili mezi všecky, jakž komu potřebí bylo.

⁴⁵in so prodajali lastnine in imetja ter jih razdeljevali vsem, kakor je kdo potreboval.

⁴⁶A na každý den trvajíce jednomyslně v chrámě, a lámajíce po domích chléb, přijímali pokrm s potěšením a sprostností srdce,

⁴⁶In vsak dan so bili stanovitno ene misli v templju, in po hišah so lomili kruh in prejemali jed z veseljem in preprostim srcem,hvaleč Boga in imajoč milost pri vsem ljudstvu. Gospod pa jim je prideval vsak dan teh, ki so se zveličevali.

⁴⁷Chválíce Boha a milost majíce u všeho lidu. Pán pak přidával církvi na každý den těch, kteříž by spaseni byli.

⁴⁷hvaleč Boga in imajoč milost pri vsem ljudstvu. Gospod pa jim je prideval vsak dan teh, ki so se zveličevali.