¹Také mi ukázal Panovník Hospodin, a aj, byl koš ovoce letního.

¹To mi je pokazal Gospod Jehova: Glej, koš z zrelim sadjem.

²A řekl: Co ty vidíš, Amose? I řekl jsem: Koš ovoce letního. Opět mi řekl Hospodin: Přišeltě konec lidu mému Izraelskému, nebuduť již více promíjeti jemu.

²In reče: Kaj vidiš, Amos? Odgovorim: Koš z zrelim sadjem. In mi reče GOSPOD: Konec je prišel na ljudstvo moje Izraela; ne pojdem več mimo njega, prizanašajoč mu.

³Pročež kvíliti budou zpěvové chrámoví v ten den, praví Panovník Hospodin. Množství mrtvých, mlče, namece na všelijaké místo.

³In petje v palači se izprevrže v plakanje tisti dan, govori Gospod Jehova; trupel bo množica, vsepovsod jih bodo metali natihoma.

⁴Slyštež to vy, kteříž sehlcujete chudého, abyste vyhladili nuzné z země,

⁴Čujte to vi, ki bi hoteli pogoltniti potrebnega in uničiti ubožce v deželi,

⁵Říkajíce: Skoro-liž pomine novměsíce, abychom prodávali obilé, a sobota, abychom otevřeli obilnice, abychom ujímali efi, a přivětšovali váhy, a faleš provodili vážkami falešnými,

⁵ki govorite: Da bi le že minil mlaj, da bi prodajali žito, in sobota, da odpremo žitnice, da zmanjšamo mero in povišamo ceno in varamo z lažnivo tehtnico!

⁶Kupujíce za peníze nuzné, a chudého za pár střevíců, nadto abychom plevy obilné prodávali?

⁶da kupimo siromaka za denar in potrebnega za par čevljev in da prodamo pleve za žito!

⁷Přisáhl Hospodin skrze důstojnost Jákobovu: Žeť se nezapomenu na věky na všecky skutky jejich.

⁷GOSPOD je prisegel pri ponosu Jakobovem: Gotovo nikdar ne pozabim vseh njih del!

⁸Nad tím-liž by se netřásla i země, a nekvílil by každý, kdož přebývá na ní? Proto-liž by neměla vystoupiti všecka jako potok, a zachvácena i zatopena býti jako potokem Egyptským?

⁸Kako naj bi se za to ne tresla dežela in ne žaloval vsak prebivalec v njej? Res se vsa razlije kakor Nil, požene valove in upade kakor reka v Egiptu.

⁹Anobrž stane se v ten den, praví Panovník Hospodin, učiním, že slunce zajde o poledni, a uvedu tmy na zemi v jasný den.

⁹In zgodi se tisti dan, govori Gospod Jehova, da ukažem solncu zaiti opoldne ter spravim temo nad zemljo ob belem dne.

¹⁰A proměním svátky vaše v kvílení, a všecky zpěvy vaše v naříkání, a způsobím to, že bude na každých bedrách žíně, a na každé hlavě lysina, a bude v zemi této kvílení jako nad jednorozeným, a poslední věci její jako den hořkosti.

¹⁰In izpremenim praznike vaše v žalovanje in vse pesmi vaše v žalostinke in napravim raševnike za vsaka ledja in spravim na vsako glavo plešo, in naredim deželo enako kakor ob žalovanju po edinem sinu in njen konec kakor dan bridkosti.

¹¹Aj, dnové jdou, dí Panovník Hospodin, že pošli hlad na zemi, ne hlad chleba, ani žízeň vody, ale slyšení slov Hospodinových,

¹¹Glej, pridejo dnevi, govori Gospod Jehova, da pošljem lakoto v deželo, a ne bodo lačni kruha in ne žejni vode, ampak da poslušajo besede GOSPODOVE.

¹²Tak že toulati se budou od moře až k moři, a od půlnoci až na východ běhati, hledajíce slova Hospodinova, však nenajdou.

¹²In bodo tavali od morja do morja in od severa k vzhodu, tekali bodo semtertja, da iščejo besede GOSPODOVE, pa je ne bodo našli.

¹³V ten čas umdlévati budou panny krásné, ano i mládenci tou žízní,

¹³Tisti dan bodo lepe device in zali mladeniči omedlevali od žeje,kateri prisegajo pri grehu Samarije in govore: Kakor res živi tvoj bog, o Dan! Tudi: Kakor res živi pot v Bersebo [T. j. pot k maliku, ali: bogočastje v Bersebi.]! in padejo in ne vstanejo več.

¹⁴Kteříž přisahají skrze ohavnost Samařskou, a říkají: Živť jest Bůh tvůj, ó Dan, a živa jest cesta Bersabé. I padnou, a nepovstanou více.

¹⁴kateri prisegajo pri grehu Samarije in govore: Kakor res živi tvoj bog, o Dan! Tudi: Kakor res živi pot v Bersebo [T. j. pot k maliku, ali: bogočastje v Bersebi.]! in padejo in ne vstanejo več.