¹Léta prvního Balsazara krále Babylonského Daniel měl sen a vidění svá na ložci svém, i napsal ten sen krátkými slovy.

¹V prvem letu Belsazarja, kralja v Babilonu, je videl Daniel sanje in prikazni glave svoje na ležišču svojem. Potem je spisal sanje in razložil vsebino stvari.

²Mluvil Daniel a řekl? Viděl jsem u vidění svém v noci, a aj, čtyři větrové nebeští bojovali na moři velikém.

²Daniel je govoril in rekel: Videl sem v prikazni svoji po noči, in glej, štirje vetrovi neba so se zagnali nad veliko morje.

³A čtyři šelmy veliké vystupovaly z moře, jedna od druhé rozdílná.

³In štiri zveri velike, med seboj različne, so prišle iz morja.

⁴První podobná lvu, a křídla orličí měla. Hleděl jsem, až vytrhána byla křídla její, jimiž se vznášela od země, tak že na nohách jako člověk státi musila, a srdce lidské dáno jest jí.

⁴Prva je bila kakor lev in je imela peruti orlove; gledal sem, dokler niso bile nje peruti izpukane, in bila je povzdignjena od zemlje in postavljena na noge kakor človek, in človeško srce ji je bilo dano.

⁵A aj, jiná šelma druhá podobná nedvědu, kteráž panství jedno vyzdvihla, a tři žebra v ústech jejích, mezi zuby jejími, a tak mluveno bylo k ní: Vstaň, nažer se hojně masa.

⁵In glej, druga zver in drugačna, podobna medvedu; in vzdignila se je po eni strani, in tri rebra je imela v gobcu med zobmi. In tako ji je bilo rečeno: Vstani, požri veliko mesa!

⁶Potom jsem viděl, a aj, jiná podobná pardovi, kteráž měla čtyři křídla ptačí na hřbetě svém, a čtyřhlavá byla šelma ta, jíž moc dána byla.

⁶Potem sem gledal, in glej, druga zver, podobna pardu, in imela je na hrbtu štiri peruti kakor ptica; in ta zver je imela štiri glave in dano ji je bilo gospostvo.

⁷Potom viděl jsem u viděních nočních, a aj, šelma čtvrtá strašlivá a hrozná a velmi silná, mající zuby železné veliké, kteráž zžírala a potírala, ostatek pak nohama svýma pošlapávala; a ta byla rozdílná ode všech šelm, kteréž byly před ní, a měla rohů deset.

⁷Potem sem videl v prikaznih po noči: in glej, četrta zver, grozovita in strašna in silno močna, in imela je velike zobe železne; žrla je in v kosce drobila in, kar je ostalo, je poteptala z nogami; in bila je različna od vseh zveri, ki so bile pred njo, in je imela deset rogov.

⁸Pilně jsem šetřil těch rohů, a hle, roh poslední malý vyrostal mezi nimi, a tři z těch rohů prvních vyvráceni jsou před ním; a aj, oči podobné očím lidským v rohu tom, a ústa mluvící pyšně.

⁸Ko sem opazoval tiste rogove, glej, vzrastel je med njimi drug rog, prav majhen, pred katerim so bili izdrti prvih rogov trije; in glej, na tem rogu so bile oči kakor človeške oči in usta, govoreča velike reči.

⁹Hleděl jsem, až trůnové ti svrženi byli, a Starý dnů posadil se, jehož roucho jako sníh bílé, a vlasové hlavy jeho jako vlna čistá, trůn jako jiskry ohně, kola jeho jako oheň hořící.

⁹Gledal sem, dokler so postavili prestole, in Predvečni [Dobesedno: Starec dni.] se je posadil: oblačilo njegovo je bilo belo kakor sneg in lasje glave njegove kakor čista volna, prestol njegov plameni ognja in kolesa pri njem goreč ogenj.

¹⁰Potok ohnivý tekl a vycházel od něho, tisícové tisíců sloužili jemu, a desetkrát tisíckrát sto tisíců stálo před ním; soud zasedl, a knihy otevříny byly.

¹⁰Reka ognjena je izvirala in tekla izpred njega: tisoči tisočev so mu služili in miriad miriade so stale pred njim. Sodba je sedla in knjige so se odprle.

¹¹Patřil jsem tehdáž, hned jakž se začal zvuk té řeči pyšné, kterouž roh mluvil; patřil jsem, dokudž ta šelma nebyla zabita, a vyhlazeno tělo její, a dáno k spálení ohni.

¹¹Gledal sem vedno, kaj bo zaradi glasu prevelikih besed, ki jih je rog govoril; gledal sem, dokler ni bila zver ubita in telo njeno umorjeno in izročeno ognju v sežig.

¹²A i ostatkům šelm odjali panství; nebo dlouhost života jim odměřena byla až do času, a to uloženého času.

¹²In kar se tiče drugih zveri: gospostvo jim je bilo vzeto, ali življenje jim je bilo podaljšano do časa in ure.

¹³Viděl jsem u vidění nočním, a aj, s oblaky nebeskými podobný Synu člověka přicházel; potom až k Starému dnů přišel, a před něj postaven byl.

¹³Videl sem v prikaznih po noči, in glej, z oblaki nebeškimi je prihajal eden kakor sin človekov, in prišel je k Predvečnemu, in privedli so ga predenj.

¹⁴I dáno jest jemu panství a sláva i království, aby všickni lidé, národové a jazykové sloužili jemu; jehož panství jest panství věčné, kteréž nepomíjí, a království jeho, kteréž se neruší.

¹⁴In dano mu je bilo gospostvo in slava in kraljestvo, da naj mu služijo vsa ljudstva, narodi in jeziki; njegovo gospostvo je večno gospostvo, ki nikdar ne mine, in kraljestvo njegovo takšno, ki se nikoli ne pokonča.

¹⁵I zhrozil se duch můj ve mně Danielovi u prostřed těla, a vidění má předěsila mne.

¹⁵Meni pa, Danielu, je bil duh izbegan v telesu, in prikazni glave moje so me plašile.

¹⁶Tedy přistoupil jsem k jednomu z přístojících, a ptal jsem se ho na jistotu vší té věci. I pověděl mi, a výklad řečí mi oznámil:

¹⁶Pristopim k enemu tam stoječih, da ga poprosim resnice glede vsega tega. In povedal mi je in oznanil razlago teh reči:

¹⁷Ty šelmy veliké, kteréž jsou čtyry, jsou čtyři králové, kteříž povstanou z země,

¹⁷Te zveri velike, ki so štiri, so štirje kralji, ki vstanejo iz zemlje.

¹⁸A ujmou království svatých výsostí, kteříž obdržeti mají království až na věky, a až na věky věků.

¹⁸Toda svetniki Najvišjega prejmejo kraljestvo in obdrže kraljestvo na vekomaj, da, do vekov večnosti.

¹⁹Tedy žádostiv jsem byl zprávy o šelmě čtvrté, kteráž rozdílná byla ode všech jiných, hrozná velmi; zubové její železní, a pazoury její ocelivé, kteráž zžírala, potírala, ostatek pak nohama svýma pošlapávala.

¹⁹Nato sem želel vedeti resnico glede četrte zveri, ki je bila različna od vseh drugih, silno grozovita, imela zobe železne in kremplje bronaste, ki je žrla, na kosce drobila in ostanek teptala z nogami;

²⁰Tolikéž o rozích desíti, kteříž byli na hlavě její, a o posledním, kterýž vyrostl, a před ním spadli tři; o tom rohu, pravím, kterýž měl oči a ústa mluvící pyšně, a byl na pohledění větší než jiní.

²⁰in glede deseterih rogov na njeni glavi in glede drugega roga, ki je vzrastel in so spričo njega odpadli trije, tistega roga, ki je imel oči in usta, govoreča velike reči, in ki je bil videti debelejši nego tovariši njegovi.

²¹Viděl jsem, an roh ten válku vedl s svatými, a přemáhal je,

²¹Videl sem, kako se je tisti rog vojskoval s svetimi in jih premagoval,

²²Až přišel Starý dnů, a oddán jest soud svatým výsostí, a čas přišel, aby to království svatí obdrželi.

²²dokler ni prišel Predvečni, in sodba je bila izročena svetim Najvišjega, in prišel je čas, da so sveti v last dobili kraljestvo.

²³Řekl takto: Šelma čtvrtá znamená království čtvrté na zemi, kteréž rozdílné bude ode všech království, a zžíře všecku zemi, a zmlátí ji a potře ji.

²³Tako mi je dejal: Četrta zver bo četrto kraljestvo na zemlji, ki bode različno od vseh kraljestev, in požre vso zemljo ter jo pogazi in razdrobi.

²⁴Rohů pak deset znamená, že z království toho deset králů povstane, a poslední povstane po nich, kterýž bude rozdílný od prvních, a poníží tří králů.

²⁴In zastran tistih desetih rogov: iz tega kraljestva vstane deset kraljev; in drug kralj vstane za njimi in ta bode različen od prejšnjih in poniža tri kralje.

²⁵A slova proti Nejvyššímu mluviti bude, a svaté výsostí potře; nadto pomýšleti bude, aby proměnil časy i práva, když vydáni budou v ruku jeho, až do času a časů, i do částky časů.

²⁵In govoril bo besede zoper Najvišjega in zatiral svetnike Najvišjega, in namerjal bo premeniti čase in postavo, in dani bodo v roko njegovo čas, dva časa in pol časa.

²⁶V tom bude soud osazen, a panství jeho odejmou, vypléní a vyhladí je docela.

²⁶Ali sodba bo sedla; in vzeli mu bodo gospostvo, da se uniči in zatre do konca.

²⁷Království pak i panství, a důstojnost královská pode vším nebem dána bude lidu svatých výsostí; jehož království bude království věčné, a všickni páni jemu sloužiti a jeho poslouchati budou.

²⁷In kraljestvo in gospostvo in velikost kraljestev pod vsem nebom se bo dala ljudstvu svetnikov Najvišjega. Njegovo kraljestvo je večno kraljestvo in vsa gospostva mu bodo služila ter ga poslušala.Dotlej konec stvari. Mene, Daniela, so plašile misli moje silno in jasnost lica mojega se je na meni izpremenila; a stvar sem ohranil v srcu svojem.

²⁸Až potud konec té řeči. Mne pak Daniele myšlení má velice zkormoutila, a krása má proměnila se při mně, slovo však toto v srdci svém zachoval jsem.

²⁸Dotlej konec stvari. Mene, Daniela, so plašile misli moje silno in jasnost lica mojega se je na meni izpremenila; a stvar sem ohranil v srcu svojem.