¹Líbilo se pak Dariovi, aby ustanovil nad královstvím úředníků sto a dvadceti, kteříž by byli po všem království.

¹Vzvidelo se je pa Dariju postaviti nad kraljevino sto in dvajset namestnikov, ki naj bodo po vsej kraljevini,

²Nad těmi pak hejtmany tři, z nichžto Daniel přední byl, kterýmž by úředníci onino vydávali počet, aby se králi škoda nedála.

²in čeznje tri vojvode, katerih eden je bil Daniel: da jim bodo dajali račune tisti namestniki ter da kralj ne bo imel škode.

³Tedy Daniel převyšoval ty hejtmany a úředníky, proto že duch znamenitější v něm byl. Pročež král myslil ustanoviti jej nade vším královstvím.

³Tedaj je ta Daniel nadkriljeval vojvode in namestnike, ker je bil odličen duh v njem; in kralj ga je mislil postaviti nad vse kraljestvo.

⁴Tedy hejtmané a úředníci hledali příčiny proti Danielovi s strany království, a však žádné příčiny ani vady nemohli najíti; nebo věrný byl, aniž jaký omyl neb vada nalézala se při něm.

⁴Tedaj so vojvode in namestniki gledali, kako bi našli kaj zoper Daniela, da bi ga tožili zastran kraljestva; ali niso mogli dobiti razloga za tožbo, ne hudega dejanja, zato ker je bil zvest in pregreška ali hudega dejanja ni bilo zaslediti pri njem.

⁵Protož muži ti řekli: Nenajdeme proti Danielovi tomuto žádné příčiny, jediné leč bychom našli něco proti němu s strany zákona Boha jeho.

⁵Nato so rekli tisti možje: Ne dobimo razloga za tožbo zoper tega Daniela, razen če najdemo kaj zoper njega, kar zadeva Boga njegovega postavo.

⁶Tedy hejtmané a úředníci ti shromáždivše se k králi, takto mluvili k němu: Darie králi, na věky buď živ.

⁶Potem se ta vojvoda in namestniki pripodé h kralju ter ga ogovore takole: Kralj Darij, žívi vekomaj!

⁷Uradili se všickni hejtmané království, vývodové, úředníci, správcové a vůdcové, abys ustanovil nařízení královské, a utvrdil zápověd: Kdož by koli vložil žádost na kteréhokoli boha neb člověka do třidcíti dnů, kromě na tebe, králi, aby uvržen byl do jámy lvové.

⁷Vsi vojvode kraljestva, oblastniki in namestniki, svetovalci in deželni glavarji, so se posvetovali in sklenili, naj se postavi kraljev zakon in izda ostra prepoved: kdorkoli bo v tridesetih dneh kaj prosil kateregasibodi boga ali človeka razen tebe, o kralj, bodi vržen v levnjak!

⁸Nyní tedy, ó králi, potvrď zápovědi této, a vydej mandát, kterýž by nemohl změněn býti podlé práva Médského a Perského, kteréž jest neproměnitelné.

⁸Sedaj torej, o kralj, izdaj to prepoved in podpiši spis, ki se ne sme izpremeniti po postavi Medov in Peržanov, ki je neomajna.

⁹Pročež král Darius vydal mandát a zápověd.

⁹Zatorej je kralj Darij podpisal spis in prepoved.

¹⁰Daniel pak, když se dověděl, že jest vydán mandát, všel do domu svého, kdež otevřená byla okna v pokoji jeho proti Jeruzalému, a třikrát za den klekal na kolena svá, a modlíval se a vyznával se Bohu svému, tak jakož prvé to činíval.

¹⁰In ko je Daniel zvedel, da je spis podpisan, je šel v hišo svojo (imel pa je v zgornji sobi svoji odprta okna proti Jeruzalemu) in je trikrat vsak dan padel na kolena in molil in se zahvaljeval pred Bogom svojim, prav kakor je delal poprej.

¹¹Tedy muži ti shromáždivše se a nalezše Daniele, an se modlí a pokorně prosí Boha svého,

¹¹Tedaj se pripode ti možje in zalotijo Daniela, da moli in milo prosi pred Bogom svojim.

¹²Tedy přistoupili a mluvili k králi o zápovědi královské: Zdaliž jsi nevydal mandátu, aby každý člověk, kdož by koli něčeho žádal od kterého boha neb člověka až do třidcíti dnů, kromě od tebe, králi, uvržen byl do jámy lvové? Odpověděv král, řekl: Pravéť jest slovo to, podlé práva Médského a Perského, kteréž jest neproměnitelné.

¹²Potem pristopijo in govore pred kraljem glede kraljeve prepovedi: Nisi li podpisal prepovedi, da bodi vsak, ki bo v tridesetih dneh prosil kaj katerega boga ali človeka razen tebe, o kralj, vržen v levnjak? Kralj odgovori in reče: Res je to po postavi Medov in Peržanov, ki je neomajna.

¹³Tedy odpovídajíce, řekli králi: Daniel ten, kterýž jest z zajatých synů Judských, nechtěl dbáti na tvé, ó králi, nařízení, ani na mandát tvůj, kterýž jsi vydal, ale třikrát za den modlívá se modlitbou svou.

¹³Nato odgovore in reko pred kraljem: Tisti Daniel, ki je izmed ujetnikov iz Judeje, se ne meni zate, o kralj, ne za prepoved, ki si jo podpisal, temuč trikrat na dan opravlja svojo molitev.

¹⁴Tedy král, jakž uslyšel tu řeč, velmi se zarmoutil nad tím, a uložil král v mysli své vysvoboditi Daniele, a až do západu slunce usiloval ho vytrhnouti.

¹⁴Kralju pa, ko je slišal te besede, ni bilo nikakor pogodu in se je namenil v srcu, da reši Daniela; in do solnčnega zahoda si je prizadeval ga oteti.

¹⁵Ale muži ti shromáždivše se k králi, mluvili jemu: Věz, králi, že jest takové právo u Médských a Perských, aby každá výpověd a nařízení, kteréž by král ustanovil, neproměnitelné bylo.

¹⁵Tedaj se pripode ti možje h kralju in mu reko: Vedi, o kralj, da je pri Medih in Peržanih postava, da se ne sme izpremeniti nobena prepoved, ne naredba, ki jo je kralj postavil.

¹⁶I řekl král, aby přivedli Daniele, a uvrhli jej do jámy lvové. Mluvil pak král a řekl Danielovi: Bůh tvůj, kterémuž sloužíš ustavičně, on vysvobodí tebe.

¹⁶Nato kralj zapove, in pripeljejo Daniela ter ga vržejo v levnjak. Kralj izpregovori in reče Danielu: Bog tvoj, ki mu služiš neprestano, on naj te reši!

¹⁷A přinesen jest kámen jeden, a položen na díru té jámy, a zapečetil ji král prstenem svým a prsteny knížat svých, aby nebyl změněn ortel při Danielovi.

¹⁷In prineso kamen ter ga polože vrhu jame, in kralj ga zapečati s prstanom svojim in s svojih mogočnežev prstani, da bi se glede Daniela nič ne izpremenilo.

¹⁸I odšel král na palác svůj, a šel ležeti, nic nejeda, a ničímž se obveseliti nedal, tak že i sen jeho vzdálen byl od něho.

¹⁸Nato odide kralj v palačo svojo ter prenoči ob postu, ne dovoli žen pripeljati predse, in spanje ga mine.

¹⁹Tedy král hned ráno vstav na úsvitě, s chvátáním šel k jámě lvové.

¹⁹In vstane kralj z jutranjo zarjo, ko se je svitalo, in hitro gre k levnjaku.

²⁰A jakž se přiblížil k jámě, hlasem žalostným zavolal na Daniele, a promluviv král, řekl Danielovi: Danieli, služebníče Boha živého, Bůh tvůj, kterémuž ty sloužíš ustavičně, mohl-liž tě vysvoboditi od lvů?

²⁰In ko se približa jami, zavpije po Danielu z žalostnim glasom. Kralj izpregovori in reče Danielu: O Daniel, živega Boga služabnik, ali te je mogel Bog tvoj, ki mu služiš neprestano, rešiti levov?

²¹Tedy Daniel mluvil s králem, řka: Králi, na věky buď živ.

²¹Nato reče Daniel kralju: O kralj, žívi vekomaj!

²²Bůh můj poslal anděla svého, kterýž zavřel ústa lvů, aby mi neuškodili; nebo před ním nevina nalezena jest při mně, nýbrž ani proti tobě, králi, nic zlého jsem neučinil.

²²Moj Bog je poslal angela svojega, in zaprl je žrela levom, da mi niso škodovali, kajti pred njim sem bil spoznan za nedolžnega, in tudi pred teboj, kralj, nisem storil nič žalega.

²³Tedy král velmi se z toho zradoval, a rozkázal Daniele vytáhnouti z jámy. I vytažen byl Daniel z jámy, a žádného úrazu není nalezeno na něm; nebo věřil v Boha svého.

²³Tega se kralj silno oveseli in zapove, naj izvlečejo Daniela iz jame. In potegnejo Daniela iz jame, in nobene poškodbe ni bilo videti na njem, ker je upal v Boga svojega.

²⁴I rozkázal král, aby přivedeni byli muži ti, kteříž osočili Daniele, a uvrženi jsou do jámy lvové, oni i synové jejich i ženy jejich, a prvé než dopadli dna té jámy, zmocnili se jich lvové, a všecky kosti jejich zetřeli.

²⁴In kralj zapove, in pripeljejo tiste može, ki so ovadili Daniela, in vržejo v levnjak nje, njih otroke in žene; in niso še prileteli do tal v jamo, že so jih levi zgrabili ter jim vse kosti strli.

²⁵Tedy Darius král napsal všechněm lidem, národům a jazykům, kteříž bydlili po vší zemi: Pokoj váš rozmnožen buď.

²⁵Tedaj je kralj Darij pisal vsem ljudstvom, narodom in jezikom, ki prebivajo po vsej zemlji: Mir naj se vam pomnoži!

²⁶Ode mne vyšlo nařízení toto, aby na všem panství království mého třásli a báli se před Bohem Danielovým; nebo on jest Bůh živý a zůstávající na věky, a království jeho nebude zrušeno, ani panování jeho až do konce.

²⁶Povelje dajem, da naj po vsej kraljevini, kamor sega gospostvo moje, ljudje trepetajo in se boje Boga Danielovega; zakaj on je živi Bog in ostane večno, in gospostvo njegovo bo trajalo do konca;

²⁷Vysvobozuje a vytrhuje, a činí znamení a divy na nebi i na zemi, kterýž vysvobodil Daniele z moci lvů.

²⁷on rešuje in otimlje ter dela znamenja in čudeže na nebu in na zemlji: ta je otel Daniela iz oblasti levov.In ta Daniel je imel srečo ob kraljevanju Darija in ob kraljevanju Cira, Perzijca.

²⁸Danielovi pak šťastně se vedlo v království Dariovu, a v království Cýra Perského.

²⁸In ta Daniel je imel srečo ob kraljevanju Darija in ob kraljevanju Cira, Perzijca.