¹Potom obrátivše se, táhli jsme na tu poušť cestou k moři Rudému, jakož mluvil Hospodin ke mně, a obcházeli jsme horu Seir za dlouhý čas,

¹Potem smo se obrnili in šli v puščavo po poti proti Rdečemu morju, kakor mi je bil velel GOSPOD, in smo dolgo časa hodili ob Seirskem gorovju.

²Až mi řekl Hospodin takto:

²Tedaj me ogovori GOSPOD, rekoč:

³Dosti jste již obcházeli horu tuto, obraťtež se k straně půlnoční.

³Dosti ste že hodili ob tem gorovju, krenite proti severu!

⁴A lidu přikaž, řka: Půjdete přes pomezí bratří svých synů Ezau, kteříž bydlí v Seir. Ačkoli budou se vás báti, hleďte však pilně,

⁴Ljudstvu pa zapovej takole: Potovali boste skozi pokrajine svojih bratov, sinov Ezavovih, ki prebivajo v Seiru, in se vas bodo bali. Ali skrbno se varujte,

⁵Abyste jich nedráždili; nebo nedám vám z země jejich ani šlepěje nožné, proto že v dědictví Ezau dal jsem horu Seir.

⁵da ne začnete boja ž njimi; zakaj njih dežele vam ne dam še za stopinjo noge ne, ker Ezavu sem dal Seirsko gorovje v lastnino.

⁶Pokrmů koupíte od nich za peníze, a jísti budete, i vody také ku pití za peníze od nich jednati budete.

⁶Živeža si od njih kupite za denar, da boste jedli, tudi vode kupite od njih za denar, da boste pili.

⁷Nebo Hospodin Bůh tvůj požehnal tobě při všeliké práci rukou tvých, a zná, že jdeš přes poušť velikou tuto; již čtyřidceti let Hospodin Bůh tvůj byl s tebou, aniž jsi měl v čem nedostatku.

⁷Zakaj GOSPOD, Bog tvoj, te je blagoslovil pri vsem delu tvojih rok; vedel je za potovanje tvoje po tej veliki puščavi, teh štirideset let je bil GOSPOD, Bog tvoj, s teboj, ničesar ti ni zmanjkalo.

⁸A šli jsme od bratří našich, synů Ezau, kteříž bydlí v Seir, s cesty polní od Elat a od Aziongaber, a uchýlili jsme se, abychom šli cestou po poušti Moábské.

⁸Tako smo šli mimo svojih bratov, sinov Ezavovih, prebivajočih v Seiru, strani od poti po nižini, od Elata in Ezion-geberja. In obrnili smo se in šli po poti Moabske puščave.

⁹I řekl mi Hospodin: Neškoď Moábským, ani jich popouzej k boji, nebo nedám tobě v zemi jejich dědictví, poněvadž synům Lot dal jsem Ar v dědictví.

⁹In GOSPOD mi je rekel: Ne vedite se sovražno proti Moabcem in ne spustite se v vojno ž njimi; zakaj od njih dežele ti ne dam posesti, ker sem dal Ar sinom Lotovim v lastnino.

¹⁰(Emim prvé bydlili v ní, lid veliký a mnohý, a vysokého zrostu, jako Enakim.

¹⁰(Emimi so prebivali ondi v prejšnjih časih, ljudstvo veliko, mnogoštevilno in visoke postave kakor Enakimi.

¹¹Oni také za obry držáni byli jako Enakim, ale Moábští říkali jim Emim.

¹¹Tudi nje so šteli za velikane kakor Enakime, in Moabci so jih imenovali Emime.

¹²V Seir pak bydlili prvé Horejští, kteréž synové Ezau vyhnali, a zahladili je před tváří svou, a bydlili tu místo nich, jako učinil Izrael v zemi vládařství svého, kterouž jim dal Hospodin.)

¹²Tudi v Seiru so v prejšnjih časih prebivali Horejci, a sinovi Ezavovi so jih pregnali in zatrli pred seboj, in prebivali so na njih mestu; prav kakor so storili Izraelci deželi posestva svojega, ki jim jo je dal GOSPOD.)

¹³Nyní vstanouce, přejděte potok Záred. I přešli jsme potok Záred.

¹³Zdaj se torej vzdignite in pojdite čez potok Zered! In šli smo čez potok Zered.

¹⁴Času pak, v němž jsme šli z Kádesbarne, až jsme přešli potok Záred, bylo let třidceti osm, dokavadž nebyl vyhlazen všecken věk mužů bojovných z prostřed stanů, jakož jim přisáhl Hospodin.

¹⁴Časa pa, v katerem smo šli od Kades-barnee, dokler nismo prestopili potoka Zereda, je bilo osemintrideset let; v tem času je izumrl ves rod vojščakov izmed tabora, kakor jim je bil prisegel GOSPOD.

¹⁵Nebo ruka Hospodinova byla proti nim k setření jich z prostředku stanů, dokudž nevyhladil jich.

¹⁵Da, roka GOSPODOVA je bila proti njim, da bi jih potrebil izmed tabora, dokler niso pomrli.

¹⁶I stalo se, když všickni muži ti bojovní vyhynuli z prostředku lidu,

¹⁶In zgodi se, ko so bili vsi ti vojščaki iztrebljeni in so umrli izmed ljudstva,

¹⁷Že mluvil Hospodin ke mně, řka:

¹⁷da me ogovori GOSPOD, rekoč:

¹⁸Ty přejdeš dnes pomezí Moábské k městu Ar,

¹⁸Ti greš danes skozi pokrajino Moabcev, mimo Ara,

¹⁹A přiblížíš se k synům Ammon. Nessužujž jich a nepopouzej jich k boji, nebo nedám tobě v zemi synů Ammon dědictví, poněvadž synům Lotovým dal jsem ji k vládařství.

¹⁹in se skoraj približaš kraju Amonovih sinov: ne vedi se sovražno proti njim ter se ne bojuj ž njimi, zakaj od dežele Amonovih sinov ti ne dam posesti, ker sem jo dal sinovom Lotovim v lastnino.

²⁰(I ona také držána byla za zemi obrů; nebo obrové před tím bydlili v ní, kterýmž Ammoninští říkali Zamzomim,

²⁰(Tudi ta se šteje za deželo velikanov; velikani so ondi prebivali v prejšnjih časih, in Amonci so jih imenovali Zamzumime;

²¹Lid veliký a mnohý, a vysokého zrostu, jako Enakim. Ale zahladil je Hospodin před tváří jejich, a vešli v dědictví jejich, a bydlili na místě jejich,

²¹bilo je ljudstvo veliko in mnogoštevilno in visoke postave kakor Enakimi; a GOSPOD jih je pokončal pred njimi, tako da so jih pregnali in se naselili na njih mestu,

²²Jakož učinil synům Ezau bydlícím v Seir, pro něž vyhladil Horejské před tváří jejich, i vešli v dědictví jejich, a bydlili na místě jejich až do dnešního dne.

²²prav kakor je storil za sinove Ezavove, prebivajoče v Seiru, ko je zatrl Horejce pred njimi, in so jih ti pregnali in prebivali v njih kraju do današnjega dne.

²³Hevejské také, kteříž bydlili v Azerim až do Gáza, Kaftorejští, kteříž vyšli z Kaftor, zahladili je, a bydlili na místě jejich.)

²³In Avimci so prebivali v vaseh v smeri do Gaze, a Kaftorimci so prišli iz Kaftorja ter jih pokončali, in prebivali so na njih mestu.)

²⁴Vstanouce, beřte se a přejděte potok Arnon. Hle, dal jsem v ruce tvé Seona, krále Ezebon Amorejského, a zemi jeho; začniž jí vládnouti, a bojuj válečně proti němu.

²⁴Vstanite, odpravite se in pojdite čez potok Arnon! Poglej, dal sem ti v roko Sihona Amorejca, kralja v Hesbonu, in njegovo deželo: začni jo posedati in spusti se v boj ž njim.

²⁵Dnes počnu pouštěti strach a lekání se tebe na lidi, kteříž jsou pode vším nebem, tak že kteřížkoli uslyší pověst o tobě, třásti a lekati se budou tváři tvé.

²⁵Danes začnem pošiljati strah in grozo pred teboj nad ljudstva pod vsem nebom, da se bodo, ko začujejo glas o tebi, tresli in trepetali pred teboj.

²⁶I poslal jsem posly z pouště Kedemot k Seonovi, králi Ezebon, s slovy pokojnými, řka:

²⁶Nato sem poslal poročnike iz Kedemotske puščave k Sihonu, kralju v Hesbonu, z mirovnimi besedami, da mu reko:

²⁷Nechť projdu skrze zemi tvou, přímo cestou půjdu, neuchýlím se ani na pravo ani na levo.

²⁷Dovoli mi, da grem skozi tvojo deželo; naravnost po cesti hočem iti, ne ganem se ne na desno, ne na levo.

²⁸Pokrmů za peníze prodáš mi, abych jedl, vody také za peníze dáš mi, a píti budu; toliko pěšky projdu,

²⁸Živeža mi prodaš za denar, da jem, in vode mi daš za denar, da pijem, samo mi dovoli iti peš skozi deželo,

²⁹Jakož mi učinili synové Ezau, kteříž bydlí v Seir, a Moábští, kteříž bydlí v Ar, dokudž nepřejdu Jordánu, jda k zemi, kterouž Hospodin Bůh náš dává nám.

²⁹kakor so mi storili sinovi Ezavovi, ki prebivajo v Seiru, in Moabci, ki prebivajo v Aru; dokler ne pridem prek Jordana v deželo, ki nam jo daje GOSPOD, Bog naš.

³⁰Ale nechtěl dopustiti Seon, král Ezebon, abychom prošli zemi jeho; nebo byl zatvrdil Hospodin Bůh tvůj ducha jeho, a ztužil srdce jeho, aby dal jej v ruce tvé, jakož se vidí podnes.

³⁰Ali Sihon, kralj v Hesbonu, nam ni hotel dovoliti, da gremo po njegovem tja, zakaj GOSPOD, Bog tvoj, je otrdil njegovega duha in zakrknil srce njegovo, da bi ti ga izročil v pest, kakor se danes vidi.

³¹(Nebo řekl mi byl Hospodin: Aj, již jsem počal v moc dávati tobě Seona i zemi jeho; začniž jí vládnouti, abys dědičně obdržel zemi jeho.)

³¹In GOSPOD mi reče: Poglej, začel sem ti izročati Sihona in deželo njegovo; začni jo posedati, da ti pride v last dežela njegova.

³²A vytáhl byl Seon proti nám, on i všecken lid jeho k boji do Jasa.

³²In pride nam nasproti Sihon z vsem ljudstvom svojim, da se z nami vojskuje v Jahazu.

³³I dal jej nám Hospodin Bůh náš, a porazili jsme ho s syny jeho i se vším lidem jeho.

³³A GOSPOD, Bog naš, nam ga je izročil, in porazili smo njega, sinove njegove in vse ljudstvo njegovo.

³⁴Vzali jsme také toho času všecka města jeho, a dali jsme v prokletí lid těch všech měst, i ženy i děti, žádného nepozůstavivše.

³⁴In tisti čas smo se polastili vseh njegovih mest in s prokletjem uničili vsako mesto, može, žene in otroke, nihče nam ni ubežal;

³⁵Toliko hovada rozebrali jsme sobě, a kořisti z měst, kterýchž jsme dobyli.

³⁵samo živino smo vzeli zase in plen iz mest, katerih smo se polastili.

³⁶Od Aroer jenž jest na břehu potoka Arnon, a od města, kteréž jest v údolí, až do Galád nebylo města, kteréž by ostáti mohlo před námi; všecka nám dal Hospodin Bůh náš.

³⁶Od Aroerja, ki je ob bregu potoka Arnona, in od mesta, ki je pri potoku, tja do Gileada ni bilo mesta, ki bi nam bilo nepremagljivo: vse nam je izročil GOSPOD, Bog naš.Samo k deželi Amonovih sinov se nisi približal, tudi ne k vsej strani potoka Jaboka in k mestom na gorah in k vsemu, kar nam je prepovedal GOSPOD, Bog naš.

³⁷Toliko k zemi synů Ammon nepřiblížils se, ani k žádné krajině ležící při potoku Jabok, ani k městům na horách, a k žádnému místu, kteréž zapověděl Hospodin Bůh náš.

³⁷Samo k deželi Amonovih sinov se nisi približal, tudi ne k vsej strani potoka Jaboka in k mestom na gorah in k vsemu, kar nam je prepovedal GOSPOD, Bog naš.