¹Tato jsou slova, kteráž mluvil Mojžíš ke všemu lidu Izraelskému před Jordánem na poušti, na rovinách proti moři Rudému, mezi Fáran a Tofel a Lában a Hazerot a Dizahab.

¹To so besede, ki jih je Mojzes govoril vsemu Izraelu vzhodno od Jordana v puščavi, v nižini [Hebr. Araba, t. j. nižina ob Jordanu in Mrtvem morju.] nasproti Sufu, med Paranom in Tofelom in Labanom in Hazerotom in Dizahabom.

²Jedenácte dní cesty jest od Oréb přes hory Seir až do Kádesbarne.

²Enajst dni hoda je to od Horeba, na poti na Seirsko goro, do Kades-barnee.

³Stalo se pak čtyřidcátého léta, jedenáctého měsíce, v první den téhož měsíce, že mluvil Mojžíš synům Izraelským všecky věci, kteréž jemu byl přikázal Hospodin oznámiti jim,

³V štiridesetem letu, prvi dan enajstega meseca, je govoril Mojzes Izraelovim sinovom vse, kar mu je bil GOSPOD zapovedal zanje;

⁴Kdyžto již byl zabil Seona, krále Amorejského, kterýž bydlil v Ezebon, a Oga, krále Bázan, kterýž bydlil v Astarot, zabil v Edrei.

⁴potem ko je bil porazil Sihona, kralja Amorejcev, ki je prebival v Hesbonu, in Oga, kralja basanskega, ki je prebival v Astarotu in v Edreju.

⁵Před Jordánem, v zemi Moábské, počal Mojžíš vysvětlovati zákona tohoto, řka:

⁵Onostran Jordana, v deželi Moabovi, je začel Mojzes razlagati ta zakon, rekoč:

⁶Hospodin Bůh náš mluvil k nám na Orébě, řka: Dosti jste již na hoře této bydlili.

⁶GOSPOD, Bog naš, nam je govoril na Horebu takole: Dosti dolgo ste prebivali na tej gori;

⁷Obraťte se, táhněte a jděte k hoře Amorejských, na všecko vůkolí její, buď na roviny, na hory, na údolí, na poledne, i na břehy mořské, k zemi Kananejské a k Libánu, až k řece veliké, k řece Eufrates.

⁷obrnite se in odpotujte ter pojdite h gorovju Amorejcev in k vsem njih sosedom v nižini na gorovju in v nižavi, proti Jugu in proti morskemu obrežju, v deželo Kanaanca in k Libanonu, tja do reke, do velereke Evfrata.

⁸Ej, ukázal jsem vám tu zemi; vejdětež do ní, a dědičně vládněte jí, kterouž s přísahou zaslíbil dáti Hospodin otcům vašim, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, i semeni jejich po nich.

⁸Poglejte, izročam vam to deželo; pojdite vanjo in posedite deželo, za katero je GOSPOD prisegel vašim očetom, Abrahamu, Izaku in Jakobu, da jo hoče dati njim in njih semenu za njimi.

⁹A mluvil jsem k vám toho času, řka: Nemohuť sám nésti vás.

⁹A jaz sem vam rekel v tistem času: Ne morem vas nositi sam.

¹⁰Hospodin Bůh váš rozmnožil vás, a hle, rozmnoženi jste dnes jako hvězdy nebeské.

¹⁰GOSPOD, vaš Bog, vas je razmnožil, da vas je danes, glejte, mnogo kakor zvezd na nebu.

¹¹(Hospodin Bůh otců vašich rozmnožiž vás nad to, jakž jste nyní, tisíckrát více, a požehnej vám, jakož jest mluvil vám.)

¹¹GOSPOD, očetov vaših Bog, razmnóži vas še tisočkrat in blagoslovi vas, kakor vam je obljubil!

¹²Kterak bych nesl sám práci vaši, břímě vaše a nesnáze vaše?

¹²Kako pa naj sam prenašam vaše težave, vaše breme in vaše prepire?

¹³Vydejte z sebe muže moudré a opatrné, a zkušené z pokolení svých, abych je vám představil.

¹³Oskrbite si modre može, razumne in poznane po vaših rodovih, da vam jih postavim za poglavarje.

¹⁴I odpověděli jste mi a řekli jste: Dobráť jest ta věc, kterouž jsi učiniti rozkázal.

¹⁴In odgovorili ste mi, rekoč: Reč, o kateri praviš, je dobra, da jo storimo.

¹⁵Vzav tedy přední z pokolení vašich, muže moudré a zkušené, ustanovil jsem je knížaty nad vámi, hejtmany nad tisíci, setníky, padesátníky, desátníky a správce v pokoleních vašich.

¹⁵Vzel sem torej načelnike vaših rodov, modre može in poznane, in postavil sem vam jih za poglavarje, za vojvode čez tisoč, vojvode čez sto, vojvode čez petdeset in vojvode čez deset, in za oblastnike po vaših rodovih.

¹⁶Přikázal jsem také soudcům vašim toho času, řka: Vyslýchejte pře mezi bratřími svými, a suďte spravedlivě mezi mužem a bratrem jeho, i mezi příchozím jeho.

¹⁶In naročil sem takrat sodnikom vašim, rekoč: Zaslišujte pravde svojih bratov in pravično sodite vsakega in njegovega brata in tujca, ki biva ž njim.

¹⁷Nebudete přijímati osoby v soudu; jakž malého tak i velikého slyšeti budete, nebudete se báti žádného, nebo Boží soud jest. Jestliže byste pak měli jakou věc nesnadnou, vznesete na mne, a vyslyším ji.

¹⁷Ne ozirajte se na osebe v sodbi, temuč poslušajte malega kakor velikega; nikogar se ne bojte, zakaj Božja je sodba. Zadeva pa, ki bi vam bila pretežka, dejte, da pride predme, da jo slišim.

¹⁸Přikázal jsem vám, pravím, toho času všecko, co byste činiti měli.

¹⁸In zapovedal sem vam takrat vse, kar naj delate.

¹⁹Potom pak hnuvše se z Oréb, přešli jsme všecku poušť tuto velikou a hroznou, kterouž jste viděli, jdouce cestou k hoře Amorejských, jakož nám byl přikázal Hospodin Bůh náš, a přišli jsme až do Kádesbarne.

¹⁹Tedaj smo odrinili s Horeba in šli skozi vso to puščavo, ki je velika in grozovita, kakor ste videli, po poti v gorovje Amorejcev, kakor nam je bil zapovedal GOSPOD, Bog naš; in prišli smo v Kades-barneo.

²⁰I řekl jsem vám: Přišli jste až k hoře Amorejské, kterouž Hospodin Bůh náš dává nám.

²⁰Tu sem vam rekel: Prišli ste h gorovju Amorejcev, katero nam daje GOSPOD, Bog naš.

²¹Ej, dal Hospodin Bůh tvůj tu zemi tobě; vstupiž a vládni jí, jakož řekl Hospodin Bůh otců tvých tobě; neboj se, aniž se strachuj.

²¹Poglej, izročil ti je deželo GOSPOD, Bog tvoj: pojdi gori, posedi jo, kakor ti je obljubil GOSPOD, očetov tvojih Bog. Ne boj se in ne plaši se!

²²Vy pak všickni přistoupili jste ke mně a řekli jste: Pošleme muže před sebou, kteříž by nám shlédli zemi, a oznámili by nám něco o cestě, kterouž bychom vstoupiti měli, i města, do nichž bychom přijíti měli.

²²Nato ste vsi pristopili k meni in dejali: Naj pošljemo može pred seboj, da nam razgledajo to deželo ter nam povedo, po kateri poti naj gremo vanjo in v katera mesta pridemo.

²³Kterážto řeč líbila se mně, a vzal jsem z vás dvanácte mužů, jednoho muže z každého pokolení.

²³To se mi je dobro videlo; vzel sem torej izmed vas dvanajst mož, iz vsakega rodu enega.

²⁴A oni obrátivše se a vstoupivše na horu, přišli až k údolí Eškol a shlédli zemi.

²⁴Ti so krenili na pot in so šli v gore in prišli do potoka Eškola in si jo ogledali;

²⁵Nabrali také s sebou ovoce země té, a přinesli nám, a oznámili nám o těch věcech, řkouce: Dobráť jest země, kterouž Hospodin Bůh náš dává nám.

²⁵in so vzeli s sabo od tiste dežele sadu in prinesli sem k nam, in so nam sporočili, govoreč: Dobra je dežela, ki nam jo hoče dati GOSPOD, Bog naš.

²⁶A však jste nechtěli jíti, ale odpírali jste řeči Hospodina Boha svého.

²⁶Ali niste hoteli iti gori; upirali ste se povelju GOSPODA, Boga svojega,

²⁷A reptali jste v staních svých, řkouce: Proto že nás v nenávisti měl Hospodin, vyvedl nás z země Egyptské, aby nás vydal v ruce Amorejského, a zahladil nás.

²⁷in mrmrali ste po šatorih in govorili: GOSPOD nam je sovražen, zato nas je odpeljal iz Egiptovske dežele, da nas da Amorejcem v pest, da nas pokončajo.

²⁸Kam bychom šli? Bratří naši zstrašili srdce naše, pravíce: Lid ten jest větší a vyšší nežli my, města veliká a hrazená až k nebi, ano i syny Enakovy tam jsme viděli.

²⁸Kam hočemo iti? Naši bratje so nam v obup zapeljali srce, govoreč: To ljudstvo je večje in višje postave od nas, mesta so velika in do neba obzidana, vrhutega smo tam videli sinove Enakimov.

²⁹I řekl jsem vám: Nebojte se, ani se strachujte jich.

²⁹Pa sem vam rekel: Ne strašite se in ne boj te se jih!

³⁰Hospodin Bůh váš, kterýž jde před vámi, onť bojovati bude za vás rovně tak, jakž učinil s vámi v Egyptě, před očima vašima.

³⁰GOSPOD, Bog vaš, ki gre pred vami, se bo bojeval za vas, prav kakor vam je storil v Egiptu pred vašimi očmi

³¹Ano i na poušti viděl jsi, kterak nesl tebe Hospodin Bůh tvůj, jako nosí člověk syna svého, a to po vší cestě, kterouž jste šli, až jste přišli na toto místo.

³¹in v puščavi, kjer si videl, da te je nosil GOSPOD, Bog tvoj, liki mož, ki nosi svojega sinčka, po vsej poti, po kateri ste šli, dokler niste dospeli do tega kraja.

³²A ani tak uvěřili jste Hospodinu Bohu svému,

³²A navzlic temu niste verovali v GOSPODA, Boga svojega,

³³Kterýž k vyhledání vám místa, na kterémž byste se klásti měli, v noci předcházel vás cestou v ohni, aby vám ukázal cestu, kterouž byste měli jíti, a v oblace ve dne.

³³ki je hodil po poti pred vami, da vam poišče mesta, kjer naj bi si razpeli šatore, po noči v ognju, da vidite pot, po kateri vam je iti, a po dne v oblaku.

³⁴Uslyšel pak Hospodin hlas řečí vašich, a rozhněval se, a přisáhl, řka:

³⁴Ko pa je GOSPOD slišal glas vaših besed, se je razsrdil in prisegel, rekoč:

³⁵Jistě že nižádný z lidí těchto pokolení zlého neuzří země té dobré, kterouž jsem s přísahou zaslíbil dáti otcům vašim,

³⁵Nobeden teh mož, nihče iz tega hudega rodu ne bo videl tiste dobre dežele, za katero sem prisegel njih očetom, da jim jo dam,

³⁶Kromě Kálefa, syna Jefonova; tenť ji uzří, a jemu dám zemi, po níž chodil, i synům jeho, proto že cele následoval Hospodina.

³⁶razen Kaleba, sinu Jefunovega, on jo bo videl: njemu in njegovim otrokom hočem dati deželo, po kateri je stopal, zato ker je zvesto hodil za GOSPODOM.

³⁷Ano i na mne rozhněval se Hospodin příčinou vaší, řka: Také ani ty nevejdeš tam.

³⁷Tudi nad menoj se je srdil GOSPOD zaradi vas in rekel: Tudi ti ne prideš vanjo.

³⁸Jozue, syn Nun, kterýž stojí před tebou, onť vejde tam, jeho posilň, nebo on rozdělí ji losem Izraelovi.

³⁸Jozue, sin Nunov, ki ti služi, pride vanjo: njega ohrabri! zakaj on razdeli Izraelu dediščino.

³⁹A dítky vaše, o kterýchž jste pravili, že v loupež budou, a synové vaši, kteříž ještě neznají dobrého ani zlého, oni vejdou do ní, a jim dám ji; oni dědičně ji obdrží.

³⁹Otročiči vaši pa, o katerih ste dejali, da pridejo v plen, in sinovi vaši, ki še ne poznajo ne dobrega, ne hudega, ti pridejo vanjo, njim jo dam in oni jo posedejo.

⁴⁰Vy pak obrátíce se, jděte na poušť cestou k moři Rudému.

⁴⁰Vi pa se obrnite in popotujte v puščavo po poti k Rdečemu morju.

⁴¹A odpověděvše, řekli jste ke mně: Zhřešiliť jsme Hospodinu. My vstoupíme a budeme bojovati podlé toho všeho, jakž rozkázal nám Hospodin Bůh náš. A vzavše všickni odění svá válečná na sebe, hotovi jste byli vstoupiti na horu.

⁴¹Tedaj ste odgovorili in mi rekli: Grešili smo zoper GOSPODA; hočemo pa iti gori in se bojevati, prav kakor nam je zapovedal GOSPOD, Bog naš. In pripasali ste si vsak svoj meč, in lahkomiselno ste ubrali pot v gorovje.

⁴²Hospodin pak řekl mi: Rci jim: Nevstupujte a nebojujte, neboť nejsem u prostřed vás, abyste nebyli poraženi před nepřátely svými.

⁴²GOSPOD pa mi je rekel: Véli jim, ne hodite gori in ne bojujte se, zakaj jaz nisem med vami, da ne boste poraženi pred sovražniki svojimi.

⁴³A když jsem vám to mluvil, neuposlechli jste, nýbrž odporni jste byli řeči Hospodinově, a všetečně vstoupili jste na horu.

⁴³To sem vam povedal, toda vi niste poslušali, temuč uprli ste se povelju GOSPODOVEMU in v prevzetnosti svoji šli na gorovje.

⁴⁴Tedy vytáhl Amorejský, kterýž bydlil na té hoře, proti vám, a honili vás, jako činívají včely, a potřeli vás na hoře Seir až do Horma.

⁴⁴Tedaj pridejo vam nasproti Amorejci, ki so bivali na tistem gorovju, in so vas gonili, kakor delajo čebele, in so vas pobijali v Seiru prav do Horme.

⁴⁵A navrátivše se, plakali jste před Hospodinem, ale neuslyšel Hospodin hlasu vašeho, a uší svých nenaklonil k vám.

⁴⁵In ko ste se vrnili, ste jokali pred GOSPODOM, a GOSPOD ni hotel vašega glasu poslušati ter ni nagnil k vam ušesa svojega.Zato ste ostali mnogo dni v Kadesu, kolikor dni ste morali ondi bivati.

⁴⁶I zůstali jste v Kádes za mnohé dny, podlé počtu dnů, v nichž jste tam byli.

⁴⁶Zato ste ostali mnogo dni v Kadesu, kolikor dni ste morali ondi bivati.