¹Přistoupili pak starší z čeledi synů Galád, syna Machir, syna Manassesova, z čeledi synů Jozefových, a mluvili před Mojžíšem a před knížaty předními z synů Izraelských,

¹In poglavarji očetovinam iz rodovine sinov Gileada, sinu Mahirja, sinu Manasejevega, od rodovin Jožefovih sinov, pristopijo ter govore pred Mojzesom in pred knezi, poglavarji očetovinam Izraelovih sinov,

²A řekli: Tobě pánu mému přikázal Hospodin, abys losem dal zemi v dědictví synům Izraelským; přikázáno jest také pánu mému od Hospodina, aby dal dědictví Salfada, bratra našeho, dcerám jeho.

²in reko: GOSPOD je ukazal tebi, gospodu mojemu, da naj se dežela da po žrebu sinovom Izraelovim v dediščino; tudi je gospodu mojemu ukazal GOSPOD, naj se dediščina našega brata Zelofada dodeli njegovim hčeram.

³Kteréž jestliže někomu z pokolení synů Izraelských, kromě z pokolení svého, dány budou za manželky, odejde dědictví jejich od dědictví otců našich, a přidáno bude k dědictví pokolení toho, do kteréhož by se vdaly, a tak z losu dědictví našeho ubude.

³Toda če se omože s katerimi sinovi iz drugih rodov Izraelovih otrok, se vzame njih dedni delež od dediščine naših očetov in se prideli dediščini tistega rodu, kateremu bodo pripadale; tako pa se odtrga od deleža naše dediščine.

⁴A když budou míti synové Izraelští léto milostivé, připojeno bude dědictví jejich k dědictví pokolení toho, do kteréhož by se vdaly, a tak od dědictví pokolení otců našich odtrženo bude dědictví jejich.

⁴In ko pride milostno leto Izraelovih sinov, tedaj se njih dediščina pridruži dediščini rodú, ki bodo v njem živele one hčere; od dediščine rodú naših očetov pa se odtrga.

⁵Tedy přikázal Mojžíš synům Izraelským podlé řeči Hospodinovy, řka: Dobře pokolení synů Jozefových mluví.

⁵Tedaj zapove Mojzes sinovom Izraelovim po ukazu GOSPODOVEM, veleč: Prav je govoril rod Jožefovih sinov.

⁶To jest, což přikázal Hospodin o dcerách Salfadových, řka: Za kohož se jim líbiti bude, nechť se vdadí, však v čeledi domu otce svého ať se vdávají,

⁶To je stvar, ki jo je GOSPOD zapovedal glede Zelofadovih hčera, rekoč: Omože naj se, s komer jim je všeč, toda le v rodovini očeta svojega rodu naj se omože:

⁷Aby nebylo přenášíno dědictví synů Izraelských z pokolení na pokolení; nebo synové Izraelští jeden každý přídržeti se bude dědictví pokolení otců svých.

⁷da se ne prenese nič dediščine Izraelovih sinov od roda na drug rod; zakaj sleherni sinov Izraelovih se mora držati dediščine, lastne rodu njegovih očetov.

⁸A každá dcera z pokolení synů Izraelských, kteráž by měla dědictví, za někoho z čeledi pokolení otce svého vdá se, aby vládli synové Izraelští jeden každý dědictvím otců svých,

⁸Vsaka hči, ki ima dediščino v katerem rodu sinov Izraelovih, naj se omoži le z nekom iz rodovine očeta svojega rodu, da sleherni sinov Izraelovih obdrži dediščino svojih očetov

⁹Aby nebylo přenášíno vládařství z jednoho pokolení na druhé pokolení, ale jeden každý z pokolení synů Izraelských dědictví svého přídržeti se bude.

⁹in da se ne prenaša dediščina od roda na drug rod, temuč se vsakdo med rodovi Izraelovih sinov drži svoje dediščine.

¹⁰Jakož přikázal Hospodin Mojžíšovi, tak učinily dcery Salfadovy.

¹⁰Kakor je GOSPOD zapovedal Mojzesu, prav tako so storile Zelofadove hčere:

¹¹Nebo Mahla, Tersa a Hegla, Melcha a Noa, dcery Salfad, vdaly se za syny strýců svých.

¹¹kajti Mahla, Tirza, Hogla, Milka in Noa, Zelofadove hčere, so se omožile s sinovi stricev svojih.

¹²Do čeledi synů Manasse, syna Jozefova, vdaly se, a zůstalo dědictví jejich při pokolení čeledi otce jejich.

¹²Prišle so za žene v rodovine sinov Manaseja, sinu Jožefovega, in njih dediščina je ostala pri rodu, pri rodovini njih očeta.To so zapovedi in sodbe, ki jih je ukazal GOSPOD po Mojzesu sinovom Izraelovim na poljanah Moabskih pri Jordanu, nasproti Jerihu.

¹³Tato jsou přikázaní a soudové, kteréž přikázal Hospodin skrze Mojžíše synům Izraelským, na rovinách Moábských, při Jordánu proti Jerichu.

¹³To so zapovedi in sodbe, ki jih je ukazal GOSPOD po Mojzesu sinovom Izraelovim na poljanah Moabskih pri Jordanu, nasproti Jerihu.