¹Když by nalezen byl zabitý (v zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě, abys dědičně vládl jí), ležící na poli, a nebylo by vědíno, kdo by ho zabil,

¹Ko najdejo v deželi, ki ti jo daje GOSPOD, tvoj Bog, da jo posedeš, ubitega človeka, ki leži na polju, pa se ne ve, kdo ga je ubil:

²Tedy vyjdou starší tvoji a soudcové tvoji, a měřiti budou k městům, kteráž jsou vůkol toho zabitého.

²naj pridejo starejšine in sodniki tvoji in merijo od ubitega do vsakega mesta, ki je v okolici.

³A když nalezeno bude město nejbližší toho zabitého, tedy vezmou starší města toho jalovici z stáda, kteréž ještě nebylo užíváno, a kteráž netáhla ve jhu.

³Starejšine mesta pa, ki je najbliže ubitemu, naj vzamejo junico iz črede, s katero se še ni delalo in ki še ni vlekla v jarmu;

⁴I uvedou starší toho města jalovici tu do údolí pustého, kteréž nikdy nebylo děláno aneb oseto, a setnou šíji jalovice v tom údolí.

⁴in starejšine tistega mesta naj peljejo junico v dolino, kjer vedno teče voda, v kateri se ne orje in ne seje, in naj ji zlomijo šijnjak tam v dolini.

⁵Potom přistoupí kněží synové Léví; (nebo je Hospodin Bůh tvůj vyvolil, aby přisluhovali jemu, a požehnání dávali ve jménu Hospodinovu, vedlé jejichž výpovědi stane všeliká rozepře a každá rána.)

⁵Nato naj pristopijo duhovniki, sinovi Levijevi, zakaj nje je izvolil GOSPOD, tvoj Bog, da mu strežejo ter blagoslavljajo v imenu GOSPODOVEM, in po njih besedi naj se poravna vsaka pravda in vsaka poškodba.

⁶Všickni také starší toho města, kteříž jsou nejbližší toho zabitého, umyjí ruce své nad jalovicí sťatou v tom údolí,

⁶In vsi starejšine tistega mesta, ki je najbliže truplu ubitega človeka, naj si umijejo roke nad junico, ki so ji bili šijnjak zlomili v dolini,

⁷A osvědčovati budou, řkouce: Nevylilyť jsou ruce naše krve té, aniž oči naše viděly vražedlníka.

⁷in izpregovore ter reko: Naše roke niso prelile te krvi in naše oči niso videle tega.

⁸Očisť lid svůj Izraelský, kterýž jsi vykoupil, Hospodine, a nepřičítej krve nevinné lidu svého Izraelskému. I bude sňata s nich vina té krve.

⁸Odpusti, o GOSPOD, svojemu ljudstvu Izraelu, ki si ga odrešil, in ne prištej nedolžne krvi ljudstvu svojemu Izraelu! In krivda krvi jim bo odpuščena.

⁹Ty pak odejmeš krev nevinnou z prostředku svého, když učiníš, což pravého jest před očima Hospodinovýma.

⁹Tako odpraviš nedolžno kri izmed sebe, ko storiš, kar je prav v očeh GOSPODOVIH.

¹⁰Když bys vytáhl na vojnu proti nepřátelům svým, a dal by je Hospodin Bůh tvůj v ruce tvé, a zajal bys z nich mnohé;

¹⁰Ko pojdeš na vojsko zoper svoje sovražnike in GOSPOD, tvoj Bog, ti jih da v roke ter odpelješ izmed njih ujetnike

¹¹Uzříš-li mezi zajatými ženu krásného oblíčeje, a zamiluješ ji, tak abys ji sobě vzal za manželku:

¹¹in vidiš med ujetniki lepe postave žensko ter se vanjo zaljubiš, da bi jo vzel za ženo,

¹²Uvedeš ji do domu svého, i oholí sobě hlavu, a obřeže nehty své;

¹²vpelji jo v hišo svojo in naj si postriže lase in obreže nohte.

¹³A složíc roucho své s sebe, v kterémž jest jata, zůstane v domě tvém, a plakati bude otce svého i matky své za celý měsíc; a potom vejdeš k ní, a budeš její manžel, a ona bude manželka tvá.

¹³In naj sleče oblačilo ujetništva svojega in ostane v hiši tvoji ter joka cel mesec po svojem očetu in po svoji materi; in potem pojdi k njej in bodi njen mož, in ona bodi žena tvoja.

¹⁴Pakliť by se nelíbila, tedy propustíš ji svobodnou; ale nikoli neprodávej jí za peníze, ani nekupč jí, poněvadž jsi jí ponížil.

¹⁴Ako pa nimaš veselja ž njo, pusti jo, kamor hoče iti, ali za denar je nikakor ne smeš prodati, tudi ne kot s sužnico ž njo ravnati, zato ker si jo ponižal.

¹⁵Měl-li by kdo dvě ženy, jednu v milosti a druhou v nenávisti, a zplodily by mu syny, milá i nemilá, a byl-li by syn prvorozený nemilé:

¹⁵Ako ima kdo dve ženi, eno, ki jo ljubi, in eno, ki mu je zoprna, in obe mu rodita otroke, ljubljena in neljubljena, in ako je prvorojenec tiste neljubljene:

¹⁶Tedy když dědice ustavovati bude nad tím, což by měl, nebude moci dáti práva prvorozenství synu milé před synem prvorozeným nemilé,

¹⁶ko pride dan, da bo delil svojim sinovom v dediščino, kar ima, ne sme storiti sinú ljubljene za prvenca mimo sina neljubljene, ki je prvenec;

¹⁷Ale prvorozeného syna nemilé při prvorozenství zůstaví, a dá jemu dva díly ze všeho, což by měl; nebo on jest počátek síly jeho, jeho jest právo prvorozenství.

¹⁷temuč pripoznaj sina neljubljene za prvorojenca s tem, da mu da dvojni del vsega, kar ima; zakaj ta je začetek njegove moči in njegova je pravica prvenstva.

¹⁸Měl-li by kdo syna zpurného a protivného, ješto by neposlouchal hlasu otce svého a hlasu matky své, a jsa trestán, neuposlechl by jich:

¹⁸Ako ima kdo svojevoljnega in upornega sina, ki ne posluša glasu svojega očeta in svoje matere, in ga kaznujeta, pa ju noče poslušati,

¹⁹Tedy vezmouce ho otec i matka jeho, vyvedou jej k starším města svého, k bráně místa přebývání svého,

¹⁹naj ga primeta oče in mati ter ga pripeljeta k starejšinam svojega mesta, k vratom svojega kraja,

²⁰A řeknou starším města svého: Syn náš tento, jsa zpurný a protivný, neposlouchá hlasu našeho, žráč a opilec jest.

²⁰ter rečeta mestnim starejšinam: Ta najin sin je svojevoljen in uporen, najinega glasu noče poslušati, požrešnik je in pijanec.

²¹Tehdy všickni lidé města toho uházejí jej kamením a umřeť; a tak odejmeš zlé z prostředku svého, a všecken Izrael uslyšíce, báti se budou.

²¹Nato naj ga vsi možje njegovega mesta posujejo s kamenjem, da umrje. Tako odpravi hudo izmed sebe, in vsak Izraelec bo slišal in se bal.

²²Když by kdo zhřešil, že by hoden byl smrti, a byl by odsouzen k ní a pověsil bys ho na dřevě:

²²In če kdo zakrivi greh, ki je smrti vreden, in bo umorjen in ga obesiš na les,naj ne ostane njegovo truplo čez noč na lesu, temuč ga moraš tisti dan pokopati, zakaj kletev Božja je obešenec; ti pa ne smeš onečiščati dežele svoje, ki ti jo da v dediščino GOSPOD, tvoj Bog.

²³Nezůstane přes noc tělo jeho na dřevě, ale hned v ten den pochováš jej, nebo zlořečený jest před Bohem pověšený; protož nepoškvrňuj země své, kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě v dědictví.

²³naj ne ostane njegovo truplo čez noč na lesu, temuč ga moraš tisti dan pokopati, zakaj kletev Božja je obešenec; ti pa ne smeš onečiščati dežele svoje, ki ti jo da v dediščino GOSPOD, tvoj Bog.